Extra 2 - Následky událostí (část 1)

Část 1

Ten únos zosnoval komorník, Thomas.

Měl nějaké vazby k tomu úchylnému šlechtici, co ti lumpové zmínili. Ten úchylný šlechtic má už dlouho zájem o slečnu Eris a chtěl to arogantní a agresivní zvíře 'potýrat'.

Thomase svedly peníze a vpustil do mého plánu dva muže najaté tím úchylným šlechticem. Vážně. Takového zrádce jsme měli kolem. 

Pokud chceš provést něco takového, tak mě prosím informuj, dobře? 

Ale přepočítal se, protože nepočítal s tím, že bych byl schopen utéct před dvěma muži. A ti dva nebyli tak loajální, jak si myslel.

Ten úchylný šlechtic to všechno popřel a nebylo jak jej potrestat.

Říkal něco v tom smyslu, že na to nemáme důkazy, že se to opírá jen o Thomasovu výpověď a se smrtí těch dvou mužů nezůstaly žádné stopy. 

Že nic jiného na toho úchylného šlechtice neukazuje, něco v tom smyslu, aťsi. Ty pochybné části se nedají použít jako důkaz. Myslím, že tohle je ta takzvaná politika.

Řeklo se, že celou záležitost vyřešila Ghyslaine. Celý svět se dozvěděl, že rodina Greyratů si za žoldáka najala Krále Meče Ghyslaine; z celé té záležitosti se udělal odstrašující případ; a také se tím ukázala moc a bohatství rodiny.

Když jsem jim převyprávěl události, nařídili mi, abych se do té záležitosti neangažoval a nechal to na Ghyslaine. Pokud by na moji přítomnost přišli další členové Greyratů, tak by se všechno zkomplikovalo.

Tohle je také politika, že?

Ale když si pomyslím, že jsou ještě další Greyratové.

„Takhle to bude. Nevadí ti to, že?”

„Ne. Uctivě vás poslechnu~” (Rudeus ve svém přehnaně uctivém módu.)

Philip mi výše zmíněné vysvětlil v přijímacím salónku. Já jenom vím, že Philip je syn lenního pána, ale ve skutečnosti si plní povinnosti starosty Roa. Je zcela na Philipovi, aby tuto záležitost urovnal.

„Jste vážně v klidu navzdory tomu, že vám unesli dceru.”

„Kdyby se pořád pohřešovala, tak bych se bál.”

„To máte vskutku pravdu.”

„No. Co se týče té záležitosti s Erisiným domácím učitelem...” začne Philip mluvit o budoucnosti, když dveře do místnosti někdo surově rozkopne a dovnitř vstoupí energický děda.

„Slyšel jsem o tom!”

Ten člověk, co vrazil dovnitř, je Sauros. Drze si vešel do místnosti a popadl mě za hlavu. A drsně mě pohladí. „Slyšel jsem, že to ty jsi zachránil Eris, co?!”

„C-co to říkáte? To zvládla sama jednatelka (Ghyslaine). Já jsem nic neudělal!”

Saurosovi se zablýsknou oči. Oči bestie. D-děsivé. „Ty mizero. Ty se opovažuješ mi lhát?!”

„N-ne, to po mě chtěl pan Philip...”

„Philipe!” Sauros se protočí a nadělí Philipovi ránu s řádným rozmachem.

Bogun~ V místnosti se ozve tenhle příšerný zvuk. 

„Guuu!” Philipa to po té ráně vrhne za pohovku. Tohle je vážně příliš rychlé. Rychlosti té rány se Eris rozhodně nevyrovná.

„Ty mizero! To zachránci své vlastní dceři ani slůvkem nepoděkuješ! To se tomuhle hloupému hraní učíš od šlechticů?”

Philip ležící roztažený na zemi v klidu odpoví: „Otče. I když se Paul zřekl svých rodinných pout, tak je to stále krev Greyratů. Tímto jeho syn Rudeus přirozeně podědil krev Greyratů a je členem naší rodiny. Myslím si, že v porovnání s nějakými materiálními odměnami je lepší, když se k němu budeme chovat jako k rodině.”

I když Philipa ta rána srazila na podlahu, jeho tón je neobyčejně lhostejný. Možná že už si na to zvykl. Že ho Sauros mlátí.

„Když je to tak, dobře! Nedělej ty hovadiny, co dělá šlechta!” Jak si Sauros Philipa vyslechne, spustí se na pohovku. Zdá se, že se nehodlá omlouvat, že někoho praštil. Myslím, že je to tenhle typ člověka. Tohle je svět fyzického trestu.

Když tak o tom přemýšlím, ani Eris se mi neomluvila, když mě praštila. A taky mi nepoděkovala poté, co jsem ji zachránil... Ne, tohle nechám být.

„Rudee!” Sauros si překříží ruce a zvedne bradu. Jeho oči přelétají po mě. Zdá se mi, že tohle už jsem někde viděl. „Chci tě o něco požádat!”

Tohle je postoj člověka, co o něco žádá? V tomhle ohledu je vážně jako Eris. ----- Ne, tohle je originál. To děcko ho jenom imituje.

„Doufám, že Eris naučíš magii.”

„Ohledně tohoto.”

„Eris mě o to zrovna požádala. Řekla, že na ni tvoje magie velmi zapůsobila (doslova: vpálila se jí do očí) a nechce, abys odešel.”

Vlastně. Je to přesně tak, jak to zní. Chceš se naučit magii, co vypaluje oči, že?

„Samozřejmě...” Ve skutečnosti jsem měl v plánu okamžitě souhlasit, ale okamžitě jsem pusu zavřel. Je možné, že Erisino chování je kvůli Saurosově rozmazlování. I když se to nedá říct úplně na sto procent, jen podle toho, že Saurose napodobuje, ji to celkem dost ovlivnilo.

Pro Erisinu vlastní vyspělost už se nesmí dál rozmazlovat.

Ačkoli není mou zodpovědností zařídit, aby Eris dobře vyrostla, jenže když se bude chovat takhle, nic ji nenaučím. Vypadá to, že ji budu muset krok za krokem napravovat, začít pěkně tam, kde ty problémy vidím.

„V téhle záležitosti by neměl žádat pan Sauros, ale sama Eris by měla přijít a osobně o to požádat.”

„Cos to řekl?!” Sauros najednou pozvedne pěst jako sopka, co má co nevidět vybuchnout. V panice jsem si zakryl tvář. Tenhle děda je vážně atomová bomba.

„E-evidentně chce o něco požádat, ale sama se nechce sklonit. To chcete, aby z Eris vyrostla taková dospělá žena?”

„Ach! To bylo pěkně řečeno! Máš pravdu!” Sauros svou pěst hlučně spustí zpět na koleno a vehementně přikývne. A pak neuvěřitelně hlasitě: „ERI---------S! Hned přijď do přijímacího salónku!”

Mám pocit, že mi to málem protrhlo bubínky. Jak velkou kapacitu plic musíte mít, abyste vyprodukovali takový neskutečný zvuk? Ale Eris je stejná. Copak neexistuje nějaký civilizovanější způsob, jak předat zprávu, třeba požádat služebnou?

Tihle zatracení vesničtí křupani...

Philip se znovu posadí zpět na pohovku a ten majordomus (myslím, že se jmenuje Alfons), co nahradil předchozího, zavře otevřené dveře. Doslechl jsem se, že Sauros přichází a odchází jako vítr, takže dveře se nezavírají okamžitě. Opravdu rád silou dveře rozráží, ale nerad je odtahuje. Tohle je vážně sobecký děda.

„Ano!” Přijde odpověď odněkud z domu. Za chviličku slyším zvuk běhu. „Jdu dovnitř!” Ačkoli Eris nemá auru svého dědečka, také silou rozrazí dveře a vejde dovnitř. Je to, jako by veškeré Erisino chování vycházelo ze standardu jejího dědečka. Děcka vážně rády napodobují, hmm.

Kdyby nebylo toho prvního dne, kdy jsem dostal nakládačku, tak by mě tohle dojalo, ale dneska si musíme všechno vyjasnit. Tenhle zlozvyk se musí změnit.

„Ach...” Eris mě vidí sedět uvnitř, zvedne bradu a zírá na mě. Tohle je zastrašující postoj, co se vyučuje v rodině Boreasů? „Dědečku. Pomohl jsi mi požádat v té záležitosti?”

Boreas se pompézně zvedne a založí si ruce na hrudi, zatímco se na Eris dívá. Úplně stejný postoj. „Eris! Když chceš druhé o něco požádat, musíš sklonit svou vlastní hlavu a říct si o to!”

„Ale vždyť jsi mi před chvilkou slíbil, že mi pomůžeš...”

„Přestaň s těmi nesmysly! Pokud o to sama nepožádáš, tak Rudea nenajmeme!”

Ech?

C-cože?!

Ach, ale, to je pravda, to... Ach, kruci. To jsem si zrovna vykopal vlastní hrob?!

„Urgh, urgh...” Eris na mě zírá celá rudá. Není rudá kvůli rozpakům, ale hněvem a ponížením. Kdyby tady nebyl dědeček, tak i kdybys ses schoval na samém dně pekelném, tak bych si tě našla a změnila tě na sekanou... přesně takový výraz. To je totálně děsivé...

„P-prosím...”

„To je postoj člověka, co o něco žádá!” zařve Sauros.

Vážně jsi kvalifikovaný něco takového říkat?

„Guh...” Jak to Eris uslyší, tak si hrábne do svých rusých vlasů a udělá si z nich dva culíčky. Improvizované culíčky. A mrkne. „P-prosím, nauč Eris magii, mňau~☆”

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Předchozí                                                                              Následující