Kapitola 7 - Kamarád (část 3)

Část 3

Takže.

Cíl této vycházky je spolehnout se na vlastní nohy a zapamatovat si okolí. Když si ho zapamatuji, tak se neztratím, i kdyby mě najednou vyhnali z domu.

Zároveň jsem chtěl prozkoumat rostliny. Náhodou mám s sebou botanickou encyklopedii a můžu tedy zjistit, co je jedlé a co ne, a také rozpoznat, co je léčivá bylinka a co jedovatá... Je dobré je rozlišovat. Takhle i kdyby mě vyhnali z domu, tak nebudu hladovět.

Kapitola 7 - Kamarád (část 2)

Část 2

Za několik dní.

Vnější svět není hrozivý. Jde to hladce. Dokonce zvládám vesele zdravit lidi, co míjím. Všichni mě znají. Paulovo a Zenithino děcko. Roxin student.

Lidem, co potkám poprvé, se představím. Lidi, co už jsem potkal, jenom pozdravím. Každý mi s úsměvem na rtech odpovídá.

Už je to tak dlouho, co jsem se cítil tak uvolněně.

Z větší poloviny je to díky Paulově a Zenithině pověsti. Zbytek je díky Roxy.

V podstatě je to Roxina snaha.

Dobře se o ten božský artefakt (kalhotky) budu starat. 

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Předchozí                                                                              Následující 

Kapitola 7 - Kamarád (část 1)

Část 1

Rozhodl jsem se, že se pokusím jít ven.

Pro Roxy nebylo snadné, aby mě vyvedla ven. Něco takového nesmím promarnit.

„Tati. Můžu si jít hrát ven?” Jednoho dne jsem se na to zeptal Paula, zatímco jsem si nesl svou botanickou encyklopedii.

Děti v tomto věku v okamžiku odběhnou bůhvíkam. I když nepůjdu nikam daleko, tak by rodiče trápilo, kdybych jim to neřekl.

Kapitola 6 - Důvody k úctě (část 5)

Část 5

Druhého dne si Roxy, jež se za poslední dva roky vůbec nezměnila, sbalila svoje věci a postavila se před bránu. Ani moji rodiče se moc nezměnili od té doby, co Roxy přišla.

To jenom já jsem povyrostl.

„Roxy, pokud chceš dál bydlet u nás, tak nám to vůbec nevadí. Ještě jsem ti spoustu věcí neuvařila...”

Kapitola 6 - Důvody k úctě (část 4)

Část 4

Tohle je taková ta lučina, co se táhne až k obzoru. Ne, na nejvzdálenějším konci jde vidět nezřetelný obrys hor. Tahle scenérie se v Japonsku nevidí. Mám pocit, že takovéhle místo bylo v nějaké učebnici, jako třeba mongolské pastviny.

„Tady by to mělo být v pořádku.” Roxy navedla koně k osamocenému stromu a uvázala k němu otěže. Pak mě snesla z koně. Konečně jsme tváří v tvář.

„Hodlám použít vodní útočnou magii stupně světec, Kumulonimbus. Tato technika je magie, jež vytváří blesky a hutný déšť.”