Kapitola 39 - Děti zvířecí rasy (část 1)

Část 1

Ta místnost byla tmavá.

V té temnotě se svíjeli nazí chlapci a děvčata s utrápenými tvářemi. Každý z nich měl jiné zvířecí uši. Bylo jich sedm, všechno to byly děti. Čtyři děvčata a tři chlapci. Jsou zhruba ve stejném věku jako já.

Všichni nazí + želízka + roubík + zvířecí nebo elfí ouška.

Všichni měli ruce spoutané za zády a tím pádem byli všichni vyklenutí vpřed. Nahá děvčátka s želízky. Nemožné, nikdy by mě nenapadlo, že přijde den, kdy tohle opravdu uvidím. Tohle rozhodně není pohled pro bolavé oči, že? Tohle je Shangri-La.

Ne, tohle je nebe. Konečně jsem dorazil do nebe. Ačkoli jsem nenašel něco jako zelené dítě! A pak jsem si to v tom okamžiku blaženosti uvědomil.

Kromě jednoho měli všichni na tváři stopy po slzách a mnoho jich na tvářích mělo modročerné modřiny. To mi zchladilo hlavu. Naříkali a plakali a pravděpodobně je zmlátili, že jsou hluční.

Když unesli Eris, tak to bylo něco takového. Na tomto světě se vážně vůči uneseným dětem nedrží zpátky.

A tohle bezuzdné mučení Ruijerd slyšel z místnosti o dvě cely dál. To bude ten důvod, proč nemohl počkat.

Prozatím po letmém pohledu to nevypadá, že by nesly známku sexuálního zneužití. Možná proto, že jsou pořád ještě malé, nebo proto, že to snižuje hodnotu zboží. Ať je to, jak chce, je to štěstí v neštěstí.

Kdybych normálně spatřil nahé mladé slečny, tak bych si myslel, že by mi mělo být odpuštěno, kdybych je jednou nebo dvakrát osahal. Ale moje současné já má tak nějak nedostatek chtíče.

Přece jenom předtím na lodi jsem změnil povolání na světce. Ačkoli moje moudrost ani trochu nevzrostla.

Strádající chlapci a děvčata.

Tři z děvčat ještě teď plakaly a pořád potahovaly.

Z chlapců se při pohledu na mě dva třásli strachy a jeden z nich omdlel na pokraji smrti. Prozatím jsem na zemdleného chlapce použil léčení. Pak jsem mu uvolnil pouta. Roubík je pěkně natěsno. Nedokážu se ho zbavit. Nedá se nic dělat, spálím ho. Možná ho přitom trochu popálím, ale s tím se nedá nic dělat. Je to přece chlapec, bude to muset vydržet.

Použil jsem léčení na zbývající dva chlapce a zbavil je pout.

„E-ehm? A ty jsi?”

To byla řeč Zvířecího boha.

Když na mě najednou promluvili cizí řečí, tak jsem na okamžik zaváhal. Ale řeč Zvířecího boha už jsem se řádně naučil. Začal jsem mluvit, zatímco jsem si vybavil svoje konverzace s Ghyslaine.

„Přišel jsem vás zachránit. Vy tři prosím hlídejte u dveří do místnosti. Pokud někdo půjde, tak mi rychle řekněte.”

Ti tři se tvářili bojácně.

„Pokud jste kluci, tak byste tohle měli zvládnout.”

Když jsem tohle řekl, tváře se jim napjaly, přikývli a šli ke dveřím.

V mých slovech nebyl žádný postranní úmysl. V žádném případě jsem neměl v úmyslu těm děvčatům něco udělat, když budou z dohledu.

Ruijerd řádí o patro výš. Jelikož je to tak, nikdo by neměl přijít. Ale pořád je tu šance 1 ku 10.000.

Svým démonickým okem jsem kontroloval situaci v místnosti. Nastavil jsem ho na vteřinu do budoucnosti. Ale nevidím s ním za sebe. Ti chlapci jsou můj plán na překvapivé útoky.

Přesunul jsem se, abych odstranil pouta děvčat. Jsou tu velké i malé, není v tom žádný řád. Obdivoval jsem je všechny stejně a pak jim odstranil pouta. V žádném případě jsem se jich nesmyslně nedotýkal. Rád bych si myslel, že dnešní Rudeus je kavalír.

A pak jsem použil léčení na modřiny od výprasku. Ach, čas na zábavu? [Ehm] Čas na léčení. Nemůžu je vyléčit, aniž bych se jich nedotkl. Proto v tom není žádný nečestný motiv. Kolem hrudi mají modřiny, ale já vážně nemám žádné nečestné úmysly.

Tohle je zlé, tohle dítě má zlomená žebra. A pak tohle děvče má zlomenou stehenní kost, co? Vážně jim provedli strašné věci.

„???”

Jak se ta děvčata postavila, tak si rukama zakryla tělo. Řekl jsem jim, aby si roubíky sundaly samy. Měl jsem pocit, že ta houževnatá dívka s kočičíma očima na mě bezcitně zahlíží.

„Přišel jsi nás zachránit? Hik. Děkujeme ti.” Dívka s psíma ušima mi poděkovala, zatímco si rozpačitě zakrývala tělo. Samozřejmě to bylo v řeči Zvířecího boha.

„Teď se vás zeptám, rozumíte, co vám říkám, že?”

Uvidíme, jestli rozumějí mé řeči v řeči Zvířecího boha. Ulevilo se mi, když jsem viděl, že všechny přikývly. Zdá se, že budeme schopni s nimi řádně komunikovat.

Takže, nezdá se, že by byl Ruijerd hotový. Opravdu je teď nemůžu přivést na scénu masakru. Nechtěl bych skončit tak, že bych jim způsobil nějaké podivné trauma. Jelikož je to takhle, tak tu zůstanu o něco déle a budu sledovat tu scénu. Nebo ne... vyslechnu si jejich příběh.

Nevadí, když se zeptám, jak jste skončili tady?”

„Mňau?”

Zeptal jsem se dívky s kočičíma ušima, co se zdá mít nejsilnější vůli. Mezi těmi sedmi je jediná, kdo na tváři nemá stopy po slzách. Ale celé její tělo bylo pokryté modřinami a zlomeninami.

Nebylo to tak strašné, jako když se do toho pustí Eris, ale ze všech tady byla v nejhorším stavu. Číslo dvě byl ten chlapec, co jsem zachránil jako prvního. Jediný rozdíl byl v tom, že té dívce se z očí nevytratila síla.

Možná má silnější vůli než Eris. Ne, pravděpodobně je starší než Eris tenkrát. Pokud by byly ve stejném věku, tak by naše Eris neprohrála. Jo, co přesně tady vlastně porovnávám.

Jen tak mimochodem OP síla tohoto dítěte je druhá nejvyšší mezi všemi přítomnými. (pozn.: OP = oppai = prsa, domyslete si). Dokážu si představit, že ji vychovávali celkem nestoudně. Čirou náhodou ta nejvyšší OP síla je ta dívka s psíma ušima. Pokud už je v tomto věku na takové úrovni, tak v budoucnu bude mimořádně nedbalá.

„Hráli jsme si v lese, když nás najednou chytili cizí muži, mňau!”

Utržil jsem šok.

Mňau!

Řekla mňau!

Opravdové mňau!

Je to jiné než to Erisino napodobování.

Tohle dítě je skutečná zvířecí rasa, mňau.

Není to tak, že to slyším jen proto, že to řekla v řeči Zvířecího boha.

Naprosto jistě zrovna přidala mňau na konec své věty.

Velmi dobře. Chci jí osahat prsa. Nebo ne.

„Jinými slovy to znamená, že vás všechny násilím unesli, že?”

Když jsem umírnil své vzrušení a vyslechl je, všichni přikývli.

To je dobře. Kdyby byly jejich životy strašné a jejich rodiče je prodali. Nebo kdyby nemohli dál žít a sami sebe prodali. Kdyby to bylo takhle a kdyby byli v takové situaci, tak by tahle naše laskavost byla nevítaná.

To je dobře. Tohle je čin smilování. To je vážně dobře. Jsem vážně rád, že naše zrada pašeráků neskončí jen tou zradou.

„Skončil jsem.”

Ruijerd se vrátil.

V nějakém bodě se plyš na jeho hlavě ztratila a on se zase stal kulatohlavcem. Měl vcelku čisté oblečení. Zdá se, že ho vůbec nezasáhla nějaká krvavá fontána. Jak se dalo čekat.

„Dobrá práce. Měli bychom se porozhlédnout po nějakém oblečení. Takhle chytnou rýmu.”

„Rozumím.”

„Všichni tady chvilku počkejte.”

Rozdělili jsme se a šli jsme jim hledat oblečení. Ale nedokázali jsme najít žádné dětské oblečení. Přemýšlím, jestli poté, co je odchytili a svlékli, to oblečení spálili. Z jakého důvodu? Vážně to nechápu.

Důvod, proč by vysvlékli děti, je také záhada. Prozatím jsme mezi pašovaným zbožím našli vhodné oblečení. Je to trochu velké, ale budou to muset použít. Ne, na tomhle se možná při chůzi přizabijí.

Měli bychom s tím přestat. Není tu žádné oblečení. Taková patálie.

Když nemáte oblečení, tak přece jenom nemůžete jít do obchodu s textilem.

Najednou jsem se podíval z okna a všiml si hromady těl. Všichni měli jedinou ránu do krku nebo srdce.

Když jsem v minulosti spatřil něco takového, tak jsem si myslel, že to je strašné. Ale zrovna teď mám pocit, že to je spolehlivé. Ale to číslo je překvapivě vysoké.

Ten pach krve je úžasný. Zdá se, že by to mohlo přilákat netvory. Asi bych je měl brzy spálit. Jak jsem si to pomyslel, vyšel jsem z budovy. Před těly jsem vytvořil ohnivou kouli.

Ohnivá koule.

Velikost by měla stačit zhruba pět metrů v poloměru.

Když přijde na ohnivou magii, když navýšíte teplotu, tak se z nějakého důvodu zvýší i velikost.

Nechci cítit zápach spáleného masa. Udělám to tak, abych je jednou ranou spálil rovnou na popel.

A pak protože jsem do toho vložil přece jenom trochu moc moci, tak se malý požár rozšířil i na budovu. Vodní technikou jsem ho rychle uhasil.

To bylo nebezpečné, skoro se ze mě stal žhář.

„Rudee, hotovo.”

Když jsem skončil se spalováním mrtvol, Ruijerd vyšel z budovy. Spolu s dětmi.

Když jsem se na ty děti dobře podíval, zjistil jsem, že jsou všechny řádně oblečené. Spíš než oděv je to něco jako róby.

„To oblečení, kde jsi ho našel?”

„Rozsekal jsem závěsy.”

Aha. Pálí ti to. Hádám, že tohle je moudrost letitého muže. 

----------------------------------------------------------------------------------

<Předchozí>...<Následující>