Kapitola 37 - Mudrc na palubě (část 1+2)

Část 1

Zabralo nám měsíc, než jsme zakončili své vyjednávání s pašeráky.

Najít pašeráky nebylo tak těžké.

Nejdřív nabídnout peníze informátorovi a setkat se s prostředníkem. Pak prostřednictvím toho prostředníka kontaktovat pašeráky. A nakonec počkat na odpověď prostředníka.

Pak z toho vznikl proces opakování těchto kroků pořád dokola.

Vydat peníze informátorovi, vydat peníze prostředníkovi a vydat peníze pašerákovi.

Během chviličky zmizela polovina všech našich peněz.

Mám lehkou peněženku.

Chci věřit, že nám zůstane dost peněz aspoň na to, abychom na druhé straně oceánu zaplatili hostinec.

Po pravdě mám pocit, že by to bylo levnější, kdybychom se mohli domluvit přímo s pašeráky. Ale zdá se, že pašeráci fungují jako organizace. Pokud nejdete přes prostředníka, tak nemůžete podepsat smlouvu.

Zdá se to jako inteligentní způsob, jak se vyhnout odhalení.

Jejich strukturu úplně nechápu, ale zdá se, že se jim vede dobře.

Dokončit všechny přípravy zabralo jeden měsíc.

Což způsobilo, že se mi ten měsíc zdál dlouhý i krátký.

Ale v každém případě to nevadí.

Část 2

Určeného dne.

Pozdě v noci.

Měsíc byl v novu.

Určené místo je jedno molo téměř na konci přístavu.

Okolí je podivně tiché a jde slyšet jen narážení vln. Na tom místě byl člověk s podezřelou kápí, co mu zakrývala tvář, a s malou loďkou.

Přesně jak jsme se domluvili, mu předáme člověka, kterého chceme propašovat. Předali jsme Ruijerda pašerákovi. Přesně jak bylo určeno, Ruijerd měl ruce svázané za zády. Ta pouta jsme koupili v určeném obchodě.

„???”

Pašeráci se ke všem lidem, co přepravují, chovají doslova jako k otrokům. Přeprava otroka stojí 5 zelených mincí. Jednotná cena. Tyhle peníze jsme už zaplatili.

Ale podle prostředníka jsou i tací, co požadují platbu během výměny.

To není pěkné, škrti.

„Takže se o to dobře postarejte.”

„???”

Ten pašerák neřekl jediné slovo. Jen v tichosti kývl, usadil Ruijerda do malé loďky a přetáhl mu přes hlavu pytel. Ta malá loďka měla jediného veslaře. Ale na palubě bylo spoustu hlav zakrytých pytli. Ale soudě podle jejich velikosti by mezi nimi nemělo být žádné dítě.

Když se pašerák ujistil, že se Ruijerd nalodil, vydal signál. Muž sedící vpředu loďky začal zaříkat. A pak ta malá loďka vyrazila v černočerné noci bez jediného zvuku k oceánu.

To zaříkadlo jsem dost dobře neslyšel, ale zdálo se, že to byla vodní magie, co ovládá vodní proudy a pohybovala loďkou kupředu. Pokud je to takhle, tak bych také měl být schopen to zvládnout.

Malá loďka se na okamžik zastavila na otevřeném moři a pak zamířila k větší kupecké lodi. Tam si předali otroky, ale vypadá to, že odplují až ráno.

Ruijerd na malé loďce dál seděl čelem ke mně. I když mu na hlavu dáte pytel, tak stejně bude vědět, kde jsem.

Vyprovázím ho.

Donna Donna odplouvá (pozn.: Donna Donna neboli telátko, co jde na porážku).

Ne, neodplouvá.

Není to tak, že jsem ho prodal.

Je to jen krátké odloučení. 

-----------------------------------------------------------------

<Předchozí>...<Následující>