Kapitola 37 - Mudrc na palubě (část 4+5)

Část 4

Když jsme prodali ještěrky, šli jsme se nalodit.

„Rudee! To je loď! Je vážně obrovská! Jé!! Houpe se to! Co to je?”

Brzy poté, co jsme se nalodili, začala Eris živě běhat dopředu a dozadu. Už zapomněla na rozloučení se s ještěrkou. Skutečnost, že se její nálada tak rychle změnila, je jedna z jejích dobrých stránek.

Naše loď je plachetnice ze dřeva. Vypadá jako novější model: dokončili ji teprve před měsícem. Slyšel jsem, že tahle plavba do Svatého přístavu bude její první zkouška a první plavba.

„Ale má jiný tvar než ta loď, co jsem viděla dřív.”

„Ty už jsi viděla loď, Eris?”

Ačkoli to bylo poprvé, kdy viděla oceán.

„O čem to mluvíš, jednu jsi měl v pokoji, ne, Rudee?!”

Když tak o tom přemýšlím, vybavuju si, že jsem něco takového vytvořil.

Taková nostalgie.

Moje výtvory, když jsem začal cvičit se zemní magií. Pak mě napadlo, že bych mohl vyrábět sošky a začal jsem dělat 1/10 zmenšeninu Roxy.

Už je to dlouho, co jsem naposledy dělal sošku.

Jelikož jsem nevěděl, kdy a kolik magické moci budu potřebovat, tak jsem se vyhýbal tréninku, co spotřebovával magickou moc.

Jen jsem zapracoval na svém těle během tréninku s Ruijerdem a Eris.

Poslední dobou se celkem flákám.

Až se věci zklidní, tak možná budu muset zase začít trénovat.

„Protože jsem ji dělal podle vlastní představivosti, nedá se nic dělat, že byla trochu jiná.”

Kromě toho tahle loď má být nejnovější model.

Ačkoli nevím, co na tom bylo nového.

„Je to úžasné, že? Plavit se přes oceán je tak velká událost.”

Eris jevila obrovský zájem.

Část 5

Tři dny po našem vyplutí.

Na palubě lodi jsem začal přemýšlet.

Loď. Když se mluví o lodích, tak to jsou pokladnice událostí. Není plavby na lodi, aby se něco nepřihodilo.

To mohu říct.

To mohu prohlásit.

Například delfín, co skáče vedle lodi.

Hrdinka to spatří a řekne: „Podívej! To je úžasné!” A já se podívám a řeknu: „Moje technika v noci je úžasná.” A hrdinka pak řekne: „Úžasné! Obejmi mě!” A já pak řeknu: „Hoj, hoj, na takovémhle místě, ty jsi ale zlobivá kočička.” A pak...

Jo. Je to trochu jiné.

Taky když pomyslíte na loď, tak vás také napadnou napadení.

Chobotnice, olihně, hadi, piráti nebo bludné lodě. Být napadeni něčím takovým, ztroskotat, nechat se unášet mořem a uvíznout ve štychu.

Pak konečně dorazíte na pustý ostrov, kde začnete svůj společný život s hrdinkou. Hrdinka, co mě ze začátku nenávidí, ale postupně změkne, když překonáme mnohé nebezpečí. A pak ta jedna hlavní věc, co mohou o samotě dělat, jen jako muž a žena.

Křížící se pohledy. Planoucí vášeň. Mladá krev.

Ráj jen pro dva.

A také když zmíníte napadení chobotnicí, tak je osud hrdinky zpečetěn. Těch osm chapadel, co nejdou tak dobře vidět, zaútočí a hrdinky visí ve vzduchu. Tělo v agónii. Hruď zdvíhající se k hladině. Chapadla plazící se pod.

Skvělá podívaná, z které se vám potí ruce. Nedokážete od toho odtrhnout oči.

Ale skutečnost je krutá.

Eris je momentálně v kajutě, před kyblíkem s pobledlou tváří.

Zrovna když jsem přemýšlel, jak je natěšená, že poprvé pluje na lodi, začala zvracet. Ačkoli byla na ještěrce v pořádku. Přemýšlím, co je na lodích tak špatného.

Já, jenž o mořské nemoci nic neví. Nechápu to.

To jediné, co mohu říct je to, že pro lidi, co zažívají mořskou nemoc, nehraje roli, jestli se loď pohupuje málo nebo hodně.

Prostě tak. 

-------------------------------------------------------------

<Předchozí>...<Následující>