Kapitola 27 - Hostinec dobrodruhů (část 2)

Část 2

Hostinec u Vlčího Spáru.

Jeden pokoj.

Jedna noc. 5 kamenných mincí.

Ta budova je celkem sešlá, ale je to celkem decentní cena určená hlavně pro začínající dobrodruhy. Když zaplatíte ještě jednu kamennou minci navíc, zahrnuje to i snídani a večeři. A taky pokud v jednom pokoji zůstává víc než dva dobrodruhové, jídlo je zdarma. Jelikož je tenhle hostinec určený začátečníkům, je tu spousta postelí a cena se tak může rovnoměrně rozdělit.

Vstupní hala je zároveň i bar. Jsou tu jak místa u baru, tak u stolů, ale není jich tu moc. Jak se dalo čekat od začátečnického hostince, u jednoho stolu sedí tři mladí dobrodruhové. Ačkoli jsou mladí, pořád by měli být starší než já a zhruba ve stejném věku jako Eris. Samí mladí muži. Drze na nás koukají.

„Co budeme dělat?” Ruijerd čeká na moji odpověď. Byl to pohled vyjadřující, jestli i tady budeme pokračovat v tom divadle.

„Tady to nebudeme dělat.” Chvilku jsem o tom přemýšlel a pak to zamítl. „Nechci se tím trápit na místě, kde budu spát.”

Nevím, kolik nocí tady zůstaneme.

Ale ti tři jsou pořád ještě děti. Pokud zůstaneme na jednom místě, tak si z Ruijerdova chování uvědomí, že to je dobrý člověk.

„Naše družina má tři lidi. Prozatím si vezmeme tři noci.”

„Dobře. Co bude s jídlem?”

Hostinský je celkem nespolečenský.

„Budeme jíst u vás.”

Prozatím jsme zaplatili za tři noci. Je dobře, že strava je zdarma.

Zbylo nám: 1 železná mince, 3 rezavé mince a 2 kamenné mince.

V přepočtu na kamenné mince to je: 132 kamenných mincí.

„V-vy jste taky začátečníci?”

Zatímco jsem já poslouchal, jak mi hostinský odříkává pravidla, jeden z těch nováčků zavolal na Eris. Ten kluk vzadu. Má bílé vlasy, no, nedalo se o něm říct, že vypadá špatně. Připustím, že je nadprůměr. Ti další dva jsou... no, taky takový ten typ bishounen?

Jeden byl celkem rozložitý se čtyřmi pažemi a vypadal, že ho vychovali v hrdosti. Další chlapec měl zobák a peří na hlavě.

No, jo.

Asi na ně definice bishounen tak úplně nesedí.

Jsou to rozdílní týpci. Pokud ten první byl „normální”, pak ti druzí dva by byli „drsňák” a „lehký” typ. Asi.

„M-my jsme taky začátečníci. Co kdybychom se najedli spolu?”

No vážně, to flirtuje? Ti kluci neví, kde je jejich místo. Ale trochu se mu třese hlas. Nemůžu říct, že by to nebyla sranda.

„Mohli bychom spolu prodiskutovat různé fígle a tak.”

„Ach jo.” Eris si povzdechne a odvrátí se.

Co se dalo čekat od slečny Eris! Naprosto ignoruje člověka, co se s ní snaží flirtovat! No, hádám, že to je taky kvůli tomu, že nerozumí ani slovo.

„Hele, stačí jenom trošku. Ten tvůj mladší brácha se může taky přidat.”

„???”

Zrovna jsem chtěl jít Eris pomoct, ale Eris se zvedla a odchází od nich. Tuhle techniku znám. Tohle ji učila paní Edona na hodinách etikety.

[Metoda, jak se vyhnout šlechticům, s kterými nechceš mluvit. Základní kapitola!]

Co budeš dělat, chlapče? Kavalír by se stáhl.

„Neignoruj mě.”

Ten chlapec není kavalír.

Naštval se a popadl Eris za kápi a silně potáhl. Eris to táhlo vzad, ale nepohnula se moc daleko. Přece jenom má docela dobře vytrénované nohy. Ten kluk se naštval a dál tahal. Jelikož je to dobrodruh, tak je na svou sílu určitě pyšný.

Trrrrrh!

Laciná kápě vyloudila tenhle zvuk a roztrhla se.

„Ech?” Jak to Eris uslyšela, podívala se na roztrženou kápi.

Křup!

Rozhodně jsem ten zvuk slyšel. Zvuk, jak Eris praskly nervy.

„Co to děláš!” zakřičela Eris dostatečně nahlas, aby to otřáslo celým hostincem.

Otočila se za použití Boreasova háku. Ta rána naučená od Saurose a trénovaná pod dohledem Ghyslaine přesně dopadla na chlapcovu tvář.

Myslel jsem si, že mu to utrhne krk, jak se mu ve směru té rány protočila hlava. Hlavou narazil do podlahy a jedinou ranou přišel o vědomí. Dokonce i amatér jako já dokázal říct, že ta rána měla značnou ničivou sílu. Pokud by tu byl zrovna nějaký profesionál, tak by rozhodně řekl: „To byla ale rána!”

Hádám, že tohle je osud člověka, co se s dívkou snaží agresivně flirtovat. Jsem si jistý, že se z tohoto nebezpečí poučí a bude si pamatovat, že už se o Eris nemá pokoušet.

Poučen.

Takže, než se do bitky zapojí i to dva zbývající, tak bych se do toho měl vložit a zastavit je.

„Kdo si myslíš, že jsem? Uvědom si vlastní postavení!”

Ale Eris neskončila jen s jedním útokem. Boreas Kickkkk~

Ten kop, který se naučila od Saurose a který trénovala a vypilovala do dokonalosti pod dohledem Ghyslaine, natvrdo udeřil do solaru plexu druhé oběti.

„Guwaa?!” Chlapec se čtyřmi pažemi zaúpěl v agónii a padl na kolena. A Eris ho jednou ranou kolenem vyřídila. Chlapec odlétl s čelistí vytočenou vzhůru.

„Ech? Ech? Ech?”

Poslední ptačí chlapec nechápal, co se to děje. Ale i tak se připravoval na Erisin útok a chmátl po meči u pasu.

Chmátnout po meči je trochu moc.

Chtěl jsem použít magii, abych ho znehybnil. Ale Erisin útok byl mnohem víc přehnaný. Mnohem rychleji než mohl ptačí chlapec vytasit svůj meč, jej Eris natvrdo praštila do čelisti. Ačkoli ptačí chlapec by vlastně neměl mít bělmo, stejně ho ukázal.

V okamžiku byli všichni tři bezmocní.

Pak Eris nakráčela k prvnímu chlapci a začala mu kopat do hlavy, jako by to byl fotbalový míč. Po první ráně chlapec nabyl vědomí, ale nebyl schopen nic udělat, a tak se jen stočil do klubíčka. Eris ho prostě dál a dál kopala.

„Tohle! Byla první věc! Co mi Rudeus kdy koupil!”

Ale ne! Slečno Eris! To všechno kvůli mně!

I když to byla jen laciná tretka, kterou jsme koupili, protože jinak by tvoje červené vlasy upoutávaly příliš velkou pozornost?! Tomuhle starci z toho plesá srdce!

„Zařídím, abys toho navěky litoval! Rozdrtím ti je!”

Co rozdrtíš?

Nevím, co si z toho mám vyvodit, tohle je příliš strašlivé.

Eris chlapce několikrát kopla do zad, popadla ho za jednu nohu a řekla něco velmi strašlivého se strašlivým výrazem na tváři.

Ten chlapec, co se zrovna probral, neměl ponětí, co to v lidské řeči povídá, ale s největší pravděpodobností věděl, co hodlá udělat.

Snažil se omluvit, prosil o odpuštění a snažil se utéct.

Ale Eris nebyla ochotná mu naslouchat. Nebyla tak sladká. Eris dělá všechno pořádně. Osud toho chlapce je stejný jako ten můj před třemi lety, takový smutný osud.

„Eris, počkej!”

Konečně jsem se do toho vložil, abych ji zastavil.

Všechno se to stalo tak rychle, že jsem se do toho vložil trochu pozdě.

„Zadrž! Eris, nemůžeš mu provést nic horšího! Konec!”

„Co to děláš, Rudee! Nepleť se mi do cesty!”

Popadl jsem ji zezadu, abych ji zastavil. Třásly se mi ruce, jak jsem ji popadl za hruď. Byl to měkký pocit. Ale neměl jsem to štěstí, abych si ten pocit užíval.

Eris se mi pořád vzpínala, aby toho chlapce mohla rozdrtit. Chlapec to nechápal. Nedokázal si z toho nic vyvodit a jen se bál.

„Zašiju to, když tu kápi zašijeme, bude jako nová! Já ti ji zašiju! Když zajdeš takhle daleko, tak ho tak akorát budu litovat!”

„Cože?! Tsss!”

Po zoufalém boji ji zastavit Eris konečně přestane zápasit, ale stejně vypadá naštvaně. Když jsem ji pustil, pokrčí rameny a dojde k Ruijerdovi. Ruijerd seděl na stoličce u baru a sledoval nás, jako kdyby se díval na nějaké směšné představení.

„Ruijerde, ty taky! Příště mi ji pomoz zastavit!”

„Hm? To byla dětská bitka, ne?”

„Opatrovník má povinnost dětské bitky zastavit!”

Rozdíl ve schopnostech byl v tomto případě příliš veliký, ne? 

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

<Předchozí>...<Následující>