Kapitola 26 - Gilda dobrodruhů (část 2)

Část 2

Když jsem slyšel všechen ten smích, zatnul jsem pěst a pomyslel si „dobře”.

Gilda Dobrodruhů.

V duchu jsem si něco takovéhleho představoval, ale je to drsnější, než jsem si myslel. Pravděpodobně proto, že na Magickém kontinentu je velká škála ras.

Muž s koňskou hlavou, další muž se srpky jako kudlanka nábožná, žena s křídly, co připomínaly motýla, a žena s dolní polovinou těla, co připomínala hada.

Mnoho z nich se podobá lidem, ale tak nějak je v tom velký rozdíl.

Dokonce ani ti, co nemají žádnou část, co by se podobala zvířeti, tak nějak nevypadají přesně jako lidé. Jsou tu lidé, co mají úplně modrou kůži, a taky lidé, kterým z ramen raší něco jako rohy. Taky jsou tu lidi s dvěma hlavami a čtyřma rukama.

Celkem podobní lidem, ale zároveň celkem odlišní.

Když tak o tom přemýšlím, rasa Supardů a Migurdů se v porovnání s těmihle velmi podobá lidem.

„N-neutahuj si z bráchy! Víš, brácha nás zachránil, když nás v pustině napadli netvoři!” Aniž bych se nechal unést vlastními pocity, ve vhodný okamžik jsem začal zase s hraním.

„Slyšel jsi to! Říká, že Smrtelný Konec někoho zachránil!”

„Hyahahahaha! Ú... úžasný?! To je ale pašák!”

„No vážně! Taky chci, aby mě zachránil! Gyahahaha!!”

Normálně bych se třásl, kdyby se mi smálo a ušklíbalo tolik lidí, ale kvůli tomu, že to hraju, nebo já nevím kvůli čemu jsem schopen to vydržet. Protože to postrádá skutečnost.

Nebo jsem možná trochu vyrostl?

Ne, ne.

Když začnu být arogantní, tak mi to nepomůže.

Tak za prvé se nesmějí mě, ale všechen ten posměch míří na Ruijerda. Není důvod, aby se mi klepala kolena. Budu se moct cítit trochu víc jistě, až to nepřátelství bude namířené přímo na mě a já se s tím dokážu srovnat.

Pro teď zkontroluju situaci.

Obětoval jsem chvilku, aby zkontroloval, jestli je tu někdo, kdo si myslí, že Ruijerd je skutečný Supard. Pak pokračuju frází A, co jsem si dopředu připravil.

„Těm lidem se nedá odpustit! Brácho! Měli bychom je všechny oddělat!”

„Fuu... nevadí, ať se smějí, když chtějí.”

Jen tak mimochodem, připravil jsem si i plán B, kdyby se nikdo nesmál.

„Nevadí?? Ale no tak!”

„A to předstírají, že jsou velký zvířata!”

„T-tohle je nebezpečný?! Mám pocit, že se možná začnu omlouvat!”

Kdyby tihle chlápci věděli, že Ruijerd je vážně Supard, vážně by se omluvili?

„Hnn! Mizerové, měli byste být vděční, že je brácha tak shovívavý!” řekl jsem nahlas a pokračoval v prohlížení okolí.

Nalevo je velká vývěska s množstvím papírků.

Napravo jsou čtyři přepážky a za nimi stojí zaměstnanci a zaraženě na nás zírají.

Takže napravo. Vedu své dva společníky k přepážce.

Když jsem si s Ruijerdem vyměnil pohled, znovu jsem zvedl hlas. „Hej, ty! Chceme se registrovat jako dobrodruzi!” Zakřičel jsem to tak nahlas, aby to slyšeli i ti nahoře na ochozu. Za námi se ozval další výbuch smíchu.

„S-sm-sm-smrtelný konec bude čerstvý nováček, vážně?!”

„Hahaha... bolí mě břicho!”

„Super... j-já... bude ze mě senior Smrtelného Konce!”

„T-to je vážně věc, čím se dá chlubit!”

Dobře, to by myslím stačilo.

„Zmlkněte všichni. Neslyším, co mi tady paní povídá!” Po tomhle celá gilda ztichne a v tichosti se šklebí.

„R-rozumíme. Jasný.”

„P...první vysvětlení je přece důležitý, co?! Fusuuu.”

„Kuku ku.”

Super, všichni jsou ještě zaneprázdnění vlastním smíchem.

Tak to má být. 

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

<Předchozí>...<Následující>