Kapitola 26 - Gilda dobrodruhů (část 1)

Část 1

Gilda dobrodruhů.

Místo, kde se shromažďují silní a udatní muži.

Ti, co věří své síle; ti, co věří své magii.

Lidé s meči, lidé se sekyrami, lidé s holemi a lidé s pěstmi.

Ti, co se vychloubají, že jsou silnější než ostatní, a ti, co se vysmívají smrti.

Šermíři oděni v brnění a také lehce vyzbrojení mágové.

Muž jako prase, žena s hadí dolní polovinou těla, žena s nohama jako kůň.

Místo, kde se shromažďuje a schází velké množství ras.

Tohle je Gilda dobrodruhů na Magickém kontinentě.

Gilda dobrodruhů ve městě Rikaris.

Velké lítací dveře se s hlukem rozletí dokořán, jak je někdo agresivně otevře.

Všechny pohledy se otočí ke dveřím, všichni uvažují, co se děje. Je jen málo lidí, co by dveře do Gildy dobrodruhů rozrazili tak agresivně. To se odněkud vrací nějaká družina? Přišli stráže s žádostí o pomoc proti netvorům útočícím na město? Nebo to bylo jen větrem?

Když už jsme u toho, povídá se, že Smrtelný Konec je nedaleko, to nemůže být on, že ne? Jak tak o tom všichni přemýšleli, před očima dobrodruhů se zjevili tři lidi.

Ten vepředu byl chlapec. Pořád mladý. Ale tvářil se sebevědomě. Hůl obalená látkou a prvotřídní oblečení pokryté prachem. Aniž by zaváhal nebo sebou trhl, vyrazil dovnitř do tohoto místa plného dospělých lidí se strašlivým vzezřením.

Hodně lidí si pomyslelo, co se to tady děje. Jeho vzhled a jeho chování se od sebe tak moc lišilo. Nebo to možná byla rasa, co vypadá mladě, ale ve skutečnosti je stará.

Ve stínu toho chlapce se schovává další člověk, pravděpodobně mladá dívka. Kápi má tak moc staženou do čela, že to není poznat. Ale v porovnání s jejím věkem se tváří nabroušeně a tvrdohlavě. Člověk od pohledu mohl říct, že je zvyklá na ten meč, co měla u pasu. Mnoho mužů v ní poznalo zkušenou šermířku.

Poslední byl vysoký muž velké postavy. Na čele měl rudý drahokam a na tváři jizvu do kříže. Dokonale se to shodovalo s popisem [Smrtelného Konce]. Byli tam tací, co se užuž nadechovali k výkřiku.

Ale ty modré vlasy. Rychle si uvědomili, že se zmýlili. Nebyl to on, jen vypadal velmi podobně.

Podivné.

Naprosto podivné.

Ani jeden člověk v té družině nevypadal normálně.

Bylo děsivé i jen přemýšlet, proč sem přišli.

Ten chlapec nahlas zakřičel: „Hejhej, hejhej! Přestaňte zírat, mizerové! Na kom si myslíte, že se tady jako kocháte, co?!”

Ne, ne, kdo to je, nemáme ponětí. Tohle si všichni mysleli.

„Jak je to možné, ďábel ze Supardů! Pan Ruijerd Smrtelný Konec! Zmlkněte, bojte se nebo zdrhejte!”

Ne, ne, není možné, aby to byla pravda. Tohle si všichni mysleli.

Supardi mají tak zelené vlasy, že člověk na místě vystřízliví. Nemají je tak tmavě špinavě modré.

„Brácho! Zdá se, že tady uprostřed ničeho nepoznávají tvář [Smrtelného Konce]. Kruci, kdyby trochu hýbli kostrou, tak by to věděli, ale dokonce ani po všech těch zkazkách tě nikdo nepoznává.”

Zdá se, že tenhle chlapec tvrdí, že tenhle mladý muž je [Smrtelný Konec].

Jakmile si to lidi pomyslí, to chlapcovo hlasité vystoupení začne být vtipné.

V okamžiku se ta děsivá atmosféra rozplyne.

Ten mladý muž, kterého ten chlapec oslovuje jako brácho.

Ta tvář s jizvou a rudý drahokam vskutku vypadá jako on, jako [Smrtelný Konec].

Ale jeden důležitý detail je naprosto špatně.

„Fu...” Kdo to teď cekl?

„To jsi byl ty ty mizero? Čemu se směješ!” Chlapec zařval tak hlasitě, že ho bylo slyšet do všech koutů, a tvářil se přitom naštvaně.

Ten jeho zjev byl tak vtipný, že se celá gilda zaplnila potlačovaným smíchem a úsměvy.

A pak to někdo řekl: „Fuuusuuu... haha... Ale... víš... Supardi... mají zelené vlasy, ne?”

Po těhle slovech dostal celý hlavní sál gildy dobrodruhů záchvat smíchu. 

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

<Předchozí>...<Následující>