Kapitola 28 - První zakázka & Posvátnost života
Část
1
Město
Rikaris, dům č. 2, bytový komplex Kiribu.
Je
to dlouhá budova se čtyřmi vchody. O lidech, co tam žijí, se
nedá říct, že jsou bohatí, ale taky nejsou tak moc chudí, aby
živořili ve slumech, takže to je průměrná populace Magického
kontinentu.
Na
tom místě se pohybují tři stíny: 2 malé stíny a 1 velký stín.
Pomalu a arogantně si to tudy šinuly, jako by tam nikdo jiný
nebyl. A bez nehody se zastavili před jedním vchodem.
„Dobrý
den. Přišli lidé z gildy dobrodruhů~” řekl mladý chlapec
nahlas, zatímco klepal na dveře.
Je
to divné.
V
této oblasti nejsou žádní dobrodruzi, co by užívali takového
zdvořilého tónu. Když na to přijde, tak dobrodruzi obecně patří
k drsnějším týpkům.
Ale
obyvatel toho domu se tím jemným hlasem nechá oklamat a se
zařinčením otevře dveře. Zevnitř vyjde mladé děvče kolem 7 –
8 let, s dlouhým ještěrčím ocasem za sebou a má rozeklaný
jazyk. To jsou charakteristické znaky rasy Houga.
Mladý
chlapec se na děvče usměje a promluví: „Přeji vám dobrý den,
bydlí tady paní Meisel?”
„A-ano,
kvůli čemu jste přišli?”
„Ach,
omlouvám se, že jsem to nezmínil dřív. Já jsem Rudeus ze
<Smrtelného Konce>.”
„S-smrtelný
Konec?”
To
děvče také slyšela o Smrtelném Konci, zlém ďáblovi z rasy
Supardů, co bez rozdílu zabíjí a co během Laplacovy války toho spoustu vykořistil. Je to to nejbrutálnější stvoření.
Pokud
ho kdo kdy potká, tak ho čeká jen smrtelný konec. Každý, kdo ho
potkal, říká: kdybych neutíkal ze všech sil, tak bych už dávno
zemřel.
Tohle
jméno je definicí strachu a dokonce i dobrodruzi, co prohlašují,
že jsou schopní zabít jakéhokoli magického tvora, se třesou
strachy, když to jméno zaslechnou. Meisel také ví, jaké jsou
zvláštní rysy Smrtelného Konce, a tenhle bezvýznamný člověk to rozhodně není.
„Přijali
jsme vaši zakázku najít ztraceného domácího mazlíčka. Rád
bych se zeptal na podrobnosti, mohu vědět, jestli máte čas?”
Smrtelný
Konec.
To
je strašlivé jméno a ti dva za ním jsou také velmi divní, ale
když se podívala na mladého chlapce, co mluvil tak přehnaně
uctivě, její strach se zmírnil.
Navíc
se zdá, že to jsou dobrodruzi, co přijali její zakázku.
„Prosím,
pomozte mi majít Mii.”
„Ano,
ten mazlíček se jmenuje Mii, ano? To je velmi rozkošné jméno.”
„To
jméno jsem vybrala já.”
„Ach,
máte úžasný smysl na jména.”
Když
to Meisel uslyší, velmi ji to potěší.
„Takže
jak Mii vypadá?”
Meisel
svého mazlíčka pomalu popíše a jak před třemi dny zmizel a
nevrátil se. Obvykle když na něj volá, tak přiběhne, a jak už
by teď měl být hladový, a tak dále.
Mluví
přesně jako děvčátka jejího věku a nejde k věci.
Průměrný
dospělý by její způsob řeči považoval za otravný a
pravděpodobně by odešel, aniž by si jí pořádně vyslechl.
Ale mladý chlapec jí naslouchá s úsměvem až do konce, na každou
větu upřímně přikyvuje.
„Rozumím.
Takže ho vyrazíme najít. Prosím, spolehněte se na <Smrtelný
Konec>!”
Mladý
chlapec najednou zvedne palec a zvláštní je, že i dva lidé za
ním zvednou palec. Meisel je napodobí a taky zvedne palec, ačkoli
nechápe, co se děje.
Jakmile
to chlapec spatří, otočí se na patě a odejde. Dívka s kápí za
ním jej následuje. Největší muž si přidřepne, položí jí
ruku na hlavu a promluví: „Rozhodně ti pomůžeme ho najít,
čekej a neboj se.”
Na
tváři má velmi dlouhou jizvu a na čele má drahokam. Vlasy má
kropenatě modré a jeho tvář je velmi hrozivá. Ale ruka na její
hlavě je vřelá a ona mírně kývne.
„N-nechám
to na vás.”
„Aaa,
nech to na nás.”
Meisel
se podívá na záda tří odcházejících lidí a zeptá se
největšího muže: „Omlouvám se, ale jak se jmenujete?”
„Ruijerd.”
Krátce
jí odpoví a zase se k ní otočí zády.
Meisel
je celá rudá a mumlá si jméno Ruijerd.
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------