Kapitola 4 - Učitel (část 9)

Část 9

Jednoho dne jsem se zeptal: „Měl bych ti říkat 'shishou', sensei?”

Roxy se nakonec zatvářila znechuceně. „Ne, velmi pravděpodobně mě snadno překonáš. Bude lepší, když mi tak nebudeš říkat.”

Zdá se, že mám potenciál Roxy překonat.

Když jsem dostal takovou chválu, tak jsem se cítil trochu trapně.

„Přece nebudeš slabšího člověka oslovovat 'shishou', ne?”

„Vůbec ne.”

„Nesnáším to. Aby mě někdo lepší oslovoval shishou – copak se tím sama neztrapňuji?”

Vážně?

„Je to proto, že jsi silnější než tvůj učitel, že to říkáš, sensei?”

„Poslouchej mě, Rudi. Shishou, tohle oslovení, je člověk, který tě už nemůže nic naučit, ale pořád od tebe něco očekává. ----- Takový otravný člověk.”

„Ale ty něco takového nebudeš dělat, ne, Roxy?”

„Pravděpodobně budu.”

„Ale i tak tě budu dál ctít.”

I kdyby to byla Roxy s přístupem, že po mě neustále bude něco vyžadovat. Stejně se vždycky usměju a budu ji ctít.

„Ne, možná že budu žárlit na potenciál svého studenta a řeknu něco ošklivého.”

„Jako třeba?”

„Jako nějaký špinavý démon vůbec neměl chodit do takové vesnice, atd.”

Takhle tě kritizovali?

Chudinko.

Diskriminace je hrozná.

Ale vztah mezi nadřízeným a podřízeným byl odjakživa takový.

„To nevadí, to je jenom maličkost.”

„Jen proto, že člověk je o něco starší, neznamená, že to je v pořádku!! Vztah učitele a studenta bez určité úrovně síly přinese oběma jen neštěstí!!”

Skočila mi do řeči.

Zdá se, že vztah s jejím učitelem byl mnohem horší, než jsem si představoval.

Kvůli tomu jsem Roxy nikdy neoslovil jako shishou.

Ale rozhodl jsem se jí tak v duchu vždycky oslovovat.

Tohle děvče, které si pořád zachovalo trochu své dětinskosti, mě naučilo spoustu věcí, které jsem se nemohl naučit z knih. 

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Předchozí                                                                         Následující