Kapitola 4 - Učitel (část 7)

Část 7

Po čtyřech měsících jsem byl schopen používat veškerou magii pokročilého řádu.

Takže mi Roxy začala dávat večerní lekce.

Nevykládejte si to zle, na těch večerní lekcích není nic „srandovního”.

Tyto lekce mají smíšený obsah.

Roxy byla dobrá učitelka.

Moc se nedržela svých učebních plánů.

Učila mě dle mé schopnosti chápat. Její schopnost reagovat na studenta byla velmi vysoká. Ze svých poznámek si pro mě připravila otázku a pokud jsem na ni odpověděl správně, tak jsme šli na další otázku. Když jsem problém nechápal, tak mi to trpělivě vysvětlila.

Tímhle způsobem jsem cítil, jak se mi rozšiřují obzory.

Ve svém minulém životě, než můj starší bratr šel na zkoušky, tak moji rodiče najali domácího učitele. Z rozmaru jsem se k nim přidal. Ale bylo to úplně stejné jako vyučování ve škole.

V porovnání s tím Roxiny hodiny byly zajímavé a snadno pochopitelné. Hodina, která zodpověděla všechny otázky.

Navíc mě učil člověk z druhého stupně základní školy. Takový scénář byl až příliš dobrý. Kdyby se jednalo o mé minulé já, tak jenom kvůli této představě bych třikrát odonanoval.

„Sensei, proč se magie používá jen v souboji?”

„Vlastně se nepoužívá jenom v souboji...” Roxy na moje náhlé otázky vždycky odpověděla vážným tónem. „Hmmm, vskutku, kde mám začít... Ze všeho nejdřív povídá se, že magie pochází od starší rasy s dlouhýma ušima 'Vyšších elfů'”

JŮ, elfové!!

Oni vážně existují!!

Zlaté vlasy, zelené oblečení, s lukem na zádech a vždycky svázaní chapadly!!

Ale ale, uklidni se, uklidni se.

Tohle je pravděpodobně něco jiného, než co znám já....

Ale podle jejích slov existují lidé s velmi dlouhýma ušima.....

„Elfové?”

„Hmmm, elfové se nacházejí někde na severu kontinentu Milis.”

Podle Roxina popisu: Velmi velmi dávno, ještě než začala válka mezi lidmi a magickými bytostmi, když byl svět ještě v chaosu a všude zuřily války. Elfové byli schopni komunikovat s lesními duchy třímající zemi a vzduch, aby bojovali s vetřelci. Říká se, že to byla nejstarší magie světa.

„Ach, takže je to zaznamenáno.”

„Samozřejmě,” přikývla Roxy. „Dnešní magie vznikla z lidského napodobování magie vyšších elfů a výsledkem změny. Lidé v takových věcech obzvláště vynikají.”

„Lidé v takových věcech obzvláště vynikají?”

„Ano, to lidé vždycky vytvářejí něco nového.”

Zdá se, že lidská rasa ráda vytváří nové věci.

„Důvod, proč se magie používá pouze v soubojích je proto, že se v podstatě používá jenom v soubojích. I když se nespoléháš na magii, tak za pomoci věcí kolem nás dosáhneš stejného výsledku.”

„Věcí kolem nás? Tím myslíš co?”

„Například, pokud potřebuješ světlo, tak můžeš použít svíčku nebo olej, ne?”

Aha, to je velmi běžné. V porovnání s magií je nástroj rozhodně jednodušší. To je tak nějak logické. I když pokud se jedná o bezzvuké zaříkání, tak je to ještě jednodušší než s nástrojem.

„Také ne každá magie se hodí k souboji. Například s povolávací magií můžeš vyvolat magické zvíře nebo ducha podobné úrovně jako ty.”

„Povolávací magie!! Můžeš mě to jednou naučit?”

„Ne, ani já ji neumím používat. A mezi nástroji existují i magické předměty.”

Magické předměty.

Už jen z toho pojmenování mám určitou představu.

„Co jsou magické předměty?”

„Předměty se zvláštními účinky. Uvnitř je vyrytá magická formace, takže je může používat i člověk nekouzelník. Ale k výrobě těchto magických předmětů je třeba velké množství many.”

„Aha.”

V podstatě jak jsem si představoval.

Když tak o tom přemýšlím, je škoda, že Roxy neumí povolávací magii. Koncept útočné magie a léčivé magie se pořád dá pochopit, ale nemám ponětí, jak funguje povolávací magie.

Také jsem se najednou naučil spoustu nových slovíček. Válka mezi lidmi a démony, ochočená magická zvířata, duchové...

„Sensei, jaký je rozdíl mezi magickými zvířaty a magickými tvory?”

„Ne moc velký.”

Magičtí tvorové jsou v podstatě tvorové, kteří prodělali nějakou změnu. A jakmile počet magických tvorů náhodou vzroste a stanou se rasou, tak po pár generacích nabudou určité množství inteligence a stanou se z nich magická zvířata.

Ale i když mají nějakou inteligenci, tak pokud napadnou lidskou rasu, tak se jim pořád říká magičtí tvorové.

Co se týče magických zvířat, některá z nich po generacích zdivočela a existují příklady, kdy se proměnily zpět na magické tvory.

Není tam žádná jasná předělová linie.

Magičtí tvorové = napadají lidi.

Magická zvířata = nenapadají lidi.

Tenhle koncept by měl být správný.

„Takže se dá říci, že rasa démonů se vyvinula z magických tvorů?”

„Vůbec ne. Rasa démonů byla takto pojmenována kdysi dávno za války mezi lidmi a démony.”

„To je ta válka, kterou jsi teď před chvílí zmínila?”

„Ano. První válka začala zhruba před 7 tisíci lety.”

„To je rozhodně velmi dávno.”

Historie tohoto světa je takhle dlouhá.

„To vlastně není tak dávno. Ještě před 400 lety lidé stále bojovali. Od doby před 7 tisíci lety spolu rasy lidí a démonů neustále bojovaly.”

A to jsem si myslel, že 400 let je dlouhá doba, ale ta válka trvala téměř 7 tisíc let. To byly ty vzájemné vztahy tak zlé?

„Aha, takže co to vlastně znamená rasa démonů?”

„Definovat rasu démonů je celkem obtížné... Pokud je opravdu nutné to vysvětlovat, tak si myslím, že nejjednodušší je říci, že to jsou všechny rasy, co během předchozí války stály na straně démonů. Samozřejmě existují výjimky. Ach, a jen tak mimochodem, já jsem také z rasy démonů.”

„Ach, aha.”

Máme tu démona, co se živí jako domácí učitel.

To znamená, že právě teď není žádná válka?

Je dobře, že žijeme v míru.

„Ano. Ve formálních termínech je to rasa Migurdů z oblasti Bigoya na démonickém kontinentu. Copak tvoji rodiče nebyli v šoku, když mě viděli?”

„A já si myslel, že to bylo proto, že sensei vypadá jako malá holka.”

„Já nejsem malá,” ohradila se Roxy. Vypadá to, že tohle bere velmi vážně.

„Omráčilo je, když viděli moje vlasy.”

„Vlasy?”

A já si myslel, že to je pěkná modrá barva.

„Velmi rozšířenou pověstí je, že čím zelenější jsou vlasy démona, tím agresivnější a nebezpečnější je. Zvláště když moje vlasy se z některých úhlů jeví jako zelené...”

Zelená.

To byla varovná barva tohoto světa?

Roxyny vlasy měly pěknou modrou barvu, která lidem otevřela oči.

Jak mi to vysvětlovala, tak si hrála s ofinkou. Vážně se chovala roztomile.

Pokud člověk narazil na modré vlasy v Japonsku, tak to byl pankáč nebo stará babička. Ať to bylo jedno nebo druhé, tak mi z té umělé barvy bylo na nic.

Ale Roxyny vlasy neměly ten nepřirozený odstín a necítil jsem ani trochu odporu. Dalo by se říci, že se ta barva hodila k Roxynině ospalému vzezření. Kdyby byla hlavní hrdinkou v erotické hře, tak by se rozhodně hodilo, aby ji člověk zdolal jako první.

„Roxy, vážně máš pěkné vlasy.”

„........Díky za poklonu, ale takové věci by sis měl schovat pro děvče, co budeš mít v budoucnu rád.”

„Ale já tě mám rád, sensei.”

To jsem řekl bez zaváhání. Já nejsem váhavý člověk. Svoji lásku vyjádřím všem roztomilým slečnám.

„Dobře, pokud si to za nějakých deset let nerozmyslíš, tak si o tom znovu promluvíme.”

„Dobře, sensei.”

I když mě lehce odbyla, tak mi neušel Roxyn nepatrně šťastný výraz.

I když jsem nevěděl, jak dalece mohu v tomto odlišném světě aplikovat trénink z erotických her, rozhodně se nedalo říci, že tyto zkušenosti byly úplně zbytečné.

Takováhle dokidoki hláška by se v Japonsku považovala za klišé, ale také by to mohla být planoucí stezka k romantické lásce.

Jo, o čem to kruci mluvím?

Roxy je roztomilá a vůbec. Kdybych tak mohl vyvěsit vlajku.

Jenže je to celkem velký věkový rozdíl.

Co se stane za pár let?

„Když se vrátíme k tématu 'čím jasnější odstín, tím nebezpečnější démon', tak je to naprostá pověra.”

„Aha, celé je to pověra.”

A já jsem si vážně myslel, že zelená je varovná barva.

„Ano, rasa Supardů z oblasti Babinos je rasa se zelenými vlasy a během války před 400 lety spáchali mnoho ohavností. Proto existuje taková zvěst, ale nemá to co dělat s barvou vlasů.”

„Mnoho ohavností?”

„Ano. Během desetiletí té války spáchali mnoho zločinů, kvůli kterým je nenáviděly a bály se jich obě strany. Jejich rasa je velmi nebezpečná a po válce byli pronásledováni a vyhnáni z démonického kontinentu.”

Po skončení války je vyhnali? To je ohromující.

„Vážně je lidi tak nenávidí...?”

„Prostě to tak je.”

„Co provedli?”

„No, tohle... jenom tak obrysově... to jenom, že jsem o tom slyšela, když jsem byla malá. Slyšela jsem, že zaútočili na přátelskou oblast na straně démonických ras a zabili všechny ženy a děti, nebo že vyhladili všechny nepřátele a pak zabili svoje spojence. Také se povídá, že když v noci nebudeš spát, tak tě sní Supard a takové věci.”

Shimaachau oji-san? (* postava z anime Bonobono)

„Rasa Migurdů se Supardům velmi podobá, takže se do toho v minulosti také zapletli. Ačkoli ti tohle rodiče dříve nebo později řeknou.... Tohle si pamatuj,” zdůraznila Roxy. „Pokud uvidíš jedince se smaragdově zelenými vlasy a rubínem na čele, tak se k němu nepřibližuj. Pokud nebudeš mít na výběr a budeš s ním muset promluvit, tak ho nesmíš rozhněvat.”

Smaragdové vlasy, rubín na čele.

Zdá se, že tohle je zvláštní charakteristika Supardů.

„Co se stane, když ho rozhněvám?”

„Mohl by vyvraždit celou tvoji rodinu.”

„Smaragdově zelené vlasy a rubín na čele, že?”

„Ano, ta věc na čele dokáže vnímat pohyby many. Je to jejich třetí oko.”

„V rase Supardů nejsou jenom ženy, že ne?”

„Ech? Ne. Jsou i muži.”

„Mění ten kámen barvu na modrou?”

„He? N-ne? Aspoň jsem o tom nikdy neslyšela.” Co to kruci povídáš? Zmatená Roxy naklonila hlavu ke straně.

Jen jsem chtěl uspokojit vlastní zvědavost. (* narážka na rasu Kalar z japonské erotické hry Rance Universe)

„Ale tyhle rysy se dají snadno rozeznat, že?”

„Ano. Jakmile někoho takového uvidíš, tak předstírej, že musíš okamžitě někam odejít nebo tak něco, a vyhni se mu. Když bys najednou utekl, tak by ho to mohlo rozzuřit.”

Jako když se snažíš utéct před delikventem a ten tě v důsledku toho pronásleduje. Něco takového jsem zažil.

„Podle toho, co jsi mi řekla, by mělo být všechno v pořádku, když jim člověk projeví úctu?”

„Podle mě stačí, když je otevřeně neurazíš. Ale vzhledem k tomu, že lidská rasa a démonická rasa uvažují jinak, tak je může rozčílit i maličkost. Lepší, když nebudeš říkat nic jízlivého.”

Hmm.

Zdá se, že se dají snadno vyprovokovat.

Ale spíš než tvrdit, že nám ublížili, by bylo lepší říct, že se jich bojíme.

Takový ten pocit: ach, ten chlápek bude strašidelný, až se rozčilí, je lepší se mu vyhnout. Něco takového.

Strašidelné. Strašidelné.

Podle mě, kdyby mě znovu zabili, tak už se nereinkarnuju.

Bude lepší, když se jim budu ze všech sil vyhýbat.

Nezačínej si s rasou Supardů.

To jsem si vtiskl do paměti. 

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

 Předchozí                                                                     Následující