Kapitola 225 (2)

Část 3

Uplynulo několik dní.

Zenith se stále nenašla. Podle Gisua žádný ze sluhů nejevil podezřelé jednání. A ani se nesnažili kontaktovat někoho zvenčí. Samozřejmě nebyly ani známky po tom, že by Zenith šla dovnitř nebo ven. A proto Gisu zhodnotil, že byla velká pravděpodobnost, že Zenith byla ve vile.

Zajistili jsme budovu pro žoldnéřskou skupinu. Byl to bývalý hostinec nedaleko obchodní čtvrti. Aisha momentálně připravovala zásoby pro pobočku.

Já jsem ve sklepení instaloval komunikační litograf a nouzový teleportační kruh. Byl to ten druh teleportačního kruhu, co používal magické krystaly, a jelikož byl propojený se svitkem, co jsem s sebou měl, dal se použít jenom jednou. No, pravděpodobně ho nikdy nepoužiju.

Pomocí komunikačního litografu jsem každopádně okamžitě kontaktoval Orsteda. Řekl jsem mu o okolnostech a on mi dal nějaké informace a také domněnky ohledně Hitogamiho úmyslech.

Prvně ohledně miko. Neměla žádné jméno a prostě se jí říkalo miko. Když jí církev přijala jako miko, její jméno zaniklo. Od té doby se k ní na veřejnosti chovali jako k důležité osobě a v soukromí jako k nástroji.

Moc té miko bylo Čtení paměti. Když se podívá člověku do očí, vidí jeho vzpomínky.

Její prací byl výslech. Volali ji k výslechům v církvi a k zemským soudům a ona pak zkoumala vzpomínky podezřelého.

Biskupové a šlechta, co spáchali tak říkajíc dokonalý zločin, se dali odsoudit jen na základě jejích slov. Byla mocný detektor lží a král její moc uznával. Tohle posilovalo kardinálovu frakci a oslabovalo tu papežovu.

Ale vidět vzpomínky... Akorát je viděla, ale pořád jsem měl své naděje. Že možná dokáže obnovit Zenithiny vzpomínky.

Orsted řekl, že jí její moc umožňovala je jenom vidět, takže to bylo nemožné, ale... Pokud budu mít šanci, pokusím se ji přimět, aby prohlédla Zenith.

Ale nezdálo se, že by se moc miko dala použít nezasvěcenými. Církev, nebo spíš kardinálova frakce, měla na její moc monopol, takže bylo třeba získat svolení, aby se ta moc dala použít. Bez kardinálova svolení nemohli získat pomoc ani královská rodina nebo papež. Jen proto, že jsem s ní vycházel, neznamenalo, že ji můžu požádat, aby se mnou šla do domu Latreiů a odhalila Claiřinu faleš.

Jen tak mimochodem, ohledně této mocné miko. Zdálo se, že jí bylo určeno mít extrémně krátký život. Zdálo se, že bez ohledu na to, jaká smyčka to byla, obvykle zemřela kolem 10 let věku a nikdy se nedožila více než 30 let. Ať už jste uvážili její osud nebo moc, podle Orsteda byla šance, že by byla Hitogamiho apoštolem, blízká nule.

A teď co se týče rodu Latreia. Momentálně byli v rodu Latreia 4 lidé, co dosáhli dospělosti. Zenith nepočítaje.

Nynější hlava rodiny, hrabě Carlyle Latreia. Jeho manželka, hraběnka Claire Latreia. Nejstarší syn, Chrámový rytíř Edgar Latreia. Třetí dcera, Chrámový rytíř Theresse.

Nejstarší dcera Anise se provdala do rodiny markýze Birnkranta. Domácnost markýze Birnkranta byla zhruba den cesty na západ od Milishionu. A tudíž momentálně nebyla v Milishionu.

To samé platilo o nejstarším synovi Edgarovi. Zdálo se, že se jako velitel jednotky Chrámových rytířů přestěhoval do stejného města jako Anise.

Hlava rodiny Carlyle byl velitelem batalionu Chrámového řádu. Byl to celkem hektický post, takže když pracoval, obvykle zůstával na ubytovně Řádu a domů se vracel jen zhruba jednou za 10 dní.

Jak jsem nedávno zjistil, Theresse obvykle zůstávala na ústředí jako stráž miko. V podstatě se domů nevracela ani o svátcích.

Jinými slovy, Claire v podstatě spravovala vilu sama.

Také jsem se na Claire zeptal Orsteda. Claire Latreia: Nejstarší dcera rodu Latreia; tvrdohlavá od chvíle, co se narodila; rodové vzdělání z ní vychovalo člověka, co je přísný jak k sobě, tak ostatním; jakmile se k něčemu rozhodne, nepoddá se a až do smrti zastává stejný názor. Její manžel Carlyle se do rodiny přiženil. Měla jednoho syna a tři dcery. Co tak Orsted věděl, nijak zvlášť se do historie nezapsala a neměla žádná velká dosažení, byla to jen obyčejná šlechtična, co se dala najít všude. Měla ráda lidi, co byli féroví a spravedliví, a nesnášela zločiny. Orsted ji také posoudil jako člověka, co by nikoho násilím neunesla.

Navíc mi poskytl podrobnosti ohledně mocenského boje v Milisově církvi. Jak už jsem věděl, Milisova církev byla rozštěpená na Papežovu frakci a Kardinálovu frakci. Rozdělili se zhruba před 300 lety.

Do té doby se Milisova církev držela písma, kde se psalo, že „všichni démoni by měli být zničeni” a odmítli Magickou rasu. Ale když jistý kněz četl písmo, kde se psalo, že „si jsou všechny rasy před Milisem rovny”, řekl „takže je i Magická rasa rovna?” A způsobil tak rozštěp v kléru. Od té doby byla frakce pro Přijetí Magické rasy a frakce pro vyloučení Magické rasy v neustálém konfliktu.

Momentálně to bylo něco takového:

Papežova frakce: frakce pro přijetí Magické rasy. Momentálně to byla větší frakce. Cliffův dědeček byl Papež. Většina obecné populace v Království svatého Milise a Řádu výuky také patřila k této frakci. (Papežova frakce, Frakce přijetí).

Kardinálova frakce: frakce pro vyloučení Magické rasy. Frakce, ke které patřila miko. Rod Latreia a většina ostatních starých šlechtických rodů a Řád chrámu patřil k této frakci.

Královská rodina a Řád církve byli neutrální. Až do doby před 50 lety byla u kontroly Frakce vyloučení a nelidské rasy byly v Milishionu silně potlačovány a docházelo k mnoha sporům s obyvateli Velkého lesa. Ale poté, co Frakce přijetí ukončila stupňující se konflikty se Zvířecí rasou, její vliv vzrostl.

Následujících 30 let měla Frakce přijetí naprostou kontrolu, ale pak se narodila miko a dala svou podporu Frakci vyloučení. Arcibiskup, co byl členem Frakce vyloučení, se stal kardinálem a Frakce vyloučení byla momentálně znovu na vzestupu.

To bylo zhruba shrnutí.

A posledně ohledně Hitogamiho účasti. Podle toho, co Orsted řekl, nezdálo se, že by v Milisu momentálně byli nějací důležití lidé. Bez ohledu na to, jak moc Království svatého Milise upadne, až Laplace začne válku, nepřidají se na stranu Magické rasy. Ani Hitogamimu, ani Orstedovi nezáleželo na tom, která frakce vyhraje.

Ale pro mě by bylo nejideálnější, kdyby se Cliff stal papežem. Byla tu možnost, že Hitogami jednal tak, aby tomu zabránil. Ale i kdybych uvážil tohle, ten nedávný vývoj byl podivný. Neviděl jsem smysl v Zenithině únosu. Upřímně se zdálo v pořádku považovat Hitogamiho účast za minimální.

„Pokud si nejsi někým jistý, zabij ho. Mohlo by to rozhodit Hitogamiho předpovědi,” řekl Orsted.

Tentokrát jsem vážně začínal mít pocit, že bych to vážně měl udělat.

Dosud to bylo všechno, co jsme měli. Pravděpodobně jsem měl tyto informace shromáždit předem. No, tato návštěvu Milisu byla celkem náhlá a já si optimisticky myslel, že prostě jen přijedu, pozdravím se a pak odjedu. Až půjdu do Království Dračího krále, určitě odvedu lepší práci při přípravách.

Část 4

Uplynulo dalších pár dní. Theresse přišla s dobrými zprávami.

„Matka se nepřímo přiznala, že Zenith zadržuje.”

„Aaaach!”

Theresse využila jednoho ze svých pár volných dní, aby se s Claire setkala. Během tohoto křížového výslechu se zdálo, že nepřímo přiznala, že nařídila svým podřízeným, aby oklamali Gisua a unesli Zenith. A proto Zenith rozhodně někde věznila.

„Ale jak jsem čekala, matka se zdála trochu mimo... bylo to, jako kdyby něco skrývala nebo jako kdyby ji něco trápilo. Nemyslím si, že by vážně uvažovala o tom, že by Zenith provdala, ale...”

„Aha... takže kde ji drží?”

„Promiň, to jsem z ní nedokázala dostat.”

Theresse se zachmuřila. Snažila se Claire přimět, aby vyklopila, kde se Zenith nachází, ale nepodařilo se jí to. Poté se snažila Claire přemluvit, aby mi Zenith vrátila.

Něco v tom smyslu jako: nejsem si jistá, v jakém stavu Zenith nyní je, ale jsem si jistá, že pro vdovu s duševní chorobou nenajdeš lehce partnera k sňatku. Něco v tom smyslu jako: jsem si jistá, že Rudea neuznáváš, ale je v postavení, kdy je mu okamžitě udělena audience s Papežem, měla bys s ním jednat ve větší vážnosti. Něco v tom smyslu jako: takový člověk řekl, že se o Zenith postará až do smrti, takže copak není v pořádku mu ji svěřit?

Ale Claire jí dala nějakou zbytečnou odpověď a vyhnula se tomu tématu.

„Nakonec změnila téma a začala se mě ptát, kdy se konečně provdám... Promiň. Když řekne tohle, vždycky z toho vznikne hádka...”

„...”

Gisu řekl, že po únosu nedošlo k žádným podezřelým aktivitám. Claire se chovala, jako kdyby něco skrývala nebo jako kdyby ji něco trápilo. Ta informace od Orsteda, že není ten typ člověka, co by někoho násilím unesl. Přece jenom se možná něco děje.

...I kdyby se něco dělo, neměl jsem v povinnosti to brát v potaz. Ona se o mé okolnosti přece jenom také nezajímala. Znevažovala mě.

„No, rod Latreia nedokázal smluvit partnera k sňatku ani mě. Jsem si jistá, že pro Zenith určitě tak rychle někoho nenajdou.”

„He? Ach, správně. To je rozhodně pravda.”

Vážně jsem tuhle logiku nechápal, ale pokud to Theresse řekla, tak to určitě byla pravda.

„Matka je každopádně jen tvrdohlavá. Příště na ni půjdu z okolí. Už jsem o tom řekla otci a zavolala jsem bratra a sestru z venkova. Ačkoli je matka taková, respektuje názor mužů. Pokud si s ní promluví otec nebo bratr, rozhodně poslechne.”

„O všechno se staráš... nedokážu ti dost poděkovat.”

„Nemusíš mi děkovat. Matka na to přece jenom nemá právo.”

Theresse se o to dobře postarala. Až jsem začal přemýšlet, proč byla tak oddaná. I když jsme se setkali jenom jednou nebo dvakrát...

„Theresse! Už jsi domluvila?”

Když jsme v konverzaci ustali, přišla k nám miko.

„Ano, vážená miko! Patří ti má nejupřímnější omluva, že během služby trávím čas nad svými osobními záležitostmi!”

„To nic. Přece jenom je to Erisin manžel. Laskavosti se musí oplatit. Pán Milis na nás přece jenom neustále dohlíží.”

Aha, Theressina píle byla také kvůli Eris. Měl jsem pocit, že toto bylo poprvé, kdy byl někdo vděčný za něco, co Eris udělala. Dobrá, jakmile budou děti větší, vrátím se sem s Eris.

„Vážená miko, už je skoro čas.”

„Vraťme se do pokoje.”

„Rudee, jako vždy ti děkuji.”

Poslední dobou začali být následovníci miko v mé přítomnosti shovívavější. No ano, na začátku se stráže několikrát připravovali, že mě srazí, protože jsem měl konexe s Papežem, ale poslední dobou se kvůli mě nerozhořčovali. Pořád byli ostražití, ale jelikož jsem byl vůči tomu mocenskému boji více méně neutrální, brali mě za bezpečného člověka ke stýkání.

Ne, také jsem se snažil ze všech sil. Nikdy jsem neprojevil žádný náznak, že bych chtěl miko ublížit, nijak jsem se před miko podivně neponižoval a vždycky jsem se miko snažil zabavit humornými historkami.

Kdykoli byla miko se mnou, byla vždycky v dobré náladě. Když se vrátila k sobě do pokoje, zdálo se, že se těšila na moji další návštěvu. Byl to výsledek mého snažení.

Navíc v tom bylo i to, že se ke mně velitel stráží Theresse chovala srdečně. Když velitel nebyl vůbec ostražitý, možná se zdálo hloupé mít se na pozoru.

Upřímně řečeno bych chtěl, aby se měli víc na pozoru. Takhle by byla hračka miko unést.

Ale byla tu šance, že se Theressino úsilí ukáže jako zbytečné a že se Zenith nevrátí. Pokud mě zatlačí do kouta a nebudu moct udělat nic jiného, udělám to. Ať už půjde o únos miko nebo nájezd na dům Latreiů. Udělám, cokoli bude třeba. Mou prioritou číslo jedna je Zenith. Pokud ji nezachráním, nebudu se moct zesnulému Paulovi podívat do očí. A ani Lilie, které jsem nechal na starost Sylphy.

Na základě toho, jsem se vyhnul přímému očnímu kontaktu s miko. Nevěděl jsem, jak moc ji její schopnost číst vzpomínky umožňovala číst něčí myšlenky. Kdybych se s ní střetl očima, možná by nedokázala říct, že se uchýlím k jejímu únosu, pokud to bude třeba. Ale nechtěl jsem nijak riskovat. Ať je to, jak chce, určitě se jí nebudu z vlastní iniciativy dívat do očí.

Nemyslím si, že by si někdo ze stráží všiml, že se vyhýbám očnímu kontaktu. A i kdyby ano, zdálo se, že ústředí bylo plné lidí, co se vyhýbalo přímému očnímu kontaktu s miko. Každému by bylo nepříjemné, když by mu někdo četl vzpomínky. Nikomu by nemělo přijít divné, že se někdo vyhýbá přímému očnímu kontaktu s miko.

Unést ji by bylo snadné. Musel bych akorát skrýt svitek s teleportačními kruhem na zemi pod její židlí, kde vždycky sedí. Abych únos dokončil, musel jsem akorát potají vlít do magického kruhu magickou moc. Když miko před mýma očima zmizí, určitě mě budou zpochybňovat. Ale nebudou mi moct nic dokázat. Inkoust zmizí a zůstane jenom papír. Vyjma vzácných případů si nikdo nevšimne, že jsem použil teleportační kruh.

Teleportační kruh byl propojený s pobočkou žoldnéřské skupiny. To místo bylo plné jídla a oděvů k založení žoldnéřské skupiny. Zatímco bude Aisha vyjednávat, bude na miko dohlížet.

Ale pokud to bude možné, rád bych se tomu vyhnul. Vůči Theresse, co měla na starosti miko strážit, by to bylo neomluvitelné. Vážně se ke mně chovala vřele. Byla pobouřená kvůli Claiřině svévolným metodám. Aby mi ji pomohla přemluvit, kontaktovala své sourozence v městě daleko od Milishionu. Ačkoli jsem stále nevěděl, co si myslel pan Carlyle, co by měl být nedaleko...

Theresse se každopádně ve vší vážnosti snažila Claire přemluvit. Nechtěl jsem ji využít a pokročit k únosu.

„Theresse. Pokud budeš mít čas, představ mě prosím panu Carlyleovi, mé tetě a strýci. Nejenom že bych je měl pozdravit, ale také bych je rád osobně požádal o asistenci.”

„Jasně.”

Ale dokonce i s tímto. Pokud bude třeba, budu jednat na vlastní pěst. I kdyby to bylo nečestné, chtěl jsem splnit slib, co jsem dal Paulovi a Lilie.

Ale pokud na to přijde, předem s Theresse zpřetrhám pouta. Když si budu jistý, že Theresse nebude moct Claire přemluvit, alespoň bych byl rád, kdybych nepoužil žádné zbabělé triky a porazil stráže přímo, abych miko unesl.

Byl to opak toho, na co jsem se připravil.

„Místo aby hledali partnera pro Zenith, co má tak skvělého syna, proč se nemůžou pokusit najít partnera pro mě? ...Ach jo.”

Znovu jsem sklonil hlavu směrem k Theresse, co za brblání odcházela. Vážně jsem nebyl tak skvělý.

Část 5

Uplynulo dalších pár dní. Už to bylo 14, možná 15 dní, co jsem dorazil do této země. Od Gisua a Aishy, co se účastnila pátrání poté, co zajistila základnu, dorazily nové informace.

Včera do domu Latreiů přišel a odešel někdo z krejčovství. Když ji Aisha a její pomocníci svázali, zjistili, že přijala objednávku na svatební šaty a vzala na ně míry ženě v domě Latreiů. Jelikož tu ženu popsala jako mírně po nejlepších letech s prázdným výrazem v očích, byla to rozhodně Zenith. Navíc se zdálo, že Claire řekla svému komorníkovi, aby šel ven a potají zkontaktoval někoho v kostele. Podle těchto události jsem odhadoval, že našla partnera k sňatku. A pokud ano, skoro nám došel čas.

Ale neměli bychom spěchat. Momentálně sem po Theressině zavolání mířili nejstarší syn a nejstarší dcera. Podle obsahu dopisu, co dorazil, hodlali Claire říct: „Bez ohledu na to, jak se na to díváš, není možné, abys provdala dceru, co nedokáže ani mluvit.”

Ještě jsem se nesetkal s panem Carlylem. Byl jsem si jistý, že jako velitel batalionu byl velmi zaneprázdněný. Ale podle Theresse to nebyl ten typ člověka, co by svolil ke Claiřině nynějšímu počínání. Aisha si také vzpomněla, že se k ní hlava rodiny chovala laskavě. Nevěděl jsem, co ohledně tohoto případu hodlá říct, ale rád bych se s ním brzy setkal.

Pokud bude celá rodina včetně hlavy rodiny proti, Claire si prostě nebude moct dělat, co chce. I když spravuje domácnost, nebyla hlavou rodiny. A i kdyby se o něco pokusila, bylo to jen otázkou času. Dalo by se to nazvat šachmatem. Nedokážu Theresse dostatečně poděkovat, že tak rychle změnila situaci.

A i kdyby to nezabralo, už známe Zenithinu lokaci a já pochopil bojový potenciál vily. Pokud předem zajdeme za Theresse, mohli bychom dostat hrubý náčrt vily a nějakou tu domněnku, kde Zenith drží. Pokud se naším spojencem stane hlava rodiny, samozřejmě se to nedostane do bodu, kdy bychom museli udělat nájezd na vilu. Jen mírným násilím najít Zenith a zavrhnout Claire. Pokud to bude jenom toto, skončí to pouze jako problém mezi mnou a rodem Latreia.

Dobře. Tak nějak se zdálo, že to můžeme skončit prostě jako problém mezi mnou a rodem. Aniž bychom Cliffovi nebo Papežovi působili problémy, můžeme celou rodinu Latreia kromě Claire využít jako prostředníky. Došlo ke zvratům a obratům, ale vypadalo to, že se to usadí do ideální podoby.

Jo. Přece jenom bylo dobře, že jsem tehdy neřádil. Pokud to řádně zkonzultuju se svým okolím a odstraním překážky, nebyl v tom vůbec žádný problém. Nebylo třeba miko unášet. Tehdy jsem nemyslel jasně. Pokud se pokusíte najít způsob, jak se tím prolomit jedinou ranou, možná nakonec spácháte něco skandálního.

Vytrvale řešit jednu věc za druhou. Když to tak uděláte, hele, řádně dokážete zlosyna zahnat do kouta. Nemůžu vykonat svou pomstu, ale ona už nebude moct pokračovat.

„...”

Zatímco jsem přemýšlel takhle, mířil jsem na dvůr ústředí. Během těch zhruba 14 dní všechny květy saraku opadaly.

Ale na mém obrázku byly v plném květu. Nechme ty růžové okvětní plátky padat i dneska.

A i ten obrázek brzy dokončím. Dokonce i já jsem si myslel, že to byl otřesný obrázek.

Na začátku si ze mě poskoci miko utahovali, jak jim bylo libo. Ale když jsem na obrázek domaloval miko v bílých jednodílných šatech, okamžitě změnili názor. Byla to salva chvály. Byla to prostá cháska.

I miko řekla, že by si ten obrázek ráda vzala, až ho dokončím. Pokud jsi spokojená s mým obrázkem, můžeš jich mít, kolik jen chceš.

Jen tak mimochodem, také mě napadlo, že bych potají udělal figurínu a ukázal jí ji. Když jsem teď o tom přemýšlel, nemusel jsem ani oslabit bojovou sílu Frakce pro vyloučení Magické rasy, abych zvýšil vliv Papežovy frakce. Pokud miko využije své pravomoci a řekne, že schvaluje prodej těchto figurín, pravděpodobně to bude stačit.

Nejdřív nebudu prodávat figuríny Magické rasy, ale pokud jich prodám víc a víc a pak udělám jednu figurínu Magické rasy jako součást série... Ne, pořád to bylo nemožné. Nezdálo se, že by miko měla takovou autoritu.

„...He?”

Najednou jsem u vchodu pocítil něco divného. Cítil jsem přítomnost lidí.

„...To už dorazili?”

Normálně to chodilo tak, že jsem vešel do parku, pak do zahrady přišlo několik stráží a obhlédli to tu a pak vyšla miko. V této době tady obvykle nikdo nebyl, jestlipak začali s hlídkou brzy. Nebo to možná byl někdo úplně jiný. Vstoupil jsem do zahrady.

Naprosto odkvetlé stromy saraku. Pod tím byl postavený můj malířský stojan a plátno. Neviděl jsem žádné lidské siluety. Myslel jsem, že jsem cítil jejich přítomnost, ale asi jsem si to jen vysnil. Neboť když se nad tím zamyslím, neměl jsem oko jako Ruijerd.

„Hm?”

Na tom jednom místě bylo něco, na co jsem si nepamatoval. Na stojanu. Na stojanu byla hořící svíčka. Jedna jediná, osamocená svíčka. Její plamen pomalu tančil ve světle slunce.

Když jsem se teď podíval pořádně, viděl jsem v květinovém záhonku stopy. Stopy jednoho člověka. Vedly za strom saraku. Zdálo se, že se za kmenem někdo skrýval.

„...Theresse?”

Zatímco jsem zavolal, otevřel jsem oko předpovídání. Žádná odpověď. Něco bylo špatně.

„Je tu někdo?!”

Zatímco jsem zavolal hlasitěji, prosytil jsem své Magické brnění manou. Připravil jsem se na bitvu. Zatímco jsem rozprostřel pozornost na veškeré své okolí, přiblížil jsem se ke stromu saraku.

Pokud nevyjde, nevadí. Budu si udržovat vzdálenost a jakmile se dostanu do slepého místa, zaútočím magií. Abych neponičil strom, co měla miko ráda... bude to větrná magie.

Vítězství patří těm, kdo udeří jako první.

„He?”

Mana, co jsem vléval do pravé ruky, se rozptylovala. Něco bylo špatně. Jakmile jsem si toho všiml, už bylo příliš pozdě.

Když jsem udělal velký krok vzad, narazil jsem do zdi za mnou. Když jsem se ohlédl, nic tam nebylo. Ne, byla tam neviditelná stěna.

„...!”

Okamžitě jsem se podíval k nohám. A tam skrytý ve světle ranního slunce byl magický kruh, co matně zářil bledě modrým světlem.

„...Bariéra, co?”

Byl to bariérový magický kruh, vzpomínal jsem si, že už jsem ho viděl. Když jste se pokusili odejít z oblasti uzavřené magickým kruhem, bránila vám v tom neviditelná stěna. Když se v magickém kruhu pokusíte použít magii, rozptýlí ji to.

„Je to bariéra řádu krále, Rudee.”

Zpoza stromu byl slyšet hlas. Ze stínu stromu pomalu vyšla žena v modrém brnění. Za hrubou helmou se skrývala hlava, co připomínala Zenith.

A nejenom ona. Ze stínů ostatních stromů se jeden po druhém objevovali muži v brnění. Ti, co se shromažďovali kolem otakuovské princezny, otakuové. Také známí jako Chrámový řád. Nebo aspoň jsem si to myslel, ale tváře měli zakryté helmami podivných tvarů.

„Promiň, ale... dostali jsme informace, že se pokoušíš unést váženou miko.”

Udivilo mě to. Rytíři kroužili podél bariéry, aby mě obklíčili. Jediný, kdo se prozradil, Theressa mluvila přímo přede mnou.

„A proto nyní začneme s výslechem.”

Muži s helmami zabodli své meče do země, s pochvou a vším ostatním. Ozval se podivný zvuk.
-------------------------------------------------


~ Trochu té politiky na začátek a na konci takový zvrat v situaci. Kdo Rudea podrazil, anebo se vyzradil sám? ~

~ Jelikož já zastávám "politiku bezstresových Vánoc", mám už všechny dárky nakoupené, cukroví objednané a pro mě za mě se teď ty lidi můžou v krámech třeba ušlapat. ~

<Předchozí>...<Následující>