Kapitola 226 (1)

Kapitola 226 – Obrat a Šachmat
Část 1

Zdravím všechny. Tady Rudeus Greyrat.

Momentálně jsem byl obklíčený těmi lidmi. Víte, těmi chlápky ve vyleštěném modrém brnění. Přibližovalo se ke mně osm rytířů. Myslím, že dneska si vyhradím chvilku, abych je po jednom představil.

Rytíř #1, Theresse, přímo přede mnou. Theresse Latreia.

Jo. Moje teta, jedna z Latreiů. Ze všech rytířů ve frakci vyloučení měla mírně jinou povahu. Soucítila se mnou navzdory mým vazbám k Magické rase... Nebo spíš Magická rasa a lidé, vážně jsme se tak moc nelišili, ne? Normálně mi ukazovala laskavou tvář, ale jak se tvářila teď? Tvář měla skrytou helmou, takže jsem to nedokázal říct.

Vezměme to po směru hodinových ručiček, doprava.

A po Theressině pravici... Muž s helmou ve tvaru lebky. Prsní krunýř měl po straně nakřápnutý. To zranění vypadalo známě. Neznal jsem jeho jméno, ale vypadal jako rytíř se jménem jako [Popel Lebky]. Měl místo hlavy lebku, bezpochyby.

Vedle něj... Muž s helmou, co vypadala jako popelnice, co vídáte na rozích ulic v Milisu. Ze všech těch sedmi lidí tady se jenom on rozhodl vzít si rudý plášť. Miko se ten plášť vážně líbil, vždycky si do něj utírala své špinavé ruce. Myslím, že se jmenoval [Popelnice]

Vpravo od něj... Muž s hladkou helmou, do které byla vyrytá slova [Spi sladce]. Pravděpodobně měl přes dva metry. Jednou jsem viděl miko, jak mu seděla na ramenech, aby si nasbírala ovoce ze stromů v zahradě. Jeho jméno bylo něco jako [Správce Hrobu].

Číslo čtyři... Měl na sobě helmu jako bambusové koště. Jeho brnění bylo bez význačných rysů. No... Koště... uklízení... Ach, možná se tenhle chlápek nazývá [Zametač Smetí].

Zbývali tři. Upřímně jsem je jen stěží rozeznal, nebudu si je schopen zapamatovat. Pokud se nepletu, měli by mít jména jako [Smrt] nebo [Hrob]. Kdykoli na ně miko zavolala, hrdě nadmuli hruď. Byla to jména, kvůli kterým mě svrbělo na zádech. Ach, správně. [Černá Rakev]. [Pohřební Šat]. [Pohřební Průvod]. Něco takového.

Název týmu... co to bylo... ehm...

„Je na čase zahájit výslech! Velitel výslechu z Obrany Svaté hrobky, Theressa Latreia začíná!”

„Ha!”

Sedm rytířů, co mě obklopovalo, zabodlo do země své meče.

Správně, nazývali se Obrana Svaté hrobky. Myslím, že mi to Theresse jednou řekla.

„Takže začnu s dotazováním obviněného. Má někdo nějaké námitky?!”

„Žádné!”

„Žádné!”

„Námitka! Tah k okamžité popravě!”

„Žádné!”

„Žádné!”

„Žádné!”

„Žádné!”

„Námitka zamítnuta!”

Ale ne, pan Popelnice vypadal deprimovaně. Správně, nacházet fakta náhodou poté, co jste vydali rozsudek s úšklebkem a bez prošetření, to nebylo dobré. ...Ach, teď jsem byl na řadě já.

„Rudeus Greyrat stojí jako obviněný!”

Ehm... Prosím, počkejte chvilku. Tuhle situaci nestrávím. Někdo mi prosím dejte nápovědu.

Tady je to, co se stalo... Abych zachránil Zenith, setkal jsem se na církevním ústředí s Theressou, kapitánkou stráží vážené miko, abych si položil základy k vyjednávání. A chytili mě do bariéry řádu krále. Podle toho, co říkali, jsem byl evidentně podezírán z toho, že jsem heretik, co osnoval miko unést.

Ach, správně, děkuji ti, můj vnitřní monologu. Dobrá. Jo, možná jsem jednou nebo dvakrát zvažoval, že miko unesu. Ale zřekl jsem se toho, přišel jsem sem požádal Theressu o pomoc při vyjednávání ohledně Zenithina propuštění.

Jinými slovy tahle situace byla nějaká chyba. Copak někdo šířil falešné zkazky? O svých nápadech s únosem jsem neřekl zase tolika lidem. Aisha, Gisu, Cliff... a Papež? Papež byl nejpravděpodobnějším podezřelým. Nebo možná chytili Gisua a při mučení to všechno vyzradil. ...Byla Aisha v pořádku?

„Soud začal! Obžalovaný Rudee, je vyžadováno, abys na všechny otázky po pravdě odpověděl.”

„...Dobře.”

Nechápal jsem tu situaci. Prozatím bych se měl uklidnit a poslouchat. Pokud se tu začnu chovat násilně, akorát mě to pošle na samý začátek.

„Obžalovaný Rudee Greyrate. Šířil anebo nešířil jsi knihy, co tvrdí, že Magická rasa není zlá, abys svedl srdce věřících?”

Zdálo se, že mě prošetřovali. No, Papež o tom také věděl. Jestlipak měli někde nějakou databázi.

„Ne.”

„Prosím, odpověz upřímně. To tvrdíš, že naše vyšetřování je mylně informované?”

„Nešířím knihy zdarma, řádně vydělávám peníze.”

„To nemůže být možné, prodávat je tak levně.”

No, asi to bylo levné. Víc jsem se soustředil na objem než marži.

„Theresso, měla bys také chápat, že já—”

„Obžalovanému není dovoleno mluvit, pokud přímo neodpovídá na otázky.”

Jen jsem chtěl, aby chvilku poslouchala. Mám důvod, proč Ruijerdovi pomoct. Dokonce i ty bys to měla vědět, Theresse. V minulosti jsme o tom mluvili.

„Obžalovaný Rudee Greyrate. Uctíváš Magickou rasu a ctíš je jako Boha?”

„...”

Nemělo smysl odpovídat na takové otázky.

„Ne, nevěřím v Boha.”

„Neuvěřitelné!”

„Obžalovaný zalhal!”

„To je lež!”

„Lhář!”

„Určitě lže!”

„Dle mého úsudku obžalovaný lže!”

„To je lež!”

„Dle hlasování většiny se došlo k závěru, že to je lež.”

Došlo se k závěru. Hlasování většiny, jak demokratické. Správně. Hádal jsem, že výslech byl něco takového.

„Toto je poslední otázka. Obžalovaný Rudee Greyrate. Plánoval jsi unést miko, symbol Milisovy církve?”

„Ne. Možná jsem to řekl jako žert, ale nikdy se to nedostalo do fáze, kdy bych to plánoval.”

No, když jsem to řekl, rozhodně to nebyl žert... Ale to neznamenalo, že jsem se na to připravoval. Berte to s rezervou... byl to žert.

„Lež!”

„Obžalovaný lže!”

„To je lež!”

„Lže!”

„To je lež!”

„Dle mého úsudku obžalovaný lže!”

„To je lež!”

Správně. No, tohle byl zajímavý zvrat. Absolutně jsem se nemohl rozesmát během svého vlastního výslechu. Neexistoval způsob, jak určit, jestli někdo lže, ale když se kvůli téhle frašce rozesměju, nijak to nepomůže. Ale to byla poslední otázka...

„Dle hlasování většiny se došlo k závěru, že to je lež.”

Po Theressiných vážných slovech sedm rytířů uhodilo do svých mečů. Jů, to bylo zastrašující. Kdybych poslední dobou nesledoval jejich povahy, možná by to na mě zabralo.

„Ve výsledku tohoto soudu je obžalovaný Rudeus Greyrat tímto uznán za kacíře.”

„Bez námitek!”

„Bez námitek!”

„Bez námitek!”

„Já namítám, takový soud je zbytečný! Doporučuju poslat obžalovaného domů, aby se postaral o svou úrodu rýže!”

„...Bez námitek!”

„Bez námitek!”

„Bez námitek!”

„Bez námitek!”

Když jsem se do toho vložil se svou námitkou, chvilku na mě zahlíželi. Promiň, teď byl na řadě Popelnice.

„Výslech je uzavřen. Za zločin pokusu o únos je rozsudkem hrdelní trest!”

„Co, to je jako rozsudek smrti?”

Vážně jsem nečekal odpověď, ale stejně jsem se rozhodl zeptat.

„Ne... nevezmeme ti život. Usekneme ti ruce, abychom ti zabránili používat magii, pak ti paže zapečetíme bariérou a uvězníme v zemi.”

Dostalo se mi odpovědi. No, tohle nebyla situace, kdy bych mohl žertovat, co mám dělat... Jejich cílem bylo mě uvěznit. Později budu mít spoustu příležitostí k útoku.

Ale měli v plánu mě zapečetit. Měli v plánu mi useknout ruce a mě vložit do bariéry. Navíc měli v plánu mi uvěznit paže v zemi. A v takovém případě nebudu schopen provozovat magii nebo šerm. Hádal jsem, že to byl význam toho „pečetění”.

Pokud to uděláte, nebudu se moct dotknout prsou svých manželek. Budu se muset vrátit k užívání umělých paží... Zariffova protetická ruka neměla špatný hmat, ale pro masírovaného to nebyl moc dobrý pocit. Lidská ruka by měla být přece jenom teplá a měkká a v protetické ruce nebylo žádné teplo.

„Theresso, to máš zálibu v mrzačení lidí?”

„...Není to dobrá záliba lidi nezabíjet?”

Měl jsem pocit, že se mi dostalo letmého pohledu na její skutečnou povahu. Přemýšlel jsem, jestli si to vážně myslela. Pokud mají ruce svobodu, používají se na zabíjení lidí... I když to bylo naopak... já ty ruce potřeboval k lásce a ne válce.

„Ehm, ale pokud svou manželku obejmu bez rukou, nebudu vypadat hloupě?”

„Ha? Cože...?”

„Ech, ach, například obejmout ženu... jako s rozkoší, víš?”

„Pche!”

Když jsem jí něco tak trapného řekl dvakrát, konečně to pochopila a nespokojeně mlaskla. Za co...

No jo. I kdybys mě přichytila, že jsem ero, nebylo to tak, že bych potřeboval tvé svolení.

„No, v tom případě hádám, že mě nenecháte jen tak uniknout?”

„Správně.”

„Ten soud byl vtip, to myslíte vážně?”

„Správně.”

„Pokud sem zavoláte váženou miko, můžu prokázat svou nevinu... Vážená miko by u takového soudu jistě byla?”

„...Shromáždění sedmi Chrámových rytířů má více než dost pravomoci, aby usvědčili prostého kacíře.”

„Jinými slovy nemáte v plánu sem váženou miko zavolat.”

„To... je správně.”

Pod helmou jsem neviděl, jak se Theresse tvářila. Ale hlas se jí třásl, jenom trochu.

„Až do teď jsi ke mně byla laskavá, byla to jen přetvářka, co vedla k tomuto okamžiku?”

„...Ne, my, dokonce i vážená miko tě přijala. Toto je tvoje zrada, Rudee.”

„Toto není moje zrada, věřil jsem ti, Theresse, a začal jsem vycházet s váženou miko, co je pro tebe důležitá.”

„...”

Žádná odpověď. Měla by mě slyšet. Ha...

Taková škoda. Vážně to byla škoda. Tentokrát jsem měl vážně v plánu vycházet s oběma stranami. Snažil jsem se držet zpátky, popřel jsem svůj hněv, hodlal jsem se snažit zachránit Zenith v míru.

„Theresse, co se stane s mou matkou?”

„...Přijmu zodpovědnost a Claire přemluvím. Ale v této chvíli je to irelevantní.”

Hm. Podle její odpovědi se nezdálo, že by Theresse byla hlavním viníkem.

„Rozhodně nejsem Milisův věřící, ačkoli mám konexe u Papeže... Ale to jsi chápala od začátku, ne? Tak proč—”

„Copak ses už nezeptal na dost otázek?”

Moji otázku uťal chladný hlas. Žádný náznak, že by chtěli odpovědět. Ačkoli předpokládám, že tohle od začátku nebyla rovnocenná výměna.

„Tak mi dovol se zeptat na poslední otázku, ta informace, co jste dostali, byla ti dána jako zjevení ve snu?”

„Ne. Tato informace je z důvěryhodného zdroje. Nevěřili bychom slovům neuvěřitelného člověka.”

„I kdyby se ten Bůh ve snu nazýval Milisem?”

Jakmile jsem to řekl, rytíři kolem mě začali křičet na protest.

„Milis není věštec!”

„Proto je Milis Bůh.”

„I kdyby došlo k božímu zjevení, něco takového by se nevyjevilo nuzným rytířům jako my!”

„Jenom vážená miko by mohla být hodna takového zjevení.”

„Správně! Pán Milis nepromlouvá ani k miko!”

„Milis je Bůh!”

„Ti, co pochybují o Bohu, jsou ďáblové!”

A pak Theresse v obklopení těch hlasů hrdě řekla: „Ano, správně. Pěkně řečeno... Rudee, naše víra je absolutní.”

„...To rád slyším.”

Prozatím jsem byl možná v obklíčení fanatiků, ale nezdálo se, že by mezi nimi byl Hitogamiho apoštol. Zdálo se, že tu všichni byli zbožnými věřícími Milise. Jen je poslouchat byl dostatečný důkaz.

„...”

Zvedl jsem ruce z rukávů své róby. Chladným vzduchem zavibroval zvuk. Levou rukou jsem měl opatřenou tak, abych se s takovou situací vypořádal.

„Pohlcení.”

Aktivoval jsem kámen pohlcující magii, co jsem měl na dlani. Bariéra u mých nohou beze zvuku zmizela.

Chrámovým rytířům se doširoka rozevřely oči.

„Takže začneme s bojem?”

Část 2

„Všichni! Rozptýlit!”

Po Theressině rozkazu Chrámový rytíři skočili vzad.

Já ukročil stranou k Chrámovým rytířům, jak se snažili si ode mě udržet odstup, a začal jsem oběma rukama vytvářet kamenné střely. Rychlost a tvrdost tak akorát. Jen tak moc, že by mohli zemřít, kdybych je zasáhl do životně důležitých míst.

Pal. Ty jsi první, Popeláři!

„Podpora!”

„Sbohem!”

Dvě kamenné střely, co jsem vystřelil k Popelnici, odrazili dva Chrámoví rytíři po jeho boku. V rukách měli něco jako průhledné štíty. Základní bariérová magie, Magický štít. ...Vážně to bylo v základním řádu? Zastavilo mě kouzlo základního řádu?

„Popelnice, Hrobe, Lebko, pravý bok! Smetí, Rakev, Šat nalevo! Průvod a já budeme jednat jako mobilní jednotka!”

Tři lidé na každé straně vypálili zároveň magii. Oheň, voda a země. Tři různé atributy, ne že by na tom záleželo.

„Pohlcení.”

Zatímco jsem tu magii rozpustil svou rukavicí, vypálil jsem kamenné střely jako protiútok. Ale odrazili je. Zdálo se, že ten chlápek, co vrhal bariérovou magii, je bránil zezadu.

„—S tvým požehnáním se z malého oharku stane prudký plamen! Plamenomet!”

„—Svrhni svůj majestátný meč ledu a udeř! Lom rampouchu!”

Zároveň s tím vypálili magii i z druhé strany. Oheň a voda. To ne! Třetí měl ruce na zemi. Zemní kopí!

„Pohlcení!”

Rozptýlil jsem tu ohnivou a vodní magii naráz. A zároveň s tím jsem Zemní kopí odrazil tím, že jsem vytvořil močál, abych ho znemožnil.

Ups, byl jsem příliš pomalý. Nedokázal jsem vypálit protiútok.

Ale nohy mi stále fungovaly. Okamžitě jsem ukročil vzad, abych se vyhnul magii, co na mě letěla z druhé strany.

Jenom jedno kouzlo. Jenom ohnivé kouzlo. Vypadalo to jako normální Ohnivá koule? Jenom jedna? Na té straně byli tři nepřátelé, proč ne tři?

Neměl jsem čas o tom přemýšlet. Namířil jsem rukama na obě strany.

„Kamenné dělo!”

Protože jsem tím úkrokem vzad nabyl trochu té vzdálenosti, viděl jsem to dobře. Formace Chrámových rytířů měla tři lidi na každé straně. Mezi nimi byli dva lidé s průhlednými štíty a ti skočili, aby se ubránili mým kamenným střelám.

Dobře naplánováno. Ačkoli jsem zvýšil rychlost a objem kamenných střel, snadno je odrazili. Ten styl vypadal známě. Styl Boha vody. Aha, dalo se to dokonce použít v kombinaci s bariérovou magií. To bylo úžasné.

„Duchu země! Vyslyš mé volání a vzestup, abys probodl nebesa! Zemní kopí!”

„Velkolepí duchové vody, žádám Císaře hromu! Snes svůj majestátný meč ledu a udeř! Lom rampouchu!”

V té chvíli vypálili kouzla dva rytíři bez štítů. Přirozeně jsem to rozptýlil... Takže co mám dělat. Nepřítel se rozdělil nalevo a napravo po třech lidech. Mezi těmi třemi lidmi dva používají bariéru, aby odrazili mou magii. Protože jsem pálil jenom dvě střely naráz, jejich strategie se dvěma bariérami jim sloužila dobře. Třetí člověk použil protiútok a vypálil útočné kouzlo.

Pak ta strana, na kterou jsem neútočil, na okamžik spustila štíty. A když jsem byl bezbranný, vypálili tři kouzla.

Byli schopní vypálit kouzla tří různých atributů, protože si nenechali ty dva lidi na obranu. Hádal jsem, že se jim o mě nedostávalo moc informací, neboť si nebyli vědomi, že můj kámen pohlcující magii dokázal anulovat veškerou magii naráz.

Nejdřív mohli použít magii jen k útoku z jedné strany, pravděpodobně kvůli vzdálenosti. V té vzdálenosti jsem dokázal prolomit jádro jejich formace. Mělo by být možné na ně zaútočit, zatímco budou zaříkávat... Měli by být obzvláště zranitelní, když budou mít štíty dole... Ale nezabere to, dokud se neprolomím jejich formací.

...To možná není dobrý nápad. No, uvidíme, jak se vám bude líbit tohle?

„Ohnivá koule!”

Zatímco jsem naschvál nahlas zakřičel, začal jsem do kouzla vlévat manu. Dost na to, abych vytvořil ohnivou kouli zhruba dva metry v průměru. Měla velikost a teplo pokročilého kouzla. Ale v porovnání s rychlostí kamenné střely byla pomalá. Jemně jsem ji hodil jako pomalý hod. Mířil jsem na obě strany.

„Podpora!”

Dva rytíři předstoupili s bariérami, aby to vykryli. Ale magická bariéra měla svou slabinu.

„Rušivá magie!”

„?!”

Rozpustil jsem jejich bariéry Rušivou magií. Obě bariéry chránící levou stranu spadly naráz.

Bariérová magie jako většina kouzel při používání dál spotřebovává manu. To samé platilo i o bariérové magii základního řádu. Jinými slovy, i když nezaříkávali, můžu to anulovat Rušivou magií.

Jejich pravá strana bude stále chráněná, ale tohle bude jejich ztráta.

„...!”

Ve chvíli, kdy jsem si to pomyslel, na mě zezadu něco letělo. Zatímco jsem se ohlédl, pozvedl jsem pravou paži k obraně. S hlasitým zařinčením se něco rozbilo na kousky a roztříštilo.

Z toho hnědého kamene, co mi letěl do tváře, zbyl jen prach. Kolem lokte jsem ucítil nějaký ten náraz. Byla to kamenná střela. To bylo poprvé, co mí protivníci použili toto kouzlo.

„Rudeus dokáže používat magii oběma rukama! Dva lidé brání, útok se střídá. Chyby se netolerují!”

Theresse a další člověk se proplížili za mě. Teď jsem se musel bránit i zezadu.

„...”

Než jsem se nadál, obklíčili mě. Začínám zaostávat, to byla chyba. Ne, přemýšlel jsem, jaká opatření měli proti boji zblízka.

Rytíři, které zasáhla ta dřívější ohnivá koule, byli naživu a v pořádku. Jedinou výjimkou bylo trochu toho dýmu, co jim vycházel z brnění.

„Rudee. Jsme nejsilnější v Chrámovém řádu. Nemáš šanci vyhrát.”

„Vážně?”

„Za posledních deset dní jsme zkoumali tvůj styl boje. Díky tvé slávě jsme dokázali připravit svůj protiútok.”

Hm. Tak proč jste nevytasili meče? Já používám jenom magii. Ne, v nynější situaci se možná nebudou moct vyhnout mé magii v boji zblízka.

Samozřejmě jsem měl stále nějaká ta esa v rukávu. Možná jsou kvůli tomu obezřetní a vyhýbají se boji zblízka. Když uvážím svou nynější situaci, jejich strategie se dala nazývat efektivní. Ale pokud z toho vznikne boj kdo z koho, budu mít navrch. Možná měli více protiopatření...

Takže bylo na čase, abych provedl svůj další tah.

„Rudee, prosím, vzdej se! Možná jsi dokázal použít svůj magický nástroj a unikl z naší bariéry, ale tohle je tvoje prohra, vzdej to!”

„Ho?”

„Vstup do zahrady je blokovaný bariérovou magií! Nikdo ti na pomoc nepřijde!”

Vážně. Pokud to řekneš takhle, pak je to dokonalé. Tuhle strategii museli pečlivě vymyslet, aby mě polapili. Nemůžu vyhrát s nějakou polovičatou taktikou. Musel jsem být důkladný.

Možná budu muset experimentovat, abych se jimi prolomil. Ale pokud kvůli tomu prohraju, bylo by to hrozné.

„...Močál.”

Bylo na čase zvážnět.
-------------------------------------------------


~ Po dlouhé době zase nějaká ta pořádná akce. Bojová scéna mi jako vždycky dala docela zabrat, takže závěr bitvy příště. Ovšem z toho Rudeova komentáře se dá čekat, že si to Chrámoví rytíři celkem pohnojili. ~

~ Jména rytířů jsem přeložila doslovně, protože jinak by se ztratil ten vtip (anebo bych u každého jména musela udělat samostatnou poznámku, na což jsem byla příliš lenivá)... Jelikož to nejsou nijak důležité postavy, nemusíte si je pamatovat. ~

<Předchozí>...<Následující>