Kapitola 208

Kapitola 208 – Nouzová situace, Zanobův skutečný motiv

Část 1

Od bitvy uplynulo deset dní. Díky našemu zajatci nepřítel přednesl Zanobovi nabídku ke smíru.

Poslali jsme posla zpět do hlavního města. Napsali jsme o našem vítězství, o tom, že jsme zajali rukojmí a o možném příměří. Po celé záležitosti se prokázalo, že jim nezbyla žádná síla, co by mohla zahájit totální válku s Shirone. Pokud se Pax nebude chovat jako totální pitomec, nebudu si stěžovat. No, ještě jsme nedostali odpověď, takže jsem se cítil trochu nervózně.

Všichni v pevnosti byli ohledně bitvy divoce nadšení. Roxina a moje magie jim přišla úžasná. Zanoba, co se prosekal nepřítelem, byl také úžasný. Toto místo bylo plné uvolněného vzrušení.

Díky mému podílu na úspěchu v bitvě nebo možná kvůli tomu, že jsem polapil útočníka, přístup vojáků z pevnosti vůči mně zjemněl. Ale i tak v tom stále byla ta přehnaná zdvořilost, co mi projevovali. Ale myslím si, že jejich výraz v tváři už není tak ztuhlý. Poslední dobou se na mě začali usmívat a když za mnou přijdou, povídají si s rozzářeným výrazem. Mág, kterého neznali, se možná stal jejich kolegou vojákem. Alespoň za mnou nepřišel nikdo, co by mě obviňoval ze smrti lidí, co se zapletli do mé magie řádu světce.

Díky věcem jako přístup mužů, každodenní poradenství s Roxy a mému zájmu o Zanobu se můj duševní stav vyrovnal. Jsem schopný věřit, že jsem neudělal chybu; moje počínání nebylo mylné.

Bylo lepší se nesoustředit na minulé problémy. Zde na tomto světě jsem Orstedovým podřízeným. Abych ochránil svou rodinu, udělal jsem si nepřítele z boha. Taková doba musela jednou nastat; měl jsem být připraven. Byl to křehký klid, ale byla to cesta, co jsem si zvolil.

Ale v budoucnu se války pravděpodobně nebudu účastnit, ani kdyby mě prosili. Na tomto jiném světě, jak to mám říct... byl to jiný vesmír.

Ale zároveň budu možná muset znovu zabít. Bylo únavné, kdybych musel dlít nad každým jednotlivým člověkem. Pokud se můžu vyhnout zabití, pak to udělám. To bylo mé rozhodnutí. Nebylo třeba se celé dny trápit kvůli každému člověku, co možná budu muset zabít, to by jen způsobilo zbytečnou duševní újmu.

No, pojďme si uspořádat myšlenky. Ačkoli jsem se měl za posledních deset dní na pozoru, nic se nestalo. Jak můj duševní stav, tak má magie se plně zotavila. Byl jsem v dokonalém stavu. Magické brnění MK-1 jsem měl připravené a zůstával jsem ostražitý.

Teď jsem byl v lepším postavení než při slyšení s Paxem; pokud Bůh smrti hodlal zaútočit, měl to udělat tehdy.

Přece jenom to možná bylo tak, že Hitogami neměl s tímhle nic do činění. Muselo to být tak, jak Orsted řekl. K téhle události původně došlo, ale nebyla zaznamenaná v deníku. Dokonce i beze mě se s tím Zanoba nějak popral. Možná ho dokonce ani nepředvolali.

Tohle možná byla ztráta času. Ale to nebylo něco, co bych měl říct. Pořád tu je možnost, že by Zanoba tentokrát zemřel.

Nicméně válka skončila. Proti Shirone se už nešikovala žádná nepřátelská země. Zanoba by měl být také spokojený. Měl bych být schopen ho přemluvit, aby se teď vrátil do Sharie. Myšlenka, že by zůstal na blízku Paxovi, byla odpudivá.

Část 2

„Hmmnnn...!”

Protáhl jsem se v ranním slunci. Hitogami s tím nesouvisel... pravděpodobně, to si myslím. Pokud tu nic neudělal, pak byla i nejmenší možná šance, že to byla past. Když jsem o tom takhle popřemýšlel, poprvé po dlouhé době jsem hluboce spal. A zatímco jsem spal jako dřevo, nic se nestalo. Takže to přece jenom nebyla past.

S tímto novým osvěženým přístupem jsem se rozhodl jít si umýt tvář v nedaleké řece. Také jsem mohl použít vodní magii, ale nebyl to stejný pocit. U řeky si vojáci umývali tvář a čistili zuby, ve skupinkách po dvou nebo třech.

„Ach, podívejte, to je pan Rudeus.”

„Odvádíte skvělou práci při každé noční hlídce!”

„No, myslel jsem si, že ta figurína je určitě Zanobovým koníčkem, ale přece jen to byl magický nástroj!”

Rychle mě obklopili. Byl jsem velmi oblíbený člověk. Takhle se nechat den za dnem obletovat, možná to bylo poprvé. Každopádně vojáci ze Shirone nosili mimo boje světle hnědou halenu a krátké kalhoty. Uniforma byla stejná pro obě pohlaví. Navíc se zdálo, že když ženy šly do postele, nenosily podprsenku.

Ta mladá lučištnice, co mě tehdy objala, tu byla; juniorek se trochu zvedl. Viděl jsem něco vzácného, byl to pohled pro bohy.

„Přemýšlel jsem, proč se tu srotil tenhle dav, a to ty, mistře.”

Takže sem chodil i Zanoba. A tenhle chlápek byl také od hlavy až k patě oblečen jako vojáci. Nebyl v tom ani náznak královské rodiny. Kvůli svým vyzáblým údům a nevyvinutým svalům působil dojmem NEETa.

„Pane Zanobo!”

V tuto chvíli vojáci před Zanobou klesli na jedno koleno.

„Dobrá, vraťte se k očistě.”

„A-ale...”

„Obecně mě nemusíte stavět tak na odiv. Jsem stejný jako vy, pánové, prostě jen ospale vstávám.”

Zatímco to Zanoba říkal, hluboce si zívl. Posledních pár dní měl Zanoba napilno s úklidem po bitvě. Neznal jsem podrobnosti, ale po velké bitvě bylo spoustu otravných věcí, které se musely udělat.

Jen tak mimochodem, mrtvá těla nechaná na bojišti jsme zanedbali. Během posledních pár dní se zničehonic objevila banda mužů oděných jako loupežníci, stáhli z nich vybavení a bez povšimnutí proklouzli. Lidi, co se specializují na takovou věc, to na bojiště táhne. Povolání: drancovník.

O všem tomhle jsem přemýšlel, zatímco jsem se Zanobou klečel u řeky.

„...Takže jak pokračuje příměří? Jde to dobře?”

Počáteční přemlouvání: lehké pošťouchnutí. Pokud podepsali příměří, nebude třeba, abys byl na takovém místě, Zanobo. Válka skončila.

„Ano. Včera jsme dostali odpověď. Ještě jsme nevypracovali podmínky, ale včas se to uzavře. Teď přinejmenším další tři roky nedojde k žádnému útoku.”

Když jeden voják zaslechl Zanobova slova, utrousil: „Ach.” Tohle možná nebyla věc, co by se měla projednávat na takovémhle místě. Ale jelikož to byla dobrá zpráva, neměl by to být problém.

Ale i tak, za tři roky...

Jinými slovy, navzdory drtivé porážce se severní země naprosto nevzdala své invaze. Pokud budeme předpokládat, že nynějšího velitele kvůli jeho naprosté porážce propustí, kdo bude jeho nástupcem? Jak hodlají doplnit své zmenšené jednotky? Poruší prostě to nedávno dojednané příměří, aniž by měli čestné ospravedlnění?

V rámci těch tří let bylo spoustu různých faktorů. Minimálně to bude trvat tři roky. Takže ve skutečnosti to bude déle.

„Ale to je dobře. Za tři roky by se Shirone mělo být schopné reorganizovat.”

Aha. Tohle by se také dalo brát jako zdržování. No ano, pokud to bylo jen na to, aby si získali čas, pak by to mělo být víc než dost.

„Dokáže to, ten král Pax?”

„Dokonce i já bych to dokázal,” odpověděl Zanoba tak hrdě.

Já o tom možná nevěděl, ale možná už měli plán. Každopádně jsem viděl konec této války. Celá ta věc byla neuspokojivá.

„Každopádně by rychle měl nastat mír.”

„Ano, to měl.”

Zanoba to řekl šťastně, ale tvář měl smutnou. No, mimo válku neměl tenhle chlápek žádnou úlohu.

Takže, jak ho přesvědčit?

„Zanobo, teď když je po bitvě, co budeš dělat?”

Druhé pošťouchnutí. Náhodou to vyznělo jako předzvěst smrti. Bylo to jako způsob, jak prolomit ledy, než požádáte svou milou o ruku. Už bylo příliš pozdě, abych koupil kytici. Dokonce ani já jsem neměl takové sebevědomí.

„Prozatím se vrátím do hlavního města a připravím se na slyšení s Jeho Veličenstvem. Nevím, jestli budu dál přidělený k této pevnosti jako teď...”

„Takže máš v úmyslu zůstat v této zemi?”

„Haha... Není to očividné?”

Nedokončili jsme magické brnění. Výzkum automatických figurín se také zastavil před dokončením. Naše plány prodávat figuríny s Julií také teprve získaly pevný základ. Nebude z toho všeho důvod k lítosti? Ne, rozhodně by to mělo být.

„Zanobo.”

„Co?”

„Jakmile se podepíše příměří, nemáš v úmyslu se se mnou vrátit do Magického města Sharia a pokračovat ve výrobě figurín jako vždycky?”

Teď jsem to obrátil na jakousi nabídku k sňatku. Měl jsem tu kytici koupit.

No, ale myslím, že je v pořádku, když řeknu takový návrh. Nehodlali jsme se ženit. Jen jsem ho žádal, aby odvrhl svou zemi a vybral si místo toho mě.

Zanoba se na mě podíval s mokrou tváří. Byl bezvýrazný. Bylo těžké uvěřit, že tu až do teď byla veselá atmosféra. Tohle bylo zlé. Odmítne mě. Selhal jsem. Vyznal jsem se hned na začátku, aniž bych vytvořil správnou náladu. Tohle bylo politováníhodné. Tahle atmosféra říká, že mě pustil k vodě. Ach, ach.

„Mistře, mohlo by to být... ehmmm...?”

„Ehmmm?”

Zrovna v té chvíli se z pevnosti ozval hluk. Také bylo slyšet klusání koní. V této pevnosti jsme neměli jízdu. Kdo to potom byl? Jak jsem si tohle pomyslel, rozhlédl jsem se po okraji pevnosti a spatřil jsem člověka, co k nám jel na koni.

„Hm, to je posel z hlavního města.”

Po těchto slovech jsme se Zanobou také vstali.

„Pax nám pravděpodobně poslal vyjádření ohledně příměří.”

„Co by to mohlo být. Možná to je zpráva, abychom vpadli a zničili nepřátelský národ.”

„Ach, ano? Ale také mám pocit, že bychom to zvládli, když jsi tu, mistře.”

Zatímco jsme žertovali, čekali jsme na přibližujícího se koně. Jak jsme sledovali, jak se přibližoval, všimli jsme si, že jsme jezdce znali. Byla to osoba, co jsem také znal.

„Ginger~?”

Ginger k nám na koni přijela se zoufalým pohledem. Copak se asi dělo?

Jakmile nás Ginger spatřila, natočila krk naším směrem a pokračovala přímo za námi. Vojáci vytvořili stěnu, aby nás ochránili.

Pak Zanoba vykřikl: „Je to moje královská stráž! Utvořte cestu!”

Po těchto slovech od Zanoby se vojáci rychle rozestoupili. Než mohl Zanoba něco udělat, Ginger s úlevou spadla z koně.

„Ginger, co se stalo?!”

„Ha... haa...”

Zanoba to také vycítil, Gingeřinu hlubokou bolest. Nebyla zraněná, ale měla pleť ztmavlou vážnou únavou. Možná že na koni jela 24 hodin v kuse.

„Ach, v královském hlavním městě Latakia jsou problémy. Dřívější vojenský velitel Jade se stal ústředním bodem povstání ve jménu 11. prince. Svými silami obklíčili královský hrad...”

Jak to Ginger řekla, začala se dusit a omdlela.

„11. princ? Směšné, ten chlapec by měl mít mezi královskou stráží Shirone jen 10 lidí... Ginger! Potřebujeme detailnější popis... hej!”

„Uklidni se, Zanobo, nech ji si nejdřív odpočinout.”

Přiměl jsem Zanobu, aby s Ginger přestal třást. Pak jsme ji prozatím přenesli do pokoje.

Část 3

11. princ Haruha Shirone. Tři roky věku. Bylo to dítě, co předchozí král Palton Shirone zplodil v pozdějším věku. Jeho matka byla dcerou rolníka, a tak její syn původně neměl společenské postavení, kdy by se mohl stát králem. A proto se s Haruhou jednalo tak, jako kdyby neexistoval. Jemu a jeho matce byl na okraji království Shirone dán dům a v tichosti žil pod jménem místního lenního pána.

O jeho existenci se na veřejnosti vědělo jen málo. Předchozí král Palton Shirone měl zároveň sestru, co byla matkou vojenského velitele Jadea. Ta i král byli zabiti během Paxovy velké očisty. Takže zůstal jenom vojenský velitel Jade. Dříve přísahal věrnost králi.

Navzdory tomu, že Jade měl pod sebou jenom rolníky, podařilo se mu je vybudit. Kvůli jeho nadání v taktikách mu bylo dovoleno zaujmout pozici vojenského velitele. Díky tomu, že se stal vojenským velitelem, jeho rodina už nehladověla; mohl žít bohatě. Ale byla v tom jedna důležitá podmínka. Král čekal, že mu Jade toto postavení splatí svými mladšími sestrami, až si je zavolá. Byla to taková povinnost.

V době Paxova převratu Jade velel v pevnosti Karon. V té době pevnost Karon bránilo téměř 1.000 lidí. Jade vedl 500 těchto lidí a vyrazil do hlavního města Latakie. Ale když dorazil, bylo příliš pozdě. Král už zemřel. Královská rodina vyčkávala s hlášením toho masakru.

Síly, co tehdy bránily hlavní město, byly v počtu 2.000 hlav. Jak Jade mašíroval se svými vojáky, jeho jednotky se díky posilám od místních lenních pánů rozrostly na 1.500 lidí. Když se uvážila Jadova pověst taktika, bojovat a vyhrát bylo s ohledem na tyto počty možné.

Ale jenom v případě, že jste se dívali jen na čísla...

Jadeova armáda se se zvyšujícím počtem velitelů rozdělila na dvě. Důvodem bylo to, že Pax slíbil, že se k lenním pánům bude chovat stejně jako doposud. Někteří z těch lenních pánů v záchvatu okamžiku přeběhli na jeho stranu. Někteří nebyli spokojení s předchozím králem, někteří ztratili nervy a někteří vlastně s králem Paxem souhlasili. Jak se Jade díval na rozkol šlechty, uvědomil si, že nemůže vyhrát. Podřídil se Paxovi a přísahal mu věrnost.

Ačkoli Jade udělal něco takového, v zákulisí pořád probíhala jednání. Dítě jeho sestry, 11. princ Haruha Shirone, byl naživu a on se o tom dozvěděl. Prozatím to musel strpět. A pod praporem Haruhy vymaže svou lítost ohledně zesnulého předchozího krále. To si přísahal.

A pak Jade začal pod povrchem jednat. Potají shromáždil opozici a navýšil své síly. Zorganizoval rebely, co od Paxova povstání nadšeně čekali na šanci. Teď měli šanci na úspěch.

A pak ta chvíle přišla. Země na severu projevila známky invaze a Pax byl nucen přesunout vojenskou moc na sever, aby se s nimi střetl. Kvůli Jadeově verbování a kvůli dopadům převratu se počet jednotek v království Shirone snížil. A království Dračího krále nepošle žádné posily. Nevěděl, jestli království přímo padne, ale Shirone teď mělo menší sílu než severní země. Pokud by pronikli do pevnosti Karon, Pax bude nucen odeslat pryč svůj poklad, Boha smrti. To si Jade myslel.

Přepočítal se; vrátil se třetí princ Zanoba. Také s sebou přivedl Roxy Migurdii, co kdysi bývala dvorním mágem, a Rudea Greyrata, co v Asurském království přemohl Boha vody Reidu a Císaře severu Aubera. Jade měl také v plánu Zanobu kontaktovat v případě, že se vrátil, aby se Paxovi pomstil. Ale Zanoba se před Paxem sklonil a zamířil do pevnosti Karon.

Jadeovy propočty byly v tahu. Pevnost Karon nepřítele odrazila v historickém vítězství, a tak Bůh smrti nikdy nemusel vyrazit na přední frontu. Vyzáblá vojenská moc byla také na cestě k plnému zotavení. A i ty síly, co se shromáždily na severu, se brzy vrátí do hlavního města. Tohle možná byla jeho poslední příležitost.

Když Jade uvážil tohle, zahájil svůj převrat. Shromáždil všechny vojáky, co měl v záloze, a šel okupovat hlavní město. Obklíčil ho.

Tohle bylo shrnutí, co nám Ginger řekla, když se za několik hodin probrala. Ginger byla v té době ve městě, ale unikla, když využila zmatku způsobené povstáním. Bez zastavení šla rovnou za Zanobou.

Část 4

„Když jsem odešla z hlavního města, zdálo se, že se král s hrstkou stráží zavřel na hradě... ale podrobnosti nebo nynější situaci neznám.”

Ginger nám klidným hlasem řekla všechno, co věděla.

Paxe evidentně obléhali. Už to bylo pár dní, co došlo k povstání. Nebylo by legrační, kdyby Pax zemřel. Vlastně nebylo legrační ani to, že obléhali královský hrad. Ale měl mezi svými lidmi Boha smrti. Nebylo by překvapením, kdyby místo toho vyhladili rebely. Pokud měl v úmyslu uniknout, nemělo by být těžké prolomit se obléháním. Proč obléhání?

Bylo na tom spoustu věcí, co jsem nechápal. Tentokrát jsme si na situaci museli dávat pozor.

„Musíme se okamžitě dostat do hlavního města a podívat se sami,” řekl Zanoba, jako kdyby to byla jen procházka do supermarketu. Pak vstal.

Ginger se zatvářila, že se jí ulevilo. Ale když zaslechla jeho další slova, výraz jí ztuhl.

„Zachráním Jeho Veličenstvo a pomůžu mu uprchnout sem do pevnosti Karon. Pokud to nepůjde, proniknu dovnitř pomocí tajné královské cesty a přijdu Jeho Veličenstvu na pomoc.”

„Prosím, prosím, počkej!”

Ginger vyskočila ze své odpočinkové pozice. Zastoupila Zanobovi cestu se zoufalým pohledem na tváři. Co se týkalo této dívky, svěřili jí na starost Zanobu a to přesně její výraz říkal.

„Co teď? Moc si tím nelámej tu svoji hlavičku, Ginger. Prostě tu zůstaň a odpočiň si.”

„Ne, chceš... Vážně musíš jít ke králi Paxovi jako jeho spojenec?” řekla Ginger nevěřícím tónem.

Zanoba se otočil. Zatvářil se nevýslovně. „Přirozeně půjdu. Přece jen ani nevím, jak ten 11. princ vypadá. Nevím nic kromě toho, že se narodil. Je to podezřelé, ani doopravdy nevíme, jestli zdědil otcovu krev nebo ne.”

V tom měl pravdu. Vojenskému veliteli možná Pax přišel nesnesitelný, a tak vytvořil postavu 11. prince jako své loutky. Jeho mladší sestra krále možná podvedla.

Ginger měla nakrčené obočí. Byl to výraz, který nebylo možné pochopit.

„Jakmile se přihlásíš jako spojenec krále Paxe, co budeš dělat pak?”

„Takové věci nechám na Jeho Veličenstvu. Pokud řekne, rebely rozdrtím.”

„Jak... Jak můžeš přijít na pomoc takovému člověku?!”

Zanoba pohnul obočím, cukalo mu v něm. Byl to výraz hněvu. „Takovému člověku? Ginger, ty, o kom si myslíš, že mluvíš?”

„Vím, že to je neuctivé, ale určitě víš, co princ Pax udělal.”

„Co přesně udělal?!”

„Já, moje celá rodina, vzal je jako rukojmí!”

Zanobovi cukalo v obočí. Tak mě tak napadá, že jsem zakusil to samé. Skoro jsem zapomněl, bylo to tak dávno. No, pro každého to byla určitě nepříjemná vzpomínka. Šikanovaná strana na něco takového nezapomene.

„Nedokážu si o králi, co vzal rodinu svého strážce jako rukojmí, myslet nic pěkného... Nemyslím si, že je takový král hoden ochrany!”

Byla to taková ta hláška, co by měli slyšet lenní páni z období Edo na mém dřívějším světě. Ale ano, v této země měla být schopnost získat si královskou stráž ukazatelem moci v královské rodině. Čím vyšší byl počet královských stráží, tím jste byli blíž k trůnu; byl to takový systém. Nebyli to jen prostí podřízení, byli to vazalové. Brát rukojmí, aby si je udržel, to bylo možná tabu.

„Haha, Ginger, dovol mi se tě zeptat na opačnou otázku: Tento Zanoba Shirone... proč mu sloužíš?”

„To proto...”

„Já jsem tě v minulosti prodal. To není čin hodný člena královské rodiny. Proč mě pořád následuješ, Ginger?”

Proč se Ginger ocitla v situaci, kdy její rodinu vzali jako rukojmí. Mělo by to být proto, že ji Zanoba prodal. Vyměnil ji za figurínu Roxy, co Pax koupil. Proč jen tato osoba zůstala se Zanobou... Ach, Zanobina matka, byl to slib vůči ní.

„Totiž, pane Zanobo, jsi nesmírně moudrý člověk...”

Ale Ginger to neřekla. No, kvůli královské rodině si možná cení tohohle a tamtoho. Jsem tu, protože mě o to požádala tvá matka, to neřekne.

„Copak Pax není také důvtipný a kompetentní muž?”

„Jeho Výsost Pax něco chce a pak to udělá, aniž by přemýšlel o následcích. To není moudrost, je jenom chytrý... když udělá něco takového, je jasně hlupák.”

„Já jsem jen hlupák se zaměřením na figuríny. Pax a já jsme naprosto stejní.”

„Je to jiné.”

Klečící Ginger vzhlédla k Zanobovi.

„Zanobo, ty jsi miko. Máš takovou moc, že kdybys nebyl moudrý, až do teď bys zabil mnohem víc lidí. Mohlo by to být tak, že předstíráš, že jsi bláhový... ne?”

Měla pravdu. Zanoba někdy říká hluboké věci. Přečetl a pochopil dávné dokumenty o automatické figuríně a dokonce vyrobil Magické brnění.

Tentokrát okamžitě prohlédl situaci a i jeho pochopení bojiště bylo rychlé. Jeho vhled v minulosti byl také význačný.

Zdálo se, že prostě mohl hrát a mluvit jako hlupák. Ale jeho láska k figurínám bude pravá; to nebylo hraní. Nicméně na veřejnosti se nejevil moudře.

„Původně jsem hlupák. Jen mám něco, co miluji a co chci přehnaně dělat.”

„Tak pojďme zpět do Magického města Sharia. Tam můžeš dělat, co máš rád, po zbytek svého života.”

„Nepůjdu. Loutka se pohybuje, až když ji někdo vede.”

„C-cože...”

Ginger pak obrátila hlavu na mě, dívala se ke mně. Očima říkala: „Prosím, taky mu řekni to samé.” No ano, myslím si, že co Pax udělal, bylo neodpustitelné. Polapil Liliu a Aishu, aby mě nalákal k sobě, a pak nastražil past, aby z Roxy udělal svou sexuální otrokyni. Taky tu byla ta věc, že Liliu silou uhodil. Poslední dobou jsem o tom nepřemýšlel, takže jsem dokázal zůstat v klidu, ale když mi to teď připomněli, vřel ve mně hněv.

„Hej, Zanobo, také nesouhlasím.”

„Mistře...”

„Pax se možná trochu změnil poté, co odešel do království Dračího krále, ale není to společník, na kterého bys měl sázet svůj život.”

Když se Zanobova naštvaná tvář otočila na mě.

„Jak jsem ti předtím řekl, mistře... jsem služebník své země. Země patří králi... Pokud král není v bezpečí, není to problém?”

„Copak jsi neřekl, že je tvou povinností vrhnout se do války s jinými zeměmi. A že ti dovolili žít, protože jsi v tomto ohledu spolehlivý?”

Zanoba zůstal zticha. Pamatoval jsem si to slovo od slova.

„Jestli je králem Pax nebo 11. princ, záleží na tom vůbec? Není tvou prací urovnat problémy mezi královskou rodinou. Jakmile válka se severem skončí a podepíše se příměří, copak jsi velkolepě nedosáhl své povinnosti. Není to tak?”

„Mistře...”

„Nebyl by to pěkný konec? Dál normálně žít v Sharii. Pojďme spolu domů, co?”

„Hm.”

Zanoba si dal ruku k bradě a podíval se na nebe. Teď jsem ho bedlivě sledoval.

„To je lákavá nabídka, ale... není možné, abych to přijal.”

„Proč?”

Nebyl jsem klidný. U přemlouvání bych měl zůstat klidný. Tento protivník názor nezmění, ani když zvednu hlas.

Také jsem viděl, že je v mé logice díra. Jen proto, že práce skončila, neznamenalo, že mohl říct sbohem svému postavení v královské rodině. Aha. Jo, chápu to. Ale stejně by bylo dobré se s takovou výmluvou vrátit.

„Dovol mi se zeptat proč.”

„No... je to nečekané, ale i když nechápeš...”

Samozřejmě že to nechápu. Ne, musím se uklidnit. Trpělivě, buď trpělivý. Určitě byl důvod, proč začal být Zanoba tvrdohlavý. Zůstanu tu a budu trpělivě poslouchat, dokud své motivy neodhalí.

„...Zanobo, Pax by se tě měl bát.”

„A co?”

„Kvůli něčemu takovému vyhladil zbytek královské rodiny.”

I když Zanoba necítil vůči Paxovi zášť, Pax byl záludný. Bylo jen přirozené být podezíravý vůči osobě s tak pochybnou minulostí.

„Mohl by Bohu smrti snadno říct, aby se o tebe postaral.”

„...”

„Pomiňme to, jestli máme Paxe zachránit nebo ne. Pokud teď Paxovi pomůžeš, Pax ti nezačne věřit. Prostě tě zradí. Jakmile bude mít šanci, každopádně tě zabije. To není místo, na které bys měl chtít vyrazit.”

Zanoba nic neřekl. Jen se na mě díval s rozmrzelou tváří.

„Ty... Předtím jsi řekl, že země zemře a že nic nezmůžu. Chápu, že jsem během války mohl zemřít, ale ta představa, že zemřu, protože se Pax vrhá po stínech, je směšná. Přece jen tu jsem jen proto, že mě povolali ke službě mé zemi.”

„...”

Zanoba zavřel oči a byl zticha. Já se pomalu nadechl a s péčí jsem si připravil svá další slova.

„Je to to, Pax je můj mladší bratr... je to můj poslední pokrevní příbuzný.”

Mladší bratr... Pokrevní příbuznost... Kvůli těm slovům jsem jedinou ranou pozbyl svou schopnost mluvit. Už jsem nemohl nic říct. Navzdory tomu Zanoba pokračoval ve svých argumentech.

„Zrovna teď jsem se chtěl pokusit říct něco takového. Nevím, jestli to dokážeš pochopit, ale... ale Pax je můj mladší bratr.”

Zanoba na mě prázdně zíral. Vyprchala mu z ní veškerá barva. Nesnažil se nic vyjádřit, ani svým výrazem, gesty, pláčem, smíchem, ničím. Tohle byl skutečný Zanoba, co se díval přímo na mě.

„Haa...”

Bezděky mi mezi rty unikl povzdech. Pokud to dělal pro svého bratra a svou rodinu, tak můžu být tak silně proti tomu? Chápu, proč byl kvůli tomu Zanoba tak tvrdohlavý.

Kdybych byl na jeho místě a Aisha zabila Norn nebo možná naopak, prvně bych proti tomu protestoval. Ale musel bych jí odpustit.

Pokud by se vztah mezi oběma tak ztenčil... Ta, co přežije, byla možná v milosti nějakého velkého osudu. I když uděláte něco špatného, vždycky se můžete pokusit jít kupředu. I kdybych ji pokáral, stejně bych spolupracoval.

„Chápu.”

Zanoba neměl v úmyslu se s námi vrátit domů. Dokážu to pochopit.

Je to kvůli tomu, že jeho bratr lže nebo že říká pravdu? To nevím. Ale co se mě týče, chápu touhu ochránit svou vlastní krev. Není to druh úmyslu, co by se dal překroutit.

Promiň, Cliffe, Julie. Nezdá se, že je možné, abych Zanobu přivedl zpět.

Ale budu Zanobu následovat, dokud se neujistím, že si s Paxem vytvořil vztah vzájemné důvěry. Takhle ho podpořím.

„Upřímně řečeno jsem měl původně v úmyslu se svalit na zem a napůl brečet a žadonit, aby ses s námi vrátil, ale pokud je to takhle, budu tě následovat trochu déle.”

„...Moc děkuju. Co jiného od tebe čekat, mistře. Kdybys žadonil a brečel, nedokázal bych to překonat.”

„Tak jsem to měl udělat jako první.”

„Dobrý žert.”

Zanoba a já, naše hlasy se vytratily ve smíchu. Nevím, co řeknu Cliffovi. Julie... pokud si budeš přát Zanobu následovat, pak tě za ním doprovodím. Prostě jen budu muset začít zase od začátku na svých plánech prodeje Ruijerdovy figuríny. Dostali jsme svolení od Pergia a máme Arielinu spolupráci a pak jsme s Aishou začali hledat talenty... Kvůli všem těm přípravám za ta léta jsem cítil ztrátu. Ale to je v pohodě. Pokud to Zanoba musel udělat pro svou rodinu, neměl jsem na výběr. Neměl jsem nic, co bych mohl říct.

Co se týče Zanoby a Paxe... no, nebyl to vztah, o kterém bych momentálně mohl říct, že je blízký. Ale po tomhle není důvod, proč by se nemohl zlepšit. Omluvit se za minulost, odpustit a nechat si odpustit: to se mohlo stát. Jejich vztah se mohl během dlouhého období pomalu vyživit. Mohli své chyby napravit.

Já si myslím, že je Pax osel. Ale měl by se být schopen změnit; já se změnil. Není člověka, co by se nedokázal změnit.

„Takže to je takhle.”

Ginger zbledla. Tak mě tak napadá, že od té chvíle, co se Pax stal králem, neměla šanci ho vážně vidět. Pro ni byl Pax pravděpodobně stále stejný jako v minulosti. Byl to stále ten starý, odpudivý Pax.

„Ginger, promiň. Pokud to je něco takového, pak budu muset respektovat Zanobovy pocity.”

No, v téhle situaci se zdálo, že Pax bude dál růst do své úlohy krále. No, to je jedno, pokud za Paxem nepůjdeme, nic se nestane. Pokud prostě sami od sebe přijdeme pomoct, Paxův náhled na Zanobu se možná nečekaně změní.

„Je to tak, Ginger. Naše starosti se množí.”

Když Zanoba prošel kolem Ginger, poplácal ji po rameni.

„Ach, ach, prosím, počkej.”

Ginger se vypotácela z postele a šla za ním. Aniž by se vůbec postavila, se mu tiskla k nohám. Ginger zoufale prosila: „Pane Zanobo, chápu, že tě nemůžu zastavit, ale prosím, jenom jednou. Jen si vyslechni mou jednu žádost!”

„Jen do toho.”

„I kdyby ti to král Pax rozkázal, prosím, neumři!”

To byla trapná slova. Pravděpodobně to řekla bez rozmyslu. Ale chápal jsem Gingerinu touhu. Jenom chtěla, aby Zanoba žil. Bylo to jenom to.

„Haha, no, ale...”

„Rozumím, Ginger. Za každou cenu Zanobu přivedu živého,” odpověděl jsem místo Zanoby.

Pomůžu splnit Zanobovy povinnosti vůči Paxovi. Nenechám ho umřít. Pokud bude jejich vztah pokroucený a budu se to zdát beznadějné, přijmu zodpovědnost a vrátím se se Zanobou.

Původní účel, co mě přinutil přijít se Zanobou až sem, byl stejný. Musím dosáhnout toho původního záměru. Nemůžu na to zapomenout.

„Děkuji, pane Rudee. Jsem velmi vděčná.”

Ginger se mi hluboce poklonila.
-------------------------------------------------

~ Doufám, že jsem tam ty vzájemné příbuzenské vztahy mezi králem, Jadem, jeho matkou a matkou Haruhy rozluštila správně. Bylo to trochu zašmodrchané a ani teď v to nemám moc velkou důvěru. Ovšem zase až tak třeba to není. Jakmile Rudeus odjede z Shirone, už se s nikým z nich nesetká. ~

<Předchozí>...<Následující>