Kapitola 185 - Rudeovo bojiště

Část 1

Styl Boha vody měl pět tajných umění. Nejsilnější tajné umění vytvořil zakladatel stylu Boha vody.

Pokud z těch pěti umění dokážete použít tři, považujete se za řád Boha. Během historie stylu Boha vody byli jedinci, kteří dokonale zvládli čtyři tajná umění, ale... Jenom Bůh vody první generace dokonale zvládl všech pět tajných umění stylu Boha vody.

Bůh vody Reida Ryia byla jedním takovým jedincem, co dokonale zvládla tři tajná umění.

Byla to stará žena. Svá nejlepší léta měla dlouho za sebou, její schopnosti časem upadaly.

Ohledně tohoto panuje trochu nejistoty. Ohledně toho, proč si ponechala titul Boha vody. Mnoho let byla vybraná, aby v Asurském království učila šerm. Dokonce ani po tolika letech nejmenovala svého nástupce. Proč dál nesla titul řádu boha ve stylu Boha vody?

Bylo to proto, že měla výjimečný talent? To byla pravda. Bůh vody Reida byla nepochybně génius. Dost velký na to, aby si nijak nezadala s žádným Bohem vody z historie. Ale ať je to jak chce, nemá tolik talentu, aby vyhrála nad stářím.

Takže to je proto, že už nezůstal žádný jiný talent? Tak to není. Momentálně bylo několik jedinců, co dokonale zvládli tři tajná umění stylu Boha vody. Ale proč těch pár jedinců neuvážilo, že by převzali Reidino břímě řádu Bůh ve stylu Boha vody. Jeden jedinec s řádem císaře vody řekl, že se na to nehodili. A svěřil to postavení Reidě.

Proč?

To proto, že Bůh vody Reida použila dvě nejtěžší z pěti tajných umění. Když se tyto dvě záhadná umění zkombinovala, vzniklo fantomové umění, které se dalo nazvat šestým tajným uměním.

Království zbavené mečů.

Udeřila z jediné pózy, ať už to byl úder dolů, nahoru, doleva nebo doprava. Z místa, kde byla, bylo možné, aby zabila všechny protivníky ve všech směrech. Pokud se někdo pohne jen o krok, zareaguje na ten pohyb a je schopná všechno setnout.

Část 2

„Nikdo se ani nepohne. Tomuhle se chci vyhnout.”

Pergiův služebník Arumanfi Jasný se pohnul, jakmile se Reida objevila. V mžiku byl za jejími zády... a v další chvíli ho to přeseklo vejpůl. Nezůstalo po něm tělo, ale zmizel v částicích světla.

Pak se pohnul také Pergiův služebník Trofimus Vlny. Namířil ruku k Reidě, jako kdyby chtěl něco vypálit. Vypadalo to, že vypálí. Ale Reida na chvilku a jenom mírně naklonila meč a Trofima to okamžitě přeseklo vejpůl. Také zmizel a staly se z něj částice světla.

Pak se přesunula ke mně a usekla mi zápěstí, jakmile jsem do prstenu, co jsem měl na prstu, vyslal magickou moc. Ne, jenom se zdálo, že mi ho usekla. Přišel jsem jenom o zápěstí protetické ruky. Moje levá ruka byla naživu a v pořádku. Ale při pohledu na ruku, co najednou zmizela, jsem si nemohl pomoct a zachvěl jsem se.

Jako další se pohnul starší šlechtic. Při pokusu o útěk mu přesekla šlachy na nohou. Zaječel a po tom úderu se zhroutil. Byl to úder tupou hranou meče.

Žádný ze stráží nebyl schopen se pohnout. Ani Eris, co měla sklon udeřit jako první, ani Ghyslaine. Reida podchytila Ariel, Pergia a jeho služebníky a také mě.

Všichni v místnosti si byli vědomi, že byli v Reidině dosahu. Chápali, že pokud by jednali, vedlo by to k okamžité smrti.

„...Nezdá se, že by si někdo troufal se pohnout. No, Aubere.”

Když na něj zavolala, ztuhl. Dokonce ani šermíř na jeho úrovni nedokázal uniknout před Reidiným nátlakem.

„C-co tady děláš...?”

„Ariel, Pergius... a Močál, správně. Honem jim setni hlavu.”

Jenom Auber se mohl pohybovat. Zmateně se podíval na Reidu.

„J-já?”

„Správně. Kdo jiný to udělá?”

„Ale...”

V té chvíli se Auber letmo podíval po Eris. Reida mu věnovala pohled úkosem a odplivla si. Oči měla stále klidné.

„Není dobré, že Eris je mezi nepřáteli, co? Ať už při tom útoku v lese nebo na ulici v noci jsi útočil jen tak napůl. Dokonce i zbabělec jako ty se chce před svým učedníkem chovat jako šermíř.”

Všichni udržovali svoji pozici, zatímco je Reida pomlouvala.

„Proč si myslíš, že si tě najali za tak vysokou cenu? Aby sis mohl vzít peníze jen na základě své prestiže Císaře severu, přijít o své dva učedníky a sledovat, jak tvůj zaměstnavatel zemře, aniž bys byl schopen něco udělat?”

„...”

„Nebyl jsi pokoutnější člověk?”

„...Jo.”

Auber začal jednat. S mečem v pravé ruce se přidal k večírku. Zamířil Arieliným směrem.

Tohle je zlé. Musím něco udělat. Nemůžu se pohnout. Co mám dělat. Tohle je jeden z Hitogamiho pěšáků. S jediným jedincem řádu Bůh ze stylu Boha vody se stane tohle. Od Orsteda jsem slyšel, jak se se stylem Boha vody vypořádat. Bedlivě jsem jeho vysvětlení poslouchal. Bylo to: „Jednat tak, aby k tomuhle nedošlo.” Uteč z jejich dohledu, jakmile je spatříš a pak zaujmout postavení. Buď za nimi nebo před nimi; funguje to i pod nebo nad nimi. Uteč, dokud můžeš.

I když mi bylo řečeno tohle. Dostali jsme se do téhle situace.

„...Na! Tohle!”

Najednou do místnosti vešla hradní stráž. Rytíři v brnění. Ne, tohle stříbrné brnění... rytíři učedníci?

„O-odlož meč...!”

„Ani hnout!”

Reidin výkřik rytířské učedníky zastavil. Ale byl mezi nimi jeden učedník, co neposlechl a pokračoval dál dovnitř. Pod tímto nátlakem přišel o pár kroků blíž a sundal si helmu.

Pod tou helmou se objevila tvář, kterou jsem znal. Král vody Isolte Krutá. Proč byla tady? Dneska neměl hrad strážit jediný rytíř.

Bylo to Dariovo počínání? Čekal něco takového a převelel sem rytířské učedníky? Nebo to byla jenom náhoda?

„Ctěná mistrová, co se to tu kruci děje?”

„Ach, to jsi ty, Isolte...?”

„Používat na takovém místě tajná umění...!”

„Jo, jo, vysvětlím to. Dneska Bůh vody Reida a Císař severu Auber začnou běsnit.”

„Běs... nit?”

Zatímco se Isolte po těch slovech zamračila, Reida pokračovala v řeči: „Hm... Oba dva jsme se spikli s Královstvím dračího krále. Zaslepilo nás obrovské množství zlata a pokusili jsme se zavraždit úředníky království. Ariel byla brutálně zavražděna a vrahy pak zabil rytířský učedník, co byl náhodou přítomen. Z Isolte Kruté se stane hrdina a styl Boha vody přežije.”

Reida se zasmála a pak spatřila prvního prince.

„Jo, není to dobrá zápletka? Měla jsem se stát spisovatelkou... Ať se to tak stane, Grabelle.”

„To jsem zrovna slyšela něco hloupého, ctěná mistrová...!”

Isolte se snažila pokročit kupředu, ale nohy se jí zastavily. Možná že při všem tom vzrušení ji Reida zahrnula do dosahu svého útoku.

„...Honem, Aubere.”

„...”

„Co? Bojíš se, že styl Boha severu přijde o své společenské postavení? Nezahrávej si se mnou, odklízím tady tvůj svinčík! Teď už je příliš pozdě ustoupit, uklidni se.”

Auber potřásl hlavou. Zvedl svůj meč a otočil se k Ariel. Ale váhavě potřásl hlavou. Nevěděl, co dělat.

„Na co čekáš, Aubere! Zabij Ariel, hned! A tu děvku támhle taky!” ozval se Dariův křik.

Zahrnul do toho i Tris. Pro Daria nebyla žádoucí jen Arielina smrt. Pokud zůstane důkaz, mohl by být pořád v maléru i poté, co se Grabell stane králem.

„Nestarej se, co se stane později! Něco s tím udělám!”

Když Auber zaslechl Dariův křik, zdálo se, že znovu nabyl své odhodlání. Vypadal teď trochu jinak a kráčel směrem k Ariel.

Ach, tohle je zlé. Tahle situace. Je to šachmat?

„Chi...”

Eris se snažila pohnout. Ať už to bylo dobré nebo zlé, snažila se uniknout z Reidiny bariéry.

„Eris, je to k ničemu.”

„Ale...”

„Prosím, přestaň.”

„Tak co budeme dělat...?”

Nechtěl jsem vidět situaci, kdy by Eris zemřela. Ale co udělám? Co mám udělat? Nevím. Co kdybychom se pohnuli všichni najednou? Ne, to nepůjde. Není to technika, co se dá tak snadno prolomit. A nicméně předpokládám, že jsme byli příliš daleko od sebe, abychom nějaký útok zkoordinovali.

Co Pergius? Od začátku se nepohnul. Ne, díval se na mě se znuděnou tváří. Tvář, co jako by říkala: Co s touhle situací hodláš dělat? I když byli dva jeho služebníci mrtví, vůbec nevypadal podrážděně. Mohl by mít něco v rezervě?

Nebo se na něco spoléhal? Ne, na něco takového nemáme čas. Auber se zrovna teď snažil zabít Ariel. Neměl jsem na výběr. Neměl jsem na výběr a musel jsem se pohnout. Zaútočím na Reidu a Aubera zároveň. Použiju magii Elektřina. Zraním i okolní lidi kolem sebe. Možná je to naprosto neporazí a když to použiju, možná mě to taky znehybní. A navíc styl Boha vody se dokáže magii vyhnout. Šance na úspěch je nízká...

„Rudee... Pojďme na to.”

Zdálo se, že si Eris všimla pohybu mých prstů a očima mi dala signál. Zemřeme společně... Sylphy, později prosím sesbírej mé kosti.

„...!”

A v té chvíli. Škublo to jádrem mé bytosti.

„T-tohle je...!”

Auber se začal třást a zastavil se. Reidě se na čele hojně perlil pot.

Ne, nebyli to jenom ti dva. Většina lidí na tomto místě se začala chvět a cukat sebou. I když se svět zastavil kvůli Reidině nátlaku, zbledli v tvářích a začali se chvět.

Takže si toho všiml. Ach, díky bohu... Zdálo se, že magie tím prstenem řádně prošla.

„Zatraceně, vzdávám se... Darie, promrhala jsem moc času mluvením...”

„...C-cože? Co s-se děje?! Tenhle chladný vzduch...!”

„Změna plánu. Aubere, je to zlé, ale můžeš vzít Daria a hned odtud utéct?”

Auber byl po Reidiných slovech zmatený.

„Proč Daria... a ne prvního prince Grabella?”

„Ha, dokonce ani stará dáma jako já nezapomene na svůj dluh.” Reida se tiše zasmála. „Honem! Tímhle tempem všichni zemřou, bez ohledu na to, jestli to je přítel nebo nepřítel!”

Auber po jejích slovech chviličku přemýšlel a pak přikývl. Popadl Daria za paže a odtáhl jeho těžké tělo pryč.

„Tudy.”

„Hu, jo...”

Auber utekl jiným směrem, než byl vchod, kterým přišli rytířští učedníci. Nikdo je nedokázal zastavit. Jelikož mě Reida znehybnila, nemohl jsem se vůbec hýbat.

„...”

Na celou oblast padlo ticho.

„Fuu. Jak daleko dokážou utéct? Kdybych o tomhle věděla dřív, možná bych nepřišla...”

„...Proč?” zeptal se někdo.

Byla to Ariel. Dokonce ani tváří v tvář smrti se její výraz nezměnil. Zdálo se, že se ptala, proč Reida pomáhala Dariovi. Také jsem měl v tomto ohledu své pochyby.

„Všichni se tak moc ptáte proč, proč. No tak, tohle není nic neobvyklého.” Reida se tvářila příjemně. „Je to historka z dob, kdy tahle stará žena byla ještě mladá dívka. Tu dívku chválili jako génia, a tak v doju bouřlivě zmlátila šlechtice ve stejném věku... a později se jí dostalo odplaty. Obklíčili ji a byla v početní nevýhodě a v mžiku ji srazili na zem. Zrovna když jí chtěli useknout obě ruce – život šermíře – a proměnit ji na budižkničemu, zachránil ji. Šlechtický chlapec, co měl vyšší postavení než ti ostatní.”

...Cože? Byl to Darius?

„Stala se Králem vody a vybrali ji, aby pracovala jako instruktorka šermu. Když mu tehdy chtěla poděkovat, stal se z něj tlustý a prohnaný muž se zvráceným charakterem. Ani si na mě nevzpomínal.”

…

„Vážně mě to zklamalo. Přece jenom jsem si myslela, že i když byl ošklivý, byl to chlapec s přímým a spravedlivým charakterem. Možná se s ním zase setkám... dokonce jsem si myslela něco tak naivního.”

Reida měla v očích vzdálený pohled. Vzpomínala na iluzi a myslela si, že se jí teď dokáže zbavit.

„No, to byl konec první lásky té dívky... No, ale ne že bych to nenáviděla, jen bylo třeba, abych splatila laskavost svého života,” řekla Reida.

Tak málo slovy, za tak krátkou chvilku. Přiznání k nikomu konkrétnímu.

„Upřímně jsem na to taky zapomněla. Ale cestou zpět do Asury jsem měla náhlé zjevení ve snu. Pokud se vrátím do královského paláce jako instruktor stylu Boha vody, budu moct tu laskavost oplatit.”

Takže to byl Hitogami. A teď k nám mířil muž, co stál proti Hitogamimu. Zatímco se jeho přítomnost bohužel drtivě rozlévala, jeden muž velkou rychlostí prchal palácem. Auber pravděpodobně poběží opačným směrem než ten muž. Neměli moc vycítit jeho přítomnost, ale tak nějak to pochopil. Auber byl člověk, co byl na takové náznaky citlivý.

„Je to směšné. I když na to dávno zapomněl.”

„...”

„Ale v tomhle věku už na tom nezáleží. Když jsem z toho vymazala pocit lásky, vznikl z toho naprosto nový pocit. Stal se z toho pocit, že musím oplatit laskavost svého života.”

Pak Reida otevřela oči.

„...Zdá se, že dorazil.”

Hlavní dveře se otevřely.

A vstoupil jediný muž.

„Hi?!”

Při pohledu na jeho postavu všechny překonal strach. Někteří se počůrali, zatímco někteří se zhroutili na podlahu. Také tu byli tací, co byli nepřátelští. Ale všichni přítomní měli podobnou myšlenku.

Zabije mě.

Stříbrné vlasy a zlaté oči. Osamocený muž s nebezpečnou, strašlivou tváří. Stál tam Orsted.

„Dlouho jsme se neviděli. Přišel jsi vykonat závěrečný rituál za krátký zbytek života této staré dámy?”

„Správně. Protože jsi apoštol Hitogamiho.”

„Apoštol, co... Takže předtím jsi mě nechal jít, protože jsem nebyla apoštol? Ale, ale, ve svých posledních chvílích budu muset bojovat s neuvěřitelným protivníkem...”

Upřeli na sebe pohled a Orsted zamířil přímo k Reidě. Nebylo v tom žádné zaváhání.

„Království zbavené mečů.”

Reidino tělo se rozmazalo. Její meč nikdy nebyl na stejném místě.

Při každém Orstedově kroku z meče vyletěly zlaté jiskry. Ty jiskry po sobě zanechávaly paobraz a Reida a Orsted byli provázaní zlatou nití.

Ubránil se před všemi jiskrami.

Kolem Orsteda to jiskřilo. Odrazil ty údery mečem holýma rukama. Jeden krok, dva kroky, tři kroky. Počet jisker s každým krokem rostl. Orsted se pořád nezastavoval. Zanedlouho se dostal přímo před Reidu.

„Zemři.”

A až příliš brzy. Velmi antiklimaxově probodl Reidě hruď. Svou průhlednou rukou, skrz na skrz. Odhodil ji jako hadr.

„B-babiii!!” vykřikla Isolde a ta krvežíznivost vyprchala.

Ale nikdo se nepohnul, jako kdyby se čas zastavil. Co se zrovna stalo? Nikdo to nechápal. Na tomto místě vládl jenom strach. Všichni si mysleli, že zemřelou jako další.

Jako první se pohnula Isolde. Vytasila meč a s rozklepanýma nohama se postavila proti Orstedovi.

„Jak se opovažuješ, váženou mistrovou...!”

„...”

Orsted se přesunul k terase, jako kdyby se nic nestalo. Isolde se rozběhla za ním k terase.

„Rudee!” vykřikla Ariel, když se vzpamatovala. „Prosím, jdi po Auberovi a Dariovi! Nesmí utéct!”

Po tomto Arielině výkřiku se čas dal zase do pohybu. Sobecká šlechta začala prchat se svým doprovodem v patách. Tři lidé. Ghyslaine, Eris a já jsme vyběhli z místnosti a pustili se za Dariem.

„Ru-rudi? Co se stalo?”

Přišla sem i Sylphy. Zdálo se, že nechápala situaci. Co mám dělat, vzít ji s sebou? Ne, uvnitř byla pořád Isolde. Z terasy se dívala ven, vypadala omráčeně. Zdálo se, že vzdala Orstedovo pronásledování...

„Sylphy, střež paní Ariel! Dávej si pozor na Isolde! My se pustíme za Dariem!”

„Dobře!”

Ochranu Ariel jsem nechal na Sylphy a Lukovi. Po tomto náhlém rozhodnutí jsme se ho jali pronásledovat.

Část 3

Nebylo jisté, proč Ariel vykřikla, že se máme pustit za Dariem. Možná to bylo z chvilkového rozmaru?

Nenechte Daria utéct!

Jestlipak to bylo kvůli historce té staré ženy. Ariel musela mít ještě jiný důvod, proč bych měl Daria pronásledovat. Také byla Dračí pes jako já. Možná byl její důvod prostý: Nenech Hitogamiho apoštola Daria utéct.

Zabít Daria. Rozhodlo se, že to musím udělat.

„Tudy!”

Běželi jsme chodbou podle Ghyslainina čichu. Ghyslaine a Eris o Arieliných slovech vůbec nepochybovaly. Pronásledovaly prchajícího nepřítele a přitom potlačovaly úsměv. Já v sobě cítil adrenalin a vytrvale jsem běžel chodbou. Bezpečnost tu byla nízká. Ne že by tu nebyla žádná, ale zdálo se, že pronásledovali někoho jiného. Bylo slyšet, jak někdo říkal: „Uprchl ke Královskému paláci!” Možná šli po Orstedovi.

„...Viděla jsem je!”

Po pár minutách a bez jakéhokoli vyrušení jsme je snadno dohnali.

Auber nesl Dariovo obrovské tělo. Jak spěchali chodbou, bylo slyšet těžké sípání.

„...Pche!”

Auber se zostra ohlédl a nespokojeně mlaskl. Podepřel Dariovi rameno a uprchl do nedaleké místnosti.

My jsme okamžitě běželi za nimi... a najednou jsme se zastavili. Darius popadal dech, zatímco Auber nám čelil s vytaseným mečem.

„...Ku, ku!”

Darius na mě zahlížel.

„Agh, proč se muselo stát něco tak hloupého? Tohle je podivné, příliš podivné.”

„Pane Darie, žil jste dlouho, takže jste něco takového už určitě zažil. Co takhle kdybyste se uklidnil a vymyslel, jak se z téhle situace dostat?” odpověděl Auber na Dariův křik.

„Udělal jsem, jak mi Bůh řekl! Neměli mě takhle zahnat do kouta!” odvětil Darius se zrudlou tváří.

„...Ale, ale, takže jste pobožný. Tak alespoň popadněte dech a modlete se za mé vítězství.”

Auber se poškrábal na tváři a s bezradným pohledem se chopil svého meče. Poprvé vytasil své meče přímo před námi. A představil se: „Císař severu Auber Corvette.”

V reakci na tu výzvu si Ghyslaine a Eris rychle připravily meče.

„Král meče Eris Greyratová.”

„Král meče Ghyslaine Dedorudia.”

Taky se mám představit? Zatímco jsem váhal, Darius ukázal prstem na Eris. „Ta s rudými vlasy! Boreas! Jsi to ty! Ty jsi Boreas Greyrat!”

Eris se kousla do rtu a otevřeně se zamračila. „...To se změnilo.”

„Já! Poskytl jsem Boreasům značnou pomoc!” Darius neslyšel Erisinu odpověď a křičel, až od něj létaly sliny. „Dokonce i když zmizel kraj Fedoa, finančně jsem jim pomohl!”

...Tak mě tak napadá. Darius poskytl finance na pokrytí výdajů Fedojské pátrací skupiny, že...? Ačkoli jsem slyšel, že v tom byl i nějaký pokoutný úmysl. Nechal jsem se zaskočit, takhle moje část je trochu slabá. Když pominu pokoutné úmysly investorů, stejně to zachránilo mnoho lidí.

„Tohle se mě netýká!” vyplivla Eris drsně. Byla chytrá.

„I J-james obdržel mou pomoc!”

James. Nynější hlava Boreasů, Erisin strýc.

„Dosadil jsem ho jako hlavu Boreasů a zabránil, aby ho ostatní šlechtici rozdrtili v totálním útoku, to byla taky moje zásluha!”

To byla naprosto jiná záležitost.

„Díky tomu se hladce pokračuje v rekonstrukci kraje Fedoa!”

Ne, ne, to byla lež.

„Viděl jsem to po cestě do Královského hlavního města. Rekonstrukce kraje Fedoa vůbec nepokračuje.”

„Neposlouchej toho mladíka! Kdyby se Boreasové naprosto zhroutili, ostatní páni by kraj Fedoa kousek po kousku rozprodali a opustili by ho!”

Když to řekl takhle, znělo to přesvědčivě. Vážně to tak bylo? Byla pravda, že rekonstrukce nešla dobře. Ale byly další možnosti lepší?

„Pokud je to tak, měl jsi pomoct starému Saurosovi...” vyšla z mých úst tato jasná slova.

Po tom se Dariovo vzezření dramaticky změnilo. „Sauros? O tom hlupákovi nemluv, ten bezzubý lev by tu situaci nikdy nepochopil! Ten muž se pokusil použít veškeré jmění Boreasů na rekonstrukci kraje Fedoa, aniž by přemýšlel o následcích!”

„...”

Já jsem si myslel, že to bylo mužné rozhodnutí, ale... No, rozhodně to můžete nazvat špatným tahem. Dům Boreasů se teď přece jenom stal kořistí ostatních pánů.

„James za mnou přišel s brekem a já ho zachránil! Zabil jsem Saurose, co všechno silou tlačil kupředu a zařídil, že se James stane jeho nástupcem! Rod Boreasů a kraj Fedoa stále existuje. Tohle všechno bylo možné jen díky mé pomoci! Tak mi pomoz! Prosím, přimhuř nad tímhle oči!”

Aa... Tohle není dobré. Říkat takové věci o zesnulém Saurusovi. Myslím, že už ty dvě nedokážu zastavit.

„Jinými slovy jsi nepřítelem dědečka Saurose.”

„Aha, takže takhle to je.”

Ghyslaine po Erisiných slovech přikývla, obě se chopily svých mečů a vycenily zuby.

„Takže tě zabiju.”

„Hiiii!”

Darius ze sebe vydal krátký skřek.

„Hádám, že to znamená, že vyjednávání selhalo.”

A tak začalo finální kolo.

Část 4

„Fu~u... Fu~u...”

Darius se vzpamatoval? Posadil se na nejbližší židli a zhluboka dýchal. Při tom jeho vyrovnaném vzezřením se ten jeho nedávný křik zdál jako lež.

„Aubere, dokážeš vyhrát?”

„No, bylo by lepší, kdyby tu byli jen dva Králové meče, ale ten mág je nepříjemný.”

Auber stál zády k Dariovi a ukázal mečem mým směrem. Hádám, že vypadal... soustředěně? Ale pohled neměl soustředěný. Díval se a pohyboval se zbrkle, byla to finta?

„...Já vím. Bůh mi to taky řekl.”

„Bůh?”

„Že přijde mág v šedé róbě a zabije mě. Udělal jsem, co mi bylo řečeno; zničil jsem všechny teleportační magické kruhy v oblasti a nechal jsem tě stáhnout do hlavního města, ale dopadlo to takhle. Už mu nebudu věřit.”

Držel se Hitogamiho rozkazů, jednal potají a dělal tohle a tamto. Jak Orsted řekl, zdálo se, že Hitogami v šachu nevynikal. Možná že akorát nerad hrál hru pro dva hráče.

„Udělej něco. Proto jsem tě najal. Tvojí specialitou je boj proti přesile, ne?”

„Rozumím... Pokud nějakou náhodou vyhraju, dostanu zvláštní odměnu, že?”

„Ach, ano, správně! To ti slibuju!”

—Po té výměně se nám Auber postavil. Zaujal bojový postoj proti svým protivníkům. Jak to Eris a Ghyslaine viděly, narovnaly se.

„Styl Boha severu... Rudý inkoust.”

„Gaaaaaaaa!”

„Uraaaaaa!”

Jakmile to Auber zamumlal, Eris a Ghyslaine zareagovaly. Ale v té chvíli jsem já už chápal, co znamenalo to Rudý inkoust. Od Orsteda jsem slyšel, co to je za techniku.

Na zemi. Na podlaze byl rudý koberec. A už předem bez našeho vědomí rozhodil rudé kuličky. Když jsme si toho všimli, už bylo pozdě.

„Tohle je...!”

„Nu?!”

Ghyslaine a Eris se pod nohama rozeznělo hlasité plesknutí. Pod nohama se jim rozlilo silné, tekuté lepidlo a okamžitě jim přilepilo podrážky ke koberci.

Tyhle kuličky vyvinul jistý farmaceut Světec severu, bylo to vteřinové lepidlo. Jelikož výrobní proces byl složitý, vážně jsem si nepamatoval, jak to vyrobit. Kvůli nárazu se kulička roztrhne a rozptýlí obsah kolem.

Kvůli silnému lepidlu měly Eris a Ghyslaine nohy přilepené ke koberci.

„Vodní proud!”

Použil jsem vodní magii a smyl jsem to lepidlo z jejich nohou. Bylo slabé vůči vodě a ztratilo podtlak, jakmile jste ho vystavili vlhkosti.

Ale Eris a Ghyslaine už měly rozhozený postoj. Byly příliš vrávoravé, aby se mohly pustit do svých smrtících tahů, ale díky svým dobře trénovaným nohám se jim stejně podařilo zaútočit.

Příliš pomalu. Auber už začal s dalším tahem. Okamžitě se přesunul mezi Ghyslaine a Eris. Ghyslaine zastavila meč. Eris zastavila meč. Styl Boha meče je učí, aby nikdy nevypouštěly Meč světla, když jim v cestě stojí spojenci.

„Jako první ty. Rudee Greyrate.”

Auber neměl na mušce Ghyslaine nebo Eris. Byl jsem to já.

<Máchl po mě meči v obou rukách.>

Viděl jsem to. Díky simulovanému tréninku s Eris moje Oko předpovídání řádně zachytilo Auberův meč.

Okamžitě jsem pohnul umělou ruku do cesty meče. První tah. Druhý meč jsem vykryl druhou rukou s použitím techniky Zemský štít.

„Tajné umění stylu Boha severu... Kříž Oboro!”

<Auberova ruka se rozmazala.>

Auber hodil svůj meč do vzduchu, snížil dolní půlku těla a natáhl se pro meč, co měl u pasu. Viděl jsem to. Oko předpovídání ten pohyb zachytilo. Na ochranu pravé strany jsem měl už vytvořený Zemský štít vytvořený ve tvaru štítu na ruku. Tento štít na vykrytí Auberovy sečné síly byl těžký a velmi tvrdý. Byl tak těžký, že to omezovalo pohyb mé ruky.

Auberův meč už byl pod mou levou rukou. Byla to těžká protetická ruka vyrobená obtížnou magií. Od zápěstí byla useknutá, ale stejně se mi s ní povedlo přímo vykrýt Auberův sek mečem.

Auber se při otočce v pádu pokusil vytasit další meč. Tomuhle úderu jsem se nemohl vyhnout. A i kdybych měl jak, neměl jsem na to dost času.

Rozhodl jsem se zariskovat. Vyskočil jsem a vyslal jsem k němu skrčené koleno. Auberův meč jsem vykryl svou levou nohou.

Něco horkého mi sežehlo holeň. Když jsem dopadl, měl jsem pocit, jako kdyby mi někdo rozmáčkl a ohnul levou nohu. Při pohledu na část hned pod kolenem levé nohy bylo vidět, že se houpala jen na útržku kůže. Bolest přišla později.

„Iiii!”

Snesl jsem tu bolest tím, že jsem stiskl zuby. Potvrdil jsem si situaci. Eris byla v pohybu, Ghyslaine se také ohlédla, já stál tady. Nebyl jsem mrtvý. Auber v obklíčení tří lidí nemohl uniknout.

„...?”

V té chvíli něco upoutalo mou pozornost. Co teď, to se Auber zase snažil použít nějaké divné ninjutsu? Tak to nebylo. Na okraji mého zorného pole se něco pohybovalo. Byl to Darius, mířil pravou rukou na nás.

„Duchu ohně, všude mezi nebem a zemím tě žádám o ochranu. Božskou ochranu velkého ducha ohně na místě, kde je tě třeba—”

Ghyslaine a Eris si toho všimly. Jednaly téměř naprosto opačně. Eris čelila Dariovi, postavila se mezi Daria a mě, zatímco se Ghyslaine přiblížila k Auberovi.

„—Ohnivá střela.”

Z Dariovy ruky se uvolnila masa ohně. Jeho síla a rychlost byla nesporně smrtící, ta ohnivá střela se blížila.

„Fun... Gu!”

Eris tu ohnivou kouli rozsekla vedví. Ale než se kdokoli nadál. Auber hodil svou dýku podobnou kunai a ta se jí zabodla do boku.

Moje vize se vrátila k současnosti. Auber byl stále v póze, kdy chtěl na Eris hodit dýku, a teď vykryl Ghyslainin úder mečem. Ne, nevykryl ho; Ghyslainin meč se Auberovi zasekl do ramene. Tu ránu úplně nevykryl. Jeho meč se zlomil, a proto utrpěl seknutí. Ale bylo to jenom mělké. Neodseklo mu to paži.

„Fu!”

„Gaaa!”

Auber několika přemety odlétl vzad. Eris vyčkávala na místě jeho dopadu a odpálila svůj smrtící útok. Ale možná kvůli dýce v boku se tomu Auber snadno vyhnul.

„...”

Tohle je zlé. Vzdálil se od nás. Nevím, co se pokazilo, čelit Auberovi z dálky bylo zlé. Proč to bylo zlé? Ten chlápek měl škálu technik. A nejenom to. Usekl mi nohu a pochybuju, že by Eris dokázala běžet. Když bych předpokládal, že Auber uteče s Dariem. Pak by to byla jenom sama Ghyslaine. Správně.

Musím něco provést s Dariem. Zatímco jsem se zbavil Zemského štítu, namířil jsem svou holí na Daria.

„Kamenné dělo!”

„?!”

„Oooaa!”

Střela vyletěla absurdní rychlostí, ale Auber ji vykryl mečem. Ale to jsem předpokládal. Ta střela nebyla jen pouhé Kamenné dělo.

„?!”

Přímo na místě úderu. Kamenná střela s dutou špičkou, co Auber rozsekl vedví, explodovala v blízkosti Daria. Tuhle střelu s dutou špičkou jsem vymyslel během cestování po Magickém kontinentu. Pojmenoval jsem ji Výbušné kamenné dělo.

„Gugyaaaaaa!”

Kamenné střepinky vnikly Dariovi do očí a Darius se chytil za tvář a padl do dřepu.

„Nuu?”

Auber polevil v pozornosti.

„Daaaaa!”

A Eris té příležitosti okamžitě využila. Meč světla.

„...?!”

Auber... to vykryl. Zachytil to hranou své čepele, v nejtlustší části meče. Ale Erisin meč ho přesekl, jako kdyby to nic nebylo, a zasekl se Auberovi do paže. Příliš mělké. Kvůli zranění ta její technika nebyla dokonalá. Když sekla Aubera do paže, nepovedlo se jí říznout hlouběji.

„Gaaaaaa!”

Poté se pohnula Ghyslaine. Auberovi scházely obě ruce a pokusil se tomu vyhnout. Ale Meč světla je technika, které se obtížně vyhýbá. Přece jenom to byla smrtící technika stylu Boha meče. Auber nebyl v situaci, kdy by se tomu mohl vyhnout. Nebyla to technika, které byste se mohli vyhnout bez přípravy. Auber si to uvědomil.

Momentálně to bylo nemožné. Ghyslainin dokonalý Meč světla se zakousl zhruba v oblasti jeho ramene a vyrazil bokem.

„...Impresivní,” zamumlal Auber a padl.

Zhroutil se v kaluži vlastní krve. Tělo se mu chvíli cukalo, ale z jeho očí vyprchalo světlo. …..........Byl mrtvý.

„...”

„Aaaaa, moje oči, moje oči! Aubere, udělej něco... Aubere!” ječel Darius stále ve dřepu a držel si oči.

Ghyslaine shlédla na dřepícího Daria, kterého zasáhlo Výbušné kamenné dělo.

„...”

Ghyslaine v tichosti máchla svým mečem dolů. Krev vytryskla až mě na tvář.

Část 5

Nechal jsem Dariovo tělo tam. Takhle jsme se s Ariel předem domluvili. Bez ohledu na to, jak tu vraždu vykonáme, bude lepší nechat Dariovo tělo na místě. Pokud to půjde. Byla tu také vysoká možnost, že z toho Ariel později obviní, ale... Bylo mnohem důležitější dokázat, že je Darius mrtvý.

Tenhle pocit štěstí, že jsem někoho zabil... mě trápí.

„Fuu...”

Ten nepříjemný chlápek zemřel. Zabil jsem ho. Ta pachuť je zlá. Konečný úder jsem nezasadil přímo, ale na tom nezáleželo. Teď jsem to vlastně cítil. To já jsem Daria zabil. Zabil jsem Aubera, co se ho snažil chránit, rozdrtil jsem Dariovy oči a učinil jsem ho bezbranným.

Až do teď jsem to necítil, ale tentokrát ano. Nevěděl jsem, v čem byl rozdíl. Byl to problém ve vzdálenosti? To nevím.

„Hu....”

Myslím, že bylo zbytečné nad tím rozmýšlet. Protože to byla cesta, kterou jsem si zvolil.

Pak jsme odešli do vedlejší místnosti a vyléčil jsem si zranění magickým léčivým svitkem řádu krále, co jsem dostal od Orsteda. Co jiného čekat od řádu krále, dokonce mi to vyléčilo i odťatou nohu. Ale tělo jsem měl studené, možná to bylo ztrátou krve.

Vedle mě byla Eris. Mrzutě se dívala na mé ošetření. Stáhl jsem z ní oděv. Tak okouzlující, vytrénované břišní svaly...

„...Co?”

Rána na boku jí zfialověla. Jed. Auberova dýka byla namočená v jedu.

„...”

Zkusil jsem základní a mírně pokročilou detoxikaci. Potvrdil jsem si, že to nezabralo. Po zádech mi stékal studený pot.

Najednou jsem si vzpomněl na Orstedova slova. Auber používal jenom jeden druh jedu a ten nebyl smrtelný. Navíc měl také protijed. Hned jsem se vrátil do vedlejší místnosti a prošacoval jsem Auberovu mrtvolu, abych získal protijed. Eris ho vypila a když už byla v tom, trochu si vetřela do břicha. A já jsem se pro jistotu taky napil, protože mě sekl.

Bylo to nebezpečné. Kdyby měl silnější jed, Eris by už pravděpodobně byla mrtvá. Byl jsem tak rád, vážně...

„Celkem dobře ses vyhnul jeho Kříži Oboro...” řekla Eris jasně, když jsem jí ošetřoval bok.

Přemýšlel jsem, jestli se to dalo brát tak, že jsem se tomu vyhnul... No, předpokládám, že se to dalo uhrát tak, že to nebylo smrtelné zranění.

„To díky cvičným soubojům s tebou. Jelikož jsem si zvykl na rychlé útoky, tak nějak se mi podařilo se tomu vyhnout.”

„Ale dokonce ani já jsem se tomu nikdy nevyhnula...” řekla Eris a tvářila se trochu osaměle.

Auber Eris vyučoval šermu. Vzpomínala na to?

„No, to je jedno.”

Eris rychle potřásla hlavou. Její povaha byla hodná závisti.

Každopádně. Ghyslaine, Eris a já jsme byli v bezpečí. Naprosté vítězství.

„Tak pojďme zpět.”

„No.”

„Ach.”

Budeme to brát jako triumf. Mám dovoleno se cítit vítězně.

Část 6

Když jsme se vrátili na místo večírku, před očima se mi odehrávala nečekaná scéna.

„...Ech?”

Luke tiskl Ariel ke krku dýku. Philemon klečel a Sylphy vysílala k Lukovi nenávistný pohled. Co bylo tohle za situaci?

Luke se zmateně podíval po mě a otevřel pusu. Svá slova nenamířil na mě, ale na Sylphy.

„Pokud chceš paní Ariel pomoct, zabij Rudea.”

Tohle řekl Sylphy—
-------------------------------------------------

~ Byla jsem v pokušení tuhle kapitolu rozkouskovat, přece jenom mi to vyšlo na nějakých +/-17 stránek (normálně je kapitola kolem 10), ale tak nějak nebylo kde... ―(x_x)→ ~

~ Kdo si myslel, že jsme z krize venku, ne, ne, v příští kapitole to bude Luke! ~

<Předchozí>...<Následující>