Kapitola 182 - Královské město Ars

Část 1

Královské město Ars.

Největší hlavní město na světě. Bylo pojmenované po hrdinovi, co ve válce proti Magické rase dovedl Lidskou rasu k vítězství.

Bylo to město, co vám vzalo dech. Vysoko na vršku kopce stál majestátný hrad, Stříbrný palác. Okolo paláce byly obrovské vily patřící vyšší šlechtě. Od městských hradeb se táhly bulváry. Obrovské koloseum. Nádherné cvičiště pro rytíře. Nádherné chrámy patřící církvi svatého Milise. Systém akvaduktů, co se táhl po celém městě. Centrály největších kupeckých společností na světě. Dojo a centrála stylu Boha vody. Čtvrť oper a divadel. Hostinská čtvrť plná ozdob a vůně nádherných žen. Brána na památku vítězství v Laplacově tažení. Roztahovalo se donekonečna a ať jsem se díval jakýmkoli směrem, nemělo konce. Za řekou Matky Aruteiry a dál a dál...

Říká se, že toto je nejstarší město lidské rasy na světě.

Výtažek z [Procházka světem] od dobrodruha Krvavého hraběte.

Část 2

Když jsem spatřil Královské město z malého kopce v dálce, Eris a mě to šokovalo a pusu jsme měli otevřenou.

Královské město bylo obrovské. Větší než jakékoli jiné město, co jsem na tomto světě viděl.

Prvně co se týče toho hradu postaveném na vršku kopce. Tento stříbrně zářící hrad je stejně velký nebo větší jako Pergiův palác.

Kolem něj byly tlusté hradby jako u pevnosti. Byly dost vysoké, že se jevily vyšší než 20 metrů. I kdyby na ně zaútočil zběhlý drak, nedokázal by ty hradby prolomit. Kolem těchto hradeb bylo mnoho extravagantních sídel. To bylo místo, kde žila většina vyšší šlechty. Úžasné vily velikosti hradu. I tato čtvrť byla obkroužená hradbami.

Od těch se táhly obyčejné ulice. A každou chvíli tam bylo okruží nových hradeb. Město se pravděpodobně rozšiřovalo postupně během let. A tak přidávaly vrstvy nových hradeb, aby pojaly rozšiřující se město.

Ale městské hradby přestaly po páté vrstvě. Od toho místa se budovy prostě rozmáhaly ve všech směrech. A táhly se za obzor. Začínalo být příliš drahé stavět nové hradby. A tak místo hradeb pověřili rytíře, aby pravidelně vybíjeli netvory.

V porovnání s mega městy z mého předchozího života se toto město zdálo malé. Jak jsem obhlížel toto fantastické město na obzoru, tohle jsem si v duchu pomyslel.

„...”

„Jsem doma.”

Ale každý z nás se tvářil jinak. V této vážné náladě jsme všichni zírali na hrad. Dokonce i Ariel sestoupila z vozu a podívala se na hrad.

„Pojďme.”

Po Arielině výzvě jsme vjeli do hlavního města.

Část 3

Město se zvenčí zdálo zastrašující, ale uvnitř to tak nebylo. Brána do města byla stejná jako všude. Všude byly pouliční prodejci a dobrodruzi. Ale v porovnání s jinými městy se dobrodruhové v tomto městě zdáli mladší. Ačkoli jsme zahlédli dobrodruhy veterány, vypadali, jako kdyby neměli energii nebo srdce pokračovat v kariéře dobrodruha.

Když už mluvíme o rozdílech, silnice byly značně širší. Mohlo vedle sebe projet aspoň šest vozů. To byly tři pruhy v jednom směru. Zdálo se, že tato cesta pokračovala až na hlavní městské náměstí.

„Zamíříme do mého druhého domu, to bude naše základna. Než vstoupíme do Královského paláce, musíme mít všechno připravené.”

Po Arieliných slovech jsme pokračovali. Náš cíl se nacházel ve čtvrti vyšší šlechty. Takhle řečeno, i jenom projet městem trvalo zhruba půl dne.

Luke nás vedl a pak jsme pokračovali v pořadí Eris, Sylphy, Ghyslaine, koňský povoz a já. Jeli jsme v jedné řadě. Ačkoli cesta byla celkem široká, nechtěli jsme překážet nějakému šlechtici a způsobit problémy. Ačkoli člověk obvykle neuhýbal nižší šlechtě, Ariel na voze neměla svůj erb. Ukazovat si navzájem erb by prostě zabralo příliš dlouho.

Takhle jsme projížděli městem. V jednu chvíli se okolí změnilo. Z města dobrodruhů na město civilistů.

V té chvíli se objevili zvědaví měšťané a dívali se naším směrem.

„Hej... Není to pan Fedds a pan Luke...?”

„Máš pravdu... takže ten vůz musí být...?”

„Je uvnitř paní Ariel?”

„Pravděpodobně se vrátila, když se doslechla o nemoci Jeho Veličenstva!”

Tváře Sylphy a Luka prozradily, kdo je ve voze. Jinými slovy už nebylo třeba skrývat naši totožnost. Ani jsme neměli v úmyslu Ariel naprosto skrýt. Přišlo mi nevhodné, aby člověk jako já reprezentoval princeznu. I kdyby se Darius nedoslechl o jejím zjevení, jestlipak byl připravený zahájit na ni útok. Zrovna teď jsme nespěchali.

„Kyaa, pan Luke!”

„Pan Fedds!”

„Paní Ariel! Vrátila jste se!”

Ale stejně byli velmi populární. Sem tam se ozvalo jásání. Někdy po nás hodili květinou. Při pohledu na nás nezareagovali všichni, ale tak zhruba jeden z pěti.

Zbožňovali Ariel víc, než jsem si myslel. Luke také kynul davu. Ariel už byla mimo královské hlavní město 10 let, a přesto byli stále takhle oblíbení. Byla úžasná.

Co bylo ale vážně zajímavé, bylo to, že se silnice před námi najednou vylidnila. Přemýšlel jsem, jestli existovalo nějaké pravidlo, že šlechtickému vozu se musí uhnout z cesty. Ti, co budou daimyovi překážet, budou okamžitě setnuti.

„Hele, to je pan Fedds!”

Kdykoli se ozvalo takové zajásání, Sylphy se poškrábala za uchem a hrála si s ním. To měla ve zvyku, když byla nervózní. Později ji poškádlím.

Když jsme projeli náměstím, jásání začalo být ještě hlasitější. Lidé sem přispěchali, když se dozvěděli o Arielině návratu.

Přemýšlel jsem, jak to, že se přitom zvětšujícím se povyku ještě neukázali stráže, aby to zklidnili. Co když Auber využije toho povyku a zaútočí zezadu. ...Děsivé.

Ačkoli jsem se obával této možnosti, žádný útok nepřišel. To neznamenalo, že tu nebyli žádní vojáci. Jásali spolu s civilisty. Iniciativu převzali chlápci, co vypadali jako velící důstojníci. Zdálo se, že tito lidé včetně běžných vojáků byli Arielini přívrženci. Dokonce i v Asurském království byli lidé, co byli nespokojení s nynější politickou situací. Dostávalo se nám uvítání hrdiny. Já pozornost nezvládal moc dobře.

„Cítím se skvěle!”

Ačkoli Eris působila jiným dojmem.

---

Jak jsme vjeli do šlechtické čtvrti, jásání ustalo. Hádám, že Ariel byla populární mezi prostým lidem, ale ne mezi šlechtou. Možná že šlechta neměla zájem jásat na ulicích. Co z toho to bylo?

Když jsme vjeli do šlechtické čtvrti, procházely kolem obrněné skupiny. Měli stříbrné pancířové brnění a uzavřenou helmu, muselo to být těžké. V porovnání s vojáky, co předtím jásali, tihle působili mnohem vážněji. Pokud ti vojáci předtím byli policie, pak tihle chlápci působili jako armáda.

„Kdopak to asi je?”

„To jsou rytíři v učení.”

Když jsem se zeptal na tu nezvyklou otázku, Eris mi to vysvětlila.

„Člověk se může stát rytířem, aniž by se přidal k rytířské frakci, a to tak, že se nejdřív přidá jako učedník.”

„Ach...”

„Zdá se, že rytíři učedníci mají za úkol hlídkovat ve městě.”

„O tomhle toho hodně víš.”

„Fufun, slyšela jsem to od kamarádky.”

Překvapilo mě, že Eris měla kamarádky. Podle toho jejího tónu to pravděpodobně nebyla imaginární kamarádka Tomo-chan. (Pozn.: Tomo = kamarád).

„Kamarádka ze Svaté země mečů?”

„Ano.”

Takže kamarádka šermířka. Nebo Kamarád Meče.

„Jsem rád, že má moje Eris kamarádky. Můžete se hádat, ale když se někdy ovládneš, budete spolu dobře vycházet.”

„Ale ona...”

Pak Eris ztichla. Její pohled přeskočil jinam a zároveň s tím se chopila meče.

Na konci Erisina pohledu. Všimla si, že jeden rytíř učedník na nás zíral. Kvůli uzavřené helmě jsem nedokázal říct, jak se tvářil. Jestlipak to byl nepřítel. Měl jsem pocit, že na tom bylo něco divného.

Ten člověk řekl něco velícímu důstojníkovi a pak přiběhl k nám.

„...!”

Sylphy, Ghyslaine a Luke všichni vytasili zbraně. Sylphy byla úžasná. Byla schopná vytasit svou hůlku rychleji než Ghyslaine svůj meč.

„Wa...!”

Toho člověka v brnění překvapilo, že tři lidé najednou vytasili zbraň, a zastavil se. Zdálo se, že nedokázal skrýt svůj zmatek. Zvedl ruku a sundal si helmu.

Pod ní byla nádherná žena. Nebylo slov, které by mohly popsat její krásu. Měla hladké vlasy, čelo orosené potem a spoustu sexapílu.

„Eris! Ghyslaine! To jsem já!”

Jak stála za koňským povozem, její pohled směřoval na nás. Přesněji na Eris.

„...”

Eris zírala na tu ženu na koni.

„Eris. Takže jsi přežila. Mistrová řekla, že pokud budeš bojovat s Dračím bohem, jsi stejně dobře mrtvá... Ale proč jsi v Asurském království? Kdybys mi dala vědět—”

„Kdo jsi?”

„!...”

Ta žena nasucho polkla. A pak se zatvářila tak nějak smutně. Byla to smutná tvář, ale také jako by říkala: Když jde o Eris, tak se nedá nic dělat. Byla to tvář, s kterou byli lidé, co Eris znali, velmi dobře obeznámení.

„...Dělám si srandu.”

S tímhle žertem Eris rychle seskočila z koně.

„Dlouho jsme se neviděly a jelikož máš tohle divné brnění, na chvilku jsem si myslela, že to je někdo jiný, Isolde.”

„Divné brnění... Tohle je formální brnění rytířů Asurského království, není to skvělé?”

„Vypadá to, že se v tom špatně pohybuje.”

„Jelikož se styl Boha vody nemusí moc pohybovat, je to dokonalé.”

Když si Luke uvědomil, že to je Erisina známá, složil meč. Sylphy se také uvolnila, ale pořád držela svou hůlku. Ghyslaine měla meč stále ve střehu, jak přehlížela okolí. Jakmile člověk poleví v ostražitosti, byl to ten nejzranitelnější moment, její úsudek byl správný.

„Sloužíš člověku v tom koňském potahu? Městem poletuje zkazka, že se vrátila druhá princezna, takže to je pravděpodobně ona... Ale proč bys ty, Eris... Ach, povídalo se, že Ariel studovala v Magickém městě Sharia... takže když ses s ní setkala... najala si tě, protože jsi Král meče. Něco takového?”

V rozporu s jejím zdánlivě pokorným vzezřením byla překvapivě hovorná. Eris byla zticha. Pod záplavou jejích rychle střílených slov si Eris založila ruce na hrudi a zaujala svou obvyklou pózu.

Řekla: „................Jo, něco takového.”

Evidentně uprostřed přestala poslouchat. Jsem si jistý, že konverzace mezi těmito dvěma ženami byly vždycky takové.

„Na doporučení své mistrové jsem se rozhodla stát rytířem. Až mě jmenují formálním rytířem, mám v plánu získat titul Císaře vody.”

„Vážně, to je dobře.”

„Jo.”

Luke otočil koně. A zamířil sem a pak se zastavil. Zeptal se s laskavou tváří: „Omlouvám se, že vás ruším při znovushledání... znáte se s Eris?”

„Ano, správně.”

„Omlouvám se, ale spěcháme, pokračujme v této konverzaci později, ať teď neztrácíme čas...”

„Rozumím.”

Luke se před Isolte elegantně uklonil a tichým hlasem řekl: „Tak nás prosím omluvte, slečno. Omlouvám se, ale jsme uprostřed povinností. Na všechno existuje čas a místo. Do příště prosím přijměte mou pokornou omluvu.”

„To nic.”

„Děkuju? Tak mi dovolte se omluvit.”

Isolte Luka chladně odbyla a Luke jí neukázal ani suchý úsměv. Udržoval svůj mírný úsměv a vyskočil zpět na koně. A pak jel zase kupředu. Isolte se na jeho siluetu zhnuseně dívala.

„To byl Rudeus? Jak jsem si představovala, má úchylný přístup... i když je mág, nosí s sebou meč, to se snaží vypadal skvěle? Eris, to ses za takového chlápka provdala?”

„...Provdala jsem se za Rudea.”

„Ha.......? Je vážně pohledný, ale nelíbí se mi jeho způsob pozdravu jiné ženy v přítomnosti vlastní manželky. To máš špatný vkus, Eris?”

„...?”

Aby to Luke neslyšel, Isolte to řekla tlumeným hlasem. Eris se tvářila zmateně. Isolte si Luka evidentně spletla se mnou. Jelikož jsem byl v postavení, kdy jsem takové pomlouvání jasně slyšel, chtěl jsem se trochu vzdálit. Zatímco jsem neměl v úmyslu vypadat skvěle, občas jsem chtěl také tasit meč.

„Já půjdu.”

„Správně. Promiň, že tě zdržuju, když máš napilno... Nějakou dobu tu zůstaneš?”

Jak to Eris zaslechla, podívala se na mě. Přinejmenším v tomto městě pravděpodobně zůstaneme, dokud Ariel nenastoupí na trůn. Kývl jsem. V té chvíli mě Isolte poprvé spatřila. Tvářila se zmateně.

„Ehm, a tenhle člověk je?”

Tohle bylo trapné. Mám jí říct, že jsem Rudeus? Ačkoli nebyl důvod představovat se falešným jménem, zrovna mě... pomlouvala, atmosféra se zdála nepříjemná.

„Hihin!”

A pak se Matsukaze pohnul. Proti mé vůli se pohnul Eris k boku a hlavou jí šťouchl do zad. Hej, nehýbej se bez mého svolení, později ti dám trochu zelí.

„Ach, promiň, spěcháš.”

Ale když Isolte spatřila toto chování, došlo jí to.

„No, až nebudu mít službu, ukážu ti to tady... A pak mi tohoto člověka představ.”

Řekla tohoto člověka a věnovala mi pohled. Kdyby teď někdo řekl: Dovol mi ti představit Rudea. Jak by se asi tvářila?

„Nejsem si moc jistá, ale dobře.”

„Nejsi si moc jistá... jako vždycky, jak se zdá. Takže nechť vás ochraňuje svatý Milis.”

Po elegantní úkloně Isolte odešla. Hmm, takže byla věřící Milisovy církve.

Eris se dívala na její záda, ale brzy se otočila kupředu a nasedla na koně. Když si Luke potvrdil, že je Eris připravená, dal se do pohybu a vůz jej následoval.

„To je Král vody Isolte. Dřív jsme se setkaly ve Svaté zemi mečů.”

„Aha. Je dobře, že spolu vycházíte.”

„No, ale...”

Eris v půlce zmlkla a podívala se na Isolte. Jednotka ve stříbrném brnění odcházela a zmizela v uličce.

„Možná se stane naším nepřítelem...”

Och, vážně? Král vody Isolte Krutá. Od Orsteda jsem slyšel, že to je člověk, co se možná ukáže jako náš nepřítel. Vlastně jsem už Eris informoval, že je vysoká šance, že Bůh vody Reida bude naším nepřítelem. Tehdy už Eris možná předpokládala, že se Isolte stane naším nepřítelem.

Jelikož byla rytířem učedníkem, nemyslel jsem si, že to tak bude... ale možné bylo všechno. Její postavení bylo možná nízké, ale schopnosti měla řádu krále. Pokud nastane boj, je velmi možné, že na to přijde.

„...Eris, nevadí ti to?”

„Nemůžu se dočkat. Měla bych jí splatit ten dluh, co jí dlužím ze Svaté země mečů.”

„Vážně?”

Já sám jsem nevěděl, ale řekla mi to bez váhání. Jinými slovy ty dvě měly takový vztah. Byla to rivalita. Tak moc tomu nerozumím.

Ale když přijde na položení vlastního života, vůbec to nechápu. Kdyby to šlo, chtěl bych, aby obě přežily a pokračovaly v soupeření. Protože pokud jedna z nich zemře, všechno skončí.

Část 4

Uprostřed silnice jsme zahnuli a pokračovali do kopce. Vojáci strážili obrovské hradby, ale když jim Luke ukázal svůj erb, snadno nás pustili dovnitř. Když jsme projeli čtvrtí střední šlechty a projeli dalšími hradbami, obklopovaly nás domy, co byly velké jako hrad malé země. Byla to čtvrť vyšší šlechty.

Druhý dům Ariel byl od královského paláce tak nějak daleko. I když se nacházel ve městě, byl pětkrát větší než můj dům. Ne tak velký jako Erisin rodný dům, co byl ve válečných dobách i pevnost, ale příliš velký na to, aby to bylo soukromé sídlo.

Už byl večer. Jelikož jsme do města přijeli brzy odpoledne, už jsme tu strávili půl dne.

Když jsme vjeli do zahrady vily, vyšli ven lidé, co vypadali jako komorníci. Jakmile spatřili Luka, okamžitě šli zpět dovnitř a honem přivedli služebné, aby nás pozdravili. Dohromady tu bylo kolem pěti lidí. Dokonce i během Arieliny nepřítomnosti dům dál spravovali.

Služebnictvo nás pozdravilo a přesunuli jsme se do budovy. Uvnitř to bylo skvostné. Ačkoli nábytek v Pergiově paláci byla také prvotřídní, působilo to dojmem galerie uměleckých děl. Tohle mi přišlo jako vila patřící asurskému šlechtici. To místo bylo na stejné úrovni jako Erisin dům.

Když mi přidělili pokoj, v lázni jsem ze sebe smyl únavu z cesty. V koupelně byly kovové ozdoby, dokonce i vědro, co se používalo na koupání, se třpytilo. V pokoji byla vana, ale taky tu byla koupelna. Pravděpodobně ji nepoužiju.

Po lázni jsem měl jídlo. Přítomni byli čtyři lidé: Ariel, Eris, Sylphy a já. Zdálo se, že Arieliny služebné jedli jinde.

„Takže, Rudee.”

„Ano.”

„S tvou pomocí jsem sem dorazila v bezpečí.”

Po jídle si mě Ariel znovu zavolala.

„Od zítřka začnu své jednání. Uvítat pana Pergia a připravit jeviště, kde svrhnu premiéra Daria. Ověřit si přání šlechticů během mé nepřítomnosti a nasbírat informace. Zkontaktovat spojence, co na nás čekali, posílit naše základy... Budeme mít napilno.”

„Ano.”

„Co možná nejdřív připravme naše jeviště, než Darius udělá svůj tah. Naštěstí se tady v hlavním městě sešli mocní šlechtici, jakmile se dozvěděli o otcově nemoci.”

Brzy nastane rozhodující bitva.

„Kolik času budeš potřebovat na své přípravy?”

„Deset dní.”

„Dobře.”

...Deset dní. To bylo rychlé.

„Všechny pěšáky mám tady. Bude záležet, jak tohle zahraje druhá strana, ale věřím, že naše vítězství je jisté. Je tu možnost, že se naše jeviště bohužel promění na bojiště. Ačkoli si myslím, že ta pravděpodobnost je nízká.”

Upřímně bychom měli střádat síly, ale to záleželo na tom, co si pro nás druhá strana naplánovala.

„Myslím si, že tu máme dostatečnou sílu, ale člověk si nemůže být příliš jistý. Nejdřív co možná nejvíc snižme nepřátelskou hlavní sílu.”

„Správně.”

„Rudee, Sylphy a Eris, ráda bych, abyste tuhle úlohy sehráli vy.”

Předběžně vyčerpat nepřátelské síly... No ano, náš protivník možná zaměstnal mnoho lidí ze stylu Boha severu.

„Ale bude obtížné zahájit útok a zároveň zajistit tvoje bezpečí.”

Ariel měla v tomto městě mnoho spojenců. Ale neměla nikoho na úrovni Císaře severu. Eris, Sylphy a já jsme byli útočný tým, zatímco Ariel budou chránit jenom Luke a Ghyslaine. Ghyslaine byla spolehlivá, ale pokud vyšlou někoho lepšího než Král severu, možná bude v maléru.

„A proto budu jednat jako návnada.”

„Návnada...?”

„Naschvál jim ukážu příležitost k útoku na toto místo. Budu v bezpečí díky magickým předmětům, co vlastním.”

Jako například ten magický prsten náhradníka. Někdo ho může použít, aby zosobnil Ariel.

Vytvořit situaci, kdy budeme působit zranitelně, a udeřit nepřítele do zad. V té situaci Ariel učiní svůj tah. Návrat ze setkání se šlechtou a práce v zákulisí. Ráno, večer, pozdě v noci. Bude možné předstírat zranitelnost. Pokud k nám druhá strana přijde, ušetří nám to problémy při jejich hledání.

„Ale Sylphy, znamená to, že budeš muset hrát trochu nebezpečnou roli...”

„Nemám žádné námitky,” odpověděla Sylphy okamžitě. „Tohle je poslední krok, takže se snažme.”

Takže Sylphy bude Arielinou dvojnicí...

No, pokud z toho vznikne bitva, tak stejně nebude nikde bezpečno. Když jsme se dostali takhle daleko, nezáleželo na tom, kde člověk byl. Jelikož sama Sylphy byla ochotná to udělat, já ji také ochráním veškerou svou mocí.

„Skočí na tu návnadu?”

„Řekla bych... že to je tak 50 na 50.”

Během naší cesty do hlavního města na nás přece jenom ani jednou nezaútočili. Ačkoli jsme byli ostražití a cesta trvala skoro měsíc. Museli mít šanci k útoku. Kdyby se stalo, že Arielino jeviště nebude očekáváno a drtivou silou nepřítele rozdrtí, cítil bych se velmi motivovaně.

„Bylo by dobře, kdybychom je nalákali. Pokud ne, aspoň budeš v bezpečí.”

„Pokud mě nechytí... pokud ano, bude to totální válka.”

„Myslím si, že v tom případě tě to víc zatíží, Rudee.”

To ano. ...Přemýšlím, jestli to bude v pořádku.

„Nemáš tady žádné posily?”

„Ranojské království nějaké předem připravilo. Ale v tom nejlepším případě to jsou šermíři a mágové na pokročilé úrovni. Jelikož má druhá strana Krále severu, ve dne a na našem jevišti budeme oslabení.”

To byla pravda.

„Pokud na to přijde, půjčíme si moc té osoby.”

„Té osoby?”

Byl to Orsted? Jestlipak už dorazil sem do města? Pořád udržujeme kontakt, ale mám k hlášení jen pár věcí, protože je to muž mála slov. Jelikož si na mě Luke dával pozor, Ariel se s Orstedem možná znovu nesetká.

„No, když na to přijde, požádám ho o pomoc.”

Sylphy nad touto konverzací naklonila hlavu ke straně, ale no, to nevadilo.

„V tom ohledu budu potřebovat tvou pomoc.”

„Dobře.”

Také jsme rozhodli o věcech, co je třeba udělat v následujících 10 dnech. Od zítřka začíná bitva o Asurské království.
-------------------------------------------------

<Předchozí>...<Následující>