Kapitola 178 - Domněnka

Část 1

Jednu hodinu po přepadení.

Když jsme se vypořádali s mrtvými těly, v opuštěné části lesa jsme rozbili tábor. Obkrouženi kamenným valem jsme byli uprostřed válečné porady kolem táboráku.

„Pošetilost... taková pošetilost...”

Luke se tvářil hloupě. Když se doslechl, že se k nám Philemon otočil zády, unáhleně si tohle mumlal s prázdnýma očima.

Bylo to překvapení? Ne, jenom pro Luka. Ariel a ostatní vypadaly nonšalantně. Zdálo se, že tuhle možnost uvážily.

Jenom Luka to šokovalo, neboť byl Philemonovým příbuzným. Nebo to bylo kvůli lžím, co mu Hitogami řekl?

Co mu Hitogami řekl? A už tu lež odhalil? Jak jsem ho znal, pochybuju, že by udělal něco příhodného. Mám ho... ponouknout k odpovědím? Ne, měl bych počkat na příležitost.

„Paní Ariel.”

„Copak, pane Rudee?”

„Myslím si, že Auber na nás znovu zaútočí, ať už budeme v tomto lese, před hranicemi nebo když už je překročíme. Myslím, že na nás bude útočit pravidelně.”

Ariel byla zmatená.

„Předpokládám, že ano?”

Taková situace, nemáme na výběr a musíme tomu čelit. Od samého začátku jsme něco takového předpokládali.

„Tentokrát jsem ho dokázal odrazit, ale Auber je mnohem působivější nepřítel, než jsem si myslel. A navíc na nás v tomto nájezdu zaútočilo víc nepřátel, než jsem si myslel... Druhá strana se evidentně ze všech sil snaží tě zabít, Ariel. K dalšímu útoku určitě přijdou mnohem víc připravení než tentokrát.”

„...to je tak obtížné je prostě jen odrazit?”

Když jsem zaslechl Arielina slova, přikývl jsem. „Neřeknu, že to je obtížné, ale... Možná že u kontrolního stanoviště na hranicích bude čekat další útok. Myslím, že by to mohla být past.”

„Ale bez teleportační magie můžeme jen pokračovat kupředu.”

Konverzace pokračovala, přesně jak jsem čekal. Mluvit s Ariel bylo tak snadné. Měl jsem pocit, jako kdyby už věděla, co jsem chtěl říct.

„Jo, ale pokud už víme, že nastraží past, akorát se jí musíme vyhnout.”

„No... Takže existuje nějaký jiný způsob, jak překročit hranice, aniž bychom spadli do jejich pasti?”

„Ano.”

„Jaký?”

Než jsem se nadál, oči všech se soustředily na Ariel a na mě. Měl jsem pocit, že mluvení začalo být trochu těžké.

„Kolem hranic jsou loupežníci a obchodníci s otroky, jejichž hlavním povoláním je pašování. Vyjednejme to s nimi. Pokud všechno půjde hladce, budeme moct překročit hranice, aniž bychom prošli kontrolním stanovištěm.”

Když si Ariel vyslechla můj návrh, s „hmm” zaujala přemýšlivou pózu. Sylphy se tvářila tak nějak zmateně. Ani Ghyslaine a Eris o tomhle neslyšely.

„Rudee, neřekl jsi předtím, že bychom neměli dělal nic špatného?”

„Ano. Na tom se nic nemění. Ale zdálo se, že jsem trochu podcenil vážnost situace. Můj úmysl se nijak nemění.”

„...Vážně?”

Jak jsem to říkal, přikývl jsem. Zdálo se, že to Ariel přesvědčilo. Podívala se na Sylphy a pak kolem sebe, obočí jí nad očima tvořilo stříšku.

„Sylphy, co myslíš?”

„...Myslím, že to je dobrý nápad. Nevím, jak je ta banda loupežníků důvěryhodná, ale pokud to navrhl Rudi, myslím, že to je méně nebezpečné než překročit hranice.”

„Já s Rudiho návrhem nejsem spokojený. Proč to nenavrhl už dřív? A taky proč jsi to navrhl až po tom, co nás přepadli? Zdá se, jako bys na tenhle útok čekal?”

„Luku?”

Luke nasucho polkl a Ariel se na něj podívala. Pomalu zvedl hlavu, jako kdyby spatřil ducha. Díval se na mě hloubavým pohledem.

„Ty, co tady plánuješ...?” řekl jasně. Hlas se mu třásl. Tvář měl plnou pochyb. Sledoval mě. „Tvoje pohyby. Bylo to, jako kdybys už věděl, že Auber provede překvapivý útok.”

„Tohle jsem předvídal.”

„Taky to vypadalo, jako že jsi znal jeho styl boje.”

„To je díky mému oku předpovídání.”

Akorát, Luku. Neměl bys být vděčný, že jsem zkontroloval tvůj slepý úhel?

„Auberův ústup byl až příliš podezřelý.”

„Kdyby mě zabil první ranou, hádám, že by pokračoval v útoku a neustoupil.”

„Já vím, ale proč jsi mu nezabránil v úniku?”

„...Mohl jsem ho zastavit, kdybych použil plošný magický útok. Ale v tom případě bych zasáhl i Sylphy a Eris. A taky tu byla možnost, že měl nějaké magické předměty, jak se mému magickému útoku vyhnout.”

„...Vážně?”

Hej. Podle toho tvého tónu to zní, jako kdybych se spojil s Auberem.

...Ach, takhle to je? Byl to takový scénář? Spojil jsem se s Auberem a celé to přepadení naplánoval Darius. To je to první, co by lidi napadlo. Dostals mě.

Pokud bys o tom trochu víc popřemýšlel, určitě bys zjistil, že nejsem spojencem Aubera a Daria...

„...Seniore Luku. Nepomáhám paní Ariel na tvou žádost?”

„Rozhodně jsem požádal o tvou pomoc... Ale tvoje počínání je podivné. Můj otec by mě nezradil. Otec je...”

Lukovo chování bylo divné. Takže tohle byla Hitogamiho práce. Jakou radu jen Lukovi dal...? Počkat, možná že Hitogami teď Luka nevidí? To by mělo být ono, když je teď Orsted poblíž. Orstedova přítomnost funguje na Hitogamiho jako rušička. Je možné, že jeho rada pro Luka se minula účinkem.

...Nebo je možné, že se Hitogami už Luka zbavil.

„...Co to teď kruci povídáš?”

Eris se na Luka frustrovaně dívala. Jako kdyby byla připravená ho kdykoli zmlátit. Sylphy se ostrým pohledem dívala střídavě na mě a na Luka. Ghyslaine vypadala jako člověk s velkým otazníkem nad hlavou.

„Paní Ariel.” Luke se s přísnou tváří obrátil na Ariel. „Já nesouhlasím. Rudeovo nedávné počínání bylo divné.”

„A-ano?”

„A také mě trápí spolehlivost té údajné skupiny zlodějů. Ačkoli souhlasím s tím, že bychom se měli vyhnout kontrolnímu stanovišti, myslím, že bychom měli zamířit zpět a požádat o pomoc pana Pergia.”

Požádat o pomoc pana Pergia, hm... No ano, to dávalo smysl. Požádat Pergia, aby jeden nebo dva jeho služebníci byli náš doprovod. To by pozvedlo naši sílu a umožní nám to projít skrz. Jo, taky jsem měl pocit, že to je celkem dobrý nápad.

Nevadilo mi, co to bylo, hlavně že Ariel byla v bezpečí. Ale musel jsem se setkat s Tris a její skupinou zlodějů. Kromě toho jsem nemusel pořád zůstávat s Ariel. Ale... pokud teď a tady odejdu, byla tu možnost, že Ariel zemře.

„...Elmore, Kleene, co myslíte?”

„Já podpořím pana Luka.”

„Já taky.”

„Vážně?”

Dvě služebné pravděpodobně podpoří Luka. S tímhle to bylo 2 ku 3? Ale tahle družina si nehrála na demokracii. Velitelem této družiny byla Ariel. O všem rozhodovala Ariel.

No, pokud se nebude dát nic dělat, zkusím Tris kontaktovat sám. Vymluvím se na to, že chci v zemi předem provést průzkum nebo tak něco. Ale pokud půjdu sám, bude to podezřelé? ...Možná bych si s sebou měl vzít Eris nebo Sylphy.

„...”

Ariel to nekonzultovala s Ghyslaine nebo Eris.

Dávala si na čas s uvážením situace, zatímco jí na tvář padl stín. Přimhouřila oči, zírala do ohně a hluboce rozmýšlela.

„Dobře.”

Po chvilce vzhlédla. Dívala se střídavě na Luka a na mě. Když to takhle zopakovala dvakrát, upřela pohled na Luka.

„Půjdeme podle Rudeova plánu.”

„Cože!” Luke začínal být naštvaný. „Proč?”

„Pán Pergius nebude tak štědrý, aby pomohl králi, co utekl z vlastního království. Pokud jde jenom o tohle, nebudu se na něj spoléhat,” řekla Ariel a mrkla na mě.

...To myslíš, že jsi naschvál stranila mě? Pročpak asi? Možná Ariel chtěla, abych jí dlužil laskavost. Ačkoli to pro mě bylo praktické...

„Ale to je jako stavět vůz před koně. Spolupracovat se zloději! Nebudeme vědět, co proti tobě spřádají za intriky, paní Ariel—”

„Luku.”

Luka Arielino rozhodnutí nepříjemně překvapilo.

„Co to s tebou najednou je? Že tak naráz podezíráš Rudea?”

„Ale otec...”

„Copak jsme už dřív nemluvili o možnosti, že nás Philemon zradí? Copak jsi neřekl, že když jde o tvého otce, může se to stát?”

„Rozhodně jsem si to předtím myslel. Ale jsem si jistý, že jsem slyšel...”

A než se dostal k něčemu dalšímu, zavřel pusu. Zdálo se, že i Ariel jeho reakce trochu překvapila. Luke měl oči doširoka rozevřené a rty se mu chvěly.

„Luku, jen tak náhodou... neslyšel jsi to od svého bratra?” Ariel se najednou odmlčela. A pak se jiným tónem zeptala: „Luku Note Greyrate, kdo jsi?”

Luke se na Ariel podíval chápavým pohledem. Pak přesunul pohled na Sylphy, mě a zbytek družiny. Když viděl nervozitu v našich očích, podíval se zpět na Ariel. Aniž by odvrátil zrak, poklekl a z této nižší pozice řekl: „Jsem tvůj rytíř.”

„A já jsem tvá princezna.”

Luke sklopil zrak, Ariel přikývla. Jako kdyby odehnali nějaký stín, ti dva se oba spokojeně usmáli. Už bylo řečeno všechno, co bylo třeba. To bylo to jediné, co bylo třeba. A při těch dvou spokojených úsměvech i Sylphy a ostatní vypadali, že se jim ulevilo.

„Vyrazíme. Rudee, veď nás.”

„Ano.”

Každopádně s tímhle se spojíme s loupežníky.

Nezradím Luka. Ale nervozita zůstala. Po téhle konverzaci nebylo pochyb, že Luke byl Hitogamiho apoštolem.

Část 2

Vrátili jsme se na hlavní silnici a pak jsme znovu vstoupili do lesa. Už jsem věděl, kde se banda loupežníků nachází. Vejdi do lesa u jedné značky na kameni a pak jdi rovnou na východ. Ta zmíněná skupina loupežníků se nacházela ve východní části lesa. Evidentně pod útesem na úpatí hor.

Ale šli jsme pomalým tempem. Jelikož jsme rozebrali vůz. Ariel se nejdřív pokusila jen na koni, ale když viděla, jak je to vysoko, hned zase slezla. Jelikož tu bylo riziko, že by z koně spadla.

Pohybovali jsme se oblastí, která byla obvykle neprůjezdná, a koně jsme vedli. Kdybyste cestu vyčistili magií, nemuseli byste nic obcházet. Ale v tom případě by pro nepřátele bylo snadnější nás stopovat. Ale pokud po cestě bojujeme s démony, pak po sobě stejně necháme stopy. No, hádám, že se tím nemusíme tolik trápit.

Po cestě jsme mnohokrát odpočívali. Protože Ariel si opakovaně stěžovala, že ji bolí nohy. To proto, že nebyla zvyklá na chůzi v lese. Naštěstí si Ariel na nic jiného nestěžovala. Sylphy jí nohy opakovaně ošetřovala léčivou magií a čekala na ni, až popadne dech.

„...”

Nevedli jsme žádné konverzace. Co se týče Hitogamiho apoštolů. Co z člověka dělá Hitogamiho apoštola, je jeho rada.

Luke, Hitogamiho apoštol. Dostal nějakou radu. Nebylo o tom pochyb. Ale nebylo jasné, kdy ji dostal nebo čeho se to týkalo.

Když se podívám na sebe, Hitogami mi nedával rady často. Čas od času přicházel často, ale průměrně tak jednou do roka. Pokud byl Luke v podobné situaci, dostal radu možná jednou nebo dvakrát.

S největší pravděpodobností dostal radu těsně před tím, než přišel ke mně domů. Aby ze mě udělal Arielina spojence. Správně. Ta rada byla přímo spojená s Lukovým počínáním.

Ale po tomhle útoku jsem měl pocit, že to je trochu jiné. Možná že Luke dostal radu ohledně rodiny Notů. A teď se ke mně choval strašně. Jako předtím ke mně zaujal zastrašující postoj a nařkl mě, že jsem viník. Takže možná slyšel něco jako: že se snažím převzít rodinu Notů...?

Ne. Hloupost. Kdybyste o tom jen trochu popřemýšleli, přišli byste na to, že něco takového nechci. Kdybych měl o něco takového vážně zájem, nežil bych v Magickém městě Sharia a byl bych vůči Ariel agresivnější.

Lidé přikládají věcem různou hodnotu. Pokud si vy něčeho ceníte, máte sklon předpokládat, že po tom ostatní prahnou. A pokud vám někdo řekne, že někdo další usiluje o to samé, máte sklon tomu věřit. Kdybych byl Luke, co bych chtěl ze všeho nejvíc. Možná se chtěl stát hlavou rodiny Notů. Ačkoli jsem to nevěděl jistě.

Tentokrát Philemon zradil Ariel. Tohle mohlo, ale taky nemuselo být kvůli Hitogamiho radě. O tomhle se deník nezmiňoval... Ne, ve světě deníku byla Eris ve Philemonově vile. Eris z Boreasů, rodina Boreas patřila k frakci prvního prince. Když o tom přemýšlím, Philemon by nás s největší pravděpodobností zradil i bez Hitogamiho zásahu.

Takže Philemon přece jenom nebyl apoštol. Nejpravděpodobnějším kandidátem byl pořád Darius, zvlášť když jsem uvážil jeho vliv a schopnost.

Správně, Darius. Další apoštol. Premiér Darius Silva Ganius. Jakoupak asi dostal radu?

Minimálně by měl dostat informaci jako: Ariel míří do královského paláce. Ariel řekla, že Darius by náš návrat předpokládal už v době, kdy král onemocněl. Ale náš nepřítel měl mocnou sílu. Císař severu a Král severu. Oba by měli být cenná síla. Jak byste se připravili na protivníka nejisté síly? Co se týče druhého prince, toho proberu jindy.

Dostali jsme se sem pomocí teleportační magie. Nevím, jak dlouho trvá, než se informace o tom, že Ariel míří do královského paláce, dostane z Magického města Sharia do Asurského království. Ale nemělo by to být až tak rychlé, aby jim to umožnilo vyslat Aubera a Wiitaa, aby nás přepadli.

To vysvětlovalo, proč šel Auber rovnou po mě. Místo aby se zaměřil na Ariel, vybral si mě.

Když jsem o tom přemýšlel. ...Byla tu možnost, že Dariovým cílem nebyla Ariel, ale já.

Ani jedno z toho nevadilo. Pro Hitogamiho a Daria jsem já i Ariel byli překážky. Jeho rada musela být v podobném duchu. Bylo to snadné pochopit.

Poslední apoštol zůstával neznámý. Pořád jsem přemýšlel o Auberově poslední větě. Auber věděl, že jsem ve družině. Zmínil se, že s sebou vzali Wiitaa. To znamenalo...

Ne, Darius o tom možná věděl. Jen z tohoto útoku jsem nedokázal určit, kdo by mohl být Hitogamiho apoštolem. Zdálo se, že Císař severu věděl, že se výpravy účastním, ale mohl se to také doslechnout od Daria. Auber byl každopádně protivník, kterého jsem musel porazit.

Ale i tak, čelit Auberově záhadnému bojovému stylu. A také jeho mistrovství v různých nástrojích. Jako olej a slzný plyn. Byl jsem si jistý, že pořád měl v rukávu pár es. Tentokrát působil velmi oslnivým dojmem, ale Orsted řekl, že byl silný, i když došlo na obyčejný souboj v šermu.

Ačkoli jsem o něm slyšel, bylo něco velmi jiného, když jste to viděli na vlastní oči. Když jsem pomáhal Ghyslaine, nechytil mě nepřipraveného. Ale stačila jedna chyba, jedna špatná volba a mohl mě zezadu sejmout. Příště ho chci určitě oddělat... Ačkoli Orsted řekl, že zabít ho bude těžké.

I když byl tak moc nápadný, snadno se ztratil v lese. Titul Císaře severu nebyl jen tak na oko. No spíš než Paví meč nebo Císař severu působil jako ninja. Ne, byl to NINJA. NINJA na jiném světě.

...Používat olej a slzný plyn, jestlipak bych ho měl napodobit?

Část 3

Půlnoc.

Kontaktoval jsem Orsteda. Jelikož zrovna skončila bitva, měl jsem toho spoustu na hlášení.

„Aubera bylo těžké polapit?”

„Ano, omlouvám se. I když jsi mi řekl, jak mu čelit...”

„Ne, to nic. Snadněji se to řekne, než udělá. A navíc když je Auber odhodlaný uniknout, nedá se zabít.”

Auberovy pohyby poté, co se rozhodl ustoupit, byly rychlé. Jeho vzorec chování byl komplexní, nedokázal jsem předvídat, co udělá. Ale zdálo se, že Orsted věděl o většině vzorců jeho chování. Já jsem se s tím vůbec nebyl schopen popasovat. No, v tom případě kdyby Orsted chtěl, mohl by ho prostě zabít, ale...

...Ne, nebudeme zacházet směrem, který se na něj příliš spoléhá. Samotná víra nedokáže všechno vyřešit. Aubera nechte na mě. Musím to udělat. Věřím, že to dokážu.

„Každopádně kdo je Wiitaa?”

„Možná ho někdo zavolal. Možná na Hitogamiho návrh.”

„...No, co to je za chlápka?”

Jen pro jistotu bych se měl dozvědět o válečném potenciálu nepřítele.

„Světlo a temnota Wiitaa. Ve stylu Boha severu je učedník Kalmana III. No ano, velmi dlouho je strážcem rodiny Notů.”

Notů? Možná je Lukův nebo dokonce Paulův učitel?

„Jak jeho jméno napovídá, ve dne vyniká v oslepování svých nepřátel světlem odraženým z vyleštěných zrcadel a brnění. V noci si potře inkoustem celé tělo a používá mlhu a magický nástroj, co vydává černý dým, aby splynul s temnotou.”

Takže ve dne mu zašpiňte brnění a v noci osvětlete bojiště, to ho vyřídí. Údajně.

„Jeho úroveň šermu není špatná, ale... Ghyslaine a Eris by měly být schopné se s ním vypořádat.”

To dávalo smysl. Ačkoli používal špinavé triky, zdálo se, že tím jen doplňoval své techniky. Nebylo možné, aby se člověk stal Králem severu jen díky špinavým trikům.

„Ale stejně nevíme, koho dalšího ještě nepřítel zaměstnal.”

„V řádu krále?”

„Samozřejmě žádného Krále meče... ale kolik dalších Králů vody, Císařů vody nebo Císařů meče do toho může být zapletených?”

„Kolik jich potřebuje najmout, aby nás rozdrtil?”

„Ne, když má u sebe Boha vody, pravděpodobně potřebuje jen jednu nebo dvě stráže.”

Protože měl sílu někoho tak silného jako Bůh vody, možná začal být samolibý. V tom případě ty dodatečné síly možná navrhl Hitogami... Ale přece jenom to byla jenom rada.

„Jelikož jsou v Asurském království přítomní Tři meče Boha severu, je tu možnost, že najali všechny.”

„Tři meče Boha severu, kdo to je?”

„Ach, řeknu ti, jak jim čelit.”

Tři meče Boha severu. Samozvaní vůdci stylu Boha severu. Dohromady čtyři. Každý se svou vlastní unikátní sadou technik a konkrétních rysů.

Když mě Orsted naučil, jak se jim postavit, pokračovali jsme k dalšímu tématu.

„A co Luke?”

„Je to dobré znamení. Hitogami vidí budoucnost, ale jeho předpovědi kvůli tomu nejsou vždycky přesné. Pokud manipuluješ více apoštoly, často dochází ke změnám.”

Hitogami zkrátka nedával rady s ohledem na spolupráci mezi apoštoly. Tentokrát Luka zneklidnila ta záležitost s Dariem nebo možná došlo k nesouladu s radou ohledně Aubera. Hitogamiho rada byla možná v některých částech přesná, ale zbytek jsou samé lži. U Luka ty rady mohly být z větší části zdobené příhodnými lžemi.

„Myslíš si, že tu je možnost, že Hitogami Luka odložil?”

„To je velmi pravděpodobné. Lukův osud je slabý. Hitogami od něj jako od svého pěšáka nic neočekává. Jen ho použil jako hlídacího psa, aby viděl tvé počínání. Ale když jsem já nedaleko, jeho schopnost monitorování je extrémně omezená.”

„...Ale jelikož může ovládat jen tři pěšáky, takové počínání mi přijde zbytečné.”

Když to Orsted zaslechl, zamračil se.

„Hitogami je vševědoucí a jako takový se ze všeho nejvíc bojí neviditelného protivníka. Jelikož Luke plní úlohu pozorování, není třeba, aby dělal něco víc.”

„...Aha.”

Z Hitogamiho pohledu měl deaktivovanou schopnost, na kterou se spoléhal ze všeho nejvíc. Bez Luka nebude schopen předpovědět ani měnící se budoucnost. Musel by nás slabě oťukat bez nejmenší nápovědy. Když jsem uvážil tohle, pravděpodobně se Luka nevzdá. Byl to také druh kontroly.

Ehm-hm, bylo to příliš komplikované. Takže to prozatím nechám být.

„Je bezpečné nechat Luka prozatím na pokoji?”

„Ano. Ale buď ve střehu. Když Hitogami začne být zbrklý, přiměje apoštoly jednat přehnaně, aniž by přemýšlel o následcích.”

„Ano, správně, že?”

Například když mě poslal bojovat s Orstedem.

„Zabij ho, než udělá něco velkého.”

„...Než to udělám, můžu si s Lukem promluvit?”

„O čem budeš mluvit?”

„Jestli je nebo není v kontaktu s Hitogamim a jestli dostal nějakou radu. A přesvědčit ho, aby Hitogamimu nevěřil. Možná se stane naším dvojitým agentem.”

„Ho...”

Měl jsem pocit, že to bude marná snaha. Luke mě podezíral. Určitě to muselo být kvůli něčemu, co mu Hitogami řekl. Když přijde na důvěru, nikdy jsem se vážně nijak nesnažil, aby mi věřil. Můj vztah s Lukem je prostě takový.

„Myslím si, že to bude marné... ale zkus to.”

Dostal jsem svolení. Když uvážím načasování, promluvím si s ním až později. Možná tak akorát vyhledávám potíže, ale i tak.

„Do teď jde všechno dobře. Hitogami ještě neudělal dobrý tah. Doufejme, že to tak zůstane.”

„Haha!”

A tak skončilo pravidelné hlášení.

Část 4

Odešel jsem od Orsteda.

Plán byl v procesu plnění. Alespoň jsem si myslel, že to tak je. Po souboji s Auberem v Horní čelisti Rudého draka je další krok seznámit se s Tris. Pár věcí bylo jinak, než jsme čekali, ale tolik to plán neovlivňuje. V tom případě bych měl jednat sebejistě.

Navzdory tomu, že jsem řekl tohle, mě trochu děsilo, jak to všechno šlo hladce. Zvlášť co se týče Luka, všechno se mohlo rozpadnout, než se vůbec naděju.

Ačkoli Orsted si to evidentně nemyslel. Pravděpodobně proto, že sám tu situaci neviděl. Nebo si možná myslí, že jsou ty záležitosti tak nějak zanedbatelné. Nebo o tom možná prostě jen moc přemýšlím. Co si Orsted myslí, to nevím.

Nevložil se do toho, protože nedošlo k žádným problémům. Ačkoli to chápu. Když člověk jedná zbrkle, všechno se jenom zhorší. „Je lepší litovat, že jsi to udělal, než naopak.” To je fráze, kterou jsem ve svém minulém životě často slyšel. Ale možná budu litovat bez ohledu na to, co si vyberu. Další možností byl i status quo. Chci si zvolit možnost, která ve mně zanechá co možná nejméně lítosti.

Když jsem si vybavil Lukovu konverzaci s Ariel, možná bude stačit malé pošťouchnutí, aby Luke pokračoval ve své roli. Když se naskytne příležitost, zkusím to nadnést. Ještě jsem se dopodrobna nerozhodl, o čem budu mluvit, a možná tím budu akorát vyvolávat potíže. Ale možná bude dobře zmínit riziko způsobené Hitogamim.

Ale možná by nebylo špatné s ním nemluvit.

„...”

Za tohohle přemýšlení jsem mířil zpět do tábora. Nahlásil jsem, že okolí je bezpečné. Dneska měli hlídku Kleene, Sylphy a já. Moje pochůzka byla krátká, netrvalo to ani 30 minut.

Během těch 30 minut se počet siluet kolem táborového ohně o jednu zvýšil. Tři stíny. Vzbudil se někdo? Pokud během mé nepřítomnosti došlo k útoku netvora, možná se vzbudila Ghyslaine nebo Eris.

Ale ta silueta nebyla tak velká. Ačkoli byla větší než delikátní a drobná Sylphy. A zhruba stejné velikosti jako průměrná žena, zhruba stejná jako Kleene. Záda měla vyšší než ty dvě, ale nebyla to Eris. Mohla by to být Elmore? Proč byla vzhůru?

Když jsem s touhle myšlenkou přišel blíž, jedna silueta se postavila.

„Je to příjemná noc. Rudee.”

Za táborovým ohněm stála Ariel. Světlo z táboráku vrhalo na její nádhernou tvář stíny. Kvůli jejímu výrazu se Kleene a Sylphy trápily.

„Co kdybychom se šli projít?” řekla Ariel a věnovala mi nebojácný úsměv.
-------------------------------------------------

<Předchozí>...<Následující>