Kapitola 177 - Horní čelist

Kapitola 177 – Horní čelist Rudého draka

Část 1

Horní čelist rudého draka. Bylo to údolí jenom s jednou nepřerušovanou silnicí. Nebyla tak rovná jako Silnice svatého meče. Ale byla to jediná stezka bez křižovatek. Bylo to neutrální území bez majitele, mezi hranicemi dvou různých zemí.

Po cestě sem jsme projeli kolem velké karavany. Bylo tam deset vozů a více než padesát koní s nákladem. Byla to velká karavana nesoucí náklad z Asurského království do Magického triumvirátu.

Karavana cestovala v řadě za sebou a doprovázeli ji dobrodruhové. Ti dobrodruhové na nás zahlíželi ostrýma očima.

Jak jsem to viděl, najednou jsem si vzpomněl na staré časy. Také byla doba, kdy jsem byl součástí doprovodu karavany, co mířila na sever. Nebyla tak velká jako karavana, kolem které jsme projeli, ale pokud si dobře vzpomínám, bylo v ní mnoho mladých kupců. Myslím, že kdyby mě přišli pozdravit, nevzpomněl bych si na jméno žádného z nich.

V té době jsem byl sám. Samota. Byl jsem tak osamělý.

V té době jsem měl přece jenom dojem, že mě Eris opustila. V té době jsem si myslel, že můj život muže skončil. V té době jsem si myslel, že už na ničem nezáleželo a že už na tomto světě není nic, čemu by se dalo věřit. V té době bylo mou jedinou pravdou na tomto světě zesilovat vlastní tělo a uctívat Boha.

Od té doby jsem udělal spoustu věcí. Se Sylphinou pomocí jsem znovu získal svou sebedůvěru a nyní jsem byl otcem jednoho dítěte. Rozhodně byste mi nemohli říkat „Ctihodnosti”, ale byl jsem otec. Vyřešil jsem své nedorozumění s Eris a učinil z ní svou manželku. Roxy se také přidala a vzala si mě a teď čekala mé druhé dítě. S těmito třemi manželkami byl i můj noční život veselejší. Kdyby mé já z minulosti vidělo mou momentální situaci, co by řeklo? V této mé situaci, kdybych chtěl pohladit nějaké to poprsí... možná že by mě jedna z nich nechala?

„...Hej, proč jsi najednou tak zticha?”

Z boku jsem slyšel Erisin hlas. Najednou jsem si toho všiml, že jsme Eris a já jeli bok po boku. Jen tak mimochodem, jelikož jsem neuměl jezdit na koni, musel jsem sedět za Sylphy.

„Hele Eris.”

„Co?”

„Můžu ti osahat poprsí?”

„Co to říkáš tak najednou.... samozřejmě že ne.”

Nebylo to dobré? Ptát se tak lehkovážně je mimo čáru? …......No. Mé minulé já by pravděpodobně nemělo moc co říct. Jen by se pro sebe chladně smál a poblahopřál mi. Mé minulé já bylo takové. Udržoval bych si odstup a poblahopřál jim. Choval bych se, jako že se mě to štěstí netýkalo.

„...”

„Víš, Rudi,” přišel hlas zepředu. Byla to Sylphy. „I když ses Eris zeptal, jestli ji můžeš osahat, proč ses nezeptal mě...?”

Než jsem se nadál, mé ruce už masírovaly Sylphinu hruď. Není divu, že se najednou začaly cítit tak dobře.

„Ach, moje chyba. To jsem udělal bezděky.”

„Prozatím to nevadí, protože tu vážně není moc netvorů, ale drž to pod kontrolou, dokud nevyjedeme z tohohle údolí, dobře?”

„Děkuji, děkuji, Sylphy. Jsi hodná holka, opravdu hodná holka.”

„Nechat si poděkovat za to, že jsi mi osahal hruď je trochu...”

Zatímco se Sylphy škrábala za uchem, suše se usmála. Po naší svatbě jsem jí masíroval hruď při každé příležitosti. Sylphy si zvykla, že jsem ji více méně neustále osahával. Také jsem si k jejím prsům vytvořil blízký vztah.

„Rudee, zítra můžeš sedět za mnou!” řekla Eris se zrudlou tváří, jak hořela žárlivostí, a rozjela se kupředu.

Haha... jsem celkem oblíbený.

No... brzy vyjedeme z údolí. Rozhodně přijde přepadení. S tím na mysli. Jsem začal být vážnější.

Část 2

Když jsme vyjeli z Horní čelisti rudého draka, objevil se obrovský les. Východ z údolí se nacházel mírně výš než okolí. V dálce za rozsáhlým lesem dole jsem viděl hradby. Ale kvůli výšce stromů v lese jsem neviděl cestu, co vedla lesem. Nedokázal jsem určit, kde dojde k tomu přepadení. Ať se tady stane cokoli, nikdo to neuvidí.

Nebo tak to řekl Orsted. Zdálo se, že z hradeb byla vidět cesta z lesa. Jinými slovy kdokoli si mohl ověřit, kdo vjíždí a vyjíždí do a z lesa. Naopak my tady na začátku lesa jsme neviděli hradby. Pro útočníka to byla geografická výhoda. Dokonalé místo na přepadení.

„Nakonec se musím vrátit na toto místo.”

Na začátku lesa Sylphy zastavila koně. Luke se také zastavil. Vůz tažený koňmi se také zastavil. Co se týkalo Ghyslaine a Eris, ty také zastavily.

Jedna ze služebných seskočila z kozlíku. Luke a Sylphy také seskočili z koní. Z vozu vystoupila Ariel. V ruce držela malou kytici květin. Podél cesty kráčelo pět lidí. K jednomu kameni.

Vypadalo to jako obyčejný kámen. Nebylo na něm nic okrasného. Ale na jeho povrchu bylo vyrytých několik křížků.

Ariel jednala jako první a položila na kámen kytici. Já ji následoval.

Modlitební póza Milisovy víry. Ariel nebyla oddaný věřící Milise. Nikdy jsem ji neviděl, že by se modlila k bohu. To samé platilo o Lukovi. O služebných jsem nic nevěděl, ale ani Sylphy nevěřila v Milise.

Jinými slovy lidé, co odpočívali pod tím kamenem, byli lidé, co Ariel sloužili. Zemřeli v tomto lese, v Horní čelisti rudého draka. Její rytíř, její učitel umění nebo její služebná. Slyšel jsem, že v Horní čelisti rudého draka zemřelo mnoho lidí z jejího doprovodu. Zvlášť nedaleko hranic.

Takže se prozatím také pomodlím.

„Od teď bude větší riziko, že nás přepadnou. Takže se prozatím utábořme tady a zítra budeme pokračovat v cestě.”

Po Arieliných slovech se Sylphy vrátila ke svému koni.

Její tvář se zdála ztuhlejší než obvykle.

Část 3

Večer toho dne jsem si znovu procházel naši formaci. Potom bychom si měli vyčlenit chvilku, abychom si znovu prošli specifickou úlohu každého člena, abychom se v nadcházejících bitvách vyhnuli zmatku.

Ghyslaine a Eris byly našimi hlavními útočníky. Sylphy, co na každou situaci dokázala rychle zareagovat, bude naše podpora. A já se svým Démonickým okem předpovídání budu zadní voj.

Mou úlohou bylo v podstatě dohlížet na bitvu. Jelikož mé oko předpovídání nedokázalo spatřit něco, co bylo mimo mé zorné pole.

Elmore a Luke budou chránit Ariel. Přál bych si, aby ti tři byli také lépe vybavení, ale nedalo se nic dělat, když jejich moc v boji nebyla tak velká. I kdyby bojovali po boku Ghyslaine a Eris, jen by se jim tam pletli. Aby byli připravení na překvapivý útok, museli být vedle Ariel, aby ji ochránili.

S použitím magického nástroje dělala Kleene Arielinu dvojnici. Byl to magický nástroj, co změnil barvu vlasů a rysy v tváři. Aby byl tento převlek přesvědčivější, ostříhala si vlasy zhruba do stejné délky, jako měla Ariel. Jejich výška a postava se lišila, ale... s tím se nedalo nic dělat. Každopádně pro dobro Arielina života budou ty dvě služebné jednat jako oběti. Nic jsem o nich nevěděl, ale chtěl bych tohle skončit, aniž by někdo přišel o život. Zítra se dáme do pohybu s předpokladem, že nás čeká útok.

„Přesunuli jsme se sem pomocí teleportačního kruhu, takže nebude nás útočník čekat mnohem později?”

Na tuto otázku Ariel odpověděla: „Premiér Darius je velmi pečlivý člověk. Už všechno připravil v okamžiku, kdy otec onemocněl.”

Takhle. Komu nebo jakému nepříteli budeme čelit? To ještě nikdo nevěděl. Ale já už se podělil o informace, že Asurské království si najalo Císaře severu a Boha vody. Navíc se naším nepřítelem stane Císař severu Auber. Řekl jsem jim to jako varování.

Přemýšlel jsem o tom, jak s ním bojovat, abychom tento problém vyřešili účinněji, ale pokud byli Auber a Luke Hitogamiho apoštoly, byla tu možnost, že už měli svá protiopatření. Připravovat se na boj s ním, zatímco oni si připravovali protiopatření. Pokud k něčemu takovému dojde, nemůžu spoléhat ani na svoje démonické oko.

Takže se s tím tentokrát vypořádám osobně. Všechny jsem varoval před Auberovým překvapivým útokem, zatímco budu chránit bezpečí všech. No, spíš než abych chránil Ghyslaine a ostatní... mám pocit, jako kdyby chránili oni mě. Tak jako tak se snažme ze všech sil, aby nikdo nezemřel.

Část 4

Druhého dne.

Pokračovali jsme ve formaci, o které jsme diskutovali na naší schůzi. Na koních byli Ghyslaine, Eris, Sylphy a já vpředu. Na voze taženém koňmi byly dvě služebné a Ariel a zezadu je následoval Luke.

Zatímco jsme opatrně cestovali po lesní cestě, narazili jsme na ohyb, za který jsme neviděli.

Těsně před tou zatáčkou. Na jednom malém stromě jsem našel vyrytou značku. Značka, co vypadala jako značka dolaru. Byl to signál, na kterém jsme se s Orstedem předem domluvili. Znamenalo to: chystá se přepadení.

Dobře, v tom případě to nemusíme hrát. Napnul jsem schopnosti svého oka předpovídání na maximum a pevněji jsem sevřel svou hůl. Také jsem aktivoval Zariffovu ruku, takže jsem byl kdykoli připraven použít kámen pohlcující magii. Najednou by na vůz tažený koňmi mohli vystřelit z foukaček nebo vyslat otrávené šipky nebo ho zahltit pokročilou magií. Pokud to dokážu spatřit svým démonickým okem, dokážu se tomu i vyhnout. Ale nebylo toho třeba. Ghyslaine a Eris byly vpředu. V cestě těm dvěma stály siluety obrněných vojáků, co stáli jeden vedle druhého. Bylo jich víc než tucet.

„Stát!”

Ghyslaine a Eris byly mírně napřed a teď zastavily koně.

„Kdo jste?”

Obrněný voják neodpověděl na Ghyslaininu otázku. Kvůli helmě, co mu zakrývala celý obličej, jsem neviděl, jak se tvářil. Mezi těmi vojáky s brněním na ramenou tam byl jeden s okázalými, nápadnými pery. To by měl být kapitán.

„...”

Byli zticha. Jen nám v tichosti bránili v průjezdu.

„Rudi... slez.”

V reakci na ta slova jsem seskočil z koně a kráčel k Arielinu vozu. Sylphy pořád seděla na koni a teď jela dopředu. Dojela mezi Ghyslaine a Eris a zahlížela na kapitána.

„Jsem Fedds z Královské stráže! Osoba v tomto voze za mnou je známa jako druhá princezna Ariel Anemoi Asura z Asurského království! Čí voják jsi?! Uveď své jméno!” zakřičela mužným hlasem. To bylo tak skvělé.

„...”

Ale kapitán neodpověděl. Místo toho v tichosti vytasil meč.

„!”

Ostatní vojáci jej následovali a také vytasili meče. V lese se ozvalo pronikavé řinčení. Zároveň s tím z lesa vystoupili po zuby ozbrojení vojáci. Většina z nich měla meče, ale já měl jenom hůl a byli jsme ve značné početní nevýhodě.

„Nepřátelský útok!”

Luke slezl z koně a už zaujal postavení. Elmore, co seděla na kozlíku, napjatě svírala svůj meč. Ve voze se Kleene přestrojila za Ariel.

„Uraaaa!”

„Gaaaaa~!”

Ghyslaine a Eris se už pustily do vojáků vpředu. Svými meči přesekly vojáky tak rychle, že to nezanechalo ani žádnou stopu. Ty dvě byly tak rychlé, že vojáky porazily, než vůbec stačili vytasit meč (Pozn.: A to jsem měla za to, že už je měli vytasené z před-předchozího odstavce).

„Magii nechte na mě!”

Sylphy musela přesně kontrolovat svou magii, aby jí nezasáhla Eris a Ghyslaine. Já je neviděl, ale zdálo se, že za vojáky byli mágové.

Počet nepřátel se blížil ke třiceti. A přesto se z lesa rojily další jednotky, vypadalo to, že jich bylo pořád víc. Navzdory tomu se zdálo, že taková početní převaha pro Ghyslaine a Eris nic neznamenala. Decimovaly nepřátelské jednotky mrknutím oka.

Eris se pohybovala volně sama za sebe. Ghyslaine jednala tak, aby vykryla její slepá místa. A Sylphy je navíc obě podporovala svou magií. Ta trojice se okamžitě přeskupila, aby se vyhnula obklíčení, a zabíjeli obrněné rytíře. Byly silné... ty tři. Budou v pořádku, i když je nechám být.

„Seniore Luku! Je někdo za námi?”

„Ne!”

Odpověď od Luka, co chránil zadní část vozu taženého koňmi. Vypadalo to, že nás nepřítel chtěl přimět k ústupu. Past? Byla to past.

„Co budeme dělat, stáhneme se?”

„Ne, zdá se, že se přes ně dokážeme prolomit, takže...”

Jak jsem se podíval dopředu, záplava vojáků se rozdělila uprostřed. A mezi nimi se objevil člověk. Ghyslaine a Eris ustaly v pohybu.

Ten člověk byl menší, než jsem čekal. Asi jenom metr do výšky. Z hobití rasy. Své malé tělo měl chráněné brněním. Bylo vyleštěné dočista. Tak čisté, že se na světle zářivě lesklo. Se svou nízkou postavou vypadal vážně jako diskokoule.

Cítil jsem to, když předstoupil. Vojákům se celkem ulevilo. Ten pocit, když jste byli v přítomnosti někoho služebně staršího. Evidentně se zdálo, že byl mocný. Mohl to být Auber?

„Mé jméno je Král severu Wiitaa. Jsem jeden ze Tří mečů Boha severu. [Světlo a temnota] Wiitaa.”

...Kdože?

„Vidím, že jsi Černý vlk Ghyslaine. Vyzývám tě na souboj!!”

Diskokoule vytasil meč. Hodil se k jeho krátké postavě, byl to krátký meč, co měřil asi 30 centimetrů. Ale čepel zářila tak jasně, jako kdyby to bylo zrcadlo.

Ale v tomto okamžiku boj jeden na jednoho? Byla to situace kdy proti třem stály tucty, copak měl asi v úmyslu?

„Pche,” odfrkla si Ghyslaine a namířila na něj svou čepelí. Mířila na Wiitaa s jeho namířeným mečem. „Velmi dobře. Já, Král meče Černý vlk Ghyslaine, budu tvým protivníkem.”

S náhradním mečem u pasu se Ghyslaine postavila proti Králi severu. A tok času se zastavil. Vojáci se přestali hýbat a když se rozhlédli kolem sebe, začali ustupovat. Sylphy se obezřetně dívala na chování vojáků a také ustoupila. Zůstala jenom atmosféra souboje proti muži, co se nazýval Králem severu.

Ale Eris nedokázala číst atmosféru. Vrhla se k ustupujícím vojákům.

„Daaaaaaa!”

„Ach! Hej! Eris!”

Sylphy se také nahodile vrhla do té šarvátky. Kryla Eris záda, a tak začala zmatená bitva.

Byly ty dvě v pořádku? Měly proti sobě spoustu nepřátel. Chvíli jsem se na ně díval, nezasáhly je žádné útoky. Zdálo se, že měly spoustu prostoru pro oddych. ...Dobrá, nevadí, když je prozatím nechám.

Chtěl jsem je podpořit, ale z tohoto místa jsem se nemohl hnout. Kvůli Erisině běsnění se vzdálenost mezi ní a vozem trochu prodloužila.

Ale Auber se přesto ještě neukázal. Dokud se neukáže, nemůžu se pohnout.

Auber byl šikovný v překvapivých útocích. Pokud bychom se nechali rozptýlit, možná by nám do zad vypálil překvapivý útok. Byla to taktika jako z učebnice, ale byl na to třeba nejlepší okamžik. Okamžik rozptýlení. Udeřil by v tom zlomku vteřiny, v té příležitosti. Zvláště u silných mágů. Udeří je během zaříkávání.

A proto Orsted řekl. Pokud se to zvrhne v šarvátku, nepoužívej žádnou magii, dokud se ten chlápek neukáže. I kdyby byl tvůj spojenec v maléru, nijak je nepodporuj. Pokud budeš trpělivý, Auber změní svůj cíl a zaútočí na člověka, co byl nejméně obezřetný. V té chvíli ho budeš moct sejmout.

A proto se nemůžu pohnout. Musím dávat pozor na své okolí, s očima doširoka rozevřenýma.

Ale i tak jsem měl starost. Místo Císaře severu se zničehonic objevil Král severu Wiitaa. Pokud se ukáže další silný chlápek a nebude to Auber, asi budu muset vydat rozkaz k ústupu.

„Ugh, kut!”

„Hahaa~! Černý vlku Ghyslaine! Tvoje technika zahnívá!”

A tento Wiitaa tlačil Ghyslaine zpět. Nebo spíš Ghyslaine se pohybovala divně. Když se snažila zaútočit, na okamžik se zastavila a odvrátila tvář. Wiitaa takovou šanci nepromarnil. Naběhl ke Ghyslaine takovou rychlostí, co byste od jeho krátkých údů nečekali, a odpálil záplavu útoků. Jeho výpady způsobovaly na Ghyslainině kůži jen mělká zranění. Vypadalo to, že se vyhnula smrtelnému úderu.

Od začátku jejich souboje Ghyslaine ještě neudělala ani jeden útok. Připravila se v postoji a nakročila k útoku, ale z nějakého důvodu se vždycky odvrátila a umožnila tak Wiitaovi zahájit protiútok. Něco se stalo. Ale ze své pozice jsem nevěděl, co to bylo.

Co jsi provedl?

Zkusil jsem Wiitau pozorovat. Byl třpytivý a zářivý jako diskokoule a jen těžko jste se na něj mohli dívat. Když vyrazil k útoku na Ghyslaine, vystrčil levou ruku. Nic v levé ruce nedržel. Takže používal magii? Ghyslaine se odvrátila. Byl to písek? Snažil ses ji oslepit?

Ne, tak to nevypadalo. Neviděl jsem, že by z jeho levé ruky něco vycházelo. Ale nebylo pochyb o tom, že Wiitaova levá ruka byla ten důvod, proč se Ghyslaine odvracela. Kdykoli měl levou ruku namířenou k ní, Ghyslaine se na něj nedokázala podívat.

...Ach, takhle to je?

Světlo. Odrážením slunečního světla od svého brnění, co bylo jako zrcadlo, Ghyslaine okradl o zrak. Vždycky když vyrazila k útoku, oslepil ji.

To byl ale špinavý trik!

Ale vypadalo to, že Ghyslaine měla těžkosti. Pokud by to takhle pokračovalo, možná prohraje.

Mám ji podpořit? Co mám dělat? Pokud teď nebudu konat, bude příliš pozdě. A je tu vůbec Auber? Jsem ve střehu nebo nechávám Ghyslaine zemřít? … Dobrá. Začal jsem do Aqua Heartie vlívat magii. Používal jsem zemní a vodní magii. Jinými slovy obvyklý močál. Kombinovaná magie—

„Blátivý déšť!”

V mžiku nebe zakryly mraky. Padající kapky deště byly hnědé jako čokoláda. Rychle to pokrylo bojiště. Déšť, co nesl bláto. Nemělo to žádnou útočnou moc. Jak dopadal na zem, země začala klouzat a uvolňovat se a vojáky to okradlo o pohyblivost. Někteří uklouzli a někteří spadli na zem.

Jelikož Eris a Ghyslaine trénovaly dolní půlku svého těla, nemělo na ně bláto žádný dopad. Co se týkalo Sylphy, vlasy teď měla hnědé, ale to prozatím pominu.

„Nuooo?”

Jak se Wiitaovo vyleštěné brnění zašpinilo, diskokoule přišla o své světlo.

„Gaaaaaaaa!”

Lesem se ozýval Ghyslainin křik plný bojového ducha. Z čepele u pasu odpálila Meč světla. Wiitaa se zkroutil, aby se tomu vyhnul, ale z ramene mu vytryskla krev.

S tímhle se rozhodlo o vítězi. Dál jsem se měl na pozoru před Auberem... Pak jsem se ohlédl.

„Cože?”

„?”

Přímo za námi byl muž. Spatřil jsem podivného člověka.

Měl na sobě duhový kabátec, kalhoty po kolena a u pasu tři meče. Na tváři měl tetování páva a sestřih měl jako talíř satelitu. Na zádech měl zablácený plášť. A z toho pláště se sypala cestička hedvábného písku. Na konci této cestičky byla v Lukově slepém úhlu díra. Luke nám měl hlídat záda. Tenhle chlápek, skrýval se v díře, co si vykopal na silnici.

„...”

Jeho rysy a oblečení se shodovalo s popisem. Tenhle chlápek byl Císař severu Auber.

„...Našel jsi mě.”

V dalším okamžiku moje oko předpovídání spatřilo Auberovy pohyby.

<Vytasil meč pravou rukou.>

„Z téhle vzdálenosti proti mágovi... omlouvám se za lstivý útok!”

<Auber máchl mečem dolů.>

Okamžitě jsem reagoval svou levou rukou. Levou rukou, na které jsem měl připevněnou Zariffovu paži. Ačkoli jsem v paži necítil žádný odpor v tíze, Auber byl pořád rychlejší.

„Ruko, leť!”

„Fuooo??!”

Moje umělá ruka vyletěla absurdní rychlostí. Navzdory tomu se jí Auber jen o chlup vyhnul nakloněním hlavy ke straně a přemetem vzad. Umělá ruka se se zvukovým efektem „badzun” zaryla do vzdáleného stromu. Auber držel svůj meč a díval se z létající ruky na mě a zpět s očima navrch hlavy.

„C-co... to...”

Srdce mi rychle bušilo. Věděl jsem, že Auber zaútočí svými triky. I když jsem o tom věděl od Orsteda... zatraceně. Tohle je výsledek toho, že jsem se nedržel jeho rozkazů?

Teď jsem musel bojovat s Auberem přímo. Mým protivníkem byl Císař severu. I když v normálním boji nebyl nezbytně slabý, jeho specialitou byly překvapivé útoky. Ale... slyšel jsem, co bych měl udělat poté, co ho odhalím. Bylo možné vyhrát, jsem v pořádku, uklidni se, jsem silný, jsem silný, jsem Strahan, jsem Stallone.

„Rudeus Močál.”

Auber nezaútočil hned. Zatímco tam stál, promluvil na mě. „Ačkoli jsem něco zaslechl, jsi opravdu silný.”

Proč na mě nejdeš? Ačkoli se tahle metoda nedala použít, když po mě nevyrazil...

„...Kde jsi slyšel mé jméno?”

„Od jistého zvířete támhle. Když jsem to zvíře učil umění šermu, vždycky říkala: Rudeus je úžasný!”

Takže to byla Eris.

„Muž, co to zvíře dokázal zkrotit, si zaslouží chválu. No vážně, přesně jak tvrdily ty zkazky... dokonce i jeho ruka dokáže létat.”

Zdálo se, že ho fascinovala moje Raketová pěst. A díval se na mě obezřetnýma očima, jako kdybych hodlal vyzkoušet nějaký další divný trik. To je ale nevychovaný chlápek. Nejsem jako nějaké vzácné zvíře...

Ale bylo dobře, že byl obezřetný. Přece jenom jsem koutkem oka viděl, že Ghyslaine porazila Wiitaa a šla k nám. Nebylo to tak daleko, brzy by tu měla být. Pokud to bude dva na jednoho, naše šance na vítězství obrovsky stoupne.

„Eris a Ghyslaine. Tichý Fedds a Rudeus Močál. Pro jistotu jsme s sebou vzali Wiitaa, ale... Jelikož jsem nedokázal zabít Rudea, tohle pro nás bude těžké.”

Auber sám sebe ubezpečil a přikývl.

Jestlipak po mě půjde.

„Ale není tu nedostatek protivníků!”

Jde.

Ale pokud ho v téhle situaci dokážu zadržet byť jen pár sekund, můžu na něj spolu s Ghyslaine zaútočit v kleštích. A zhruba vím, jaké techniky Auber používá. Dokážu to. Dokážu ho porazit.

„Moje jméno je Císař Severu Auber Corvette!”

Auber levou rukou vytasil meč a meč v pravé ruce zasunul zpět do pochvy. Já jsem v reakci na to začal vlévat magii do své hole...

„Tohle je... … Sbohem!”

Auber začal utíkat. Ne ke mně, ale ke Ghyslaine.

Ha?

To zrovna řekl sbohem?

„Aubere!”

„Ach, to... Ghyslaine! Dlouho jsme se neviděli!”

„Gaaaaaaaa!”

„Jak jsem čekal, vůbec ses nezměnila.”

Než se kdokoli nadál, Auber odhodil ten měšec, co měl v ruce. Ten měšec hladkým obloučkem letěl ke Ghyslaine. Ghyslaine jej svižně rozsekla ještě ve vzduchu. Jakmile to udělala, zevnitř se najednou rozptýlil nějaký dým. Okamžitě to zasypalo... Ghyslaininu tvář. Tohle je zlé.

„Kamenné dělo!”

„Uoooch~~!”

Auber se té kamenné dělové kouli, co k němu letěla zezadu, vyhnul jediným plavným pohybem. Dokáže ho Ghyslaine pronásledovat... ne, to nepůjde. Do tváře jí vletěla mouka, takže jí oči nekontrolovatelně slzely a kvůli tomu opakovaně kýchala. Ta mouka smísená s kořením je Auberův speciální slzný plyn. Auber se kolem Ghyslaine proplížil jako šváb a přibližoval se k Sylphy a Eris, co pobíjely vojáky.

„Ústup! Ústup!”

Po těchto slovech začali muži utíkat do lesa. A Eris si v tom samém okamžiku všimla Aubera. Přesunula se, aby chránila Sylphy, a snažila se jej zastavit.

„Ugaaaaaa!!”

„Můj meč, do plamenů!”

Jakmile skončil s tím zaříkáváním, Auberův meč se pokryl plameny. Ukročil do strany a rychle si něco sundal z pasu. A pak si něco vložil do úst. Tenhle trik jsem také znal. To zvládnu.

„Buuuu~~!”

„Vodní stěna!”

Auber z úst vychrstl olej, aby jej zapálil pomocí plamenného meče, a zaútočil tak na Eris. Ale magie, co jsem aktivoval, to úspěšně zastavila. Plamen narazil do vodní stěny a okamžitě ho to uhasilo.

Eris se nestarala o vodní stěnu před sebou. A tak jako by chtěla rozsekat na kousky jak protivníka, tak můj magický útok, sekla svým mečem po uhlopříčce od ramene dolů, zaútočila na Aubera.

„Taaaaaa!”

Ozvalo se „zan~tsu”. Horní půlka Aubera, kterého rozsekla, spadla se žuchnutím na zem.

„Dobře!”

„Pche.”

Zatímco já jsem se radoval, Eris nespokojeně mlaskla. Když jsem se dobře podíval, na zem nespadla horní půlka Auberova těla. Bylo to poleno. Aniž bych si to uvědomil, na zem spadlo poleno. To poleno bylo obalené pláštěm pokrytým pískem.

N...? Copak se asi stalo? Měl jsem to vidět svým okem předpovídání, ale nevěděl jsem, co se stalo.

A v tom okamžiku jsem si myslel, že k tomu polenu něco letělo. Spárový hák. K tomu polenu letěl dráp na provazu. Zasekl se do té látky a z dálky ji přitáhl. Látka zlehka vyletěla do vzduchu a dopadla na muže, co držel provaz na druhém konci.

V lese byl Auber, co na sobě měl plášť a skrýval se za květinami. Auber, aby znovu získal ten plášť tímhle hákem... Byl to nějaký magický předmět? Aby člověku, co ho má na sobě, okamžitě umožnil vyměnit si místo... Bylo to Utsusemi no Jutsu [Umění náhradníka]? O tomhle jsem neslyšel, šéfe!

„Zlepšila ses, Šílený pse! Půjdu napřed! Nechť se zase setkáme!”

„Počkej!”

„Eris, stůj!”

Eris se pokusila Aubera pronásledovat, ale Sylphy ji zastavila.

„V lese jsou pořád vojáci, nepronásleduj ho sama!”

Když Eris zaslechla ta slova, ohlédla se na mě. A pak se podívala směrem, kam zmizel Auber. A pak nespokojeně mlaskla a schovala svůj meč.

„Pche.”

Eris nespokojeně kráčela zpět ke mně. Sylphy dál ostražitě pátrala po zbývajících nepřátelích, zatímco svírala svou hůlku. Prozatím se zdálo, že v okolí nebylo žádných známek po nepřátelích. Zůstala jenom těla.

„Fuu...”

Prozatím ten nájezd skončil tahle.

Ale Auber možná přijde s dalším překvapivým útokem, takže se musíme mít na pozoru. Měli bychom dávat pozor alespoň do noci.

Část 5

Po bitvě.

Nepřítel: téměř zničen.

Naše škoda: téměř žádná.

Jedinou újmou bylo Ghyslainino kýchání a slzení, které skoro hodinu neustalo. Jelikož na to nezabírala detoxikace a léčení, byli jsme trochu netrpěliví. Ale když jsme to vypláchli vodní magií, symptomy trochu polevily. Často jsem pociťoval slabinu léčivé a detoxikační magie. Možná neléčila ani sennou rýmu. Zdálo se, že na tomto světě nebyla žádná senná rýma...

Okamžitě jsem pomohl uklidit těla, co jsme nakupili po kraji silnice.

Normálně by možná bylo v pořádku je prostě nechat, ale zrovna teď jsme pořád byli v lese. Pokud jste tady nechali mrtvé lidi, jejich těla obživla jako nemrtví. V podstatě bylo na takovémto místě zakázáno nechávat těla. Sundali jsme jim brnění, dali je na hromadu a pak spálili těla.

„...”

Zatímco jsme pokračovali v práci, Luke se začal tvářit pochmurně. Čím víc pracoval, tím byl pochmurnější. To nebylo proto, že by znal totožnost těch těl. Spíš se zaměřoval na brnění, co ta těla měla na sobě.

„Hej, Luku. Tenhle erb je...”

Okamžitě jsem přišel na důvod. Co se týkalo toho, co to bylo, dalo se to najít na mnoha mrtvých. Na jejich brnění byl vyvedený erb. Ten erb symbolizoval jistého lenního pána z Asurského království. Ten erb byl z území známého jako Milbotts. Bylo to území, které patřilo jednomu ze čtyř velkých šlechtických rodů se silnou vojenskou silou. Vojáci, co nás napadli, pocházeli z frakce, co vládla tomuto území.

To znamenalo...

Luke zamumlal, co já jsem už odhadl: „Pošetilost...”

Lenní pán území Milbotts...

Philemon Notus Greyrat zradil Ariel.
-------------------------------------------------

~ Diskokoule, ta věc, co se točí (nebo za mých mladých let točila) na diskotékách a házela odlesky. Má to nějaký svůj učený termín? Měla jsem za to, že stroboskop, ale strýček Google to zamítl. ~

<Předchozí>...<Následující>