Kapitola 179 - Arielina volba

Část 1

Za svitu měsíce.

Procházel jsem se po lese s Ariel. Jenom my dva. Sylphy, její dvě služebné a Luke tu nebyli.

Ariel držela pochodeň, vedla. Pokud půjdeme příliš daleko, tak nakonec dojdeme na místo, kde jsem se před chvílí setkat s Orstedem.

„Rudee, už dlouho jsem si s tebou chtěla promluvit v soukromí.”

Kleene a Sylphy za námi nešly. Ariel se zastavila. Říká, že mi chce říct něco důležitého, takže mě zavedla do lesa. Půlnoční dostaveníčko. O čem asi potřebuje mluvit? Nezdá se mi, že by si ze mě udělala doprovod na záchod. Nebudu překvapený, pokud mi hodláš ukázat něco, co obvykle druhým neukazuješ, ale nevím, proč mě bereš s sebou.

Ariel a já jsme kráčeli zhruba pět minut od ohniště. Ariel se ohlédla zpět, aby se přesvědčila, že jsme dostatečně daleko.

„Rudee, chci, aby obsah tohoto rozhovoru zůstal mezi námi, proto dělám tohle.”

Prozatím přestaňme vtípkovat. Ariel chtěla mluvit o něčem vážném.

„...Co jsi chtěla prodiskutovat?”

Ačkoli už jsem měl svůj tip, pro jistotu jsem se zeptal.

Ariel mě s neohroženým úsměvem pohladila po tváři. Hej, dotýkání je mimo!

„No, můžeme si dát na čas, protože noc je ještě dlouhá.”

„I když je noc dlouhá, máme jen chvilku na to se vyspat.”

„Nebuď takový, jen jsem si s tebou chtěla svobodně promluvit, Rudee.”

Jak to Ariel řekla, odstoupila ode mě a posadila se na kořen nejbližšího stromu. Prozatím bych měl aktivovat své démonické oko. Kvůli Ariel nejsem tak ostražitý. To jen pro případ, kdyby se jí mělo něco stát.

„Tak mě tak napadá, Sylphy a Eris. Vycházejí spolu překvapivě dobře.”

To budeme mluvit o tomhle? Ne, to je jen konverzační začátek.

„No... původně jsem si myslel, že se budou hodně hádat, ale zdá se mi, že spolu vycházejí vážně dobře.”

Upřímně řečeno, vždycky jsem přemýšlel, jestli moje ženitba s Eris povede ke konfliktu a chaosu v rodině. Přemýšlel jsem, jestli by se Roxy a Sylphy neměly víc hádat. Ale v rodině byste se hádat neměli.

„Včera když jsi byl na obchůzce, jsem za nimi přišla a mluvily jsme o různých věcech.”

„Jako třeba?”

„Řekla, že nebude vadit, když to nechám na tobě, Rudee. Pro Eris je důležité zůstat zticha a poslechnout všechno, co říkáš. A taky řekla: Rudi taky dělá chyby, ale já jsem horší, pokud se nedržím Sylphiných rad.”

Je pěkné, že se na mě spoléhají, ale Eris, upřímně, vážně mě až moc přeceňuješ. Je pěkné, že se mi za Sylphinými zády snažíš pomoct. Myslím, že ty dvě se pořád trápí tím, že jsem se stal Orstedovým podřízeným. Bez stížností nebo nesouhlasu jsou obě ochotné mě následovat.

„Ty dvě jsou přesný opak. Eris bude bojovat a stát před tebou. A Sylphy tě podpoří zezadu...”

„Dělají všechno, co je v jejich silách, aby mě kryly. Za to jim můžu být akorát vděčný...”

Moje láska a vděčnost vůči těm dvěma. Na to nikdy nezapomenu až do smrti.

„Co je ale zajímavé, je vidět Sylphy hubovat Eris jako mladší sestru, co provedla něco špatně.”

„Zlobivá mladší sestra?”

„Ano. Eris si to pokárání vzala k srdci, i když se trochu zdráhala.”

Co já vím? Dokud to neřekla, tak jsem si toho nevšiml. Tím myslím, teď když o tom tak přemýšlím, poslední dobou jsem s těmi dvěma moc nemluvil. Jsem příliš úzkoprsý. Myslel jsem si, že vím, jak Eris přemýšlí, a tak jsem to ignoroval.

...Neviděl jsem, že Sylphy na Eris dohlížela s nedomyšlenými pocity.

„Je zajímavé, jak se Sylphy stará o svou služebně mladší Eris.”

„Ty si všímáš i takových věcí, hm?”

„Na rozdíl od tebe, co takové malé detaily pomíjí.”

Jak to Ariel řekla, věnovala mi svůdný pohled. Je okouzlující. Přestaň tak okatě ukazovat takové pokušení.

„No, vím, že jsi každý den zaneprázdněný. Koukáš se tady a tam a přemýšlíš o všem, co se dá vidět a co se nedá vidět.”

Ariel se mi podívala do očí, zahrávala si s tématem. Možná že tohle je to, o čem chtěla mluvit?

„Chtěla bych se tě zeptat na jednu věc, Rudee... co si myslíš o Lukovi?”

Luke.

Co si myslím o Lukovi?

Takže to není o Orstedovi.

„I když se mě na to takhle zeptáš.”

No, Ariel, v jakou odpověď doufáš?

„Rudee, projevuje se tvůj zlozvyk.”

„Cože?”

„Odpověz mi upřímně. Jsem mistrem v umění konverzace. Taková schopnost je pro člověka mého postavení nutná.”

Zlozvyk.

Mám něco takového? Ačkoli mám pocit, že poslední dobou mluvíme a přemýšlíme přesně o takových věcech. O Orstedovi, o Hitogamim. To není všechno. Taky moje rodina.

„Já si myslím, že... nás Luke zrazuje.”

A najednou to Arie rozhodně řekla.

Lukova zrada.

Ach, to klíčové slovo.

„Ačkoli jsem to neřekla Sylphy a ostatním.”

To se vsadím. Ale je to trochu šok.

„...Myslel jsem si, že jsi Lukovi věřila.”

Uvažoval jsem o tom, o Arielině důvěře v Lukovu věrnost. Sylphy Ariel nezradí, přesně jako Luke. Ani ty dvě služebné.

„Věřím mu.”

„...”

„Není důvod, aby mě Luke zradil. Kdyby mě chtěl zradit, udělal by to už dávno. Luke byl schopen mě ve spánku připravit o život, kdykoli se mu zachtělo.”

„...Tak proč?”

„Dokonce i někdo tak věrný jako Luke by mě zradil, kdyby ho vnutili do situace, kdy by neměl jinou možnost. Jako například... jelikož se velmi stará o svou rodinu, možná jeho rodinu drží jako rukojmí...” řekla Ariel tiše.

Rodina jako rukojmí. Aha.

Pokud je člověk o něčem přesvědčený, tak i bez vědomí o Hitogamiho existenci se Lukovo chování a slova dají vysvětlit. Darius si vzal Lukovu rodinu jako rukojmí a nutí jej, aby zradil Ariel. A navíc Notovi vojáci zaútočili na Ariel, takže slib je porušen. Když se na to podíváte takhle, tak to všechno dává smysl.

Ale Luke zůstal podivně zticha. Přijde to Ariel jako... jako že se trápí, jestli se má vrátit na její stranu anebo zůstat na Dariově straně?

„Proto chci slyšet tvůj názor. Co si myslíš? Ptám se tebe, Rudee, protože jsi mi nedávno nabídl pomoc.”

Také je možné, že Ariel podezírá i mě. Kvůli Lukovi podezření vůči mě vzrostlo. Těmito slovy předpokládá, že jsem se spolčil s Lukem.

„Nevadí, že o něčem takovém diskutujeme? Na takovémhle místě? Mohlo by se ukázat, že jsem zrádce, a na místě bych tě mohl zabít, Ariel.”

„Pokud by to tak bylo, tak by to byla ostuda... Přece jen by to znamenalo, že mi chybí schopnost rozpoznat skutečnou povahu člověka. Poslušně svou smrt přijmu.”

Možná bych měl tu její odvahu otestovat? Ne, to by nebylo dobré, není to tak, že by mě zradila. Je snadné vypočíst důvody, proč ji nezradím.

„...Nemyslím si, že by nás Luke zrazoval. To jenom, že s ním někdo manipuluje.”

„Kdo?”

Na její otázku se nedá tak snadno odpovědět. Přemýšlím, jak by zareagovala, kdyby zaslechla Hitogamiho jméno. Je snadnější prostě odhalit pravdu, ale...

Počkat, když se tak nad tímhle rozhovorem zamyslím, možná že je Ariel vlastně Hitogamiho apoštolem? Ačkoli Orsted řekl, že to není možné...

Uklidni se. Výhody a nevýhody toho, že Ariel informuju. Pojďme to všechno uvážit... nejprve.

„Ačkoli tě žádám o tohle, pravděpodobně je pro tebe obtížné odpovědět. Kdyby na to existovala snadná odpověď, odpověděl bys už dávno.”

Moje rozmýšlení přerušila Arielina následující slova.

„Takže mohl bys mě představit?” Ariel se smála. V tmě jsme spatřil přátelský úsměv. „Člověku, kterého občas kontaktuješ... panu Orstedovi.”

„Cože?”

To. Co tím myslíš. Tohle začínalo být komplikované. To zrovna zmínila Orstedovo jméno? Netýkalo se to Luka? Tohle byl její skutečný záměr?

„Není to moc velké překvapení, ne? Přece jenom jsi podřízený pana Orsteda.”

„...”

„A také bych se chtěla ujistit, na čí straně Orsted je.”

Byl Orsted na Arielině straně? Nebo byl na straně Grabella? To myslela tohle? Zatraceně, nechci vést takovou vyhýbavou konverzaci. Co se stalo s Ariel, s kterou se tak snadno mluvilo?

„...I kdyby ses o tom ujistila, co s tím hodláš dělat?”

„Pokud je na této straně, mám v plánu vytrvat, ať je sebe strašlivější.”

„Říkáš vytrvat?”

„Pro členy královské rodiny je nezbytné vycházet i s nepříjemnými lidmi, když je to pro ně výhodné. A proto to pravděpodobně bude v pořádku.”

Aha, takže takhle to bylo. Ačkoli jsem přemýšlel, jestli to s Orstedovou kletbou bude tak prosté.

„Co když patří na tamtu stranu?”

„Pak ho přetáhnu na svoji stranu,” řekla Ariel a úplně přetékala sebedůvěrou. Jsi vážně úžasná. „Je nedaleko, že...? Pan Orsted nebo někdo, kdo ho dokáže kontaktovat.”

Ale měl jsem ohledně tohohle své zábrany. Nebyl jsem si jistý, jestli jsem o tom mohl rozhodnout jen tak. I když Ariel měla v plánu to snést, Orstedova kletba byla příliš silná. Od pohledu ho lidé považují za nepřítele. Pokud řekne, že to vydrží, ale pak se s ním ve skutečnosti setká a bude ho považovat za nepřítele, byl by to příliš bolestný pohled.

Takhle řečeno. Pokud odmítnu, možná ji to bude připadat, jako kdybych prohlašoval, že se kvůli něčemu cítím provinile. Orsted se přinejmenším nebude vměšovat do Arieliny cesty ke koruně. To Hitogami by ji chtěl překážet a my bychom chtěli narušit Hitogamiho plány. Bude to složité to vysvětlit. Uch-hm.

„Netrap se tím.”

Zpoza mě přišel hlas. Když jsem se rychle ohlédl, stál tam.

Démon se stříbrnými vlasy a zlatýma očima... totiž Orsted.

„Ariel Anemoi Asuro. Pokud si se mnou přeješ mluvit, neodmítnu to.”

Orstedův ostrý pohled Ariel umlčel. Střetla se s jeho očima, jako kdyby utrpěla šok. Nohy se jí roztřásly a pod ní se začala tvořit loužička.

„Ach... Ach...”

Tvář se jí zkroutila strachem, jako kdyby se její noční můry zhmotnily. Po takové reakci mě pravděpodobně označí za zrádce...

„Aa...”

Jak jsem si myslel tohle, Arielin výraz se změnil ze strachu na extázi. Vypadala, jako kdyby se cítila dobře. To jsem si pomyslel. Zdálo se, že bude v pohodě.

Část 2

Po chvilce se Ariel vzpamatovala. A teď, jako kdyby se chtěla naparovat, se tvářila normálně.

Vodní magií jsem jí vypral zašpiněné spodky a kalhotky a vysušil je svou originální magií Suchá pára, byla to kombinovaná magie ohně a větru. Kvůli rychlému proschnutí se látka ničila. Aisha byla naštvaná, když jsem to používal, a tak to bylo v mém domě označeno jako zakázaná technika. Teď jsem neměl na výběr, dalo se říct, že to byla nouzová situace.

...Ale i tak. I když jsem měl v úmyslu žít relativně dlouho, nikdy mě ani nenapadlo, že přijde den, kdy budu prát princezniny kalhotky. Co jiného čekat od princezny, dokonce i kalhotky měla ušité z kvalitního hedvábí...

Zatímco jsem já pral Arieliny kalhotky, Ariel na sobě měla mojí róbu, co jsem jí dal. Co se délky týče, byla to přece jenom dlouhá róba.

Momentálně si Ariel oblékla vysušené prádlo. A zatímco jsem si já natáhl róbu, co se dotkla nahých dolních částí princezny, vzrušila mě ta sladká vůně, co se linula ve vzduchu. Moje měrka byla celkem plná, možná to bylo tím, že jsem za posledních pár dní nedělal nic erotického. Později svoji měrku vyčerpám. Jelikož Eris a Sylphy byly nedaleko, prozatím se budu držet zpátky.

Zatímco jsem já měl plné ruce práce s tímhle přemýšlením, Orsted mě podezíravě sledoval.

„Pane Orstede, omlouvám se, že jsem ti ukázala tak nehezký výjev.”

„Ne, to nic.”

Když se všechno vyřešilo, Ariel promluvila na Orsteda. V tváři byla trochu bledší, ale nebylo to kvůli strachu z Orsteda.

„...”

„Prosím, netvař se tak děsivě.”

„To je moje normální tvář.”

„Och, to musí být účinek té kletby.”

„Ano.”

Ale i tak jsem přemýšlel, proč se Orsted ukázal. No, to nic. Šéf se rozhodl. A mojí prací je teď sledovat konverzaci mezi těmito dvěma lidmi.

„Aha. Ačkoli jsem se setkala s mnoha miko a prokletými dětmi... vidím, že ty máš výjimečně silnou kletbu.”

„Ale zdá se, že jsi schopná to překonat.”

„Být schopen vyjednávat za jakýchkoli situací je forte královské rodiny z Asury.”

„Ačkoli mi hluboko v nitru nevěříš.”

„Ano, a proto jsem doufala, že dostanu příležitost si s tebou promluvit.”

Konverzace, jako vzájemné kontroly a rovnováha. Teď bylo na mě, aby mi bylo nepříjemně. Ne, nebude vadit, když budu pěkné publikum. Kvůli té sladké vůni, co vycházela z róby, jsem byl nervózní a nesoustředil jsem se.

„Pojďme přímo k věci, pane Orstede, proč mě podporuješ?”

„Protože člověk, co stojí za Dariem, je můj nepřítel.”

„Člověk za Dariem... je to můj bratr? První princ Grabell?”

„Je to někdo jiný.”

„Tak kdo by to mohl být?”

Na tvoji otázku se teď těžko odpovídá, dokonce i pro šéfa to je těžké...

„Je to Bůh lidí Hitogami.”

Ach, řekl jsi Hitogamiho jméno. Přemýšlel jsem, co měl Orsted v úmyslu, když toho tolik odhalil. Ačkoli si myslím, že to nebylo nutné, neboť se Ariel nestane naším nepřítelem.

„Když říkáš Bůh lidí, myslíš tím toho z mýtů nebo jednoho z bohů stvoření?”

„Ten Bůh lidí a můj nepřítel Hitogami nejsou nezbytně jedna a tatáž osoba, ale tak si říká.”

„Kvůli čemu by se takový Bůh spojil s Dariem?”

„Aby tě zabil a udělal z Grabella krále.”

„Haa...”

Ariel se tvářila, jako že ji to celou vzalo. S tímhle výrazem se pomalu podívala na mě.

„...Aha. Ačkoli to zní neuvěřitelně, nevypadá to, že by to byla lež, když se tak dívám na Rudeovu tvář.”

Používala moji tvář jako detektor pravdy. To se ve mně dalo tak snadno číst? Ačkoli jsem nasadil svoji nejlepší pokerovou tvář. Později to prokonzultuju se Sylphy. Co si myslí o mojí tváři. ...Jestlipak mi řekne, že jsem pohledný.

„Ale proč takové povznesené božstvo upřednostňuje mého bratra...? Je to proto, že se víc hodí být králem?”

„Ne, Hitogami jedná kvůli sobečtějším důvodům.”

„...Můžu si vyslechnout trochu víc ohledně těch důvodů?”

Orsted se podíval na mě. Zatvářil se trochu utrápeně a pak se otočil na Ariel.

„Zhruba za 100 let bude Asurské království vystaveno nebezpečí.”

„!”

„To, jestli se králem staneš ty nebo Grabell, ovlivní, jak Asurské království na to nebezpečí zareaguje.”

Hej, o tomhle jsem nikdy dřív neslyšel.

„Pokud se králem stane Grabell, království se pokusí tu krizi vyřešit vojenskými zbraněmi. Pokud se králem staneš ty, vyřeší se to magií.”

„Když říkáš za 100 let, budeme ještě naživu...?”

„Vaše politika poté, co jste se stali králem, je jiná. Grabell se vydá cestou rozvoje zbraní a ty investuješ do vývoje vojenské magie.”

Šéfe, proč jsi mi tuhle historku neřekl?

„Pokud se spolehnete na vojenskou moc, Asurské království padne. Pokud se spolehne na magii, Asura přežije.”

„...”

„Hitogami chce, aby Asurské království zaniklo.”

Možná že Orsted lhal? A vymyslel si historku, co byla pro Ariel příhodná. ...Ale pokud si to Ariel bude chtít potvrdit pohledem na mou tvář, nepřijde na tu lež?

„Proč Hitogami chce, aby Asurské království zaniklo...?”

„Protože člověk, co jej porazí, se narodí v Asurském království.”

„Takže ten člověk mu je na překážku?”

„Ano.”

Ariel působila přesvědčeně.

„Takže ty toho člověka potřebuješ, pane Orstede?”

„Správně.”

Ariel si podepřela bradu dlaní a zaujala zahloubanou pózu. S tak nějak ztrápeným výrazem na tváři se podívala na mě. Přestaň! Nedívej se na mě! Nepoužívej detektor lži! Ne, tahle moje pokerová tvář bude Orsteda krýt.

„No, nikdy jsem si ani nepředstavovala takovou odpověď, takže jsem trochu zmatená. Jestlipak tomu můžu uvěřit...”

Zdálo se, že si myslela, že to je lež. Zatraceně.

„Není třeba mi věřit, ačkoli ti řeknu, co chceš vědět.”

„Řekl jsi, co chci vědět?”

Zatímco to Orsted řekl blahosklonně, Ariel se zdála překvapená.

„Luke Notus Greyrat tě nezradil. Ale manipuluje s ním Hitogami.”

Z Arieliny tváře vyprchal úsměv. Ten úsměv, co na ní byl přilepený jako defaultní nastavení, zmizel.

„Manipulují s ním?”

„Hitogami mu řekl, že to je pro tvoje dobro. Proto se vydal špatnou cestou.”

„Navzdory tomu, jak Luke vypadá, je to moudrý muž. Myslíš si, že by se nechal tak snadno oklamat?”

„Když člověku někdo dá výhodné informace, snadno mu uvěří.”

Ačkoli Orsted mi nedal žádné výhodné informace. No, tohle a věřit mu jsou dvě různé věci.

„Je to náhlá a neuvěřitelná historka, ale... Rudee, co si myslíš?”

Najednou to se mnou otřáslo. Myslel jsem si, že to je dobrá hra. Orsted povídal tak šílené lži. Pokud je nedokážu podpořit uspokojivou odpovědí, pak to na místě prohlédne.

Ale na tuhle otázku jsem odpověděl: „Hitogami se mnou dlouho manipuloval. Ten chlápek se mi zjevoval ve snech a mnohokrát mi dal radu, která mi vynesla okamžité výsledky. Díky tomu jsem získal mnoho věcí.”

„Co se týče Hitogamiho, pro něj to byl všechno jen strategický tah, jak mě nakonec zradit. Jednal jsem podle jeho rad a věřil mu. A pak mě zradil. Nakonec mě přinutil bojovat s Orstedem. Věřím, že Luke je v podobné situaci.”

Jen tak mimochodem, samotného mě moje řeč překvapila. Jak to Ariel poslouchala, její úsměv vyprchal a obrátila se na Orsteda. Opakovaně otvírala pusu a potřásala hlavou. A pak znovu vzhlédla, když se rozhodla, co říct. Myslím.

„To znamená... že Luke není na straně Daria, že?”

„Ano, ačkoli ho přiměli bezděky spolupracovat, sám Luke si toho není vědom.”

Když pominu všechno ostatní, Ariel ze všeho nejvíc chtěla slyšet o Lukovi. Z autenticity Orstedových slov...

„...Po tomhle se mi ulevilo.”

„Věříš mi?”

„Kdyby to byla jakákoli jiná situace, nevěřila bych tomu. Ale jsou tu věci, co mě přesvědčily. Rudeus... se často díval po Lukovi.”

To jsem se po něm tak často díval...?

„Ačkoli mi všechno přijde příliš příhodné... Možná mě klameš, ale zkusím tomu věřit,” odpověděla Ariel, zatímco se dívala na mě.

Když pominu Orsteda, přemýšlel jsem, jestli tomu věřila kvůli mně. Byla to dobrá zpráva, ale bylo to komplikované.

„Takže jsou tu i další Hitogamiho apoštolové?”

„Dalším kandidátem je Darius.”

„Tak je to pravděpodobně dobře. Někdo další?”

„Je vysoká pravděpodobnost, že je apoštolem buď Císař severu Auber nebo Bůh vody Reida.”

„...Ti apoštolové, jsou jenom tři?”

„Ano, víc ne.”

„Aha.”

Ariel přikývla.

„Jinými slovy, Rudee a Orstede. Bojujete s apoštoly, abyste zastavili Hitogamiho plány?”

„Ano. Učíš se rychle.”

„Je důvod, proč jsem hrdá na to, že jsem chápavá.” Ačkoli to Ariel řekla hrdě, neusmála se. Už nějakou dobu měla na tváři ztuhlý výraz. „Takže pane Orstede. Mám návrh.”

„Jaký?”

„Jelikož se naše cíle shodují, myslím, že se budu také držet tvých instrukcí.”

„...I když máš takový úmysl, lidé ve tvém okolí tě nebudou poslouchat.”

„Všechno bude v pořádku, když o tom ostatní nebudou vědět. I kdybych prodala duši ďáblu, nikdo si nemůže stěžovat, když o tom nebude vědět.”

„...”

Ach, když ho Ariel nazvala ďáblem, Orsted vypadal trochu sklesle.

„Abych vyhrála, udělám cokoli. Čím silnější spojenec, tím lepší.”

„...Neuvážila jsi možnost, že jsem tu lhal a že tě na poslední chvíli zradím?”

„Nejsem tak hloupá, abych promarnila šanci jen kvůli strachu z rizika.”

Paní Ariel, řekla jsi něco skvělého, ale pravděpodobně máš pocit, jako kdybys přísahala věrnost Velkému ďábelskému králi zla. Já měl ten samý pocit, když jsem před Orstedem klečel. Ale Orstedova korporace je dobrá společnost s velkými výhodami. Jen proto, že je generálním ředitelem zlovolně vyhlížející chlápek, neznamená, že se ke svým zaměstnancům chová nutně zle.

„Ale prozatím chci, abys Luka nechal na mě, pane Orstede.”

„Hm.”

„Měl by ses s Rudeem zaměřit na boj s Hitogamiho apoštoly a já se budu snažit získat si podporu šlechty a Luka. Pokud to uděláme takhle, naše břemena se zmenší, takže to bude efektivnější.”

„...Hádám, že to nevadí. Takže to s Lukem nechám na tobě. Pokud to půjde, přemluv ho, ale pokud to bude nutné, zabij ho.”

„Jak kážeš.”

Ariel před Orstedem poklekla. Orsted tomu přihlížel s děsivou tváří jako obvykle.

Část 3

Byl tohle pocit, jako když vás očaruje liška? Když tak teď o tom přemýšlím, Ariel se také stala Orstedovým podřízeným. A Orsted se rozhodl odhalit své budoucí plány, aby se sjednotili. On a Ariel.

„Rudee. Tohle drž před Sylphy a ostatními v tajnosti.”

„Jo, nebo spíš nevadí ti to?”

„Ne. Alespoň se cítím svěží. Och, to narážíš na tu záležitost s toaletou?” Jak to řekla, tvářila se vskutku osvěženě. „Teď jsem s tebou konečně ustanovila spolupráci v tom nejopravdovějším smyslu.”

„Jo.”

Co se mě týkalo, pořád jsem z některých částí byl nervózní. Ale stejně prozatím Orsteda poslechnu a nechám to tak.

„Paní Ariel.”

„Copak?”

„Tohle ti řeknu hned, pokud se Luke při tvých pokusech ho přesvědčit pokusí zranit Eris nebo Sylphy, zabiju ho.”

„...Nedržíš se rozhodnutí pana Orsteda?”

„Následuji Orsteda, protože je to jediný způsob, jak ochránit svou rodinu.”

Rozhodl jsem se ji varovat předem. Samozřejmě jsem nevěděl, jak se to vlastně vyvine. Ačkoli jsem sebevědomě vyjádřil své odhodlání Luka zabít. Věřme Ariel. Ariel bude možná mít lepší šanci na úspěch, než kdybych se ho snažil přesvědčit jen já sám.

„Rozumím, Rudee. Na naši budoucí spolupráci.”

„Nápodobně.”

A tak se Ariel stala Orstedovým podřízeným. Stala se mou kolegyní.

Když jsme se spolu vrátili do tábora. Sylphy samozřejmě nafoukla tvářičky.
-------------------------------------------------

~ Takže, jak už někdo v komentáři u předchozí kapitoly řekl: noc + Rudi + Ariel + procházka = oplzlost. Ale kdo z vás čekal takovýhle druh oplzlosti? ~ 

~ Hej, vážený pane Autore, vrať mi zpět mou iluzi důstojné princezny orz ~

<Předchozí>...<Následující>