Kapitola 180 - Tristina

Část 1

Druhého dne.

Jsme vstoupili na území skupiny loupežníků.

Nikdo nás nepronásledoval. Ani po Auberovi nebo vojácích nebylo ani stopy. Nicméně to vypadalo, že nepřítel ani nepomyslel na to, že bychom se vydali jinou cestou, a prostě na nás čekal na silnici dál.

Hitogami by takový výsledek normálně předvídal. Ale měl jsem s sebou náramek s erbem. Ten náramek s vyrytým erbem Dračího boha. Díky tomu se budoucnost pozměnila způsobem, jakým to Hitogami nemohl vidět. Jinými slovy když se vydáme jinou cestou, budeme mimo dosah Hitogamiho předpovídání. Doufejme.

Dle událostí z deníku se daly předvídat Hitogamiho tahy. Ale podle Orsteda to pravděpodobně nebyl dobrý nápad. Také jsem si mohl špatně vybavit obsah deníku.

Zatímco jsem hluboce přemýšlel, vítr se najednou změnil.

„...Stát!”

Ghyslaine, co kráčela kousek za mnou, mě zároveň s tím popadla za rameno.

„Půjdu první.”

Po Ghyslainině krátké hlášce se přede mnou objevila Eris. Zastavil jsem ji. Pokud se vyjednávání zúčastní Eris, pak to skončí její pěstí ve tváři druhé strany.

Eris v tichosti ustoupila. Ale místo dopředu se dívala na mě.

„Obkličují nás... Teď se dokážeme probít.”

„Neslyšela jsi? Hodlám vyjednávat.”

„...Aha, ochráním princeznu.”

S tím se Ghyslaine vydala dozadu. Když jsem se ohlédl, Ghyslaine o něčem mluvila se Sylphy. Zachytil jsem Arielin pohled. Ukázala mi gesto „opatruj se”.

Chovala se, jako kdyby se včera nic nestalo. Řekla, abych záležitosti s Lukem a ostatními šlechtici nechal na ní. Zdálo se, že po cestě mluvila s Lukem, ale výsledek jsem pořád neznal... Nicméně Orsted Ariel dovolil se s Lukem vypořádat. Jen jsem se musel držet jeho rozkazu.

„...”

Za tohoto předpokladu jsem nejprve uvážil vyjednávání s loupežníky. Převzít iniciativu, abych dosáhl vítězství. Začnu tím, že se představím. Takový jsem měl plán, ale nemohl jsem té bandě zabránit v tom, aby se ukázali.

„...Pche.”

Eris, co stála přímo za mnou, se rozhlížela kolem. Když jsem sledoval její pohled mířící do lesa, sem tam se na těch místech objevil černý stín. Dneska se něco takového stalo poprvé. Ne, začalo to včera. Hned po tom možném útoku se přesunula překvapivě blízko ke mně. Jelikož nás Auber včera zastihl nepřipravené, teď byla Eris pravděpodobně připravená. Po chvilce. Eris si přestala prohlížet okolí. Evidentně nás obklíčili.

„Je tu zhruba pět lidí, minimálně. Dávejte pozor” řekla nám Eris tiše. Kdy ses naučila takové techniky pátrání.

Jak jsem přemýšlel o tomhle, křovím prošel muž. Zároveň s tím se postupně ukazovaly další siluety, ze stínů v okolí, z vršku stromů. Jeden... Pět... Deset... Hele, paní Eris, bylo tu dvacet lidí. Pět lidí? To bylo trochu moc ledabylé, víš?

Ten muž vpředu. Vousatý muž ve zvířecí kožešině. Ozbrojený mačetami u pasu a v ruce měl nezapálenou pochodeň. Vypadalo to, že to byl vůdce. V každém ohledu vypadal jako loupežník. Abychom ho na tomhle místě slyšeli, zvýšil hlas.

„Co vrací ozvěna?”

Orsted mě o heslu informoval.

„Zajícův sklípek není jasný.”

Ta loupežníkova fráze znamenala: „Co tě sem přivádí?” A naše odpověď byla: „Pašování, chceme jednat s jedním členem vaší bandy.”

U obchodu s otroky by odpověď byla: „Liška vychovává dítě.” Pokud po někom pátráte: „Tvoje kočka.” Pokud jste chtěli zavraždit někoho, kdo přecházel Vousy Rudého draka: „Probuzení medvěda.” Měl jsem pocit, že to měli rozdělené. A když jste na jejich území zabloudili bez znalosti hesla, prostě se vrátili k loupežnictví.

„Ach...?”

V reakci na mou odpověď se pan Loupežník zatvářil zmateně.

„Tina Drozd?”

„Pruhovaný žalud.”

To byl kód pro Tris. Jak to loupežník zaslechl, zase se zatvářil zmateně. Pak pokrčil rameny, jako kdyby mu to bylo jedno, a zvedl jednu ruku. Stíny lidí, co nás obkličovaly, najednou zmizely.

„Pojďte za mnou,” řekl loupežník a zapálil pochodeň. Když jsem dozadu vyslal znamení, že to je v pořádku, viděl jsem, jak se Ariel uvolnila.

Než jsem se otočil a pokračoval, Eris se na mě dívala s doširoka rozevřenýma očima. Tak nějak vypadala vzrušeně.

„Co jiného od tebe čekat, Rudee.”

Přemýšlel jsem, jestli ta konverzace byla vážně tak úžasné. Nee.

„Pojďme.”

„Dobře!”

Následovali jsme loupežníka do lesa.

Část 2

Přivedl nás před chatku postavenou v lese. Venku bylo stání pro koně a uvnitř komora a ložnice. V ložnici byly tři palandy. Vlhká prostěradla a přikrývky byly pravděpodobně zamořené hmyzem, ale postel byla postel. Mohla by takhle vypadat chatka pro dřevorubce?

Pane Loupežníku. Neznal jsem jeho jméno, protože jsem se na to nezeptal, ale dal jsem mu nějaké drobné.

„Přivedu sem Drozda zítra před úsvitem. Mezitím můžete zůstat tady...” prohlásil a odešel. Zamíří na velitelství a přivede nám Tris.

Neptal se na žádné otázky. Na tomto místě nestrkal nos do věcí zákazníka. Ale to jenom když si připlatíte.

„Fuu.”

Prozatím jsem složil naše zavazadla a do detailů vysvětlil náš plán do budoucna.

Že za úsvitu přejdeme hranice. A že požádáme o pomoc ženu, co sem přijde. Že dneska večer zůstaneme tady.

„Můžeme se jenom modlit, že se o tom Darius do úsvitu nedozví,” řekl Luke s náznakem sarkasmu.

Co se toho týče, také jsem se za to chtěl modlit. Byl to jenom instinkt, protože všechno šlo až moc dobře, ale měl jsem pocit, že v jednu chvíli se to všechno pokazí. Nicméně to byl přece jenom instinkt.

„Kdyby se naše sny zhroutily a staly jsme se hračkami loupežníků, co? Rudee. Pokud se něco takového stane, prosím, ušetři Kleene a Elmore, dobře?” řekla Ariel žertem.

Hádám, že asi proto, že věděla, co se od teď stane... Ach, hej, Kleene a Elmore na mě zahlížely. Prosím, přestaňte s tím, to byl jenom vtip.

„Zdá se, že dneska se vyspím pod střechou... Ten zítřejší přechod přes hranice po nové trase bude drsný, dneska se pojďme trochu vyspat.”

Po Arieliných slovech se všichni dali do pohybu. Ariel měla tvář ztmavlou odstínem únavy. Nebyla zvyklá na pochod lesem.

Myslel jsem si, že dvě služebné na tom budou stejně, ale zdály se plné energie. Ty dvě teď Ariel masírovaly nohy. Zdálo se, že ty služebné sedm let trénovaly jen pro tuto chvíli.

Luke stál vedle okna a ostražitě se díval ven z chatky. Čas od času mým směrem vyslal ostrý pohled. To mě pořád podezíral? Možná že mu dal Hitogami tip, kdo jsou jeho nepřátelé. Ale spíš než Lukovi nepřátelé to byli Hitogamiho nepřátelé. Nicméně se rozhodlo, že se o tohle postará Ariel. Tak se teď pojďme těšit na její schopnosti.

Ghyslaine stála v koutě, na místě, odkud mohla přehlédnout celou místnost. Jako obvykle. Věnoval jsem jí pohled a ona mi to oplatila pokývnutím. Možná že tohle přikývnutí nemělo žádný význam.

Sylphy šla do ložnice a začala uklízet. Přemýšlel jsem, jestli budeme spát s poskytnutým prostěradlem a přikrývkami. Ačkoli mi to nevadilo. Ne, přinesl jsem si náhradní látku, takže použiju jenom postel.

Eris za mnou se věnovala svému meči. Leštila ho a přitom se spokojeně usmívala. Jak ten meč tak podivně zářil, Eris vypadala naprosto nebezpečně. No, to znamenalo, že se na ni dalo spolehnout.

Ačkoli jsem se teď chtěl spojit s Orstedem... Nejsem tak hloupý, abych šel ven s tím, že „se jdu na chvilku projít”.

Prozatím si pojďme zkontrolovat vybavení.

Část 3

Byly to dvě hodiny? Venku začalo pršet. Nebyl to takový ten liják jako v Období dešťů ve Velkém lese, ale bylo slyšet, jak velké kapky dopadaly na střechu chatky.

Ariel usnula. Uložila se na posteli, co pro ni připravila Sylphy, a brzy bylo slyšet, jak oddechuje. Elmore šla taky spát, zatímco Luke se postavil u hlavních dveří jako strážce.

Tři lidé – Kleene, Eris a Sylphy – se o něčem tiše bavili. Podle toho, jak se Kleene a Sylphy občas zasmály, to pravděpodobně nebylo vážné téma. Odpočinek byl důležitý, protože nemohli být pořád ve střehu.

Ghyslaine se ze své předchozí pozice nepohnula. Už nestála, ale seděla nedaleko vchodu. S očima zavřenýma. Nemyslím si, že by spala.

S nikým jsem se nebavil. Dokončil jsem kontrolu svého vybavení, takže jsem měl volno. Měl bych s ním něco udělat.

„...!”

Jak jsem přemýšlel o tomhle, Ghyslaine zastříhala ušima.

„Někdo jde.”

V reakci na to se Eris postavila. Dva lidé měli v rukách meče.

Celá místnost ztuhla.

Chvilku poté se ozvalo zaklepání na dveře. Bylo to hlasité bušení.

„...”

Ghyslaine na mě mrkla. Já ji to oplatil přikývnutím. Ghyslaine otevřela dveře.

Dovnitř vešel člověk, byla to žena se staženou kápí. Měla na sobě oděv do deště vyrobený z kůže démonického zvířete. Dokonce i pod touto pláštěnkou bylo evidentní, že měla dobře vyvinutou postavu.

„Kruci... otevřete rychle, hlupáci.”

S tímhle nadáváním si ta žena sundala pláštěnku. Světle hnědé vlasy, které v Asurském království nebyly vzácností. Oděv, co zakrýval její obrovskou hruď, co byla v Asurském království rarita. Velká prsa. Jestlipak byly větší než ty Erisiny?

„Takže kdo to má se mnou co do činění?” řekla žena nahlas a přehlédla celou místnost. „Prosím, neříkejte mi, že to je něco hloupého jako náhrada prostitutky. Takže teď řekněte, co chcete. Rychle! Mám napilno, víte!”

V celé chatce byl slyšet hlasitý zastrašující a frustrovaný hlas. Eris se zamračila a Kleene k ní vyslala káravý pohled. Než mohla něco říct, Sylphy promluvila první: „Omlouvám se, ale vzadu někdo spí, takže můžeme mluvit tiše?”

„He?”

Jakmile to žena zaslechla, její nálada zhořkla. „Kdo by chtěl mluvit tiše, když jste mě zavolali v tomhle dešti?! To si ze mě snažíte utahovat?! Jen abyste věděli, takhle Tris je netrpělivá osoba.”

Tahle žena by měla být Tris. Měl jsem z ní trochu jiný dojem než z deníku. Čekal jsem, že bude trochu tišší.

Ale najednou jsem se cítil otráveně. Zdálo se, že mě v deníku celkem respektovala, ale to jenom proto, že jsem ukradl posvátné písmo z Milisovy církve. Mé nynější já nemělo s Tris nic společného. Ale co se týče tohoto, Orsted to už zařídil.

„Ach, ach... Pche, co to s tím je. Nezahrávejte si se mnou. Mám špatnou náladu. Prohrála jsem v kostkách a Donovanovi to stouplo do hlavy! Plivla na mě ta ženská, co se nedávno stala otrokyní! Zavolali mě v dešti a celá jsem promokla! Pokud mi neřeknete, o co jde, vracím se, víte! Protože dneska je špatný den! Příště z toho udělám den, kdy budu mít dobrou náladu!”

Až na to zavolání s námi neměl zbytek stížností co dělat. Ale hlavní prioritou teď bylo nechat ji upustit páru.

Zatímco jsem se ji snažil uklidnit, Luke k ní najednou přišel. Vzal Tris za ruku a kapesníkem jí otřel vodu, co jí stékala po čele.

„Omlouvám se, že jsme vás tak najednou zavolali, slečno Tris. Prosím, nejdřív se uklidněte. A mohla byste nám věnoval chvilku svého drahocenného času a vyslechnout si naši historku?”

Gestikulace a řeč, co byla plná náklonnosti. Tris s rukou pořád v Lukově sevření otevírala a zavírala ústa. Okamžitě zčervenala, ale pohled měla sklopený.

„No, když to řeknete takhle... Alespoň vás vyslechnu.”

Super efektivní. Tohle je úžasné... Je tohle moc oblíbených chlápků?

„...”

Luke se ohlédl a mrkl na mě. Jako kdyby chtěl říct: Teď je to na tobě. Jak Luke ustoupil, Tris se okamžitě zarazila a promluvila na něj.

„...Ach, ještě jsem neslyšela tvé jméno??”

„...Luke.”

Luke nezmínil své rodové jméno. Když se představil, ustoupil vzad. Ne... jak to jméno Tris zaslechla, zatvářila se zmateně. Byla to tvář, co říkala, že už to jméno někde slyšela.

Dobrá, teď byla řada na mě.

„Rád tě poznávám, Tris,” pozdravil jsem ji se svým nejlepším úsměvem.

„Kdo jsi?”

A pak se Trisina zmatená tvář změnila na přehnaně nepříjemnou. Byl to pohled plný podezření. Vypadalo to, že můj úsměv nebyl moc efektivní. Od teď budu muset ve volném čase trénovat svůj úsměv. Abych mohl žádat o laskavosti... Aisha v tomhle byla velmi zběhlá. Dobrá, takhle to udělám.

„Jmenuji se Rudeus.”

Jak jsem to řekl, sklonil jsem hlavu. Tris pozvedla obočí a prohlédla si mě od hlavy až k patě.

„Rudeus... kde jsem to slyšela... ach.”

Zdálo se, že uprostřed rozmýšlení si na něco vzpomněla. Poskočilo jí obočí a její výraz se změnil na překvapený.

„Močál.”

Muu, to jsem mnohem slavnější s tímhle jménem?

„Nejhorší a nejkrutější mág v Sharie, proč jsi na takovémhle místě...?”

Nejhorší a nejkrutější? Jaké zkazky se o mě šířily? A když jsem si pomyslel tohle.

Klap. Ozval se zvuk.

Když Tris ten zvuk zaslechla, stáhla rty. Cítil jsem, jako by mě svrběla záda.

„...”

Bylo slyšet rytmické klapání. Když jsem se podíval koutkem oka, to Eris dělala tenhle zvuk. Ťukala prstem do jílce meče. Bylo to varování zvukem. Aby zvukem ukázala svou rozladěnost. Jako chřestýš, jehož území bylo narušeno. Když jsem ten zvuk slyšel, z nějakého důvodu mi po zádech přeběhl mráz. Od hlavy až k patě jsem se chvěl strachem.

„Ach, moje chyba.”

A netřásl jsem se jenom já. I Trisina malá ramena se trochu třásla.

„Neměla jsem v úmyslu strkat nos do vašich věcí.”

Spíš než že by mluvila se mnou, to bylo jako výmluva pro Eris. Eris si jednou odfrkla a přestala ťukat do jílce. Co to bylo?

„Když jste v tomhle odvětví, informace jsou všechno. Znát jméno a vzhled nebezpečného člověka.”

„Nejsem tak nebezpečný, jak to zní.”

„Ach, to je jasné. Rozumíme. Ačkoli jméno Rudeus není slavné, Močál je naopak v ulicích známý. Ta žena támhle je také známá jako Bláznivý Král meče. Zvířecí žena támhle, není to Černý vlk. Je to tak?”

„...No, ano.”

Kdyby byla sama, taková slova by možná byla lehkovážná. Ale i tak, věděla o Eris. Neříkejte mi, že byla taky Hitogamiho apoštolem? ...Ne, to bylo nepravděpodobné. I když měla informace o Močálovi, neznala moje jméno Rudeus. Informace o Bláznivém králi meče, Černém vlku a Močálovi se už rozšířily široko daleko. Kdybych se snažil všechno připsat Hitogamimu, pravděpodobně bych ve svém úsudku pochybil.

„Takže co chce nechvalně známý Rudeus od venkovské loupežnice Tris?”

Teď se zmínit o tom jejím uvěznění. A nakonec získat pomoc při svržení semene zla, Daria. Ale kdybych najednou načal takové téma, okamžitě mě odmítne. Takže to nebylo tak, že bych mohl říct: Jsi Tristina Purplehorsová, ryzí šlechta z Asury. A pak jít rovnou k věci.

Mým protivníkem byl jeden z nejmocnějších šlechticů v Asuře. Kdybych přihlédl jenom k faktům, neměl jsem šanci na vítězství. Kvůli tomu jsme to museli brát postupně. Nejdřív jsme se museli seznámit. A pak během našeho cestování se sem tam zmíním ohledně naší cesty k vítězství. A až nastane ta správná chvilka, řeknu něco jako: „...Chci zničit šlechtice, co si tě zotročil. ...Chci svrhnout Daria.” To bude můj plán. Pokud mě po tak promyšleném plánu odmítne, budu muset využít násilnější metody. Dobrá.

„Ty, ty jsi slečna Tristina Purplehorsová, že?”

Za mnou se ozval hlas.

Můj plán byl zničen.

Když jsem se pomalu otočil, stála tam nádherná blondýnka. Ariel. Zrovna se probudila, takže měla vlasy rozcuchanější než obvykle. Ale hlas měla charismatický jako vždy.

Při pohledu na ní se Tris rozšířily oči.

„J-jak to, že znáš moje jméno...”

„No, přece jen jsi Tristina... Hej, zapomněla jsi? Copak jsme se nesetkaly na mých pátých narozeninách?”

Zatímco jsem přemýšlel, co bych měl dělat, Ariel převzala iniciativu. Mrkl jsem na ni. A nechal to na ní.

„Ach... paní Ariel...?!”

Tris se otočila na Ariel a překvapeně se na ni dívala. Možná se snažila ji porovnat se svými vzpomínkami, upřeně na ni zírala. Přemýšlela, jestli vypadala podobně, a pořád se tvářila překvapeně.

„P-proč je paní Ariel... Na takovémhle místě...?”

Tris se roztřásla kolena a okamžitě na místě poklekla. Já ustoupil a Ariel přišla před ní.

„Vrátila jsem se, protože jsem se doslechla, že je otec nemocný, ale... můj bratr můj návrat evidentně moc neocenil,” odpověděla Ariel, zatímco se usmála, jako by chtěla zesměšnit sama sebe.

Přemýšlel jsem, jestli bylo v pořádku říct něco takového. Chlápkům jako já se věří jen těžko, ale... Upřímností si člověk často získá důvěru.

„Ach, aha... Takže ve snaze v bezpečí překročit hranice jste kontaktovali nás.”

Tris přikývla, jak ji to přesvědčilo. Možná se doslechla o tom přepadení v lese.

„Proč jsi na takovémhle místě, Tristino... slyšela jsem, že se pohřešuješ?”

„To bylo...”

Po téhle otázce bylo Tris nepříjemně. Ale sebrala odvahu a otevřela pusu. „Po pravdě řečeno—”

Část 4

Potom se to hnulo skokem. Přece jen mě nepotřebovali. Tris jako u zpovědi vyjevila Ariel většinu svého dosavadního života.

V raném věku ji unesli, žila jako Dariova sexuální otrokyně, pak ji prodali loupežníkům a pak nějakou dobu žila jako žena vůdce loupežníků. Z vůdcova rozmaru se začala učit loupežnictví. Když se vůdce změnil, stala se svobodnou ženou a to vedlo ke dnešku. V jejím příběhu bylo pár barvitých pasáží, ale Tris to dokončila lhostejně, bez smíchu nebo pláče.

Ariel zaplakala nad tragédií Trisina života. Byly to upřímné slzy od srdce. Ariel ji v slzách slíbila: „Ačkoli možná nechápu tvé utrpení, udělím tomu, kdo ti ze života udělal peklo, vhodný trest.” A pak Tris požádala, aby vypovídala proti Dariovi ohledně bytí jeho sexuální otrokyní. Bylo to přesvědčivé představení.

Tris to hned nepochopila. Asurské království bylo mocné a Darius byl vychytralý muž, kvůli čemuž nebylo Arielino vítězství zaručeno.

Naopak Ariel si myslela pravý opak. Byla přesvědčená, že s Pergiovým jménem, se Sylphy, Eris, Ghyslaine a mnou bude schopna Daria svrhnout a vzít si trůn.

Tris nevěděla co dělat. Potřebovala čas na rozmyšlenou, jednu hodinu. Po dlouhém tichu nakonec kývla. Pak přísahala Bohu, že Ariel bezpečně dovede do hlavního města a pomůže nám se Dariovi pomstít.

Tris se stala Arielinou společnicí.

Já nic neudělal. Ariel šikovně splétala svá slova a nádherně Tris přiměla, aby ji doprovodila.

Samozřejmě to byl Orsted, co během našeho setkání navrhl, abychom Tris přetáhli na naši stranu. Ale když o tom popřemýšlím, neprobírali jsme to do detailů. Můj zdlouhavý plán se ukázal být naprosto k ničemu.

Mám říct: co jiného od Ariel čekat? Dodržela své slovo a sama se postarala o šlechtu. Takže, také bych se měl soustředit na svou práci.

Od zítřka začíná naše cesta.
-------------------------------------------------

~ Aktualizaci jsem měla v plánu už o víkendu, ale evidentně začíná chřipková sezóna a kolegy to kosí jednoho po druhém, takže jsem permanentně v práci... ~

<Předchozí>...<Následující>