Kapitola 175 - Před odjezdem

Kapitola 175 – Před odjezdem do Asurského království

Část 1

Chatka na předměstí Sharie. Moje třetí setkání s Orstedem.

Ariel úspěšně přemluvila Pergia. Nahlásil jsem mu to, a také to, že magické kruhy do Asurského království byly zničené.

Když Orsted tu novinu zaslechl, usmál se. Byl to zlomyslný úsměv. Nebo to možná byl jeho normální úsměv.

„Aha, dobrá práce.”

Pochválil mě. Ale problémy zůstaly.

„Co si myslíš o těch magických teleportačních kruzích?”

Zdálo se, že mě na okamžik podezíral, ale brzy to vypadalo, že byl přesvědčený o mé nevinnosti. Dalo se čekat, že bude mít podezření a bude přemýšlet, co před ním skrývám.

„Pravděpodobně to byla Hitogamiho práce. Ten hlupák udělal na začátek špatný tah. Doufejme, že v tom bude pokračovat.”

Zdálo se, že si Orsted něco uvědomil. Byl celkem veselý. Mumlal něco jako: s tímhle ještě jeden. Doufal jsem, že mi řekne, co tím myslel.

„Pokud by to šlo, mohl bys tu chybu vysvětlit?”

„Hm, ano.”

Orsted se znovu posadil a upřel na mě pohled. Byl oslepující. Ještě trochu snahy a oči by mu možná začaly zářit.

„Pergius si potvrdil, že nemůže použít magické teleportační kruhy?”

„Jo, šéfe.”

„Šéfe... V Asurském království není moc magických teleportačních kruhů. Většinou to jsou nouzové únikové cesty pro šlechtu a královskou rodinu. Některé jsou zaniklé a Pergius toho využil.”

Aha. Únikové cesty královské rodiny.

„A v tom tkví ta chyba.”

Aha, takže tak to je. Ne, nechápu to.

„Co? Vysvětli to trochu víc! Prosím!”

„...Magické teleportační kruhy v podstatě nejsou místa, kam by mohli vstoupit obyčejní lidé. Chrání je vojáci. Aby člověk přišel a zničil magické kruhy, musí mít moc královské rodiny nebo vyšší šlechty.”

„Ach, samozřejmě. Takže?”

„...Přemýšlej trochu sám za sebe.”

„Dobře.”

Moc královské rodiny. Vyřadit z provozu magické teleportační kruhy bylo jako odříznout si záchranné lano. Kvůli možnosti, že by je Pergius použil, zničili zaniklé magické kruhy. Byla vysoká šance, že to tak nařídil Hitogami. Což znamená, že je šance, že apoštolem je člověk z královské rodiny nebo někdo, kdo jim radí. A to je?

„Takže první princ Grabell nebo premiér Darius jsou pravděpodobně Hitogamiho apoštolem...?”

„Ano. Navíc na zničení magických kruhů po celém Asurském království je třeba spoustu lidí. A nikdo nemá tak velkou soukromou armádu než premiér Darius.”

Och. Takže tak to je. Že má velkou soukromou armádu, je pro mě novinka.

„V podstatě jsme si potvrdili, že premiér Darius je Hitogamiho apoštol?”

„Ano. Existuje možnost, že to je první princ Grabell, ale... na tom nesejde. Stejně je cílem zabití.”

První princ je Arielin nepřítel, takže ho zabij. Jedna moje část se nechtěla zaplétat do kralovraždy, ale... Nedalo se nic dělat. Pokud to bude nakonec něco, co budu muset udělat, udělám to.

„Takhle je ještě jeden apoštol.”

„Tím myslíš... Luke je taky jistota?”

„Bezpochyby.”

„Co Ariel?”

„Nemožné.”

To stačí s tím žertem. (Pozn.: Rudeus: Arielu? Orsted: Arienu. )

„Na čem to zakládáš?”

„Jsou lidé, kterými Hitogami nedokáže manipulovat.”

„Ariel je člověk, s kterým nedokáže manipulovat. Dokážeš to nějak určit?”

„...Moje mnohaletá intuice.”

Intuice...? Ale zdálo se, že to řekl s rozmyslem, takže možná měl nějaký princip, který mi neřekne. Prozatím se nebudu ptát na vysvětlení. Musíme si promluvit o mnohem důležitějších věcech.

„Pokud se mýlíme a Ariel je apoštol, co pak?”

„Pokud k tomu dojde, přijmu za to zodpovědnost a urovnám to.”

Urovná to? No, to nezbytně neznamená zabití. Každopádně pro teď budu ignorovat možnost, že by Ariel byla apoštol.

V tom případě bych ji měl možná informovat o Orstedově plánu? Zdálo se, že Ariel byla trochu odolná vůči Orstedově kletbě. Pokud nebyla Hitogamiho apoštolem, nebylo by lepší, kdybychom jí všechno řekli a získali si tak její plnou spolupráci?”

...Ach, to nic. Ona i Sylphy Lukovi věří. Věří, že by je Luke nikdy nezradil.

I Luke si možná myslí, že jedná v Arielině nejlepším zájmu. Správně. Když s ním manipuluje Hitogami, taková možnost tu existuje. Luke možná sám sebe přesvědčil, že v dané situace jedná v nejlepším zájmu, ale jenom to zhoršuje. Jak nepříjemné.

Orsted si myslel, že Luke měl úlohu prostředníka. Luke měl Hitogamiho informovat o mém počínání. Ale byla tu možnost, že když na to přijde, Hitogami mu dá radu, co se bude jevit prospěšně vůči Ariel, ale ve skutečnosti ji to přivede do záhuby. Velmi nepříjemné. Dokážu pochopit, proč ho chce Orsted okamžitě zabít.

„...Orstede.”

„Ano?”

„Chci se ujistit v našem boji proti Hitogamimu. Jen pro jistotu, že situaci chápu. Nevadí to?”

„Och?”

Začal jsem recitovat. Shrnutí Hitogamiho a Orstedových taktik boje.

Zaprvé, Hitogami dokáže vidět budoucnost. Jím viděná budoucnost je rozsáhlá a zároveň podrobná. A má moc tu budoucnost změnit tím, že někoho zmanipuluje.

Ale nedokáže vidět budoucnost, kterou ovlivní Orsted. V porovnání s Hitogamiho předpovídáním je tajné umění Dračího boha silnější. Když Orsted něco ovlivní, Hitogami nakonec vidí nesprávnou budoucnost.

Když Hitogami v té budoucnosti objeví něco mimo nebo když v budoucnosti dojde k jasné změně, ví, že se do toho vměšuje Orsted. Ale nevidí, jak ji Orsted změnil. Může jenom odhadovat. Takže dokud neví, co se Orsted snaží zařídit nebo co je jeho cílem, nemá jistou metodu, jak změnit budoucnost tak, jak touží.

Díky té kletbě, že ho všichni nenávidí, je Orsted schopen jednat, aniž by Hitogami rozeznal jeho tah. Ale Orsted měl také kvůli té kletbě méně dostupné pomoci, což omezovalo jeho dosah. Ale když jsem teď byl s ním, jeho dosah se zvýšil. Moje existence se dala nazvat neviditelný šachový pěšák. Ale pokud by se tento pěšák pohyboval příliš nestoudně, odhalilo by to Orstedovy úmysly.

Takže bych měl jednat uvážlivě. A vyhnout se tomu, abych něco vyzradil Hitogamiho špehu – Lukovi. A také těm, co Lukovi věří a co by se mu svěřili, Sylphy a Ariel. Lidem se nedá zabránit mluvit, takže by bylo lepší, kdybychom o tomhle mluvil co možná nejméně. Dělat všechno pro to, abych skryl Orstedovy úmysly a počínání. Možná budu zase vypadat podezřele. Ale když uspějeme, nevadí to. Naším nynějším cílem je nedat Hitogamimu najevo naše úmysly a porazit Hitogamiho apoštoly. Budu pracovat až do smrti a pomůžu Orstedovi dosáhnout vítězství za sto let.

„Je to... správně?”

„Ano. Je.”

Orsted výrazně přikývl.

Dobře... Teď vím, co musím udělat. Pergius mě možná nazval bázlivým, ale...

Každopádně vykročíme k našemu cíli.

Pravděpodobní kandidáti na Hitogamiho apoštoly. Luke a Darius. Tihle dva.

„A ten poslední?”

„Nejisté. Ale na základě Hitogamiho zvyklostí pravděpodobně někdo s nadáním v šermu nebo magii.”

„Nadaný v šermu nebo magii...”

No, nemůže to být někdo z mé rodiny. Takže ani Sylphy, ani Eris. Takže možná jak se psalo v mém deníku, Císař severu nebo Bůh vody v Asurském království?

„Co takhle Císař severu a Bůh vody?”

„Auber a Reida... No ano, velmi pravděpodobné. Po cestě do Asurského království si dávej pozor.”

„Ty s námi nepůjdeš?”

„Samozřejmě, budu vám v patách. Ale nebudeme jednat společně.”

Půjde nám v patách... To vážně znělo, jako kdyby se mnou manipuloval ze stínů. No, jelikož to s ním budu moct v případě nouze konzultovat, neznělo to tak špatně.

„Rozumím. Takže... Luke, Darius, Reida, Auber. Budu dávat pozor na tyhle čtyři.”

„Správně. Darius, Auber, Reida, nebude vadit, když zemřou... Luka pozoruj, pokud to bude třeba, zabij ho.”

„Je v pořádku ho zabít na základě mého úsudku?”

„Ano, dle tvého úsudku.”

Vážně věří mému úsudku? Pravděpodobně si myslí, že je pro mě snadné zabít. Jelikož můj boj s Orstedem byla vzácná chvilka, kdy jsem byl relativně vážný...

To nevadí. Tentokrát jsem vážný.

Část 2

Druhého dne.

Poté, co jsme počkali, až se Norn vrátí domů, jsem já a Sylphy uspořádali rodinnou poradu. Měl jsem pocit, že to bylo to jediné, co jsme poslední dobou dělali.

Cesta zabere 3~4 měsíce. Cílem bylo Asurské království. Protože se to vztahovalo k práci, Sylphy pojede pomoct Ariel. Rodina na naše ohlášení reagovala nonšalantně.

„Ach, hodně štěstí. Můžeš tu nechat trochu hlíny na zahradu?”

To byla Aishina odpověď. Víc se bála o hlínu než o mě.

„Paní Ariel odchází ze školy, takže... máme uspořádat rozlučku...?”

Norn se víc starala o školu.

Divné. Poslední porada byla... pochmurnější. Chtěl jsem mít uslzené rozloučení jako minule. Myslel jsem si, že Aisha bude v slzách a že já obejmu Norn a řeknu, že se vrátím.

„Ale brácho, pokaždé řekneš něco v tom smyslu, že odcházíš a nevrátíš se, ale vždycky se vrátíš, ne?”

Ach, aha. Dokonce i na prahu smrti jsem se vždycky vrátil domů, takže mi teď moje sestry důvěřovaly? Nebo se možná přetvařovaly, aby mě uklidnily? Každopádně pokud se Aisha a Norn cítily v bezpečí, když jsem se snažil ze všech sil, taky to bylo v pořádku.

„A taky si vodíš domů nové ženy.”

„Hej, toho se taky bojím, ale tentokrát jedou Eris a Sylphy, takže by to mělo být v pohodě.”

I Eris? Když už jsme u ní, jakmile zaslechla Asurské království, šla zpět do svého pokoje se sbalit. Jednostranně prohlásila, že jede taky! Bez váhání.

„Co myslíš, kdo to bude tentokrát, Norn?”

„Nejsem si jistá. Možná služky paní Ariel? Seniorka Kleene nebo seniorka Elmore?”

Ta drzá konverzace pokračovala, ale... žádné další nebudou. Chtěl jsem to prohlásit nahlas, ale moje dolní půlka už neměla žádnou důvěru. Nebyla moje chyba, že jsem byl na tomto světě tak populární.

...Ale myslím, že tentokrát by to mělo být v pohodě. Sylphy a Eris jely taky. Správně. Nemůžu jít sám. Protože bych to odvolal. Takže jako ochrana proti mému odvolání. Požádám Eris a Sylphy, aby byly mou přehradou. Takhle budu v bezpečí, i kdyby došlo k záplavě.

„Nechť vás provází štěstí války.”

Lilia a matka byly stejné jako vždycky. Tak mě tak napadá, že jsem s Orstedem zapomněl prokonzultovat matčinu paměť. Měl jsem své pochybnosti, jestli by dokázal pomoct, když nic nezvládl ani se svou kletbou. Až s tímhle skončíme, možná se na to znovu zeptám?

„Lilio, takže ti nechám Lucy na starosti.”

„Ano, madam. Nech to všechno na mě.”

Sylphy pravděpodobně nelitovala svého rozhodnutí, ale hluboce se Lilie poklonila.

„Nechat moji holčičku tady pravděpodobně není dobré, ale tentokrát...”

„To nic. Od toho tu jsou služebné.”

Nedávno Lucy přidala nová slovíčka. Jednoduchá slova jako „mama”, „asha”, „lila”, „oki”, „bibi”, „jiro”. Vypadala tak roztomile, když se je snažila vyslovit. Ale pořád žádné „papa”. Čas od času říká „ru— di—”... Poslední dobou jsem jí nevěnoval pozornost, takže si na mě určitě vzpomene poslední.

Její rodiče šli oba na dlouhou cestu a nechali ji doma. Byl jsem si vědom, že jsme nebyli řádní rodiče. Nevím, kdy se zlepšíme.

Lucy byla tak roztomilá. V mých očích byla anděl. Ale jen samotné pocity nestačily...

„Ty čtyři měsíce budou smutné.”

Jenom Roxy vyhlížela osaměle. Cítil jsem se provinile, že jsem jel na pracovní cestu a nechával jsem doma těhotnou ženu s dítětem.

„Promiň, budeme se snažit spěchat, ale...”

„Nespěchejte. I když Lilia a Aisha řekly, že nemusíš být tady, až začnu rodit... ale nezapomeň mi donést suvenýr. Chci ovocné bonbóny, ten sladkokyselý zákusek. Dobře?”

Roxy měla kamennou tvář jako vždycky. Byla nervózní kvůli svému prvnímu dítěti, ale nedávala to najevo.

„Netvař se tak uboze, Rudi. Trápí mě to, ale muži loví a ženy chrání domov a děti. Tak to dělají Migurdi,” vysvětlila Roxy hrdě.

Byla to spolehlivá žena. Nevadí, že odejdeš. Takže jdi bez starostí!

„Ale i tak jsem konečně dostala dlouhou dovolenou, takže je to trochu škoda. Doufala jsem, že s tebou strávím chvilku času.”

„Jo, to je pravda.”

Vypadalo to, že Roxy odešla na mateřskou dovolenou, až dokud neporodí. Tradice v této zemi umožňují dovolenou během těhotenství a péče o dítě.

Ale Roxy měla v plánu pokračovat ve své učitelské kariéře. Přemluvila zástupce ředitele Jinase a vzala si dlouhou dovolenou. Pravděpodobně kvůli tomu zmínila mé jméno. Možná je na tohle trochu pozdě, ale pokud moje jméno Roxy pomůže dostat, co chce, může ho zmiňovat, jak jen chce.

Prozatím jsem se rozhodl, že než vyrazíme, strávím s Roxy trochu víc času.

Část 3

Té noci byla v Erisině pokoji slyšet hlasitá výměna. Sylphin a Erisin hlas.

Eris se dohadovala kvůli něčemu, co Sylphy řekla. Erisino hlasité „proč” a „proč bych měla” mezi Sylphinými klidnými odpověďmi. Erisin hlas se pomalu ztišil a nakonec to ukončila s „dobře”.

A později té noci Eris přišla do mé ložnice. Já byl v posteli, připravený ke spánku.

„...”

Rychle se schovala v posteli. A udělala si ze mě polštář k objetí. Ta oblast kolem její hrudi se ke mně pevně natiskla.

Když člověka tíží v noci taková záležitost, dokonce ani kavalír nedokáže usnout. No, i dneska jsem byl kavalír. Ale nevadilo mi to ani dělat.

Ale než jsem se vrhl na věc, chtěl jsem si něco potvrdit.

„Ty... pohádala ses se Sylphy?”

„Ne.”

„Aha.”

Neslyšel jsem žádnou skutečnou hádku. No, kdybych teď odešel a zkontroloval Erisin pokoj, možná bych tam našel Sylphy v bezvědomí. Ale prozatím budu Eris věřit.

„Od zítřka budeme pracovat se Sylphy. Po Ghyslainině slyšení u Ariel se musíme připravit na cestu.”

Zítra představit Ghyslaine Ariel. Sylphy řekla, že se o to postará. Sylphy by to pravděpodobně zvládla sama, ale když uvážím Ghyslainin cíl, bude lepší, když ji představím sám. Napadlo mě, že bych Sylphy odmítl, ale stejně bude stát Ariel po boku. A Eris by měla taky přijít.

A tak to dopadlo tak, že zítra půjdeme my čtyři navštívit Ariel. Sylphy vážně chtěla představit Eris a Ghyslaine. Proč?

„Takže řekla, že když je to domluvené, chceš strávit víc času s Roxy.”

„To Sylphy řekla?”

„Jo.”

To byl důvod? Bylo to kvůli Roxy? Pokud se moje povinnosti sníží, pak Roxy získá víc mého času... dokážu pochopit její přemýšlení. Sylphy byla ohleduplná.

Hele, Sylphy vlastně Eris přemluvila, aniž se uchýlila k násilí. Ne, Eris vyrostla. Předtím byla dívka, co mluvila raději pěstmi. Když jste teď řekli svoje důvody, poslouchala.

„A proto dala dnešek mě.”

Ach, takže si kladla podmínky. Ale chápu to, i Eris měla potřeby. Ta její sobecká stránka byla celkem nostalgická.

Ta netaktní dívka zemřela. Eris s tesáky byla pryč. Už nebyla vlk nebo lev... No, možná jenom pro dnešek.

Nebylo by divné, kdyby Sylphy měla své vlastní potřeby. Nebo se prozatím uskromnila? No, po cestě ji budu moct řádně obdivovat. Takže to udělám.

Odsunul jsem tyhle myšlenky stranou a oplatil Erisino objetí. A Eris mě strašlivou rychlostí svlékla do naha.

„Nebylo by pěkné, kdybys po cestě zjistila, že jsi těhotná, takže se kroťme...”

„O to se budeme starat později!”

Té noci to bylo drsné. Plánování rodiny nebylo v Erisině slovníku.

Část 4

Dalšího dne začaly přípravy.

Zatímco jsem se balil na cestu, také jsem se snažil strávit více času s Roxy. Samozřejmě jsem nemohl být pořád s Roxy. Představit Ghyslaine a Eris Ariel, setkání s Orstedem, obezřetné připravování.

Jaké techniky měli Císař severu Auber a Bůh vody Reida a jak se s nimi vypořádat. Jak navázat kontakt s Tris a její bandou loupežníků. Jen pro jistotu si zapamatovat obecný zeměpis Asurského království. A plán asurského královského Stříbrného paláce. Pomoct Cliffovi začít zkoumat Orstedovu kletbu.

Dělal jsem všechno, co jsem mohl. S touhle myšlenkou na mysli dny plynuly.

Část 5

Jednoho dne.

Roxy a já jsme seděli na pohovce v obýváku.

Poslední dobou jsme tu vždycky trávili konec dne, povídali jsme si. Jenom my dva. Naše konverzace byly nekonečné. Od toho, co se Roxy přihodilo ve škole, k nedávnému výzkumu v magických nástrojích. Co se stalo na našem putování po Metastázové události. Nic důležitého, jenom příjemné konverzace mezi Roxy a mnou.

„No, Rudi. Než vyrazíš, vymysli pro dítě jméno.”

Dnešním tématem bylo jméno pro dítě.

„Rozhodnout o jméně pro dítě před cestou, není to zlé?” odpověděl jsem, když jsem si Roxy vyslechl.

„Takhle to chodí v hrdinských historkách lidské rasy? Kmeni Migurdů na tom nesejde.”

Jak upřímné. Jinými slovy, neštěstí je neštěstí. Ale pokud můj Bůh říká, že to nevadí, není třeba se trápit. Tohle je Boží rozkaz.

„U Migurdů rozhoduje o jméně dítěte starší vesnice, ale... náš starší vesnice jsi ty, Rudi. Takže se prosím rozhodni.”

„Vážně o tom můžu rozhodnout?”

„Samozřejmě. Každý den si můžu hladit rostoucí bříško a říkat jméno, co vybereš. To budou rozhodně šťastné chvilky.”

Jak to Roxy říkala, hladila se po svém rostoucím bříšku. Také jsem na něj položil ruku. Neuvěřitelné. Setkal jsem se s Roxy před více než 10 lety a teď nesla moje dítě. Sylphy byla taky neuvěřitelná, ale Roxy byla ještě neuvěřitelnější. V hrudi se mi vzdouvala radost. Jak úžasné, tenhle pocit, nemůžu se ho nabažit.

„Uhehe.”

„Copak, Rudi? Zrovna teď ses zasmál jako Sylphy.”

Jako Sylphy?

„Ach, tvoje bříško je nádherné.”

„Nemám ho tak malé jako Sylphy a ani tak pevné jako Eris, ale... pokud se ti líbí, pokračuj, co hrdlo ráčí.”

„Vážně?”

Jak mi bylo řečeno, začal jsem si ho užívat, co hrdlo ráčí.

„Půlka uvnitř je tvoje, Rudi.”

„A druhá půlka?”

„...Vnějšek patři tobě, Rudi.”

„Takže je to celé moje?”

„Dítě je napůl moje. V tom neustoupím.”

Jak přímočaré. Učitelka Roxy byla vážně chytrá. Ano, dítě bylo naše. Ale Roxy byla moje.

„Jméno pro dítě, jaké by to mělo být...”

„No... migurdské jméno... by mělo jít snadno vyslovit.”

Migurdská jména se obecně zakládají na iniciálách. Ale jelikož je naše dítě smíšené rasy, nemusíme se tradic držet tak přísně.

„Tak co kdybychom to jméno založili na jménech Roxy a Rudeus?”

„Vážně?”

„S naší spřízněností se nemůžeme netrefit.”

Ale nemůžeme je jen tak okopírovat. Takže žádné Ru- nebo Ro-, takže Re-. Popřemýšlím o jménech, co začínají na Re-. Re-, Re-, Re-. To znělo jako dítě, co celý den rádo zametalo. Radost z úklidu nebyla špatná.

Takže jméno, co půjde dobře vyslovit, jak Roxy navrhla. To mi připomnělo dívku, co touží po vášnivé lásce. Ale ani to mi nepřišlo správné. Něco s víc roxismem.

Hmm. La, Ri, Ru, Re, Ro. Které z nich zní víc, že se bude hodit k Roxině dítěti? To půjde.

„Pokud to bude chlapec, Rollo. A pokud dívka, Lara?”

„Dobrá. Rollo a Lara. Oboje zní snadně.”

V tom případě. Skončí on nebo ona jako oběť únosu démonického lorda nebo se z ní nebo něho stane zachránce? (Pozn.: Celé tohle vymýšlení jmen je plné narážek na jiná díla, u kterých absolutně netuším, co to je. Až na poslední, to je určitě Lara Croft!)

Roxy navenek pořád vypadala jako dívka z druhého stupně základky, ale tvář měla jako svatá matka. Bylo to božské. Proč tak božské? Rozhodně porodí dítě Boha!

„Rudi.”

„Ano?”

„Vím, co jsem řekla před pár dny, ale... vrať se domů v pořádku? Chci, abys tohle dítě držel společně se mnou.”

„Dobře.”

To nebylo třeba říkat.

Nastal den odjezdu.
-------------------------------------------------

~ Příště bude poslední bonusová kapitola v 17. knize. O Erisině a Ghyslainině audienci před Ariel. ~

<Předchozí>...<Následující>