Kapitola 172 - Rozhodnutí

Část 1

Za použití řečeného prstenu jsem zavolal Orstedovi a hned poté dorazil dopis, v kterém se psalo, abych přišel do chatrče na předměstí. Překvapivě se zdálo, že byl nedaleko. V tom případě by nevadilo, kdyby mi zavolal přímo...

Každopádně jsem šel do chatrče na předměstí, jak mi bylo řečeno. Orsted tam čekal s rukama překříženýma, v póze, jako kdyby spal. Jeho čekající póza byla jako ztělesnění slova čekat. Tak nějak mi bylo líto, že jsem ho nechal čekat.

„Jdu pozdě.”

„Ne, zrovna jsem dorazil.”

Naše pozdravení se podobalo páru, co spolu zrovna začal chodit.

Poté, co jsem ho pozdravil, jsem mu řekl všechno, co se za ten jeden týden stalo.

Jako první jsem zmínil Lea, co se stal naším ochranným magickým zvířetem. Vypadalo to, že s tím nebyly žádné problémy. Spíš byl překvapený, že z toho vzešla tak známá postava. Jelikož jsem povolal Posvátné zvíře, bezpečí mé rodiny bylo zaručeno, jako dekret s velkou pečetí. Zdá se, že Posvátné zvíře je takhle významná existence. Ohromený Orsted tiše zašeptal: „Jak jsem si myslel, Roxino dítě je zvláštní.”

Když mi bylo řečeno, že je moje vlastní dítě něco zvláštního, trochu jsem se usmál.

Také jsem mu řekl o tom, že jsem požádal Cliffa, aby vyřešil jeho kletbu. I tohle mi Orsted schválil. Čas od času Cliff přijde do této chatrče, aby vyvinul magický nástroj pro Orstedovu kletbu.

Sice jsem nevěděl, jestli z toho vzejdou nějaké výsledky, ale dokud tu ta kletba je, řekl jsem mu i o postoji, který zaujmu. [Jsem nucen Orsteda následovat, protože vzal mou rodinu jako rukojmí]. Zatímco se Orstedův výraz nezměnil, vypustil ze sebe „aha” a schválil to.

Dostal jsem celkem vyhubováno, že jsem za těhle posledních deset dní nezkontaktoval Ariel. To, že jsem se trápil kvůli Eris a Leovi; to, že jsem zamýšlel čekat na správné načasování, abych mohl představit Ghyslaine a abych to mohl využít jako záminku k navázání kontaktu; to všechno mi znělo jako výmluvy.

Protože jsem dostal měsíční odklad, zdá se, že jsem to vzal příliš zlehka. Uznávám, že jsem byl lehkovážný.

Zdá se, že zatímco já se oddával lehkovážnosti, Orsted osobně navštívil Pergia. Ačkoli jej požádal o spolupráci při dosazení Ariel na trůn, vypadá to, že ho Pergius odmítl. Pergius tvrdohlavě řekl, že dokud se neujistí, že je Ariel hodna stát se královnou, on sám nic nepodnikne.

Úžasné, pane Pergie.

Ačkoli on sám byl měl být z Orsteda celkem vyděšený, když si pomyslím, že ho takhle jasně odmítl. Trochu jsem ho za to obdivoval.

Ale tohle stranou.

Také jsem se zmínil o tom, jak Luke přišel ke mně domů a mluvil se mnou. Ten Luke, co přišel požádat o podporu. O možnosti, že by byl Luke apoštolem Hitogamiho. O tom, jak mě nervózně požádal po podporu Ariel.

S přihlédnutím k těmto třem bodům když jsem se zeptal, jestli se nějak mění naše budoucí počínání, Orsted rozhodně odpověděl: „Ohledně našeho cíle udělat z Ariel královnu se nic nemění.”

Moje teorie, že Hitogami očekává, že Ariel dosadíme na trůn, byla zamítnuta. Vypadalo to, že je pro Orsteda velmi důležité, aby se Ariel stala královnou. Ale Orsted se zamýšlel nad tím, jak se vypořádat s Lukem.

Po pár minutách přemýšlení najednou řekl: „Tak asi Luka zabít...”

Byl jsem užaslý.

Najednou zamumlal něco velmi nebezpečného.

„Hodláme ho zabít?”

„...”

Orsted se tvářil strašlivě.

Ne, nebylo to strašlivé. Byl to jeho defaultní výraz.

S tímhle výrazem sklonil hlavu, zatímco přemýšlel a zíral do jednoho bodu na stole.

...Děsivé.

„Nevím, co Hitogamiho apoštolové udělají.”

„...V-vážně.”

Zabít Luka.

I když jsem na ta slova měl být připraven, cítil jsem se nervózně. Zabít Luka, co tak zoufale přemýšlel o Ariel. Tak nebo tak jsem na tomto světě ještě nikoho nezabil. Možná že jsou tací, co jsem zabil nepřímo, ale nikoho jsem nezabil vlastníma rukama.

A prvním člověkem bude Luke. Moje první vražda bude známý.

Jak jsem o tom takhle přemýšlel, stal se z toho pocit, co se nedal popsat. Ale zároveň jsem cítil něco jako: „No, s tím se nedá nic dělat.”

Stát se mým nepřítelem a pokud by se měl stát i nebezpečím, pak bude lepší jej zabít. Nemohl jsem si dovolit ztratit se v prchavých pocitech a pak se ocitnout v nesnázích. Takový to byl pocit.

Ale stejně přemýšlím, jestli je přijatelné zabíjet lidi jen proto, že se s tím nedalo nic dělat. Neměl jsem v úmyslu trápit se morálkou, co se vraždy týče. Ale stejně jsem se trochu zdráhal. Lidské vraždě jsem se vyhýbal mnohem víc, než jsem si myslel.

„Ale stejně jsme pořád nerozhodli, jestli je Hitogamiho apoštol, ne?”

Ačkoli to byla slova plná naděje, Orsted potřásl hlavou.

„Ne, pokud za tebou přišel s takovým načasováním, je to jisté.”

„Načasování, to znamená?”

Jak to Orsted zaslechl, silně přikývl. „Vyjednávání s Pergiem ještě úplně nepohořelo a ještě ani nedorazila informace o králově nemoci. V takové situaci za tebou přišel. Naprosto vidím Hitogamiho úmysly.”

Ta poslední slova Orsted utrousil tónem plným nenávisti. Jak se dalo čekat, Orsted choval vůči Hitogamimu nepřátelství.

„...Pokud ano, proč řekl, abych spolupracoval s Ariel. Nemělo by to být naopak? Pokud si nepřál, aby se Ariel stala královnou, bylo by lepší držet mě dál.”

„Cílem je ovládat někoho v Asurském království a nechat tě spadnout do pasti. Zrovna teď Hitogami nevidí tvou siluetu. A tak používá Luka. Má v úmyslu pozorovat tvé počínání, jako kdyby poslouchal přes zeď.”

„Takže Luke je špeh.”

„Bídný špeh je také možnost. Když popřemýšlíme o riziku, že by se po cestě něco stalo, bude lepší Luka vynechat.”

Ta možnost, že moje počínání a chování odhalí Orstedův cíl. Když jsem to uvážil, vážně bylo lepší, když jsme mezi sebou neměli žádného špeha. Bylo by obtížné vést Ariel a ostatní a přitom skrývat důležité věci jenom před Lukem.

„Ale zabít Luka... nemělo by to vliv například na Ariel nebo jiné lidi?”

„...Co tím myslíš?”

Vzal jsem do úvahy náš hovor před několika dny. Bylo to o záležitostech, co následovaly po zabití Luka.

„Derrick Redbat, ne? Ten člověk, co se měl v původní historii stát premiérem. Zrovna teď už neexistuje. A tak tu je možnost, že se Ariel citově spoléhala na Luka.”

Pokud Luka zabijeme, Ariel bude sama. No, pořád měla svoje služebné a Sylphy... Vážně jsem měl pocit, že Luke zastupoval největší část. Nebyla to láska nebo náklonnost... spíš se to blížilo pocitu mezi Zanobou, Cliffem a mnou. To byli lidé, co by mě za žádnou cenu nikdy nezradili.

„Když Hitogami udělal z Luka svého apoštola, možná už vzal v úvahu, že na to přijdeme. A vyzývá tebe nebo mě, abychom se ho pokusili zabít.”

Pokud by Luke zemřel, nevěděli jsme, co se stane s Ariel. Lidé jsou slabí. Možná působí silně, ale také jsou chvíle, kdy jsou najednou zbyteční. Znal jsem mnoho takových, co takhle dopadli. Pokud by s ní manipulovali jako s loutkou, pořád to bylo v pořádku... Jak jsem o tom přemýšlel, četl jsem v Orstedově tváři.

„...Ta možnost tu také je. Pro Ariel, co znám já, byl Luke užitečný. Kdyby tu nebyl, možná by se jí nepovedlo stát se královnou.”

Zdálo se, že by Orsteda trápilo, kdyby se z Ariel stala loutka na nic.

„Možná by prozatím bylo lepší, kdybychom Luka nechali být.”

Samozřejmě jsem měl také pocit, že ho nechci zabít. Luke byl také Sylphiným blízkým přítelem. A prozatím to byl také můj bratranec. Možná jsme měli slabý vztah, ale rozhodně jsem ho nechtěl vidět mrtvého. Ale tohle všechno bylo v tom nejlepším případě jenom slova. Velmi silná byla ta část, kdy jsem se vyhýbal vraždě.

Orsted to vzal možná v potaz a tiše odpověděl: „To je pravda, uděláme to tak.”

„Dobře.”

Když na to přijde, možná bude nakonec třeba Luka zabít. Přemýšlel jsem, jestli by mě Sylphy nenáviděla, kdybych ho zabil. Jestlipak by mě přinutila k rozvodu. Jen jsem na to pomyslel, bolelo mě z toho břicho. Ale pokud na to přijde a já ho budu muset za každou cenu zabít... budu na to připravený. Prozatím to k té záležitosti s Lukem stačilo.

„Předtím jsi mi řekl, že Hitogami nedokáže manipulovat s velkým počtem lidí najednou, že?” Zkoumal jsem záležitosti, co jsem chtěl slyšet. „Totiž, s přesně kolika lidmi může manipulovat?”

Dřív Orsted jednou řekl, že Hitogami nemohl manipulovat velkým počtem lidí najednou. Neznamenalo to tedy jinými slovy, že mohl manipulovat více než jedním člověkem naráz?

„Není to jisté, ale jednou v minulosti jsem bojoval proti třem apoštolům najednou. A tak to jsou pravděpodobně až tři lidi.”

Tři lidi. Bylo to překvapivě málo.

„Jaká je možnost, že je ten počet manipulovaných lidí vyšší?”

„Jenom tři lidé byli připravení mě zabít a potom nedošlo k žádnému přímému útoku. Proto si můžeme myslet, že to jsou tři lidé.”

„Proti komu jsi bojoval?”

„Bůh meče, Bůh severu a Démonický lord.”

Orsted je na oplátku zabil.

Dva ze Sedmi světových mocností a Démonický lord. I když Hitogami nashromáždil takový válečný potenciál, nedokázali ho zničit. Mohl se akorát vzdát. Upřímně řečeno, kdyby proti mně poslal něco takového, neměl bych šanci... no, měl jsem v úmyslu dělat všechno, co bylo v mých silách. Hitogami by musel strávit spoustu času, aby změnil osud. Podobně jako v mém případě. Zdálo se, že Hitogami měl rád PythagoraSwitch (Pozn.: Japonský 15 minutový vzdělávací program pro děti ).

„Jen přemýšlím, proč to jsou až tři lidé...”

„To je omezení jeho schopnosti vidění do budoucnosti.”

„Takže i když dokáže vidět budoucnost tří lidí najednou, čtvrtý člověk už je nemožný?”

„Správně.”

Takže jinými slovy, kdyby nepoužil své vidění do budoucnosti, bylo možné, že by mohl manipulovat čtyřmi lidmi. Ne, bylo nepravděpodobné, že by vsadil na lidi bez své zvláštní schopnosti. V podstatě bylo v pořádku si myslet, že se ten počet nemůže zvýšit na více než tři. Na základě tohoto předpokladu si potvrďme nynější případ.

„Za předpokladu, že Luke je jedním apoštolem, zbývají další dva.”

„Ačkoli není jisté, že vždycky manipuluje třemi lidmi najednou.”

„To je pravda. Ale myslím, že je vysoká možnost, že v Asurském království bude přinejmenším jeden apoštol, co ty na to.”

„Proč si to myslíš?”

„Pokud Hitogami nechce, aby se Ariel stala královnou, nebyl by dobrý plán zmanipulovat lidi, co jsou vůči Ariel nepřátelští, a také lidi, co jsou jí na blízku. A pak prodávat informace?”

„I kdyby nic takového neudělal, Hitogami by mohl... ne, má smysl říct ostatním o svém počínání.” Orsted přesvědčeně přikývl.

No, když jsem to promyslel, Hitogami dokázal lidem číst myšlenky, takže nebylo třeba prodávat informace. Už tak toho dost vyjevil Arielin pokrok, co kvůli mně začal být nestálý.

„Také je tu možnost, že dělá něco na naprosto jiném místě. Jako například že útočí na mou rodinu, když jsem pryč.”

„Jelikož se strážným magickým zvířetem stala Jeho posvátná zvířeckost, dokonce ani Hitogami na ně tak snadno nemůže. To zvíře má takovou moc.”

„Větší než Arumanfi?”

„Nedá se srovnávat s Pergiovými vytvořenými duchy.”

Při pohledu na toho psa, co se počůral v posteli, jsem tomu jen stěží věřil... Ale jelikož to řekl Orsted, určitě to bude v pohodě. Nicméně jsem neměl jak si to potvrdit.

„Každopádně přesně jak jsi čekal, Hitogami má jednoho apoštola v Asurském království.”

„Odhalit toho člověka bude klíčovým úkolem v boji proti Hitogamimu, že?”

„To ano. Posledního apoštola neznám. Ačkoli je možné, že jedná v naprosto jiné záležitosti než my... nepolevuj v pozornosti.”

Abychom dosáhli našeho cíle, musíme v boji proti Hitogamimu zjistit, kdo jsou ti tři apoštolové, a porazit je. Hádám, že z toho vznikne opakovaná práce. Při této příležitosti jsme měli z Ariel udělat královnu. Luke byl jedním apoštolem (vysoce pravděpodobné). Druhý a třetí apoštol byl neznámý.

„Je nějaký člověk, o kterém se dá s jistotou říct, že není apoštol?”

I když to bylo k ničemu, stejně jsem se zeptal. Bez ohledu na to, kdo se stane apoštolem, na tom, co se muselo udělat, se nic neměnilo. Ale stejně, pokud by se ze Zanoby nebo Cliffa stal apoštol a já bych neměl na výběr a musel je zabít... S největší pravděpodobností bych byl ztracený, co mám udělat.

„Tvoje rodina je v bezpečí. Kromě toho náramku má na vás vliv strážné magické zvíře.”

„Cliff a Zanoba...?”

„...U nich to je možné, takže si dávej pozor.”

To jako vážně. To nechci...

„Existuje nějaká metoda, díky které by s nimi nemanipuloval?”

„Nic takového neexistuje. Pokud to bude třeba, můžeš je varovat, aby neposlouchali rady od nikoho, kdo si říká Hitogami. Ačkoli si myslím, že to přijde vniveč...”

Vniveč. Aha. To je škoda. No, je to otázka možnosti. Dokonce ani Hitogami nemanipuloval každým. Zanoba a Cliff nebyli jeho cílem... prostě se tak budu modlit. Jakýkoli bůh kromě Hitogamiho.

„Mezitím požádám Pergia o spolupráci, aby se z Ariel stala královna. To je v pořádku?”

„Aa. Nezanedbávej Hitogamiho apoštoly.”

„Dobře.”

Prozatím zůstalo naše počínání neměnné. Tentokrát se budu snažit kontaktovat Ariel.

Část 2

Nakonec mi Orsted půjčil magické předměty. Byla to půjčka. Ačkoli Orsted řekl, že mi je dá, já se rozhodl, že bude vhodné chovat se k vybavení, jako by to byla půjčka. Půjčil mi tu slíbenou róbu. Byla šedá, i když jsem o takovou barvu nežádal. Ta šedá barva se blížila barvám, co jsem do teď nosil.

„Tuto róbu před 1.000 lety nosil Velký mudrc Titiana. Vyrobili ji z kůže Smrtelné zmijí krysy a sešili ji nití prosycenou magií. Má značnou magickou odolnost a je velmi odolná vůči ostří. Také je to předmět, který byl dlouho v labyrintu, a když si ji člověk oblékne, jeho váha se o polovinu sníží a může se pohybovat jako vítr. Jelikož nedokážeš odít bojového ducha, velmi se k tobě hodí.”

Takové bylo Orstedovo vysvětlení. Když jsem té historce naslouchal, znělo to, že to byla úžasná róba.

„Zajímá tě, kolik stojí?”

„Nedávno jsem ji donesl z hrobky dračí rasy. Kdyby se prodala, sama o sobě by měla nevyčíslitelnou cenu... tohle je na tvoji ochranu. Použij ji tak, že si ji oblékneš.”

Ta slova se do mě zabodla jako hřebík. Jaká byla ta hrobka dračí rasy. Přetékala takovými předměty... Určitě ano. Jako boty, co najdete v truhle pokladů nebo jako papír nalezený za tajnými dveřmi.

Prozatím mi s touto róbou vzroste bojová síla. Když jsem ji porovnal s magickým brněním, byl v tom velký rozdíl... Ten rozdíl doženu odvahou a moudrostí... Ačkoli nemám ani jedno...

Hm, budu se snažit ze všech sil.

Část 3

Té noci.

Zavolal jsem Sylphy do ložnice. Pokud jsem měl podporovat Ariel, musím to s ní nejdřív probrat. Jako kdyby to uhádla z mého vážného výrazu, nepřevlékla se do noční košilky, ale vešla do ložnice v denním oděvu. Pokud budeme mluvit o vážných věcech, pak to bylo v pořádku.

„Takže, Rudi. Chtěl jsi o něčem mluvit, čeho se to týká?”

To řekla, zatímco se tvářila silně ostražitě.

„Sylphy. Půjdu přímo k věci.”

„Hm.”

„Rozhodlo se, že pomůžu paní Ariel stát se královnou.”

Jak to Sylphy zaslechla, na chvíli se zatvářila zmateně. Pak se vesele zasmála, ale znovu se zatvářila zmateně.

„Rozhodlo se?”

„Ach.”

„Jinými slovy to nebyla tvoje vůle, Rudi?”

„Je to na rozkaz Orsteda.”

Jak jsem to řekl, Sylphino vzezření se jasně změnilo. Jak jsem si myslel, možná by bylo lepší Orsteda nezmiňovat.

Ne, na druhou stranu bych měl říct všechno. Že v závislosti na situaci je možné, že zabijeme Luka. Ale mám to říct? Ta možnost je velmi malá. Co by si Sylphy pomyslela, když bych jí to řekl? Nebrala by pak Orsteda přece jenom jako nepřítele?

Zatímco jsem váhal, Sylphy řekla: „Co si myslíš, že má Orsted v plánu, když chce z paní Ariel udělat královnu? Když to udělá, přinese mu to nějakou výhodu?”

„Mým prostřednictvím si může udělat konexe v Asurském království. Vypadá to, že zrovna teď není nic konkrétního, co by chtěl. Ale zdá se, že chce s něčím pomoct.”

„Ale je to Dračí bůh? Je to člověk, co tě dokáže porazit i v magickém brnění? I když je Asura nejsilnější zemí na světě, chtěl by s nimi uzavřít partnerství?”

„Autoritou se dají vyřešit věci, které hrubá síla nezmůže. Dokonce i Orsted to chce. Někdy to použít.”

Tentokrát to byl strategický tah. Když se Ariel stane královnou, vyplatí se to 100 let do budoucna. I když jsem řekl tohle, bylo těžké to vysvětlit. Orsted znal hrubou historii. A když se té historie bude držet, nevěděl jsem, jak Orsted využije Arielinu existenci nebo jestli ji vůbec použije. Podle toho, co jsem pochopil z mého deníku, pro Hitogamiho bylo přinejmenším nepříznivé, aby se Ariel stala královnou. Chtěl tomu zabránit.

Nedovolit protivníkovi udělat to, co chtěl, byl také jeden způsob boje. Pro Orsteda to mělo velký význam. Ale pro mě to moc velký smysl nemělo. Když pomůžu Ariel stát se královnou, nebylo pochyb o tom, že mě přiřadí k její frakci. A pak mě zatáhnou do toho zmatku mezi šlechtici. To byla nevýhoda.

Upřímně řečeno, když jsem vyvážil „konexe s Asurou” a tuto nevýhodu, nebylo tam moc zisku. Já sám jsem cítil, že Ariel nechci pomoct. Ale tentokrát budu pozitivní. Ariel se stane královnou, ať žije Ariel. Její kamarádka dosáhne svého cíle, ať žije Sylphy. Zmaří Hitogamiho účel, ať žije Orsted. Sylphy se do mě znovu zamiluje, Orsted zařídí, že budu užitečný. Dobrá, bylo v tom spoustu výhod.

„No, i kdyby Orsted něco plánoval, pro Ariel by to nemělo být špatné.”

„Hm... no, to je pravda. V Asuře bylo mnoho špatných lidí. Když si pomyslím, že se špatní lidé střetnou se špatnými lidmi a budou spolu bojovat, možná to není tak špatné.”

Sylphy byla zahořklá. Přemýšlel jsem, jak Orsteda viděla. Já jsem ho viděl jako celkem špatného člověka, ale přemýšlel jsem, jestli ho ona viděla ještě hůř. Přemýšlel jsem, jestli se jí jevil jako ten typ člověka, co druhého zabije, jen když do něj strčí. No, to jsem nemohl popřít.

„Je na paní Ariel, jestli Orstedovu pomoc přijme nebo ne...” Jak to Sylphy říkala, přimhouřila oči. „Co se mě týče, chci záruku, že nás Orsted nezradí.”

„Záruku.”

„Správně. Rudi, proč si myslíš, že nás Orsted nezradí?”

Nebylo to tak, že bych si myslel, že nás nehodlá zradit. Vlastně to vypadalo, že pořád něco skrývá. Ale v porovnání s Hitogamim jsem mu věřil. Když jsem ho zavolal, okamžitě přijde.

„Nemyslím si, že nás nezradí. Ale Orstedovo jednání bylo upřímné. Nestane se z něj můj nepřítel, pokud vůči němu neprojevím nepřátelství a pokud ukážu, že jsem užitečný.”

„Aha...” Sylphy se pořád tvářila mírně nechápavě. „Rozumím. Jestli se dá Orstedovi věřit nebo ne, se ukáže při této příležitosti.”

„Je to tak v pořádku?”

„Protože i kdybychom se teď dohadovali, nemělo by to smysl. Vypadá to, že ses rozhodl mu věřit.”

„No, pravda.”

„Pak by z toho byl jen opakovaný argument.” Jak to Sylphy řekla, jednou zhluboka se nadechla. Narovnala záda a podívala se mi do očí. „Spíš než tohle by bylo dobré si promluvit o budoucnosti. Rudi... ne, jak má Orsted v plánu udělat z paní Ariel královnu?”

Řekla to s intenzivním výrazem. Tohle byla tvář, kterou mi obvykle neukazovala. Byla to tvář Arielina doprovodu. Když se takhle tvářila, její chlapecké vzezření bylo plně aktivované a byla velmi důstojná.

„Nejdřív má v úmyslu přesvědčit pana Pergia.”

„Dračí bůh a Dračí král. V tom případě si myslím, že Dračí bůh, tedy Orsted, má vyšší postavení. Ale přesto má v úmyslu pana Pergia přesvědčit?”

„Pan Pergius má v Asurském království velký vliv jak obecně, tak na politiku. V porovnání s tím Orsted nemá vliv v Asuře.”

Nebo spíš jsem opakoval Orstedova slova.

„Ale pan Pergius se tak snadno nevzdá. Neposlouchá nic, co mu paní Ariel říká, a ani Luke nebo já ho nedokážeme přesvědčit.”

„Tak to vypadá.”

I když ho o to Orsted požádal, nezdálo se, že by Pergius upřímně dělal, jak řekl. Protože byl Orsted celkem děsivý, myslel jsem si, že jeho slovo bude stačit... jak se dalo čekat, o něčem přemýšlel.

„Ale zdá se, že Zanoba si úspěšně získal náklonnost pana Pergia. Zdá se, že i tebe má rád, Rudi... v čem je rozdíl.”

„Možná to je tím, že ani Zanoba, ani já se nechceme stát králem.”

„Chtít se stát králem, urazilo to pana Pergia?”

Tenhle způsob přemýšlení byl pravděpodobně příliš úzkoprsý. Ale měl jsem pocit, že Pergius měl na existenci krále svůj vlastní názor.

„Přemýšlím, jestli od samého začátku neměl v úmyslu paní Ariel podpořit?”

„Ne, pokud by od samého začátku neměl v úmyslu ji podpořit, rozhodně by ji odmítl. Ohledně něčeho paní Ariel zkouší.”

„Aha... hm.”

Sylphy si založila ruce a naklonila hlavu.

„Každopádně bych během několika následujících dnů rád měl příležitost mluvit s paní Ariel. Nebude to vadit?”

„Rozumím, takže to zařídím. Taky to řeknu Lukovi... podělím se o info s ním, nevadí to?”

„Ach, žádný problém. Akorát mohli bychom pomlčet o Orstedovi a taky to narafičit tak, že jste mě k podpoře přemluvili ty a Luke?”

„Proč skrývat ty záležitosti s Orstedem. Rudi, stal ses Orstedovým podřízeným a pokud řekneš, že plníš rozkazy shora, možná se paní Ariel uleví?”

Podpora Dračího boha. ...Ale nechtěl jsem Lukovi, Hitogamiho apoštolovi, dát více informací, než bylo nutné. Ačkoli jsme ještě nepotvrdili, že Luke je Hitogamiho apoštolem.

„Protože nevíme, odkud by mohli Hitogamiho lidé poslouchat, rád bych uchoval Orstedovy instrukce a cíle co možná nejvíce skryté.”

„...Orsted bojuje proti Hitogamimu, že? To je ten Hitogami tak špatný?”

„Když pominu to, jestli je špatný nebo ne, pokoušel se zabít Roxy a taky se zaměřil na tebe, Sylphy. A snažil se zabít mě tím, že mě přiměl srazit se s Orstedem. Je to nepřítel.”

„Ech, taky se na mě zaměřil...” Jak to Sylphy řekla, rozhlédla se kolem. „I teď?”

„Kdo ví, ale nemyslím si, že to vzdal...”

„Tak bude nejlepší, když si budeme dávat pozor.”

„A taky večer po cestě domů.”

Jak jsem to řekl, Sylphy se zasmála. „V tomhle městě mě v noci můžeš přepadnout jenom ty, Rudi.”

Haha, bod pro ni. Tak ji dneska přepadnu bez zábran. A tak se mi se Sylphy podařilo setkat se s Ariel.

Část 4

„...a tak.”

Ale ta rozprava ještě neskončila.

„Když říkáš, že pomůžeš paní Ariel, taky půjdeš do Asurského království, že?”

„No, to jo. Přece nemůžu hned po té pomoci s Pergiem říct: tak se mějte.”

V Asurském království rozhodně bude nějaký Hitogamiho apoštol a ty musíme porazit. A taky musíme najít tu ženu jménem Tristina. Takže není třeba říkat, že budu muset jít do Asurského království.

„Taky si přeju jít.”

„...ech?”

„Vím, že chceš, abych se starala o Lucy. Taky vím, že paní Ariel a Luke chtějí, abych žila šťastně v Sharie. Ale i tak jim chci pomoct. Protože až do teď jsem byla neustále s paní Ariel.” Jak to Sylphy řekla, vzala mě za ruku. Její jemná ruka svírala tu moji. Bylo to silné sevření. „Prosím, Rudi. Prosím, vezmi mě s sebou.”

Oplatil jsem Sylphy to sevření. Upřímně řečeno jsem chtěl, aby zůstala doma. Bylo to moje ego, ale chtěl jsem, aby Sylphy zůstala v bezpečí a starala se o Lucy. Manželka by měla kráčet tři kroky za manželem. Na něco takového jsem nemyslel. Ale stejně Sylphy byla... nedokázal jsem to vyjádřit slovy, ale měl jsem pocit, že ji nechci vystavit nebezpečí.

Ale Sylphy byla s Ariel a Lukem celá léta. Byli spolu od manové kalamity. Něco podobného pro mě byli Eris a Ruijerd. Eris... tu prozatím pominu. Kdyby byl Ruijerd v maléru, za každou cenu bych za ním běžel. Vůči Ruijerdovi jsem měl takový závazek.

Ačkoli kdybych zvažoval životy své rodiny, váhal bych. Ale i tak, pomoc Ruijerdovi okupovala přední příčku v pořadí mých priorit. Určitě to tak cítila i Sylphy. Určitě si také myslela, že rodina je samozřejmě důležitá a že se Lucy musí vychovat. Ale pokud byli v nebezpečí její blízcí přátelé, bylo přirozené se jim pokusit pomoct.

„Rozumím. Sylphy, taky nám pomoz.”

„...Dobře!”

Sylphy se široce usmála a šťastně přikývla.

Jak jsem to viděl, najednou jsem si vzpomněl na to, co řekl Hitogami. O tom, jak je Sylphiným osudem zemřít v Asurském království. Ačkoli jsem tomu nevěřil. Ale pokud nám Sylphy pomůže, nezkrátí se tím její život... Přemýšlel jsem, jestli jsem o tom uvažoval až příliš.

Historie se změnila. Nebylo nezbytně nutné, že se to bude odvíjet tak, jak bylo popsáno v deníku. Ale přece jen by bylo lepší to říct.

„...Sylphy.”

„Copak?”

„Hitogami se skrývá, někoho zmanipuluje a pokusí se brzdit Orsteda a mě.”

„...Jako když vás přiměl spolu navzájem bojovat?”

„Aa.”

„Tak si musíme dávat pozor i na ty, kterými manipuluje.”

„...Hm. Také se zdá, že manipuluje člověkem, kterého známe.”

„Člověk, kterého známe. Jako?”

„Luke nebo někdo takový.”

Jak jsem to řekl, Sylphina tvář zpřísněla.

„...Rudi. To nemůže být pravda. Orsted jedná, aby z paní Ariel udělal královnu. A Hitogami jedná, aby paní Ariel zabránil stát se královnou, ne? Jinými slovy Luke jedná tak, aby paní Ariel zabránil stát se královnou. Něco takového je nemožné. Je nemožné, aby Luke zradil a stal se nepřítelem paní Ariel.”

„Ale je možné, že ho Hitogami nalákal na sladké řečičky. Přesně takhle lidi chytá.”

„...”

Sylphy na mě zahlížela. Ne tak intenzivně, aby v tom byla krvežíznivost. Možná to bylo poprvé, kdy na mě Sylphy takhle zahlížela.

„Pokud se Luke vzdálí sám sobě a zraní paní Ariel... zabiju ho,” řekla Sylphy pevným tónem.

Řekla, že zabije. Bylo to poprvé, co jsem si myslel, že je Sylphy děsivá.

„Ani já, ani Luke nepomýšlíme na to, že bychom paní Ariel zradili. Pokud se někdo nechá oklamat a zradí paní Ariel... bude lepší, když bude mrtvý.”

Ale dokázal jsem její pocity pochopit. Pokud bych se opravdu snažil zranit Ruijerda, bylo možné, že by se dokonce i Eris stala mým nepřítelem. Bylo to to samé.

„Aha... promiň. Že jsem řekl něco tak divného.”

„Hm. Není třeba, aby ses omlouval, Rudi. Řádně dáváš pozor a varoval jsi mě...” řekla Sylphy a tiše se zasmála.

Když jsem ten úsměv spatřil, z nějakého důvodu se mi stáhl žaludek. Pokud nastane chvíle, kdy nebudeme mít na výběr a budeme muset Luka zabít... Nemohl jsem Sylphy dovolit, aby to udělala.

Udělám to já.
-------------------------------------------------

~ Začátek mého svévolného stěžování --> Už týden meteorologové slibují ochlazení a u nás je zatím čím dál tím víc vedro. Začínám zvažovat, že se nacpu do mrazáku... vedro ve dne, vedro v noci, člověk se spálí pomalu i ve stínu a od dehydratace ho nezachrání ani 4+ litrů vody... A nic se mi nechce... <-- Konec mého svévolného stěžování. ~

~ V příští kapitole to bude vymýšlení taktiky na Pergia a další povídání o minulosti. ~

<Předchozí>...<Následující>