Kapitola 171 - Luke

Část 1

Když jsem se probral, objímal jsem Zanobu. Ačkoli jsem očividně nebyl homo. To byl důsledek toho, že jsme včera večer moc pili. Včerejší alkohol byl super. Ve svém minulém životě jsem si upřímně myslel: „Co bych získal pitím s chlapy?” Ale mýlil jsem se. Nebylo nic lahodnějšího a příjemnějšího než pít se svými přáteli.

Každopádně jsme se rozloučili, jakmile jsme se zbavili bolesti hlavy detoxikační magií a liknavě se v hostinci nasnídali. Teď bylo léto. Už nebyl žádný sníh. Velmi brzy nastane období říje Zvířecí rasy. Jelikož mé zvíře mělo celoroční říji, vážně na ročním období nezáleželo. Ale jak se dalo čekat, když bylo okolí neklidné, i já jsem neměl stání.

Roxino bříško už bylo velké, takže bylo na čase, aby si vzala mateřskou dovolenou. Ačkoli byla zábava vymýšlet jméno ještě nenarozeného dítěte, za měsíc budu muset následovat Ariel do království Asura. Když bych použil teleportační magické kruhy, mohl jsem se pravděpodobně vrátit hned, ale nebylo přesně známo, kolik měsíců tam strávíme.

Rozhodně jsem nechtěl chybět u porodu. Protože aby mi Roxy porodila dítě, musela snést 10 měsíců nepohodlí. Během toho procesu jsem mohl dělat jen málo, tyto pocity vděčnosti a podobně jsem musel vyjádřit svými činy.

Dítě s Roxy.

Byl to chlapec nebo dívka. Lucy byla holčička, jestlipak by byl tentokrát chlapeček lepší? Ne, chlapeček nebo holčička, na tom nezáleželo. Tak mě tak napadá, že Eris řekla, že chtěla chlapce.

Jak přesně se v minulém světě rozhodovalo o pohlaví? Pokud si to dobře vybavuju, slyšel jsem, že když se něco dělalo, bylo snazší, aby se narodili chlapci nebo dívky. Použít ocet nebo něco takového... Přemýšlel jsem, jestli to na tomto světě šlo kontrolovat magií.

To je jedno, na pohlaví nezáleželo.

Ať už to byl chlapeček nebo holčička, nebude vadit, když je budu upřímně milovat, až vyrostou. V blízké budoucnosti uděláme jedno i s Eris. Spíš bude problém, jestli se Eris bude během těhotenství chovat pěkně.

Ale Eris začala být přece jenom trochu netrpělivá. Uprostřed počínání se mnohokrát ujišťovala: „Tohle to udělalo, že?” nebo „Není o tom pochyb, že?” Ačkoli se o Eris možná dalo říct, že měla silnou sexuální touhu, když viděla Lucy nebo těhotnou Roxy, možná si myslela, že začala pozdě.

V Asurském království nebylo vůbec nezvyklé, že se žena mohla nazývat řádnou manželkou, až když porodila dítě. Nevěděl jsem, co si o tom Eris myslela, ale pokud se jí uleví, až porodí dítě, pak jsem jí tu úlevu chtěl brzy dopřát.

Část 2

Zatímco jsem přemýšlel o takových věcech, dostal jsem se do blízkosti svého domu. Včera jsem neřekl, že noc strávím venku, hádám, že budou naštvané. Ne, neměli jsme tak přísnou domácnost. Ale zůstat přes noc venku nebo nedodržet večerku, v takovém případě bylo lepší ta pravidla znovu objasnit.

Na tomto světě kvetou únosy a nevěděl jsem, co by mohl Hitogami udělat. Dokonce i Lucy poslední dobou postupně rostla. A taky to bylo pro dobro blížících se dětí.

Ano, pravidla pro dobro dětí.

„Hm?”

Pak jsem si všiml, že před naším domem někdo stál. Ten muž tak nějak nahlas s někým mluvil. Hlas toho druhého člověka nebyl slyšet. Když jsem se dlouho a pořádně zahleděl, pochopil jsem, kdo ten muž byl. Se svými hedvábnými hnědými vlasy vypadal jako fešák. Povídalo se o něm, že byl nejoblíbenějším mužem v Magickém městě Sharia.

Luke Notus Greyrat.

„...”

Vzpomněl jsem si na Orstedova slova a deník. Orsted řekl, že Hitogami dokázal manipulovat lidmi. V deníku bylo něco v tom smyslu, že Hitogami zmanipuloval Luka a Luke zatáhl Sylphy do celé té záležitosti s Ariel. To mé já z deníku mělo celkem silný komplex pronásledování. Ale aby se Hitogami vmísil do Arielina a Sylphina osudu, bylo celkem efektivní manipulovat s Lukem. Dokonce se zdálo, že i Sylphy tak nějak věřila jeho slovu.

V boji proti Hitogamimu bylo bez pochyby velmi důležité odhalit Hitogamiho apoštoly a zjistit jejich cíle. S touhle myšlenkou jsem se rozhodl, že chvilku počkám a uvidím. Sklonil jsem se, přesouval se ze stínu do stínu, až jsem ty hlasy slyšel jasně.

„Ach, když si pomyslím, že do tohoto města přijela tak úžasná osoba! Jsi nádherně rozkošná. Ty odhodlané, nádherné oči, ty zdánlivě plynoucí vlasy. Vskutku anděl... ne, jako kdyby sestoupila na zem bohyně krásy! Když jsem na tě prvně popatřil, zamiloval jsem se!”

Slyšel jsem hlas, co mi zdánlivě zraňoval hlavu. Bolela mě z toho hlava. Dokonce ani já jsem neříkal něco tak ubohého. Ale na tomto světě bylo něco takového v pořádku. Když jsem něco takového řekl Sylphy, zarděla se a nesměle se zasmála a řekla: „Dokonce i bez takového vášnivého svádění jsem tvoje, Rudi, ehehe.”

„Ehm, prosím o prominutí. Omlouvám se za pozdní představení. Jsem Luke Notus Greyrat. Jsem druhý syn Notů Greyratů, jednoho ze čtyř lenních pánů z Asurského království.”

...Předpokládejme, že Luke byl Hitogamiho apoštol. Byla vysoká pravděpodobnost, že jeho nadšení ohledně dvoření se žen byla Hitogamiho rada. Luke přece jenom nebyl člověk, co by ženu nikdy nezískal. Zdálo se, že Sylphy brala Luka jako muže, co ženy považoval za kapesníky.

Nebo spíš, komu se to dvořil. Ve stínu naší brány nebyla ta žena vidět. Z žen uvnitř, co se nejvíce hodila na popis anděla, byla Sylphy. Ale Luke by se Sylphy nedvořil. Žena, co se přesně hodila na popis bohyně, byla Roxy, ale tohle mi také neladilo. A tak to byla... Aisha?

„Kdyby to bylo možné, mohla bys mě poctít svým jménem? Ach, samozřejmě není problém, pokud si nepřeješ odhalit své příjmení. Ale prosím, přeji si slyšet tvé nádherné jméno a vrýt si ho do paměti. Alespoň jako útěchu.”

Ačkoli jsem nevěděl, koho se snažil přemluvit, potřeboval jsem znát její jméno. Koho přesně se Luke snažil prohlásit za svou. Pokud to budu vědět, možná pochopím Hitogamiho cíl. ...No, to bylo jenom za předpokladu, že Luke byl vskutku Hitogamiho apoštol. Nebylo nemožné, že ten prostoduchý Luke se zamiloval na první pohled a prostě se jen dvořil.

„Ach, neřekneš mi své jméno. Tak mi alespoň dej tu čest, abych mohl políbit tuto nádhernou ručku. Jenom s tím...”

Luke se pak sklonil a natáhl k té ženě ruku. V mžiku se Lukova hlava zatřásla. Přestal se hýbat. Něco se stalo. Ale nevěděl jsem co. Hitogamiho útok...? Možná, zrovna teď, v tomto okamžiku obdržel od Hitogamiho zjevení.

„...”

Ale zatímco jsem si myslel tohle, Luke padl na kolena a najednou se s bouchnutím zhroutil. Ani sebou neškubl. Přišel o vědomí. Co se stalo. Měl jsem pocit, že jsem tuhle scénu znal. Otřes, pád a bezvědomí... ugh, moje hlava...

„...Pche.”

Z brány vyšla jedna žena a shlédla na padlého Luka. Podívala se po něm a pak špičkou kopla toho zemdlelého člověka do hlavy. Byla to Eris. To Eris Luka zmlátila.

„Co to s ním je, najednou se takhle objevit a mluvit nesmysly...”

Eris s nespokojenou tváří Luka odkopala a odválela na místo, kde nepřekážel ve vstupu do domu. A pak šla zpět dovnitř, jako kdyby se nic nestalo. Opustil jsem své stinné místo a přiblížil se k Lukovi. Bylo mu vidět bělmo.

Pokoušet se o manželku jiného muže, přemýšlel jsem, jestli tenhle chlápek neměl žádnou morálku. Ach, ne, tak mě tak napadá, že jsem Ariel a Lukovi podal hlášení o výsledku boje, ale nemyslím si, že jsem se zmínil o tom, že jsem se oženil. Bylo to jeho první setkání s Eris. Ale stejně, když si pomyslím, že se Luke pokoušel o Eris... Takže tenhle chlápek byl přece jenom Hitogamiho apoštol. Nebo to byl vliv originální historie. Nedokázal jsem dojít k žádnému závěru.

„...”

Nicméně bylo špatné nechat ho tady ležet, pojďme ho přesunout do domu. Až se probere, vyptám se ho na to.

Část 3

„Jsem doma.”

„...”

Zatímco jsem nesl Luka, vešel jsem do domu a Eris mě přišla uvítat. Když spatřila mou tvář, zatvářila se šťastně, ale když spatřila Luka, zamračila se a založila si ruce na hrudi.

„...Ten chlápek, je to tvůj známý?”

„Ach, spíš než můj známý je to Sylphin kolega.”

„A-aha... promiň, praštila jsem ho.”

Oho, Eris byla tak nějak pokorná.

„To nic. Tenhle chlápek musel určitě říct něco divného.”

„To řekl.”

„Tak je to jeho chyba.”

Pokoušel se o mou Eris, tenhle chlápek. Ale i když byl ten špatný, prozatím jsem ho uložil. Hm, v obývacím pokoji bude překážet... hoďme ho do prázdné místnosti v přízemí.

„Hej, Rudee.”

Ale Eris mě zastavila.

„Copak, Eris?”

„Taky přemýšlíš o tom, že mi políbíš ruku?”

Podíval jsem se na Erisinu ruku. Byla to hrubá ruka plná mozolů od meče. Byla to dobrá ruka, co se k Eris hodila.

„Spíš než abych ji políbil, ji chci celou sníst.”

Jak jsem to řekl, Eris mě praštila do břicha. Nebylo v tom moc síly, ale byl to přesný zásah do jater.

„Takovéhle věci, jsou jenom na noc.”

Eris se zardělou tváří se vrátila zpět do obývacího pokoje. Aha, aha, tak dneska byl Erisin den. Na to se těším.

„Ach, správně, kde jsou ostatní? Všichni jsou venku?”

„Ještě spí, protože jsme včera zůstaly vzhůru dlouho!”

Co je tohle, zůstaly dlouho vzhůru. Večírek beze mě? Takže mě nepozvaly, protože jsem si to nezasloužil? ...Takže zatímco jsem já kráčel po květinové cestě muže s mužem, svolaly ženskou schůzi. Doufám, že se navzájem nepomlouvaly.

„Ach, brácho, vítej zpět—” Pak z kuchyně vyšla Aisha. „Kdo to je... pan Luke. Co se stalo?”

„Aisho. Lukovi nemusíš říkat pan.”

„Ale Norn řekla, že když Lukovi neříkáš pane Luku, seniorky na škole se naštvou.”

„To jako vážně.”

Takže měli takovou dohodu. Ale když si pomyslím, že na škole udělali taková podivná pravidla. A pak týrali ty, kteří se jimi neřídili. Norn se snažila ze všech sil, aby ji nešikanovali. ...Nebylo to náhodou tak, že Norn měla Luka ráda, že ne? K tomu bych nesvolil, víš?

„Ach, správně, vyslechni mě, brácho. Všichni jsou strašní. Když jsem šla spát, všechny pily alkohol a dělaly rámus.”

„Ach, takže ses toho neúčastnila.”

„Spala jsem s Leem... ach, a teď poslouchej, brácho. Jak jsem spala s Leem, ráno jsem si říkala, že je nějak mrazivo, a on se Leo počůral. Když jsem mu vyhubovala, kňučel, kňučel, víš? I když vypadá dospěle, je to pořád děcko.”

Zdálo se, že si Aisha užívala každý den. Jak jsem Luka nesl do prázdné místnosti, rozhodl jsem se poslouchat Aishiny historky. Měl jsem pocit, že jsem si s ní tak moc nepovídal. Ne, tak to nebylo.

„A co se stalo pak? Vyčistila jsi to?”

„Samozřejmě. Ach, a pak mi pomohla Eris. Řekla, že to nikomu neřekne. Nevěřila mi, když jsem se jí snažila vysvětlit, že jsem to nebyla já. Brácho, taky bys jí to měl vysvětlit. Navíc já jsem se za celý svůj život nepočůrala...”

„Aha, aha.”

Zatímco jsem si povídal s Aishou, přesunuli jsme se do obýváku. Nebylo nic lepšího, než že se s námi Eris sbližovala.

Část 4

Než se Luke probral, šel jsem se podívat, jak na tom byla Sylphy a ostatní. Leo vychovaně seděl u schodů v druhém patře. Tvářil se dost důležitě, že by člověka nenapadlo, že počůral postel. Nahlédl jsem do pokojů. Roxin pokoj byl prázdný, všude bylo rozházené oblečení. Když jsem viděl, že i Jirou je pryč, určitě už musela vyrazit do školy.

Tak mě tak napadá, Roxy taky pila alkohol? Ačkoli na tomto světě existovala detoxikační magie, přemýšlel jsem, jestli těhotné ženy mohly pít alkohol. Trochu mě to trápilo.

Sylphy spala ve svém pokoji. Z nějakého důvodu spolu s Elinalize. Zdálo se, že včera přišla Elinalize na návštěvu. Pravděpodobně měla času nazbyt, neboť Cliff nebyl doma. Každopádně by bylo zlé, kdybych je probudil, a tak jsem tiše zavřel dveře.

Lilia a Zenith také spaly. Zenith spala jako dítě schoulená do klubíčka. A Lilia spala hned vedle ní. Jelikož se nad nimi pořád vznášel mírný závan alkoholu, zdálo se, že i ony včera pily. Normálně nepily, přemýšlel jsem, jestli byla tahle příležitost tak příjemná.

Pocítil jsem chvilkové nutkání vlézt si za nimi do postele, ale prozatím jsem šel zpět dolů. Když jsem nahlédl do obývacího pokoje, Eris houpala Lucy. Lucy stála na pohovce a snažila se chytit Eris za ruku. Eris ji přitom s nervózním výrazem podpírala. Po téhle hřejivé scéně jsem se vrátil do prázdného pokoje.

Luke už otevřel oči.

„Zdál se mi sen. Sen o andělu s rudými vlasy. Nádherný anděl. A ačkoli byla rozkošná, bylo taky cítit její sílu. Vážně to byl můj ideální anděl a když jsem se ji pokusil políbit, vzbudil jsem se.”

Luke se trochu sebral a opakovaně mumlal něco, čemu jsem nerozuměl. Určitě ještě přetrvávalo nějaké to poškození mozku po Erisině úderu. Ne, řekl něco o andělovi.

„Prosím, uklidni se, seniore Luku. Nebyl tu žádný anděl s rudými vlasy.”

„Ach... Rudee...” Luke se na mě podíval, byl duchem nepřítomný. „Co tady děláš, Rudee. Hm, tady... jsem v tvém domě? Zrovna teď, u brány, anděl?”

Porucha paměti. Zatímco přišel o paměť, ten pocit, že by se setkal s Hitogami... neměl jsem takový pocit.

„Aach!” vykřikl Luke, když se podíval za mě.

Když jsem se ohlédl, byla tam Eris. Nahlížela ze dveří, co jsem nechal otevřené.

„Pche!”

Když se po Lukovi letmo podívala, odfrkla si a vrátila se do obýváku. Jestlipak se o něj trochu bála? Nemohlo to být tak, že se o Luka začala zajímat, že ne...? Rozezněl se vnitřní poplach dívky Dey, ale bylo to v pohodě, ne?

„Ach, počkej prosím, tvoje jméno, aspoň mi řekni své jméno! A když už budeme v tom, i tvoji adresu a jakou květinu máš ráda! A typ mužů, co se ti líbí!”

„Prosím, uklidni se, seniore Luku. Bydlí tady.”

Zarazil jsem Luka, co se snažil vyskočit z postele.

Luke mě popadl za ramena, přiblížil se ke mně a se zoufalou tváří řekl: „Rudee, když je u tebe v domě, znamená to, že je tvoje známá, že?! Řekni mi, kdo přesně to je?”

„Eris Greyratová. Je to žena, co se nedávno stala mojí manželkou.”

„Co... manželka...” Luke ztuhl. „Takže je tvoje... žena?”

„Ech, dalo by se to tak říct.”

Možná by bylo přesnější říct, že jsem byl její muž.

„Aha...”

„Promiň.”

Když jsem se instinktivně omluvil, Luke byl zmatený. „Proč se omlouváš? V tomhle by mělo platit: kdo dřív přijde, dřív mele.”

„No, to je možná pravda.”

Tohle bylo možná kvůli tomu, že jsem si vyslechl Orstedovu historku. Tak nějak jsem se cítil provinile. Ta historie, kdy měli být Luke a Eris spolu. Byl to pocit, jako kdybych dostal balíček, co jsem neměl dostat, i když ho doručili ke mně domů. Ne, i tak se nic nezmění na tom, že jsem se stal Erisiným domácím učitelem, že jsme spolu procestovali Magický kontinent a že jsme spolu měli svoje poprvé.

Jak jsem se tím trápil, Luke si povzdechl. „Často se stává, že se víc mužů zamiluje do jedné dobré ženy. Také se často stává, že se víc žen zamiluje do jednoho dobrého muže.”

Najednou začal mluvit.

„Muži si můžou vydržovat tolik žen, kolik zvládnou. Ale naopak to neplatí. Bůh takhle lidi nestvořil. Muž přece jenom může učit několik žen najednou, ale ženy můžou mít dítě jen s jedním mužem. Myslím, že mezi magickou rasou jsou některé ženy, co můžou počít dítě s více muži najednou, ale lidská rasa taková není.”

No, to byl celkem mužsky orientovaný náhled na svět. Ačkoli já si myslel, že mohla existovat i ta druhá varianta. Jediná žena s více muži, to byl převrácený harém.

„A dobré ženy pak skončí po boku mužů s nejvíce schopnostmi. Ty máš sílu, peníze, postavení a čest. Naprosto chápu, proč za tebou andělská Eris přišla. A proto...”

Luke, co do teď mluvil, potřásl hlavou. „Ne, to ne. Nepřišel jsem sem mluvit o něčem takovém.” A pak si hluboce povzdechl. „Dneska jsem tě přišel požádat o laskavost.”

„Hoo.”

Posadil jsem se příměji.

Část 5

Kontakt v téhle době, s tímto načasováním.

Hitogamiho apoštol.

Změna v historii.

Nebylo možné, aby to nemělo souvislost. A o jakou laskavost teď požádáš? Něco, co povede k mému pádu. Nebo aby se Ariel nestala královnou. Hitogamiho první úder.

„S námi... nezvážil bys, že bys pracoval s princeznou Ariel?”

Když jsem ta slova zaslechl, nedokázal jsem si pomoct a zmátlo mě to. Co tím myslíš? Necháš mě spolupracovat? Ne naopak?

„Tvé magické schopnosti a umění konverzace ti umožňuje prohloubit přátelství s lidmi, s kterými se špatně jedná. Přežil jsi souboj s Dračím bohem a také máš dostatečné bojové schopnosti, že tě přijal za svého podřízeného. To je něco strašlivého.”

Trochu mě mrazilo, když mě tak moc chválil.

„Ale pokud tě do toho zatáhneme, zničíme tím Sylphino štěstí.”

Luke váhal a pak vzhlédl.

„A proto se nedá říct, že jsi s námi tolik aktivně nespolupracoval. Já a ani paní Ariel si nepřejeme Sylphy dál zatahovat do sporu v Asurském království.”

Měl jsem za to, že to už řekli. Bylo to během mého souboje s Lukem.

„Ale...” Luke sklopil zrak. Ta póza fešákova stínu. Zdálo se, že ženy tohle velmi oklamalo. „Paní Ariel se vzdala pomyšlení, že by pana Pergia přesvědčila.”

„No, když uvážím situaci, předpokládám, že jo.”

„Za těch 6 let jsme se propagovali u Třech velkých magických národů a podařilo se nám si naklonit mnoho šlechticů a mágů. Mezi nimi je i šlechta z Asury a lidé s velkou politickou mocí, ale... na rozhodující úder to nestačí. Přece jen to jsou lidé, co jsou mimo Asurské království.”

„Hm...”

„Ale pan Pergius je člověk, co by se mohl stát naším rozhodujícím úderem. Má v Asurském království nezměrnou politickou moc, silné slovo a bojové schopnosti. Kdybychom měli toto pouto, paní Ariel by na své cestě k trůnu o hodně pokročila. Samozřejmě se to pořád nedá říct s jistotou...”

Luke to myslel vážně. Alespoň jsem necítil, že by mě klamal nebo mi lhal. Nezbytný člověk, kterého bylo třeba, aby se Ariel stala královnou. Smýšleli o Pergiuovi velmi dobře.

„Ale původně to byl plán, co jsme pustili. Věřili jsme, že i bez pana Pergia to nějak zvládneme. Zabralo by nám to o pár let déle... Ale i tak jsme věřili, že jsme pořád měli šanci vyhrát.”

Já jsem si tím nebyl tak jistý. Podle Orstedových slov mělo stále ještě trvat tak 20 dní, než sem dorazí zpráva, že král onemocněl. Pokud jsi předem slyšel Hitogamiho radu, myslím, že by neřekl to „o pár let déle”.

„Takže... chci, abys nám půjčil svou moc, abychom měli rozhodující sílu a zajistili si šanci na vítězství.”

„...Já politice vůbec nerozumím? Také tu je možnost, že nebudu nijak užitečný.”

„Jsi muž mnohem většího potenciálu, než jsme si mysleli. Jsem si jistý, že jen ty sám budeš dostatečnou silou.”

„Nejsem nijak zvlášť skvělý.”

„I když nejsi nikdo významný, máš spolehlivou vojenskou sílu a osobní konexe. Pan Pergius, Dračí bůh, Démonický lord, princ ze Shirone, vnuk papeže svatého Milise, kmen Dorudia, Silent 7hvězd. Jen tvoje osobní konexe jsou něco. Nebudu tě žádat, abys nám dovolil použít své osobní konexe. Ale člověk s takovými osobními konexemi má 'něco'. A já chci, aby se to 'něco', ať už je to sebemenší, obrátilo k paní Ariel.”

„...”

Přemýšlel jsem, že pod vší tou chválou byly nějaké ty lži. Ale možná to bylo tím, že moje styky s Lukem byly celkem plytké. Ale stejně, co to bylo. Byl Luke Hitogamiho apoštol nebo ne. Taky jsem měl Orstedovy instrukce, takže i kdyby mě Luke nepožádal o laskavost, měl jsem v úmyslu Ariel podpořit. Ale bylo to v rámci Hitogamiho očekávání nebo ne...

...Měl bych prozatím zjistit, jak zareaguje?

„Bylo to... kdo ti dal ty instrukce?”

„Instrukce...? Ne, paní Ariel si to nepřála.”

„...Poradil ti to někdo jiný?”

„Došel jsem k tomu sám.”

„Přijde ti jméno Hitogami povědomé?”

„Hitogami... slyšel jsem to v paláci pana Pergia, co to je?”

No, předpokládám, že kdyby byl Hitogamiho apoštol, neodpověděl by mi upřímně. Když jsem já byl apoštol, taky jsem o tom neřekl ani slovo... Vryl jsem si do paměti, že Luke působil záhadně.

„No ano, možná to zní protichůdně. Taky chceme, aby Sylphy byla šťastná. Pokud ji zatáhneme do roztržky v Asuře, zničí to její štěstí. Pokud nás Asura prohlásí za vzbouřence, ani Tři velké magické národy nám pravděpodobně nenabídnou ochranu.”

Toho jsem se taky bál. V deníku Zanobu zabilo Království svatého Milise. Udělat si nepřítele z celé země znamenalo, že jste nevěděli, co udělají. Byl jsem si jistý, že bych byl schopen v pořádku bojovat. Kdybych do nich ve vší vážností udeřil magií, mohl jsem vyhladit celkem velké množství nepřátel najednou. Pokud bychom dokončili opravy magického brnění, do určité míry bych je byl schopen v boji na blízko přemoct. Dokonce i Orsted řekl, že neměl v úmyslu jít do boje naplno.

Na druhou stranu.

Pokud by člověk dokázal vyhrát v přímém boji, pak bylo v pořádku být nepřátelský. To byla dětská logika. Byli hlupáci, co vyzvali na souboj zápasníka a bojovali prázdnýma rukama. Nechat se bodnout nožem do zad, nechat se otrávit nebo použít peníze a vyvinout na osobu nátlak. Pokud jste člověka nedokázali porazit silou, pak nevadilo, když jste vyhráli jiným způsobem než silou.

Moje já v deníku mělo silné spojení se zemí a měl vlastní ochranu. Naštěstí mě nepronásledovalo Asurské království. A když je Milis požádal, aby mě vydali, Asura řekla ne, protože jsem byl do jisté míry zemi prospěšný.

Přemýšlel jsem, jak to dopadne tentokrát. Přemýšlel jsem, jestli se na nás nebudou sápat, když je tu Leo. Ze strachu, že by se jejich vztah se Zvířecí rasou zhoršil. Přemýšlel jsem, do jaké míry Leo mou rodinu ochrání.

Orsted řekl, že všechno bude v pořádku, pokud budu mít strážné magické zvíře. Řekl něco v tom smyslu, abych svou rodinu nechal chránit strážným magickým zvířetem se silným osudem. Že ji to tak ochrání. Ale stejně jsem přemýšlel, jestli to jen jeden pes zvládne...

„...Ale když jde o tebe. Myslím, že i když tě do toho zatáhneme, dokážeš zachovat Sylphino štěstí. Máš přece podporu Dračího boha.”

Kdo ví. Orsted měl na různých místech jen slabý vliv. I když všichni lidé žijící na tomto světě věděli o existenci Sedmi světových velmocí, zdálo se, že úplně nechápali, jak moc silní nebo úžasní ti jedinci byli.

„I když mám podporu Dračího boha, pořád je můj život v ohrožení.”

„...No, to je pravda,” řekl Luke jedním dechem. Podíval se mi přímo do očí. „A proto, zrovna teď, je to jen pro vlastní dobro. Chci z paní Ariel udělat královnu, i kdybych tím měl zničit Sylphino štěstí.”

Luke na mě zíral intenzivníma očima. Já to snášel, aniž bych pohled odvrátil. Podivné bylo, že mi nepřišlo nepříjemné, že Sylphy znevažoval. Luke měl možná nečekaně silný pohled. Dle síly jeho blyštících očí byste si pomysleli, že by se zřekl všeho, jen aby dosáhl svého cíle. Cítil jsem z něho pocit hrůznosti, což mi připomnělo Ruijerda.

„Ptám se tě: nepůjčíš paní Ariel svou sílu?”

Jelikož se nezmínil o tom, jakou bych dostal odměnu, kdyby se Ariel stala královnou Asurského království, pravděpodobně to bylo proto, že tato žádost nevzešla od Ariel, ale zakládala se na jeho vlastním úsudku. Proto to bylo to: ptám se tě.

„...”

Když tak zavzpomínám. I když mnou Hitogami manipuloval, pořád jsem to byl já. Kromě toho, že jsem dostal radu, jsem také zoufale přemýšlel o tom, abych se vydal lepším směrem. Luke je na tom možná stejně. Luke se možná svým způsobem horečnatě snaží ze všech sil. Když jsem o tom přemýšlel, chtěl jsem jim za každou cenu pomoct...

Ale já jsem nebojoval proti Asurskému království nebo proti Ariel. Ale proti Hitogamimu. Kdybych přešel na Arielinu stranu, bylo možné, že to Hitogami čekal. A v tom případě to rozhodně musím zkonzultovat s Orstedem.

„Nech mě to prokonzultovat s blízkými.”

Jak jsem to řekl, Luke se zatvářil, jako kdyby se mu chtělo brečet a smát zároveň. Určitě si musel myslet, že ho odmítnu. A pak pomalu vstal.

„...Rozumím. Omlouvám se, říct něco nemožného.”

„Ne, oficiální odpověď ti dám později. Rozhodně ti odpovím.”

Luke odešel z místnosti se svěšenými rameny. Následoval jsem ho, abych ho vyprovodil. Z malé místnosti jsme prošli chodbou ke vchodovým dveřím. Po cestě jsem vzhlédl na schody k Leovi, jehož pozice se nijak moc nezměnila. Seděl u schodů v druhém podlaží a potichu vrčel. Jako kdyby říkal, že kolem něj nikdo neprojde. Jak se dalo čekat, Luke byl černý.

Ačkoli jsem nevěděl, jestli Leo svým čichem dokázal rozeznat, jestli byl někdo Hitogamiho apoštolem nebo ne.

„Ach...”

Eris vykoukla z obýváku. Pravděpodobně proto, že zaslechla to vrčení. Když ji Luke spatřil, svižně si položil ruku na hruď a elegantně se uklonil.

„Madam, i když jsem to nevěděl, odpusťte mi prosím mé dřívější chování. Nechť přijde den, kdy se zase setkáme.”

„...”

Eris popadla lem své sukně a chtěla udělat pukrle, ale všimla si, že má kalhoty. Zatvářila se rozpačitě a založila si ruce na hrudi.

„Příště hosta řádně přivítám!”

„Velmi děkuji, teď mě prosím omluvte.”

Ale v tom okamžiku.

„Fuaa... Eris, všichni ještě spí, nemluv tak nahlas.”

Zrovna v té chvíli sešla ze schodů Sylphy. Vypadala ospale. Když spatřila Luka a mě, zastavila se.

„Ach, vítej zpět, Rudi... ach? Přišel Luke. Co se děje? Stalo se něco paní Ariel?”

„...Jen jsem se zastavil kvůli jedné maličkosti.”

„Hm... No, v klidu si to vyřiď. Nabídnu ti čaj?”

„Ne, díky, zrovna jsem se chtěl vrátit.”

„Aha. Taky za chvilku přijdu. Do té doby se postarej o paní Ariel.”

„Jistě.”

Luke se osaměle zasmál a pak odešel z mého domu. Sylphy a já jsme ho vyprovázeli, až dokud nevyšel z brány. Z Lukových zad sálal žal, působil jako znavený úředník.

„...”

Něco se dalo do pohybu. V srdci jsem cítil takovou předzvěst. Doba příprav skončila. Když bych měl říct, co jsem udělal, povolal jsem strážné magické zvíře, Lea, a požádal jsem Cliffa, aby zapracoval na Orstedově kletbě.

Udělal jsem toho málo, nemohl jsem se zbavit pocitu, že jsem přípravu zanedbal... Přinejmenším řekněme, že vyrazím s bojovým duchem.

Zatímco jsem takhle přemýšlel, rozhodl jsem se kontaktovat Orsteda.
-------------------------------------------------

~ Příští kapitola, že by akce? Nebo jen další zdlouhavé povídání? ~

<Předchozí>...<Následující>