Kapitola 168 - Na první misi

Část 1

Následujícího dne.

Podruhé jsem zamířil k Orstedovi. Dneska jsem šel sám. Požádal jsem Eris, aby strážila dům. Zrovna teď je hlídací pes. Pokud k nám přijde někdo podezřelý, má Aishe pomoct poslat ho pryč. S tímhle je bezpečnost mého domu dokonalá. Nechal jsem ji strážit dům, aspoň do té doby, než povoláme ochranné magické zvíře.

Jelikož se mnou včera šla Eris, mělo by být v pořádku s sebou vzít Sylphy a Roxy... Ale kvůli Orstedově kletbě by k němu s největší pravděpodobností cítily nepřátelství. Nakonec je lepší jít sám.

Část 2

Před chatrčí byl Zanoba, mrtvý.

Opíral se o téměř 3 metry vysokou kovovou masu, ležel tváří dolů.

„To ne...!”

Rychle jsem k němu přispěchal, položil mu ruku na rameno a zatřásl jím.

„To jako vážně, hej, Zanobo... hej!”

Tep——tepal.

Zorničky——se hýbaly.

Dech——cítil jsem ho.

Teplota těla——teplé.

Vypadá to, že byl pořád naživu...! Příliš jsem se ukvapil. Není mrtvý. Jenom spí.

„Haa... úplně mě to zmátlo...”

Ježíši, skoro jsem se rozbrečel. Proč tenhle chlápek spí na takovém místě? Jako člen královské rodiny by měl spát na měkké posteli... Přece jenom je v pokročilém věku. (pozn.: Něco přes dvacet a ne víc než třicet, to na senilitu ještě nebude, Rudi.)

Zatímco se mi takhle ulevilo, z chatrče vyšel Orsted.

„Přišel jsi, Rudee.”

„Ach, ano, zrovna jsem dorazil.”

Orsted pohnul očima a zíral na Zanobu a mě. „Včera v noci Zanoba Shirone najednou přišel a přinesl s sebou tamto.”

„Tamto?”

„To brnění, co jsi použil.”

Ach, když jsem se na to pořádně podíval, nebyly to trosky toho magického brnění? Na první pohled jsem to nedokázal poznat, protože to bylo rozdělené na díly. Když tak o tom přemýšlím, když jsem se vrátil, abych podal hlášení, řekl jsem jim, aby ho tam prostě nechali, protože je rozbité. A taky jsem řekl, že se pro něj brzy vrátím.

„Takže když jste se potkali, bojovali jste spolu?”

„Aa.”

Zanobu jistě ani nenapadlo, že by tady narazil na Orsteda. Možná by bylo lepší, kdybych mu o tom včera řekl... No, není vidět žádné vnější zranění, zdá se, že na něj Orsted šel zlehka.

„Nakonec tu kletbu nedokázal snést, takže řekl, že to nechá na tobě, a odplazil se támhle. Opravdu si tě moc váží.”

„Zanobo~!”

Bez přemýšlení jsem přispěchal k Zanobovi a začal na něj aplikovat léčivou magii. Jelikož neměl žádné vnější zranění, s největší pravděpodobností nemělo smysl ji používat, ale přinejmenším jsem chtěl, aby se v poklidu vyspal. Nebo spíš když sem takhle dopadl, přistál na hlavu. Orsted nemá žádné smilování.

„Takže zase otevře oči, že?”

„Uspal jsem ho pomocí hypnotické magie, co se předává v kmeni Nuka. Za pár hodin se probere.”

Aha.

Pomocí hypnotické magie. Copak je to asi za magii? Dá se s ní volně manipulovat s protivníkem? Například kdybych Sylphy rozkázal, aby si vyhrnula sukni, udělala by přesně to, co jsem jí řekl? Ne, Sylphy by to udělala i bez hypnózy. Na druhou stranu abych jí to mohl rozkázat, nejdřív by na sobě musela mít sukni. Skvělá by byla minisukně. Taková ta minisukně, co nosí víly, ta by Sylphy opravdu slušela. Ačkoli v téhle zemi neprodávají nic jako minisukni.

No, ale kdyby se dalo volně manipulovat s druhými, tak by to Orsted používal časteji. Vypadá to, že to nejlepší, co se tím dá dosáhnout, je člověka uspat.

„Pojďme dovnitř pokračovat ve včerejší konverzaci.”

Jak to Orsted řekl, okamžitě šel dovnitř.

Když jsem přes Zanobu přehodil plášť a magií vytvořil stříšku, šel jsem dovnitř.

Po cestě domů ho přivedu k Ginger.

Část 3

„Takže to je možná náhlé, ale pojďme k hlavnímu tématu.”

Když jsem slyšel Orstedova slova, posadil jsem se ke stolu. Orsted si z náprsenky vytáhl deník a položil ho na stůl.

„Byl to celkem zajímavý deník... i když mám trochu zájem o magii cestování časem, jelikož ji nedokážeme replikovat, prozatím to necháme tak.”

„Ano.”

„Ačkoli je tu pořád pár věcí, co mě trápí... Než se začneme bavit o obsahu toho deníku, nejdřív mi řekni o svých dosavadních konverzacích s Hitogamim. Dostanu z tebe všechno.”

„S radostí.”

Pak jsem si všechno vybavil a odříkal. Od toho prvního setkání s Hitogamim a všechno poté. Do teď jsem se s Hitogamim setkal...

Přímo po teleportaci.

Ve městě Rikaris.

Ve Větrném přístavu.

Ve Východním přístavu.

Hned poté, co mě Orsted skoro zabil.

Než jsem nastoupil na Magickou univerzitu.

Těsně předtím, než jsem se vydal na kontinent Begaritto.

Těsně předtím, než jsem přišel z budoucnosti.

Hned poté, co jsem přišel z budoucnosti.

Během příprav na boj s Orstedem.

Těchto deset setkání. Každé jsem dopodrobna rozebral. Co z toho vzešlo, co přesně a jak se to stalo.

Přímo po teleportaci. Řekl mi, abych se spolehl na Ruijerda. V důsledku čehož jsme se stali dobrodruhy.

Ve městě Rikaris. Řekl mi, abych přijal misi ohledně nalezení domácího mazlíčka. V důsledku čehož jsem se setkal s Jarilem a Veskel, ale nakonec nás to přinutilo město opustit.

Ve Větrném přístavu. Abych zašel do zadní uličky s jídlem. V důsledku čehož jsem se setkal s Velkou démonickou císařovnou a získal jsem démonické oko. (Pozn.: Tady podle mě Hitogami chtěl, aby se seznámil s tím opilým loďařem, kterého zmlátil, a dostal se na jeho novou loď, co zapíjel...)

Ve Východním přístavu. Ukázal mi předpověď a řekl mi, abych šel do Shirone. V důsledku čehož jsem se seznámil se Zanobou a zachránil jsem Liliu a Aishu.

Hned poté, co mě Orsted skoro zabil. Nedostal jsem žádnou radu.

Než jsem nastoupil na Magickou univerzitu. Řekl mi, abych šel na Magickou univerzitu a zkoumal manovou kalamitu. V důsledku čehož jsem se znovu shledal se Sylphy a oženil se s ní.

Těsně předtím, než jsem se vydal na kontinent Begaritto. Řekl mi, abych nešel na kontinent Begaritto. V důsledku toho, že jsem ho neposlechl, Paul zemřel, ze Zenith se stal invalida a já se oženil s Roxy. Hitogami řekl, že kdybych nejel, Paul by přežil.

Těsně předtím, než jsem přišel z budoucnosti. Řekl mi, abych šel do sklepa. Jakmile jsem se pokoušel jít, přišlo mé budoucí já a řeklo mi, co by se stalo. Ta krysa byla rozhodně uvnitř.

Hned poté, co jsem přišel z budoucnosti. Objevil se s nespokojeným výrazem na tváři a řekl mi, abych zabil Orsteda. Zařídil jsem se podle toho a začal jsem s přípravami na Orstedovo zabití.

Během příprav na boj s Orstedem. Volně mluvil o brnění. V důsledku čehož se dokončení uspíšilo.

Orsted v tichosti naslouchal mému povídaní. Ani nic nedodával, ani se na nic neptal. Jen v tichosti poslouchal.

„—To je celé. Pochopil jsi z toho něco?”

Když jsem se ho na to zeptal, Orsted přikývl. „Aa, pochopil jsem, jak přesně tě využil.”

Och. Takže to byl fakt. Co jiného čekat, Orsted v tom byl expert.

„Využil tě, aby změnil historii.”

„Hm, historii.”

„Historie předurčená silným osudem se původně neměla změnit.”

„...To proto, že je můj osud silný?”

„Ano.”

Zdálo se, že moc mého osudu mohla změnit historii.

„Ale pokud máš v úmyslu to změnit, tak se to změní, ne?”

„Aa.” Jak Orsted přikývl, poklepal na deník, co ležel na stole. „Ale nechápu důvod, proč Hitogami takhle změnil historii.”

„Copak tím důvodem není vyhnout se vlastní smrti?”

„Nevěř slepě jeho slovům.”

„Ach, dobře.”

No, byla tu možnost, že mi lhal.

„Každopádně jsem pochopil jedno.”

„A copak to bylo?”

„Poté, co si takhle změnil historii, ho nakonec čeká příznivá budoucnost.”

„Aha.”

A Orsted pak jedním dechem řekl: „Takže tě nechám změnit historii na budoucnost, co bude příznivá mě.”

Takže to nebylo vrátit se na původní cestu. To dává smysl. Co se nestalo, není součástí historie. Historie je to, co vytvoříte.

„Je to celkem opakující.”

„Už teď se připravuji a jednám, zatímco přemýšlím, co se stane za 100 let. Co se stalo a co se stane, všechno je strategická příprava. Kvůli Nanahoshi a tobě se to celé zkreslilo...”

Za 100 let. Vypadalo to, že se začal připravovat dávno. Aby nyní změnil svou strategii se už nezdálo uskutečnitelné.

„...Jen abych si potvrdil, vypadá to, že se nemůžeme dostat na místo, kde Hitogami přebývá a společně ho porazit, že?”

„Dokud nenasbíráme skryté poklady, nedostaneme se k němu.”

„A nemůžeme je nasbírat hned?”

„U čtyřech to možné je, ale poslední má v držení Laplace. Laplace se znovu zrodí zhruba za 80 let. ...Já ty skryté poklady sesbírám. Nejednej egocentricky?”

Egocentricky nebo ne. Nebylo to tak, že bych věděl, kde se ty skryté poklady nacházely. Ačkoli se v deníku psalo, že je mělo v držení pět dračích vůdců. Ale já znám akorát Pergiův palác. Hm? Ale copak ten plán není v ohrožení, když už Bláznivý dračí král Chaos zemřel?

„Slyšel jsem, že Bláznivý dračí král Chaos zemřel, nevadí to?”

„Chaosovu část jsem už vyzvedl.”

Aha, takže už to připravil.

„Ale Hitogami už možná předvídal náš plán, abych změnil budoucnost.”

„Hm?”

„Není tu také možnost, že když budeme jednat takhle, že si vykopeme vlastní hrob?”

„Ne. Je tu velká možnost, že má charakteristiku, kdy mu bezpodmínečně věří všechny živoucí bytosti na tomto světě. A k tomu má silný vhled do budoucnosti... na druhou stranu se nedokáže moc dobře vypořádat s abnormalitami.”

Aha. Jestlipak měl Hitogami také kletbu... Ale ne, to by neměl žádnou důvěru. Já jsem mu přece jenom nevěřil. Ale na druhou stranu na mě nefunguje ani Orstedova kletba. A tak by na mě nemusela působit ani Hitogamiho kletba. Měl jsem pocit, že Hitogami při konverzaci se mnou zápolil. Ale když tak zavzpomínám, na začátku jsem mu vážně dost věřil.

Takže se dá říct, že ta kletba nefungovala úplně? Takže tu také byla možnost, že se jednoho dne začnu Orsteda bát? Ne, Orstedovy informace možná nejsou naprosto správné. To, že Hitogamimu bezpodmínečně věří všechny živoucí bytosti. Je tu možnost, že se to dá vyloučit. Nakonec jsem neměl ponětí, co je správné a co ne.

Nečekané bylo, že výrok „kletby na mě nepůsobí” je možná pravdivý jen napůl. Nejdřív jsem byl z Orsteda celkem vyděšený. Na druhou stranu jsem po cestě začal Hitogamimu víc a víc věřit. No jo, o tomhle nic nevím. Pustím to k vodě.

„I když hledíš dopředu... možná nevyhraješ.”

„Vyhraju,” prohlásil Orsted. „Není všemocný, zbývá už jenom jeden krok.”

Ta slova nepatřila mě. Bylo to, jako kdyby Orsted přesvědčoval sám sebe. Orsted měl v úmyslu vyhrát. I kdyby se v půlce ukázalo, že nejsem dost dobrý, budu to já, kdo nakonec vyhraje. Cítil jsem takovou odvahu. Ten je ale spolehlivý.

„Prozatím změníme nejbližší událost, co změní historii.”

„Nejbližší?”

„Správně.” Pak Orsted pokračoval: „Udělat z druhé princezny z Asurského království, Ariel Anemoi Asury, královnu Asurského království.”

„Ooch.”

„Pokud to bude nezbytné, budeme ji ovládat jako loutku.”

„Ooch?”

Jako loutku. Jak to mám říct, z těch slov jsem měl špatný pocit.

„Jestlipak se s Ariel dá tak snadno manipulovat.”

„I když jsem řekl loutka, není to nic tak přehnaného. Bude stačit, když budeme mít s Asurským královstvím do budoucna svazky.”

„Aha.”

Když řekl svazky do budoucna, bylo to v očekávání dalších 100 let. Pokud teď něco začneme, výsledky se ukážou za 100 let. Například pomoct ohledně magického studia. Například posílit výzbroj. Například uhasit tu jiskru, co povede ke zkáze království.

„Jestlipak bude v pořádku, když něco takového uděláme.”

„S tím není žádný problém. Hlavně v historii, co znám, se Ariel měla stát královnou.”

„Ho, bylo by možné vyslechnout si podrobnosti o té historii?”

„Dobře.”

Orsted přikývl a začal vyprávět.

Část 4

„Dle původní historie se Ariel Anemoi Asura měla stát královnou. To bylo chráněno výrazně mocným osudem... byla to jistota.”

„Člověka by to nenapadlo, když vidí nynější Ariel.”

„To předpokládám.”

Poslední dobou začalo Arielino štěstí slábnout. Dokonce i já jsem viděl a chápal, že v hovorech s Pergiem nikam nepokročila. Možná to bylo kvůli tomu, že se zdálo, že Sylphy měla napilno chodit sem a tam. Ačkoli se snažily ze všech sil, působilo to drsně.

„Aby se Ariel stala královnou, je třeba moci tří lidí. Prvním byl magický strážce Derrick Redbat.” (Pozn.: Rudý netopýr, asurská šlechta má ve jménech vždycky barvu a zvíře).

Magický strážce Derrick. Byl to mág, co byl v Arielině doprovodu před Sylphy. Zdálo se, že zemřel v manové kalamitě.

„Byl to inteligentní muž se silnými ambicemi. Kdyby k manové kalamitě nedošlo, bylo Ariel souzeno se setkat s Pergiem. A při té příležitosti to byl Derrick, kdo Pergia přemluvil.”

Takže takhle řečeno, kdyby ten chlápek Derrick byl teď naživu, nebyli by v takové situaci.

„A i po korunovaci Derrick zůstal jako Arielin rádce a nakonec se z něj stal premiér.”

Premiér. Není divu, že to byl tak důležitý člověk.

„Takový člověk zmizel kvůli manové kalamitě?”

„Správně. Ačkoli ho měl chránit silný osud... zemřel.”

Dokonce ani osud se nezdá být neomylný. Bylo by lepší, kdybych si nemyslel, že nemůžu zemřít jen kvůli tomu, že mám silný osud.

„Jinými slovy bude v pořádku, když najdeme jiného člověka.”

„Ne, pokud už s ní budeme manipulovat, premiér by nám jen překážel. Není ho třeba.”

„Dokáže to Ariel bez premiéra?”

„Když Ariel přišla do Magického města Sharia, došlo ke změně v nadaném personálu. S tím není žádný problém.”

Takže to nevadí. Zdá se, že kdyby se pokusili držet původní cesty, akorát by se to otočilo proti nám. No, takhle řečeno bude lepší, kdyby se premiér nestal ze mě. Nejsem nijak zvlášť chytrý.

„Druhým člověkem byla Eris Boreas Greyratová.”

„Eris?”

Copak s tím ta měla společného. Kromě toho, že Eris pocházela z asurské šlechtické rodiny, neměly ty dvě nic společného.

„Původně měla Eris trénovat šerm a poté vstoupit do asurského rytířského řádu. Tam by se setkala s Lukem a bylo jim určeno se vzít.”

„Hee~.........”

V hrudi jsem pociťoval pálení.

„Počkat, ta představa, že by se Eris provdala za Luka, mi přijde nemožná.”

„Pro Luka to byla láska na první pohled.”

„To jako vážně.”

Takže Luke byl tohle, co? Potomek hrdiny nebo tak něco? Ne, nebylo by nic divného, kdyby se do Eris na první pohled zamiloval. Byla neuvěřitelně krásná. Měla obrovskou hruď. Tělo měla celkem erotické. Nebylo by nic divného, kdyby se někdo nechal najednou oklamat jejím vzezřením.

„Bez ohledu na to, jak moc ho mlátila, nakonec se vytrvalým útokům Luka Nota Greyrata poddala. Ale po svatbě byli celkem šťastný pár.”

Hm. Šťastný pár. Hee~ haa~ ...když se podíváte pořádně hluboko, dokonce i Eris má své roztomilé stránky. ...Ale měl jsem pocit, jako kdyby mi někdo přebral manželku. Správně, až se vrátím, zezadu Eris prohmátnu hruď. S největší pravděpodobností mě praští, ale všechno... všechno má svou cenu. Abych se dotkl těch prsou, nevadilo by, ani kdyby se ze mě stala kulička.

„Pro tebe to bude nepříjemné téma.”

„Ehm, upřímně řečeno...”

„Aha. Tak to shrnu.”

Já o jiné historii nevím. Historie, kdy se Eris dala dohromady s Lukem, neexistuje. V nynější historii jsem to jenom já, co získává Erisinu lásku. Eris je jenom moje.

„Na rozdíl od teď byla Eris Boreas Greyratová, o které jsem věděl já, šermířka, co měla potenciál dosáhnout na řád světce. Protože byla z dobré rodiny, byla nádherná a měla přísnou povahu, nazývali ji Rudým lvem.”

Rudý lev. Pokud si dobře vzpomínám, od dětství Eris říkali divoká opice nebo tak něco. Pokud to porovnám, zdálo se, že si polepšila. Ačkoli teď byla známá jako Bláznivý král meče... počkat, nakonec je pořád zvíře.

„Spolu s Lukem nesčetněkrát ochránila Ariel před vrahy a pomohla vydláždit její cestu ke královskému trůnu.”

„Takže teď to je Sylphina pozice.”

„Správně.”

„...A co se v té historii mělo stát se Sylphy?”

Ačkoli to nemělo žádnou souvislost, zeptám se na to.

„Sylphiette se stala učednicí Roxy Migurdie a dobrodružkou. Zdálo se, že ji kvůli jejím zeleným vlasům neměli moc v oblibě, ale nakonec se jí podařilo pokořit pár kobek a stala se světoznámým Výzkumníkem kobek.”

„Ooch.”

Neuvěřitelné, Sylphy. Co jiného čekat od mojí Sylphy. Až se vrátím, dovol mi ti olíznout ucho.

„A za koho se Sylphy provdala?”

„Nemluvím proto, abych ukojil tvou intelektuální zvědavost.”

Tak mi to bylo přímo řečeno. Omlouvám se. Ale když jsem začal být skleslý, Orsted si povzdechl a pokračoval: „Dle mých znalostí se Sylphiette a Roxy neprovdaly a žily svobodné.”

Vážně, moc děkuji.

Aha, aha. Takže Sylphy a Roxy byly svobodné. Ach~ takže ty dvě patří jenom mě. Měl jsem tak nějak radost. Zvláště poté, co mi bylo řečeno, že se Eris a Luke měli vzít. Takže tohle je to, čemu se říká majetnickost, co? Ty dvě patří tomuhle muži. Rozhodně je nikomu nevydám.

„Je ještě někdo v tvé rodině, jehož historii chceš znát?”

„Ne, pokračujme v řeči.”

Ačkoli jsem chtěl slyšet... Historku o světě, kde jsem neexistoval. I kdybych si ji vyslechl, nic bych s tím nezmohl. Nevadilo, když si vyslechnu jenom nezbytné části. Nechť to stačí na ukojení mé zvědavosti.

„Místo Eris tu povinnost převzala Sylphy, takže by to mělo být v pohodě, že?”

„Aa. To, že je Ariel naživu, to dokazuje. Navíc jelikož Eris doprovázela Ariel, Philip a Sauros Boreas Greyratovi se přidali k frakci druhé princezny.”

Hm, další lidé, co zemřeli. Jak Philip, tak Sauros zemřeli. Když si pomyslím, že ti dva měli být Arieliny společníky... Nebyla ta nynější situace celkem vážná?

„A ten třetí člověk?”

„Tristina Purplehorse.” (Pozn.: Fialový kůň)

Tristina Purplehorse? ...Tu jsem neznal, co?

„Tristina byla dítě z rodiny asurské vyšší šlechty Purplehorse, ale když jí bylo osm, unesli ji a stala se sexuálním otrokem premiéra Daria Silver Gania.”

Darius. Nebyl to ministr, co měl nyní v Asuře největší moc? Patřil k frakci prvního prince. Aby si z osmiletého dítěte udělal sexuální otrokyni, vážně měl zajímavé choutky. Tak mě napadá, ten první princ... jakže se jmenoval?

„Měli se Tristiny potají zbavit, ale Ariel ji naštěstí pomohla. Ačkoli byl Darius premiérem, nedokázal uniknout obvinění, když tolik let věznil dítě z rodiny Purplehorse. V důsledku čehož přišel premiér o své postavení a první princ Gravel přišel o vliv.”

První princ se jmenoval Gravel. Správně, pamatuj si to.

„Rozumím, tak kde je Tristina v nynější historii?”

„Její pozice je neznámá.”

„Není mrtvá?”

„Jelikož došlo k velkému incidentu, Darius musel okamžitě přeorganizovat své okolí. Zbavil se svých sexuálních otroků, takže je vysoká pravděpodobnost, že zemřeli.”

Takže je to problém pravděpodobnosti. Zdálo se, že byla vyšší pravděpodobnost, že zemřela.

„Darius prodal otroky, kterých se měl zbavit, na trhu s otroky, aby získal peníze. A tak ty zotročené ženy většinou koupil někdo jiný a dál žily jako otrokyně. Anebo pokud ještě nebyly dospělé, naučili je techniky a staly se z nich zlodějky.”

V té chvíli Orsted poklepal na můj deník.

„Zaujala mě ta žena jménem Tris, o které ses zmínil v deníku.”

Tris. Pokud si to dobře vybavuju, byla to zlodějka, s kterou se mé já z deníku setkalo při proniknutí do království Asura. Ačkoli se v tom deníku o ničem dalším nepsalo.

„Ale jméno Tris není v Asuře nezvyklé.”

Tohle a tamto. To proto, že v Asuře bylo spoustu jmen s -ris.

„Pravda, ale co já vím, v té oblasti neexistuje zlodějka jménem Tris. A také se zdá, že charakteristiky Tristiny a té zlodějky zmíněné v deníku se shodují.”

Ach, aha. V deníku se najednou objevil člověk, o jehož historii Orsted nevěděl. Takže jelikož mají podobná jména, je tu šance, že je to jeden a ten samý člověk. Ale i tak, Tristina a Tris. Pokud se jedná o stejnou osobu, jestlipak se pojmenovala Tris, protože to bylo snazší. Byl to pocit, jako kdyby se zbytek toho jména vytratil.

„Takže když ji získáme na svou stranu, je možné premiéra potopit.”

„To proto, že je přímý svědek.”

Takže aby se Ariel stala královnou, bylo důležité, aby se s ní setkala.

„Pročpak se asi nevrátila do svého rodného domu?”

„Oficiálně to byl únos, ale ve skutečnosti ji Purplehorsovi prodali.”

„Kdyby se přišlo na to, že ji rodiče prodali jako sexuální otrokyni, přišli by o moc?”

„Protože se ten údajný únos odhalil. Dokud existuje důvod k útoku, prošlo by cokoli.”

Aha. Jelikož Darius měl mnoho nepřátel, prošlo by cokoli, protože každý měl někde nějakou slabinu. Unesli dívku z vyšší šlechty a znásilnili ji. Pokud to byla pravda, nebylo nijak těžké Daria zničit.

„Je to celkem znepokojivá země.”

„Pravda. Ale jelikož je tam spoustu takových lidí, mají na tomto světě největší moc. Bez ohledu na to, že žijí v bohatých zemích.”

No, s největší pravděpodobností měli mnoho dobrých diplomatů a tak. Ačkoli jsem možná zaujatý, i když si v rámci země šlapou na paty, jejich spojení s jinými zeměmi se zdá dobré.

„Nicméně pokud Tristina existuje, můžeme premiéra Daria přinutit odstoupit. Jakmile bude pryč, zbytek se nějak sám urovná.”

„To je premiér Darius tak mocný člověk?”

„Aa, nebylo by přehnané říct, že nynější král se stal králem jen díky Dariovi.”

Vážně. Jestlipak je to takový ten typ člověka, co je dobrý v šetření peněz a pokládání základů jako ***sawa (Pozn.: Tipla bych to na nějakou historickou/politickou postavu, ale nevím.)
„Pokud se nám nepodaří způsobit jeho pád... zabiješ ho.”

„Ech, já ho mám zabít?”

„Ano. S tvým mocným osudem by to mělo být snadné.”

Zdálo se, že o tom, jestli jste byli nebo nebyli schopni zabít svého protivníka, rozhodovala síla vašeho osudu. Ach, správně, nebyl to také Hitogamiho argument, jestli dokážu zabít Orsteda?

„...Rozumím.”

Ačkoli jsem se trochu zdráhal zabíjet lidi. Ale pokud to mělo souvislost s ochranou mé rodiny, budu se snažit ze všech sil. Mým protivníkem byl zlý premiér. Takže to nevadilo. Pokud byl protivníkem neřád, nedal se považovat za člověka.

„Ale pokud jsem dobře poslouchal, nebyla tu také frakce druhého prince? Nevadí, když ho necháme jen tak?”

„Druhý princ Halfaus. Cesta, co by vedla k jeho korunovaci, neexistuje. Kdyby nebyl možným kandidátem na příštího krále, bylo by jen pár lidí, co by si skutečně mysleli, že by se stal králem.”

„Ale tentokrát není nic jisté. I když je to malá šance, mohl by se stát králem.”

Druhý princ. Jeho jméno bylo Halfaus. Neznal jsem ani jeho tvář, ani osobnost. Ale pokud byl považován za kandidáta, měl by být výtečný. Nevíme, co by se mohlo stát.

„S tím není žádný problém. Pokud náhodou selžeme, uspějeme příště.”

„Příště? To se týká dalšího kroku?”

„A—aa, správně.”

„Co se stane s Ariel?”

„Zemře.”

Přemýšlím, jestli když žil 2.000 let, jestli je jedno nebo dvě selhání přijatelné. Přece jenom v dlouhodobém, vymyšleném plánu nemohlo být všechno úspěšné. Takže co se týče strategického tahu za 100 let, nebude vadit, ani když bude jedna nebo dvě věci chybět. Ale stejně.

„S tím přestaňme, když budeme říkat takové pomíjivosti, Hitogami se bude akorát pošklebovat.”

Jak jsem to řekl, Orsted se zatvářil zuřivě. Byla to děsivá tvář. Ale stejně jsem pokračoval: „Je možné, že potom v tom selhání budeme pokračovat. A nakonec to možná ovlivní i závěrečný boj.”

I když jsem souhlasil, že bylo všechno v pohodě, když jste nakonec tak nebo onak vyhráli. Pokud by Ariel zemřela, byla tu možnost, že by se do toho zapletla i Sylphy. Také jsem slíbil Ghyslaine, že ji představím Ariel. Neštěstí následovníků bylo mým neštěstím. Nepřál jsem si takové neštěstí.

„Postarejme se o všechny do jednoho. Abychom s nejvyšší obezřetností vyhráli každou výzvu.”

„...To se nemusí ani zmiňovat.”

Orsted rozhodně přikývl.

„Prvním úkolem je každopádně udělat z Ariel královnu. Ty budeš dávat instrukce a já budu jednat... takhle řečeno.”

„Správně.”

Takže tohle byl ten pocit, kdy za vámi někdo stál. Ten pocit, kdy mě podporovala Orstedova asociace dračího boha. Ale bylo trochu komplikované to odhalit.

„Také naplánujme, jak se vypořádat s druhým princem Halfausem.”

„Velmi dobře. Toho nech na mě. Způsobím pád hlavních šlechticů, co jej podporují. Ačkoli netoužil po tom být králem, bude to stačit, aby to oslabilo jeho vůli bojovat.”

Z jeho tónu jsem něco vypozoroval. Z Orstedova pohledu možná nezáleželo na tom, kdo se stane králem. I kdyby Ariel zemřela a králem se stal Halfaus. V tom případě by bylo v pořádku vetřít se do jeho frakce.

„Operace začne určitě brzy.”

„V lednu dorazí informace, že král onemocněl.”

„A do té doby?”

„Do té doby se připrav.”

S Orstedovými slovy bylo rozhodnuto o nynějším úkolu.

Část 5

Takže přípravy.

I když řekl, abych se připravil, co přesně bych si měl připravit. Navázat kontakt s Ariel a Lukem bylo očividné, ale také jsem si musel připravit jiné věci.

„Co přesně bych si měl připravit.”

„Zaprvé tvoje vybavení. S největší pravděpodobností budeš muset bojovat s Hitogamiho apoštoly. Ačkoli by sis měl vystačit jen se svým tělem, bude lepší, když budeš mít nějaké ochranné vybavení.”

Jak to Orsted řekl, podíval se z chajdy ven. A tam bylo magické brnění, jehož některé části byly na kusy, a pokojně spící Zanoba. Když jsem se pořádně podíval, dokonce sem přinesl i kulomet z pravé ruky.

„Ačkoli to mělo do brnění Bojovného boha daleko, je to strašlivé brnění. Muselo být těžké něco takového postavit.”

„No... dostal jsem od Hitogamiho spoustu rad.”

„Aha... takže si také vykopal svůj hrob. Takže jaký je epitaf?”

„Říkáš epitaf?”

„Jméno toho brnění.”

„Magické brnění.”

„Aha... celkem nudné jméno. Mám mu dát nové? Co takhle...”

„Ne, děkuju.”

Orsted přimhouřil oči a zasmál se. Dokonce i jeho smích byl excentrický. Když pominu to jméno, copak by si Cliff a Zanoba pomysleli, když Dračí bůh Orsted pochválil výkonnost jejich výtvoru.

„Pokud máš v plánu ho v budoucnosti dál používat, bylo by dobré ho ještě dál vylepšit. S tímhle na jedno použití využiješ veškerou svou magii.”

„Ale i kdybychom ho zmenšili, do měsíce to nestihneme.”

„Takže to tentokrát vynecháme...”

Jak to Orsted řekl, položil si ruku na bradu a přikývl. Jestlipak měl v plánu pomoci s výrobou? Hodlá dát našemu brnění značku Dračího boha?

„Ale je problém, že nedokážeš používat bojového ducha. Prozatím si vezmi tuto róbu.”

„Ach, ano. Moc děkuji.”

Ta róba byla určitě velmi cenná.

„Také připravme magické předměty, které bys mohl využít.”

„...”

Nejlepší prostředí, plat a vybavení. Měl Orsted v plánu všechno připravit? V porovnání s Hitogamiho lajdáckým nadhazováním to byl velký rozdíl.

Tak mě tak napadá, že jsem slyšel, že brnění Bojového boha bylo nejmocnější. Co přesně to bylo?”

„Bylo to největší mistrovské dílo Démonického dračího krále Laplace. A zároveň jeho největší selhání.”

Laplacovo největší mistrovské dílo. Takže ho vyrobil Laplace.

„Uvolněná magie měla na povrchu zlatý lesk a člověk, co si ho oblékl, získal nejsilnější sílu. Ale kvůli masivní magii si bylo vědomo samo sebe a převzalo mysl člověka, co si ho oblékl. Je to prokleté brnění.”

Prokleté brnění...

Ach, v tom dračí rasa vynikala? Měl jsem pocit, že Laplace dělal akorát prokleté věci. Kopí kmene Supardů, brnění... nezdálo se, že by udělal něco užitečného.

„Navíc zrovna teď spí uprostřed oceánského kruhu hluboko pod zemí.”

„...”

Zdálo se, že Orsted věděl skoro o všem.

Nebylo nic, co by nevěděl.

„A dám ti tohle.”

Jak to Orsted řekl, vytáhl z kapsy něco jako svitek. Přijal jsem to a rozvinul, byl na tom nakreslený magický kruh.

„Toto je...?”

„O čem jsme se zmínili včera, magický kruh na povolání strážného magického zvířete.”

„Och~”

„Jak budeš vlévat magii, představ si tvora, co ochrání tvou rodinu. I slova budou stačit. A pak by to mělo povolat něco, co tomu bude odpovídat.”

„Bude stačit představa?”

„Tvoje magie je širá. I když nepůjdeš do detailů, měl bys být schopen povolat něco dobrého.”

I když mi bylo řečeno, že najdu někoho dobrého. No, ale pokud to bylo takhle, vyzkouším to.

„Doufám, že tím nepovolám něco divného. Jako malou holku, co začíná na démon a končí na císařovnu.”

„Záleží na tobě, co přesně povoláš... ale Kishirika Kishiris má rozlehlou magickou moc. Tak malý magický kruh nemůže povolat někoho jako ona.”

Takže je problém ve velikosti. No, dobrá.

„Každopádně strážné magické zvíře povolám zítra.”

„Aa.”

„Nejdřív bych měl prohloubit přátelské vztahy s Lukem a Ariel a připravit se na bitvu.”

„To je pravda.”

„Rozumím.”

Prozatím by to mělo být k diskuzi všechno. Ach, správně. Zapomněl jsem se zeptat na jednu důležitou věc.

„...Tak mě tak napadá, zdá se, že moji potomci ti budou pomáhat. Mělo by být lepší jich zplodit hodně, že? A pokud budu mít příliš mnoho dětí, bude mezi nimi Laplace?”

„...Laplace se mezi tvými dětmi nezrodí. Dělej si, jak se ti zlíbí.”

„Rozumím. Budu dělat, jak se mi zlíbí.”

Tak se pojďme množit a trochu navýšit naše síly. Dokonce i Orsted bude šťastnější, když kolem sebe bude mít velké množství společníků.

„Tak mě pro dnešek omluv. Dokud ten povolávací magický kruh nepoužiju, nebudeme vědět, jestli funguje.”

„Aa.”

„Takže zatím. Pokud se něco stane, zase pošli zprávu k nám domů.”

Zatímco jsem se postavil. Vzpomněl jsem si ještě na jednu věc, na kterou jsem se musel zeptat.

„Tak mě tak napadá, Orstede. Už jsi byl navštívit Nanahoshi?”

„...Ne, nebyl.”

„Ačkoli mi do toho nic není, pokud tě trápí, že tě vylákala, byl bych velmi rád, kdybys jí odpustil. To já jsem se chopil její slabiny a přinutil ji se mnou spolupracovat.”

„...”

Orsted nic neřekl. Dokonce ani já jsem nechtěl, aby se lidé kvůli mně hádali.

„Nanahoshi byla proti tomu, abych s tebou bojoval. Udělala to proto, že mi byla zavázaná.”

„...”

„Zdá se, že je jí pořád líto, že tě zmanipulovala. Pokud máš ještě v srdci místo jí odpustit, mohl bys souhlasit s návštěvou. I kdyby sis měl vyslechnout jen její omluvu?”

„Já vím. Udělám to. Jenom proto, že Nanahoshi byla... byla užitečná žena.”

To je pravda. Byla velmi užitečná. Hm, hm.

„Ach, správně. Díky tomuhle jsem si vzpomněl. Když pominu sebe, bylo by nepraktické, kdybys mě nemohl kontaktovat. Tohle si vezmi s sebou.”

Orsted z náprsní kapsy vytáhl prsten a položil ho na stůl. Někde jsem ho už viděl. Bylo to velmi nedávno. Nebo spíš nebyl to ten prsten, co jsem použil já a Nanahoshi na tu past?

„Pokud dojde k nějaké pohotovosti, použij ho a zavolej mě.”

Když se tento prsten použije, na krátko to uvolní magii. A přitom se z něj stane kompas a druhý prsten ukazuje směrem k prvnímu. Pokud to byl magický nástroj, zdálo se, že by šlo vyrobit radar... Bohužel se zdálo, že napodobit účinky magických předmětů bylo velmi obtížné.

Ale i tak, aby mi dal tohle... To znamenalo, že si věřil, že dokáže odrazit další z mých překvapivých útoků. Nebo naopak měl ve mně dostatek důvěry, že se o žádný další překvapivý útok nepokusím.

...Budeme předpokládat to druhé.

Dokonce ani Orsted by nechtěl podruhé nebo potřetí bojovat na maximální výkon a použít svou nedostatkovou magii. Pokud měl ve mně důvěru, pak jsem měl povinnost na to reagovat.

„Děkuji. Takže nashledanou.”

Vzal jsem si prsten a odešel jsem z chajdy.

Část 6

Potom jsem Zanobu odnesl do Gingerina pokoje. Nechal jsem mu zprávu ve znění: Požadavek na opravení magického brnění přijde později. Když jsem se vrátil domů, rozmrzele na mě čekala Sylphy.

Sylphy byla naštvaná, že jsem podruhé odešel, aniž bych řekl kam. A tak jsem jí řekl o setkání s Orstedem. Neřekl jsem jí o budoucích plánech, ale řekl jsem jí, že příští měsíc budu putovat.

Pak jsem splnil svou povinnost navýšit Orstedovy budoucí spojence tím, že jsem ji postupně pozval do postele. Jedna nezbytná věc pro tuto povinnost byla láska.

Zatímco jsem si vymyslel pár výmluv, toho dne jsem v klidu spal.
--------------------------------------------------

~ Tak tohle bylo zhruba 17,5 stránek, nějakých 5.300 slov a 30,5 tisíce znaků. （；￣д￣） RIP, já. ~
~ Orstedovi se společnost rozhodně zamlouvá... na tohle téma je i jedna z vánočních kapitol... ke kterým se možná časem taky dostanu. ~

<Předchozí>...<Následující>