Kapitola 167 - Vysvětlení

Část 1

Pojďme si to trochu uspořádat.

Zaprvé Orsted.

Pochází z dávné dračí rasy, co přišla z prastaré minulosti do současnosti pomocí metody reinkarnace. Jeho tělo neslo kletbu a dávnou techniku. Ta kletba byla to, že byl zatracen všemi živoucími bytostmi na tomto světě. Ta dávná technika způsobovala, že obnova jeho magie byla pomalá, ale na oplátku byl schopen uniknout zraku Boha lidí Hitogamiho a také získal schopnost zhruba vidět budoucnost.

Proč se taková kletba dostala do současnosti? Protože ji způsobila smrt Dračího boha první generace, rukama Hitogamiho. A poté od druhé generace se porážka Hitogamiho stala důvodem existence všech následujících Dračích bohů. Také to bylo nejvroucnější přání dávného dračího kmene. A tak se syn Dračího boha první generace, Orsted, snažil porazit Hitogamiho.

„Je všechno do teď správně?”

„Aa, přesně. Velmi pomohlo, žes to pochopil tak rychle.”

„Před kolika lety ses vlastně inkarnoval?”

„Hmm... zhruba před 2.000 lety.”

2.000 let... zdá se, že žil celkem dlouho.

Ačkoli mi všechno připadá logické, nějak mám pocit, že je na tom něco divného. Hm, co by to mohlo být? Jako třeba to s tou obnovou many. Zdá se, že Orsted používá něco podobného jako Pergius, tu povolávací magii, co pohlcuje magii.

Pokud tím pohlcuje magii, nevyřešilo by to jeho problém s magií... ne, pokud by to bylo tak jednoduché, tak by to už dávno udělal.

Možná není možné shromažďovat v těle tu magii pohlcenou povolávací magií.

Hm.

A pak to abnormální nepřátelství, co Orsted chová vůči Hitogamimu?

Ačkoli zabití jeho otce je dostatečný důvod, pořád mám pocit, že to jeho nepřátelství je příliš velké. A nezdá se, že by Orsted nějak zvlášť přilnul ke svému otci.

„Z mého pohledu se zdá, že vůči Hitogamimu cítíš velkou zášť, proč?”

„Copak existuje člověk, co nechová zášť vůči odpadu?”

„...To je pravda.”

No, hm, zdá se, že Orsted žil dlouho. Dozajista mezi nimi musí být špatná krev. Ačkoli není vidět, zprávy se pořád dají doručit. Ach, ačkoli se z Orsteda stal takový muž, možná to nemá co dělat s rozporem mezi Hitogamim a Dračím bohem první generace.

Pořád je spoustu věcí, co nevím, ale Orsted je pravděpodobně takový. Bez ohledu na podrobnosti má důvod bojovat proti Hitogamimu. Nepřítel mého nepřítele je můj přítel. A také si musím ještě hodně vyslechnout ohledně ostatních záležitostí.

Část 2

<> Ohledně Laplacova faktoru

„V naší předchozí bitvě padla zmínka ohledně toho, že mám Laplacův faktor. Co to znamená?”

„Kolik toho víš o Laplacovi?”

„Zapříčinil válku před 400 lety a zahnal lidskou rasu do kouta. Také měl obrovské množství magie a nebyl schopen použít Bojového ducha. Také byl nesmírně silný, ale nakonec ho Pergius a dva další zapečetili. ...A také způsobil pád kmene Supardů.”

Slyšel jsem různé další věci, ale hádám, že tohle byly hlavní body.

„Takže zhruba tolik?”

„A také že se brzy znovu zrodí.”

„Slyšel jsi, že ke znovuzrození používá metodu reinkarnace, co vymyslela dračí rasa?”

„Ehm. Ne, nemyslím si, že jsem to slyšel... ach, ne, mám pocit, že Hitogami zmínil něco takového... nebo to bylo něco jiného?”

Paměť jsem měl tak nějak zakalenou. Ale stejně, znovu metoda reinkarnace.

„Ty... ne... později si vyslechnu, o čem jsi s Hitogamim mluvil a co ti odhalil.”

„Dobře.”

„Ale teď o Laplacovi.”

Když jsme se dostali k hovoru o Laplacovi, Eris začala být napjatá. Eris a já jsme Ruijerdovi přátelé. Laplace byl Ruijerdovým nepřítelem. Jeho nepřítel byl také náš nepřítel. A proto jsem chápal to napětí ohledně Laplacovy existence. Ale budu k tomu přistupovat klidně. Bylo na Eris, aby se naštvala. A na mě bylo, abych zachoval klid.

„Totožnost Démonického boha Laplace je... stín toho, co kdysi bylo Démonickým dračím králem Laplacem.”

Orsted to odhalil bez okázalosti.

„Démonický dračí král?”

„Ano, v minulosti byl příslušníkem dračí rasy.”

Laplace byl Démonický dračí král. Příslušník dračí rasy. Ale byl Démonický bůh?

„Démonický dračí král Laplace je jediný, co přežil z první generace 5 dračích válečníků.”

5 dračích válečníků. Pokud si to dobře vybavuju, bylo to pět podřízených Dračího boha, kteří se proti němu nakonec vzbouřili.

„Unikl ze zanikajícího Dračího světa a zatoulal se do tohoto světa, aby vykonal jednu misi. Stal se Dračím bohem druhé generace.”

Od Dračího krále k Dračímu bohovi a pak k Démonickému bohovi. Počkat, všechno je to matoucí. Měl jsem pocit, že se mi hlava co nevidět rozskočí.

„Zkoumal metody a techniky, jak svrhnout Hitogamiho. Učil ty, co se nazývali Dračím bohem, techniky, co za ta léta vyzkoumal. Všechno kvůli tomu, aby předal moc mě, co přišel do budoucnosti. Mě, co má největší sílu v celé dračí rase.”

Nazývat sám sebe nejsilnějším.

„Ale Laplace začal světovou válku mezi lidmi a démony a bojoval proti Bojovému bohu, který byl Hitogamiho apoštol. A jeho duše byla rozpolcena na dvě poloviny.”

Měl jsem pocit, že jsem tuhle historku někde slyšel. Tu historku o tom, jak Zlatý rytíř Aldebaran bojoval proti Velké démonické císařovně. Kishirika řekla, že znala historku o tom, jak spolu bojovali Dračí bůh a Bojový bůh. Takže ten Dračí bůh byl Laplace a Bojový bůh byl Aldebaran. Takže Laplace bojoval na démonické straně.

„Laplace rozštěpený vedví ztratil paměť a staly se z něj dvě bytosti, Démonický bůh, co nenáviděl lidi. A Technický bůh, jehož cílem bylo svrhnout boha.”

Takhle se zrodil Démonický bůh. A také Technický bůh. Ačkoli Technický bůh byl vážně na prvním místě mezi Sedmi světovými velmocemi...

„Ech? To znamená, že Technický bůh je také Laplace?”

„Ano.”

Tak nějak jsem měl pocit, že jsem si zrovna vyslechl neuvěřitelnou historku. Přemýšlel jsem, jestli bylo dobře, že jsem si to vyslechl. Bylo to příliš informací, začalo to být matoucí. Orsted byl syn Dračího boha první generace a Laplace byl Dračí bůh druhé generace.

Ach.

Jinými slovy to bylo takhle. Dračí bůh první generace poslal Orsteda do budoucnosti, aby svrhl Hitogamiho. Laplace byl jeden z Pěti dračích válečníků a bojoval proti Dračímu bohu první generace. A možná si uvědomil, že ho Hitogami zmanipuloval, a znovu se stal podřízeným Dračího boha.

Dračí bůh první generace zemřel, zatímco Laplace přežil. Aby Laplace naučil Orsteda různé techniky, cestoval po celém světě, aby je studoval, a také je učil předchozí Dračí bohy. Hitogami použil Bojového boha, aby se do toho vmísil. Laplace byl bohužel... rozštěpen na dva a ztratil paměť, i když nevím, jestli to nebylo naschvál, aby přežil.

Něco takového?

Nevěřil jsem si, že to bylo správně.

Přemýšlel jsem, jestli jsem měl vždycky tak špatnou hlavu...

„Pche...!”

Podíval jsem se stranou na Eris, koutky úst měla stažené dolů a tvářila se frustrovaně. Zdálo se, že ničemu nerozuměla. Skvělé, to byla aspoň nějaká útěcha.

Orsted pokračoval ve vysvětlování.

„Démonický bůh Laplace ztratil moc draků. Vzpomínal si jen na obrovské množství magických znalostí a že musí zabít 'člověka'. Kvůli tomu sjednotil démonickou rasu, aby vyhladila lidskou rasu. (Pozn.: Hito-gami = člověk-bůh neboli Bůh lidí. Jen pro pořádek, kdo zapomněl).

„Technický bůh Laplace přišel o moc magie. Vzpomínal si jen na obrovské množství technik a že je rozhodně musí naučit a předat někomu. A tak vytvořil Sedm světových velmocí a oddal se studiu těch technik.”

Technický bůh vytvořil pořadník Sedmi světových velmocí. Měl jsem pocit, že jsem to už slyšel. Přece jenom byl na prvním místě. Ach, ale k té světové válce mezi lidmi a démony došlo před 2.000 lety.

„...Jak o těch faktech víš? Pokud jsi přišel před 2.000 lety, světová válka mezi démony a lidmi už měla skončit. A Laplace už přišel o paměť... A pokud to tak je, pak by to neměl nikdo vědět?”

„Přečetl jsem si o Laplacovi v troskách dávné dračí rasy.”

„Ach, rozumím.”

Takže než ztratil paměť, zaznamenal své paměti. Bylo celkem ironické, že Laplace, co přišel o paměť, ty záznamy nenašel.

„Teď se vrátíme trochu na začátek. Ohledně toho, proč máš magii.”

„Ano.”

„Dračí bůh první generace vynalezl metodu reinkarnace. Poslat duši člověka do budoucnosti, převzít vládu nad tělem jiného stvoření a nakonec znovu ožít.”

„...”

Metoda reinkarnace. Převzít vládu nad tělem jiného stvoření... Počkat, nenech se oklamat.

„Ale původní tělo a duše jsou jedním. Připojíš se k cizímu tělu, ale pokud dojde k náznaku odmítnutí, oživení selže.”

„...”

„A tak Dračí bůh první generace přišel s nápadem vložit svůj faktor do vícero lidí a když ti lidé potom mají děti, jejich těla se mírně pozmění.”

„...”

„Snažil se vytvořit nádobu, co by se shodovala s mou duší. A dělal to tak, že přizpůsoboval celé tělo lidí po stovky a tisíce generací.”

„...”

„K reinkarnaci dojde, když se adaptované tělo s faktorem dokonale shoduje s duší. Převzít kontrolu nad tělem duše, která měla být původně uvnitř, a pak se narodit a předstírat, že je ona. Mnoho z dávné dračí rasy se do současnosti reinkarnovalo touto metodou reinkarnace. Pergius je jeden z nich. Navíc si na svůj předchozí život nevzpomíná, protože se reinkarnoval se svými mlhavými vzpomínkami na dětství.”

Převzít vládu na tělem duše, která měla být původně uvnitř, a stát se tím člověkem. Když jsem ta slova zaslechl, podíval jsem se na vlastní ruce. Také jsem reinkarnovaný člověk. Přemýšlel jsem, jestli jsem toho člověka jménem Rudeus Greyrat okradl o jeho život.

„Hej, posloucháš?”

„Ech? Ach, ano. Poslouchám.”

Než jsem se nadál, díval jsem se Orstedovi do tváře. On se na mě také chvíli díval a pak si povzdechl.

„Vrátíme se k tématu. Ačkoli Démonický bůh Laplace už přišel o svou paměť, zdá se, že si vzpomněl na metodu reinkarnace. Nebo ohledně toho existují nějaké zbývající záznamy. Když ho Pergius porazil a než jeho tělo zapečetil, Laplace rozeslal svůj faktor a poslal svou duši do budoucnosti.”

„...”

„Momentálně se pomalu začínají objevovat lidé, co mají charakteristiky podobné Laplacovi a co mají Laplacův faktor. Mít spřízněnost s magií, velké množství magie, zelené vlasy a narodit se s démonickýma očima.”

Spřízněnost s magií a velké množství magie. Zelené vlasy. S výjimkou těch démonických očí mi na mysl vytanula jedna osoba.

„Takže možná Sylphy?”

„Ach, Sylphiette je jedním z nich. Ačkoli z nějakého důvodu jí vlasy zbělaly.”

„Ale není samotný Laplace, že ne?”

„Samozřejmě ne, nemůže se stát ženou.”

Trochu se mi ulevilo. Ale když tak o tom přemýšlím, nejpodezřelejším člověkem nebyla Sylphy.

„Takže já?”

„Ty jsi pravděpodobně stejný. Normálně se nerodí tělo, co dokáže uchovat tak velké množství magie.”

„...Myslel jsem si, že se mi magický rezervoár podařilo rozšířit vlastním úsilím.”

„Samozřejmě. Je to jenom proto, že tvé tělo má vlastnost uchovat tak velké množství magie. Kdybys svou magii netrénoval od dětství, měl bys jen trochu víc než obyčejný člověk. Možná zhruba stejně jako Sylphiette. To obrovské množství magie je vytříbení tvého úsilí. Můžeš na sebe být hrdý.”

Tak nějak mě pochválil. Přemýšlel jsem, jestli bylo v pořádku být hrdý.

„Ehm, takže nejsem Laplace, že?”

„Ne. Doba, kdy se Laplace znovu zrodí, je trochu dál v budoucnosti.”

Aha. Když jsem se doslechl, že nejsem sám Laplace, trochu se mi ulevilo. Také jsem rád, že jsem se dozvěděl o původu své magie. Ačkoli jsem se cítil trochu provinile vůči Ruijerdovi, protože to byla Laplacova moc. Ale moc je moc. Bylo na každém člověku, jak tu moc využít. Ale tím jsem se netrápil.

„...”

Orsted se na mě chvilku díval, ale pak si povzdechl a řekl: „Nemusíš se bát. Ačkoli jsi také reinkarnovaný člověk... dle mých vzpomínek člověk jménem Rudeus Greyrat neexistuje.”

„...To znamená?”

„To, že máš Laplacův faktor, znamená, že než ses narodil, měl jsi spřízněnost s magií a velké množství magie. Nebylo by divné, kdyby duše nezvládla uchovat tak velké množství v těle.”

„A to znamená?”

„To znamená, že se to dítě původně narodilo mrtvé. A pak jsi vstoupil dovnitř.”

Mrtvé dítě. Aha. Tak to je dobře. Je dobře, že jsem nezabil pana Rudea. Nechtěl jsem si myslet, že jsem ho okradl o tak skvělý, šťastný život. Bylo dobře, že z toho nevznikla smutná historka, kdy by se Paulovo a Zenithino první dítě narodilo mrtvé. A tak je to dobré. Dobře. Změňme to. Jsem Paulovo a Zenithino dítě, Rudeus. Jediný Rudeus Greyrat. S tímhle postojem se pojďme vrhnout na další otázku.

Část 3

<> Ohledně manové kalamity.

„Slyšel jsem, že manová kalamita byla důsledkem povolání Nanahoshi, ale mohl bych se dozvědět víc detailů?”

„...Ohledně toho incidentu je pořád ještě mnoho věcí neznámých. Bylo to poprvé, co k něčemu takovému došlo.”

„Já jako reinkarnovaný člověk jsem byl na místě. A tak si myslím, že existuje možnost, že jsem ten incident způsobil...”

„Ty...?”

Jak jsem to řekl, Eris se mě dotkla na stehně. Když jsem se na ni podíval, slabě potřásla hlavou. Abych sám sebe uklidnil, pohnul jsem rukou – a dotkl se Erisina zadku. To měkké, a přesto dobře stavěné pozadí bylo velmi atraktivní a ach, to bolí, bolí, bolí!

„Ta možnost se nedá vyloučit. Nanahoshi, ty, ten incident, všechno to byly události bez precedensu.”

Myslel jsem si, že mi Eris odtrhne maso na stehně. S vážnou tváří na mě zahlížela, jako kdyby říkala: „Nemělo být tohle vážné téma?!”

Byl jsem šťastný, že se z ní stal člověk, co dokáže číst atmosféru.

Každopádně se zdálo, že neměl žádné informace ohledně manové kalamity.

I když Nanahoshi vymyslela takovou divnou hypotézu... no, to je asi v pořádku.

Část 4

<> Ohledně nynější situace

Prozatím těch otázek stačilo. Kdybych si toho vyslechl příliš, měl jsem pocit, že by se mi rozskočila hlava. Vlastně se mi hlava měla co nevidět rozskočit.

„...Nejdřív se mi podařilo získat informace o budoucnosti.”

„Ano?”

„Ehm, podívej se.”

Jak jsem to řekl, předal jsem Orstedovi svůj budoucí deník. Orsted deník otevřel a přečetl si pár stránek. A se zamračením vzhlédl.

„Nějakou chvíli to potrvá. Je to nečitelné.”

„Nevadí mi to...”

Přemýšlel jsem, jestli byl můj rukopis vážně tak nečitelný. Řekla mi to i Nanahoshi. No, byl to deník, i když to bylo nečitelné, nedalo se s tím nic dělat. Ale... prostě si budu dávat pozor a nebudu ostatním ukazovat svůj rukopis.

„Ach, správně, než začneme, můžu si nejdřív něco potvrdit?”

„Copak?”

Jestlipak bylo v pořádku se na to zeptat. Měl jsem pocit, že jsem to trochu moc přeháněl, protože Orsted byl mnohem benevolentnější, než jsem čekal.

„Já, ne, já—” (Pozn.: Rudeus se opravil z neformálního já na zdvořilejší já, u nás to vyjde nastejno).

„Nemusíš být tak formální.”

„Já, od teď budu tvůj... váš podřízený. Když jsem to takhle řekl, je to přijatelné?”

„...Ach. Ale jen tak dlouho, jak budeš chtít.”

„Takže je to téma, o kterém se celkem těžko mluví,” řekl jsem a podíval se přitom na Eris. „Týká se to podmínek zaměstnání.”

„Podmínek... zaměstnání...?”

„Ano. Mám ženy a děti, rád bych měl pravidelné dny volna, čas setkat se s rodinou. Pokud by to tedy šlo, věřím, že bych byl velmi vděčný. Ano.”

Odpočinek byl velmi důležitý. Pro každého člověka bylo nezbytné, aby si odpočinul. Já jsem samozřejmě člověk, co v práci vynaloží veškeré své úsilí, když už se rozhodnu pracovat. Ale stejně. Proč přesně pracuju, není nezbytné si to pravidelně připomínat? Abych viděl Lucy růst. Abych řekl Aishe a Norn, aby studovaly. Abych si vychutnal Liliino jídlo. Abych se s matkou vyhříval na sluníčku. Abych dělal erotické věci se Sylphy. Abych dělal erotické věci s Roxy. Abych dělal erotické věci s Eris. Správně.

„To je na tobě. Rudee Greyrate.”

„Ach, aha.”

Jak jsem čekal, nebylo to dobré, co? Promiň, Lucy, táta bude pracovat daleko od domova. Dokud neporazím Hitogamiho, nezachráním svět a nevrátím se, zůstaň zdravá a buď hodná.

„Ale nejsem Atofe. Nemyslím si, že bych tebe, kdo riskoval svůj život ve snaze ochránit svou rodinu, dokázal od ní oddělit. Vzít tě na tak mnoho let... přinejmenším zrovna teď to nemám v úmyslu.”

„Ach, vážně? To se mi ulevilo.”

Zdálo se, že budu mít volné dny. Fuu. To jsem rád. Bylo by těžké se se všemi rozloučit. I když jsem řekl, že je musím rozhodně ochránit, chci být s nimi.

„Požaduješ něco dalšího?”

Orsted na mě zahlížel. Jestlipak nebude vadit, když se zeptám. Doufám, že se nenaštve. Ne, ne, o něco takového se nedá žádat potom. Copak nemáme smlouvu? Musíme být pevní a dohodnout se na tom hned.

„...Vážně nevadí, když si budu klást požadavky?”

„Mám v plánu to udělat co možná nejpříhodnější.”

To jako vážně. Tak je v pořádku to trochu přehnat a požadovat plat? Nemělo by to být nic špatného. Peníze jsou jinými slovy zodpovědnost. Vyplatit peníze znamená dát zodpovědnost. Přijmout peníze znamená přijmout zodpovědnost. Z práce, ve které nejde o peníze, se stane nezodpovědná práce. Nebo tak jsem to četl v jedné manze. Od teď mi Orsted dá zodpovědnost. Dalo se říct, že dostat od Orsteda peníze byl druh důkazu.

„Ehm, totiž... Pokud nebudu doma, budeme mít o jednoho člověka méně, co bude podporovat rodinu. Ačkoli se nedá říct, že bych nějak moc vydělával... když jsem s tebou předtím bojoval, totiž, hodně jsem použil. Dokonce i rezervy... i když pořád trochu zbývá, dá se říct, že jsme skoro na dně. A tak pokud nebudu pracovat, k večeři budeme mít o jeden chod méně. A pořád máme mladé, co ještě rostou.”

„...Jinými slovy jde o peníze.”

„Jednoduše řečeno ano, hehe.”

Zatímco jsem se já rozpačitě, sprostě zasmál, Orsted něco vytáhl z kapsy. Byla to dýka v nádherně zdobené pochvě. Ne, krátký meč. Položil ho na stůl.

„Tohle je jeden ze 48 démonických mečů, vyrobil ho démonický řemeslník Yulian Jalisco z kostí krále Ryuuou. Je to démonický meč Yubi Ori [Pozoruhodný]. Pokud ho prodáš, pravděpodobně za něj dostaneš 100 tisíc asurských zlatých. Momentálně to budou tvé finance.”

„Ach, ano...”

100 tisíc asurských zlatých. Jedna asurská zlatka se rovná zhruba 100 tisíci yenů... ehm, ehm. Takže to má hodnotu 10 mi-miliard yenů?! Copak to není částka, s kterou byste si mohli užívat po celý život? Možná by to stačilo na stavbu hradu.

„Takže to nestačí?”

„N-ne, jak by to mohlo nestačit?”

Tohle je zlé. Tenhle chlápek, dal mi tak drahou věc, co přesně mě přiměje udělat. Ach, bojovat proti Hitogamimu. ...Ale, začalo to být trochu víc děsivé. Ale i když řekl, že to jsou mé momentální finance, kdo přesně by zaplatil takovou částku za jeden meč. Královská rodina z Asury? Hodlám vyšťavit jednoho z Arieliných bratrů?

„A-ale myslím, že bude nesmírně těžké to směnit na peníze.”

„Hm... aha. To je pravda. Takže je něco takového lepší?”

Jak to Orsted řekl, vytáhl kožený měšec. Bezstarostně ho položil na stůl a zevnitř se ozvalo cinkání, jako kdyby se o sebe otíraly kameny. Natáhl jsem ruce ke koženému měšci, abych se podíval, co je uvnitř. Byly tam barevné a průhledné kameny. Byly modré, rudé, zelené, žluté, černé a bílé.

„To jsou drahokamy...?”

„Magické kameny. Možná jsou malé, ale vybral jsem vybarvené. Pokud je prodáš v Magické gildě, bude z toho velká suma peněz.”

Vybarvené magické kameny. A tolik... Na rozdíl od toho démonického meče si za ně nepostavíte hrad, ale stačilo to dost na to, abych se 10 let bavil. Přemýšlel jsem, jestli bylo v pořádku přijmout něco takového. Zatímco jsem přemýšlel, podíval jsem se Orstedovy do tváře.

„Potřebuješ ještě víc.”

Měl víc? Ne, ale... Dostat ještě něco dalšího. By bylo tak nějak děsivé.

„Ne... prozatím to stačí.”

Jak jsem odpověděl, uložil jsem si magické kameny a krátký meč do kapsy. Tak nějak jsem měl pocit, jako kdybych dostal něco nebezpečného, svrbělo mě z toho. Myslím, že ten krátký meč dám Eris...

„Takže já si přečtu tento deník, ale co budeš dělat ty?”

„Hmm. Počkám.”

„Zabere to den.”

„Ach... tak co mám dělat. Dneska je pořád brzy... bude lepší pokračovat ve vysvětlování?”

„Ne, pokud věříš, že je ten deník důležitý, bude lepší, když si ho nejdřív přečtu.”

Ačkoli jestli byl důležitý nebo ne, bylo těžké říct. Jen jsem měl pocit, že bylo lepší si ho aspoň jednou přečíst. Orsted viděl obrysovou budoucnost. A tak pokud se podívá na můj deník, možná si něco uvědomí.

„Takže sem přijdu zase zítra.”

„Aa.”

„...Máš v úmyslu tu spát?”

„Aa.”

„Rozumím.”

Rozloučil jsem se, odešel jsem z chatky a vrátil se domů.

Část 5

Po cestě domů.

Eris večer kráčela jeden krok napřed. Tak nějak jsem si nakonec vyslechl spoustu obtížně pochopitelných témat. Měl jsem ztěžklou hlavu. Moje znavená hlava se akorát dívala na to neuvěřitelné pozadí přede mnou.

Erisino pozadí bylo úžasné. Byla v tom dokonalá harmonie mezi svaly a tukem. Působilo to neuvěřitelně. Co přijde, vyjde. To bylo to, co bylo známo jako sexuální přitažlivost. Byla to velmi impresivní linie. Chápali jste, že to mělo užuž puknout. Ať už to byla kožešina nebo kamaše.

Hm, z jaké kůže to přesně bylo, nemyslím si, že jsem kdy viděl tak podivný materiál. Ne, ta elasticita je možná výsledek látky. Měl jsem pocit, že kdybych se toho dotkl, pochopil bych to. Správně, měl bych se toho prostě dotknout. Pokud se toho dotknu, výměnou za chvilkovou bolest odhalím jednu ze záhad světa.

Dobrá.

Eris dokázala použít Meč světla, já také prokážu, že umím použít Dotyk světla.

„Rudee.”

Eris se najednou otočila. Honem jsem zvedl tvář.

„...Rudeus je Rudeus, že?”

Koutky Erisiných rtů byly jako obvykle stočené dolů. Tak nějak pochopila celou tu promluvu o reinkarnaci.

„Ach, jsem to já. Zdá se, že mám Laplacův faktor, ale nejsem někdo úplně jiný.”

„Takže se od teď nic nezmění?”

„Takový je plán. Jenom jsem si vyjasnil něco, co jsem nevěděl. Nic se nezmění,” prohlásil jsem bez výmluv nebo omluv.

Zdálo se, že Eris dokázala udržet tempo s těmi předchozími tématy. Jestlipak to pochopila. Zdálo se, že pro Orsteda byla reinkarnace věc na denním pořádku. Zatímco já, co jsem ve svém předchozím životě četl sci-fi, jsem to tak nějak dokázal pochopit.

Ale přemýšlel jsem, jestli by to stíhal někdo bez předchozích znalostí. Ne, dokonce i Eris by mělo být kolem dvaceti let. Není to věk, kdy nikdy nemusíte přemýšlet. To je jen moje sobecké přání, aby Eris navždy zůstala hlupačkou.

„Fufun~”

V situaci, kdy jsem nevěděl, jestli to Eris pochopila nebo ne, řekla: „Chceš to udržet v tajnosti před Sylphy a Roxy?”

„Pokud by to šlo, ano. Ale pokud to chceš odhalit, řeknu jim to.”

Jak jsem odpověděl, Eris odběhla dva tři kroky a zastavila se. Západ slunce byl přímo za ní. Její nádherné proporce byly kvůli světlu zezadu ve stínu. Jak se její rudé vlasy koupaly ve světle zapadajícího slunce, zářily jako rubíny. Dokonce i takhle osvětlené zezadu vydávaly její pěkně tesané rysy a ostrý pohled v očích silný pocit přítomnosti. Taková nádhera.

„Tak se pojďme držet za ruce.”

Eris natáhla ruku.

Já se jí v tichosti chopil. V protikladu k jejímu nádhernému vzezření měla na rukou mozoly od meče. A byly mírně hrubší, což byl v porovnání se Sylphy a Roxy velký rozdíl. Ta ruka, co se ovinula kolem mé, byla teplá a silná. Na oplátku jsem ji pevně chytil a vykročil jsem. Kráčet s Eris po boku po tak dlouhé době, z nějakého důvodu jsem byl šťastný.
--------------------------------------------------

~ A to by s vysvětlováním mělo prozatím stačit... Příště hned první mise! ~

<Předchozí>...<Následující>