Kapitola 165 - Eris Greyratová 2/2

~ Kdo si myslel, že už tenhle víkend nic nebude (kromě mě ^^) ~

Část 1

Zrovna teď jsem stál čelem k Eris, vně městských hradeb Magického města Sharia.

Ačkoli nám chybělo obecenstvo, nedaleko stála Ghyslaine. Po cestě sem ji Eris požádala, aby nám dělala rozhodčího. S přítomným rozhodčím mě pravděpodobně neměla v plánu zabít. Doufejme.

„..”

Eris stála tiše s mečem zvednutým směrem ke mně. Ne, ruka se jí třásla, byl to válečnický třes? Nevěděl jsem, co mám dělat, vážně budeme bojovat? Upřímně řečeno mi vážně nevadilo prohrát. Prohrát je skvělé, mám Eris rád. Ačkoli jak jsem řekl, ne tak moc jako Sylphy a Roxy, ale to s tím nemá co dělat.

Sylphy měla svoje silné stránky, Roxy měla zase svoje silné stránky a Eris měla svoje. Měl jsem je rád všechny. Přelétavý a nerozhodný, ale jsem prostě takový muž. Nevěrný, přehnaně chlípný, ale proto jsem prahl po tak ženské Eris.

Pokud chce, abych ji miloval, budu ji milovat celým tělem. Tohle už nebyla nevěra nebo aféra, tohle byla láska. Bylo to jenom přirozené! Toužit po tak okouzlující ženě byl zákon přírody! Ne že by se najednou objevili lidé z Milisovy církve.

Ale pokud prohraju naschvál, nebude se cítit uraženě? Přece jenom takové lidi nenávidí, ne? Eris trénovala, aby mě ochránila, aby získala sílu proti Orstedovi. Proto jí musím ukázat sílu hodnou být jejím manželem. Vážně musím ukázat rovnocenný díl úsilí.

...Ačkoli jsem možná nedřel tak moc jako Eris, ale to nevadí. Dokud se budu snažit ze všech sil, aniž bych věděl, kdo z toho vyjde vítězně. Ať už vyhraju nebo prohraju, požádám ji, aby si mě vzala.

Pokud vyhraju, řeknu jí: „Patříš mě. Přestaň si stěžovat a pojď domů!” Dobrá, tak to udělám.

Moje magické brnění leželo rozbité v lese. V boji mečem spolu bojovali Král meče Eris a Orsted a dopadlo to nerozhodně. Proti někomu takovému nemám důvěru, že bych v takové blízkosti vyhrál... Pokud prohraju, bude to jenom přirozené.

„Rudee,” zavolala na mě Ghyslaine, když se v duchu o něčem rozhodla.

„Copak?”

Ačkoli to bylo nějakou dobu, co jsem Ghyslaine naposledy viděl, moc se nezměnila. Kolem a kolem to byla žena, co za sebou měla pěkných pár let.

Při našem setkání jsme se pozdravili a taky jsme si popovídali, ale nikdy jsme se nezmínili o nynější situaci. Neměli jsme si toho moc co říct, ale také mezi námi nebylo žádné nepřátelství. Ghyslaine byla vždycky taková. Tak to aspoň tvrdila Elinalize.

„Slečna Eris se nezměnila. Chovej se k ní s respektem.”

Ani Ghyslainino chování se moc nezměnilo. Z nuancí jejích slov mi bylo trochu nepříjemně. V duchu jsem přemýšlel, jestli jsem dělal správnou věc.

Když jsem se podíval na Eris, byla připravená ve svém obvyklém postoji a čekala na mě. Ruce měla založené, nohy od sebe a bradu zvednutou. Byl to stejný postoj, ale tolik se to lišilo od Eris v mých vzpomínkách. Byla vyšší, měla větší hruď a měl jsem z ní dojem masožravce.

Uplynulo pět let, já se změnil a i Eris se změnila. A přesto Ghyslaine řekla, že se nezměnila. Jak bych se před pěti lety choval k Eris? Kdybych čelil tvrdohlavé Eris, co bych udělal?

„Připravit, začněte!”

Ghyslaine nám dala signál, ale já svou hůl nepozvedl. A ani Eris nepohnula rukama. Po chvilce Eris pomalu kráčela kupředu, vytáhla svůj meč z pochvy u pasu. V ruce se jí bezmocně houpal, jak mířila ke mně. Byl to ten meč s téměř průhlednou čepelí, byl to dar od Boha meče. Jeden z legendárních sedmi mečů. Eris dorazila přede mě, svýma ostrýma očima se dívala přímo na mě.

„...”

„...”

Eris dorazila přímo mě před oči a pozvedla svůj meč.

„Co? Nehodláš bojovat?”

„Eris, já... Pokud tvoje prohra znamená, že odejdeš, pak uznávám porážku.”

Eris byla mrzutá, koutky úst jí mířily dolů.

„...”

„A taky... dřív jsem neměl šanci to říct, no... já... taky tě mám rád.”

Myslel jsem si, že se jí zvednou vlasy na hlavě. Myslel jsem si, že se naštve. Možná by bylo lepší, kdybych bojoval doopravdy. V té chvíli Eris spustila meč.

„...”

Instinktivně jsem zavřel oči, tělo mi ztuhlo, ale do hlavy mě udeřil jílec. Bylo to jen jemné ťuknutí, tak. Když jsem znovu otevřel oči, měl jsem přímo před sebou Erisinu tvář.

„Já... neumím vařit jako Sylphy.”

„To nevadí.”

„Nejsem tak chytrá jako Roxy.”

„To nevadí.”

„Nejsem tak roztomilá jako ty dvě.”

„Eris, ty jsi rozvážná kráska.”

„...S tímhle tělem jsem daleko od tvého vkusu.”

„Ne, to vůbec není pravda, tvoje tělo je okouzlující.”

Eris vrátila meč zpět do pochvy. Ruku mi jemně ovinula kolem pasu, její plné poprsí se pevně přitisklo ke mně. Se silou mnohem větší, než co jsem měl já, mě pevně objala. Té troše potu se nepodařilo zakrýt její aroma, ta vůně byla Eris. Svoje paže kolem jejích. Její svaly se zpevnily, ale nebyly vyduté, prostě správné, byl to skvělý pocit.

„Takže nevadí, když to budu považovat za svoje vítězství, že ne?”

„Ne.”

„Kdybys to bral vážně, moje odmítnutí... vzdala bych to, víš?”

Hlas se jí třásl. Neříkejte mi... kdybych vážně bojoval, měla v plánu naschvál prohrát.

„Nemusíš se vzdávat.”

„Takže můžu být členem tvé rodiny?”

„Ano, spolu s Roxy a Sylphy, pokud ti to nevadí, Eris...”

Řekni to. Řekni všechno. S tímhle na mysli jsem se zhluboka nadechl. Kdybych to řekl příliš tiše, možná by mě neslyšela.

„Prosím, provdej se ze mě.”

Když mě Eris zaslechla, doširoka rozevřela oči.

„D-dobrá! Vezmu si tě!”

Odvrátila hlavu, jako kdyby ji to znechutilo. A tak jsme se Eris a já vzali.

Část 2

Toho večera při večeři jsem Eris prohlásil za svou ženu. Na rozdíl od Roxy si nikdo nestěžoval, neboť jsem to řádně připravil.

Ačkoli jsem si nemyslel, že by Norn namítala, čekal jsem od ní alespoň pár přísných slov, ale nic nepřišlo. Pravděpodobně to se mnou a s mými mnohými manželkami vzdala. Roxy a Sylphy nám obě požehnaly.

„Eris, všechny tři společně se budeme snažit.”

„Nejdřív si řekneme pravidla.”

Eris se před těma dvěma nervózně třásla. „T-takže jsem ve vašich rukách...”

I ta slova byla podivná. I když bylo divné vidět Eris tak nervózní, pravděpodobně svým způsobem chápala, že to byl jejich způsob, jak ji přijmout. Kdyby to šlo, doufám, že spolu dokážou harmonicky žít, ale nemám právo to říct, co? Aby utužily svůj vztah, šly do lázně spolu. Byl to způsob, jak to všechno zahladit a také jak vysvětlit, jak používat lázeň. Ačkoli jsem se k nim chtěl přidat, pro dnešek se toho zdržím. V jídelně jsme zůstali jenom já, Lilia, moje dvě sestry, Zenith... a Ghyslaine.

„...”

Když Eris odešla, Zenith mě začala mlátit po hlavě. Dokonce ani když ji Lilia žádala, aby mi odpustila, nezastavilo ji to. Zenith byla Milisova věřící. Dokázala odpustit dvě. Ale s třetí manželkou v sobě nedokázala najít, aby svému synu znovu odpustila.

„Auu, to bolí, mami. Prosím, přestaň, už to neudělám.”

Jak jsem to řekl, Zenith konečně stáhla pěsti a vrátila se na své místo. Moje dvě sestry, co seděly vedle ní, mě podezíravě sledovaly.

„Víš, bratře, to samé jsi řekl i s Roxy. I když tohle říkáš, kdo ví, za jak dlouho si přivedeš další dívku. Víc prádla na praní. To je příliš.”

Aishina slova byla krutá. Vypadalo to, že po přivítání Eris moje hodnota v jejich očích klesla. Ale já jsem to myslel vážně! Ale i po těch slovech jsem měl pocit, že se mnou akorát žertovala.

„Bratře,” promluvila druhá sestra.

Tahle by mě neškádlila. Musím doopravdy naslouchat.

„Och, copak, Norn?”

„No, jako Milisův věřící nejsem šťastná z tvého počínání, bratře.”

„Ano.”

„Ale také chápu, jak tě Eris miluje, takže tentokrát nic neřeknu. I když Eris nemáš rád, stejně ji řádně miluj. To je celé.”

„Dobrá. Budu se snažit ze všech sil.”

Zdálo se, že Norn měla Eris vážně ráda. Po ránu ji Eris učila šerm, ale Norn byla také proaktivní a sama za ní chodila. Hádám, že za těch posledních pár let se Norn stala víc společenská. Bylo to kvůli tomu, že se přidala ke studentské radě.

„Pane Rudee,” promluvila Lilia tiše.

„Och, copak, Lilio?”

„Když ses teď oženil s Eris, dům je trochu plný. Mám v plánu pronajmout si byt někde poblíž a přestěhovat se tam se Zenith—”

„Ne.”

Liliin návrh nebyl přijatelný.

„Dovol mi se o vás dvě postarat... No, ve skutečnosti se ty staráš o mě, Lilio.”

„Ne, vůbec ne... Ale pokud to říkáš, pak se podřídím.”

Vykopnout dvě své matky, jen abych přivítal novou manželku? Paul by se rozhodně vrátil z nebe, aby mě strašil. Je jenom přirozené, aby se syn staral o své postarší rodiče. Je pravda, že s Erisiným příchodem už nemáme pokoj pro hosty, ale koho to zajímá. Nějak to vyřešíme.

„Rudee.”

A nakonec promluvila Ghyslaine.

„Paní Ghyslaine.”

„Stačí Ghyslaine.”

Už jí bylo přes čtyřicet, ale svaly jí ani trochu neochably. Možná to byl výsledek celoživotního tréninku.

„Slečnu Eris, můžu ji nechat v tvé péči?”

„...Ano, přísahám bohu.”

„Správně.” Ghyslaine se jemně usmála. „Vyrostl jsi. Ty oči jsou stejné jako měl Paul, když se ženil se Zenith.”

Z toho bych měl mít radost, že? Ano, jsem rád. Správně, stejné oči jako Paul. To je skvělé, vyrostl jsem... Ech? Ale to je Paul, co znala Ghyslaine... vážně bych měl mít radost?

„Ghyslaine, co máš v plánu teď? Zůstaneš tady?”

„Ne, jakmile ti předám Eris, moje práce tady skončí. Mám v plánu zamířit zpět do Asurského království.”

„Do Asury? Hodláš pomoct s rekonstrukcí kraje Fedoa?”

Když to Ghyslaine zaslechla, zazářily jí oči. „Ne, půjdu po stopě lidí, co zabili pana Saurose, a zabiju je.”

Nálada najednou ztěžkla. To byla ale strašlivá odpověď. O Eris se starala tak dlouho a když ji teď předala, její práce skončila. Takže jí zbývala jedině pomsta.

„...Najít je, jinými slovy nevíš, kdo to byl? Pravděpodobně to byla politická intrika, takže si nemyslím, že to byl jenom jeden člověk.”

„Tak je prostě zabiju jednoho po druhém, všechny nepřátele pana Saurose, až bude konec.”

To je příliš naivní... Jak ji mám zastavit? Ne, ať řeknu cokoli, nezastaví ji to. To je přece jenom Ghyslaine. Ne, na druhou stranu bych ji měl nabídnout pomocnou ruku a podporu... Teď si tak vzpomínám, že v mém deníku se psalo, že když zavraždili Ariel, podílel se na tom Bůh vody a Císař severu.

„Ghyslaine, dle mých zdrojů si Asura najala Boha vody a Císaře severu.”

„Ty dva...”

„Znáš je?”

„Ano, Eris je vlastně zná lépe. Co s nimi?”

„Mohli by to být tvoji nepřátelé. A v tom případě bys ani ty nepřežila, ne?”

„Pravda, já sama je porazit nedokážu.” Ghyslaine přikývla a zírala mi do očí, jako kdyby mě žádala, abych šel k věci.

„...V tom případě znám někoho, kdo také došel k újmě při tom zmatku, co pana Saurose připravil o život. Ačkoli možná že Boreasové jsou také její sokové, takže je možná i tvým nepřítelem. Ale pokud pro ni budeš pracovat, budeš je moct beztrestně zabít.”

„Kdo to je?”

„Ariel Anemoi Asura.”

Ghyslaine nastražila uši. Ach, jaká nostalgie. Když v hodině něčemu nerozuměla, vždycky udělala něco podobného. No, lepší, když ji nezná.

„Princezna z Asury.”

„Ach!”

Ale vážně bylo v pořádku představit Ariel a Ghyslaine? Ariel se nakonec vydá do Asury během politické rozepře. Je v pořádku do toho zatáhnout Ghyslaine? Ne, ta budoucnost se může změnit. Se svým deníkem jí můžu nabídnout spoustu rad. Kromě toho ta rozepře byla součástí Hitogamiho plánů. Když jsem teď Orstedův podřízený, kdo ví, co se v důsledku toho stane. A v tom případě pokud má Ariel vyhrát, prospělo by jí, kdyby získala Ghyslaine. V tom případě bych pravděpodobně taky pomohl... Ale pravděpodobně to potřebuju zkonzultovat s Orstedem.

„Co kdybys u ní každopádně požádala o slyšení a uvidíš?”

„Když to říkáš, dobře,” řekla Ghyslaine bez zaváhání. Alespoň prozatím jsem ji zastavil před nějakým naivním počínáním. Dobře.

„Aha~”

Aisha a Norn se na mě prázdně dívaly.

„Co?”

„No, jenom jsem si myslela, že jsi Krále meče vážně učil.”

„Počkat, ty jsi mi nevěřila?”

„Není to tak, že bych ti nevěřila. Jen mě napadlo, že je vážně poslušná.”

Ghyslaine a já jsme se na sebe podívali. Řekli jsme něco divného?

„Víš, bratře. Na škole je jeden starší student, co se chce jednoho dne stát dobrodruhem. Řekl, že do města přijeli dva Králové meče a že jsou super děsiví. Něco takového. I když dobrodruhové ve městě obvykle nevěnovali silným lidem druhý pohled. A přesto když přijde na tebe, bratře... Co to je, takový ten pocit aha~”

Jak Ghyslaine zaslechla Norn, najednou se zasmála.

„Rudeus je mnohem silnější než já. Přece jenom i ten Dračí bůh uznal jeho schopnosti.”

„Vážně~”

Zdálo se, že to Norn ohromilo. S tímhle možná moje akcie trochu stoupnou. Ale i kdyby stouply, stoupne jenom horní půlka. Vážně mám pocit, že moje dolní půlka jenom dál padá. Každopádně díky Ghyslaine jsem si zachoval trochu té důstojnosti.

To je dobře, vážně dobře.

Část 3

Té noci.

Ghyslaine se vrátila domů. Sylphy, Roxy a Eris si spolu povídaly. O čem si ty tři dívky mohly povídat? Navzdory svému silnému zájmu bych dívčí povídání měl nechat dívkám. Budu si to muset nechat ujít. Nálada se zdála dobrá a Eris pilně poslouchala. Mělo by to být v pořádku, Eris teď byla jiná.

Šel jsem zpět do studovny a sledoval jsem, jak Norn studuje. Když šla spát, dopsal jsem svůj deník. Dneska se stalo spoustu pamětihodných věcí. Ale když jsem pomyslel na budoucnost a Orsteda, nemohl jsem si pomoct a cítil jsem se trochu nervózně.

Každopádně ten krizový moment pominul, měl bych se trochu uvolnit.

Než jsem odešel ze studovny, dům už byl tichý. Vypadalo to, že dívčí setkání skončilo. U koho v pokoji dneska spaly? Nebo se možná všechny utáboří v obýváku? Pravděpodobně ne.

Když tu bylo takové ticho, nemohl jsem si pomoct a cítil jsem se trochu nepříjemně. Ta noc, co jsem se setkal se svým budoucím já, byla také taková tichá noc. Možná se něco blížilo? Například ten chlápek se zatracenou mozaikou možná najednou vyskočí ze stínů v chodbě.

Ne, nic se nestane...

Dorazil jsem před ložnici, ale nikdo tam nebyl. Nebylo ani rozsvíceno, hádám, že dneska jsem spal sám. Jak jsem si tohle pomyslel, najednou se dveře od ložnice zevnitř otevřely a velká síla mě vtáhla dovnitř.

„Aau!”

Okamžitě jsem zvedl ruku a shromáždil jsem magickou moc proti mému protivníkovi, ale držel mi zápěstí vzad. Celé mé tělo se tisklo ke dveřím. Je konec! Když jsem si tohle pomyslel, najednou jsem si všiml, kdo byl ve skutečnosti mým protivníkem.

„...Ach, Eris.”

Ach, Eris. Hádám, že to ona v noční košili mi svírala zápěstí.

„H-hele, Rudee...”

Ty její krví podlité oči, ta rudá tvář a její ztěžklý dech, vypadala naštvaně. Stalo se něco zlého? Musím pečlivě volit slova.

„My, ty a já jsme manžel a manželka, že?”

„...Och, jo. Ach, bylo by lepší, kdybychom uspořádali oslavu? Všechny svolat a pobavit se?”

„Na tom mi nesejde. Už si ani nepamatuju, jak tancovat... Důležitější je, jako manžel a manželka to nevadí, ne?”

Co nevadí? Než jsem o tom mohl vůbec popřemýšlet, ucítil jsem na svých ramenech paži. A políbila mě. BUM, srazili jsme se zuby a tělem se mi rozlila bolest. Chtěl jsem ustoupit, ale cestu mi tarasily dveře, Eris se mi vnutila do tváře.

„Puhaa...”

Eris mi ovinula paži kolem pasu a začala mě táhnout dovnitř. Než jsem se vzpamatoval, už jsem byl na posteli. Co to je, co se to děje? Ech? My to děláme? Ech?

„Ehm, Eris, ehm, takovéhle věci, no, neměli bychom mít, no, pořadí, možná to nejdřív prodiskutovat se Sylphy a Roxy.”

„Hotovo. Dnešek nechají mě.”

„Roxy nic neřekla? Jako ovládat se, dokud je těhotná nebo tak něco?”

„Řekla, abych se tím netrápila.”

Tak nějak jsem byl už v posteli a Eris byla vážně silná. Nemyslím si, že bych dokázal utéct.

„Hele, Rudee, chci syna.”

Erisin dech byl zhrublý, ne hněvem, ale živočišnou vášní. Násilně takhle pronásledovaný. Ne, vlastně jsem vážně šťastný, takovéhle pronásledování je vážně štěstí. Dvě těla tak blízko u sebe a malý Rudeus už byl takový, alespoň to moje tělo bylo upřímné.

Počkat, nebylo to naruby? Neměli jsme prohozené role?

„Rudee, mám tě ráda, takže, to nevadí, ne?”

„Ech, ne, nevadí, ale prosím, uklidni se trošku. Nejdřív bychom se měli dostat do nálady, možná trochu vína, promluvíme si o těch posledních pěti letech a až bude správná nálada, můžeme se obejmout a vyznat si lásku.”

„Mě na těhle věcech nesejde. Na tohle jsem čekala!”

Jak to Eris řekla, přitlačila mě k posteli. Stehny mi pevně sevřela nohy, zmáčkla mi ruce, nebyl jsem schopen se pohnout. Nosem se mi přitiskla k hrudi a začala zhluboka vdechovat. Jako pes. To smrdím?

„Haa... Hhaa... Rudee. Když jsme teď svoji, patříš mě, že jo?”

„Ech? No, nejsem jenom tvůj. Byl bych vděčný, kdybyste spolu všechny vycházely a nehádaly se.”

„Ale dneska jsem na řadě, takže jsi můj?”

Ať jsem řekl cokoli, Eris mě chce jenom pro sebe.

„...No, jo, jsem.”

Rukama mě sevřela ještě pevněji. Bolí to, to bolí. Zápěstí mám pohmožděné, tak zlomené, že sem musí přijít #1 a vyléčit je.

„T-takže si můžu dělat, co chci, že...?”

Co chce dělat? Co se se mnou stane? Rozhodně to je XXX. Nejsem svolný? Odpověď je NE, takže je odpověď ANO.

„A-asi jo?”

V té chvíli se z Eris stalo zvíře.

Část 4

Druhého dne.

Probudilo mě štěbetání vrabců. Okamžitě jsem hledal Eris. Okamžitě jsem ji našel. Přímo před sebou, přímo přede mnou pokojně odpočívala.

„Ho...” vydal jsem ze sebe vzdych úlevy a vzpomněl si na minulou noc.

Včera v noci jsem si to vážně užíval. Co se týče techniky, měl jsem výhodu, a první půlce jsem dominoval. Myslel jsem si: to tak, abych prohrál s Eris. Takže jsem se snažil ze všech sil. Ale v druhé půlce se situace obrátila.

Byl to rozdíl ve výdrži. Takhle to bylo i tehdy poprvé. Eris měla zdánlivě nekonečnou výdrž. Co mám říct? Nedokážu ji porazit... Jakmile mě přemohlo vyčerpání, zneuctila mě, co hrdlo ráčilo. „Promiň, drahá, tahle žena si ze mě udělala svou hračku...” takový pocit. Už ze mě nebude nevěsta.

A přesto když takhle spala, vypadala podivně rozkošně. I když byla včera v noci tak divoká, teď byla tak pokojná. Vnutilo mi to úsměv na tvář. Přemýšlel jsem, jestli se takhle cítila Sylphy, když viděla mou spící tvář.

„...Ale i tak.”

Zrovna teď jsem měl polštář z Erisiny paže. Obvykle nejsem na adresném konci, ale bylo to podivně neotřelé. Paži měla útlou, a přesto silnou. A z nějakého důvodu jsem se vážně cítil bezpečně. Každopádně to bylo 5 let, Eris vyrostla. Kolik nabrala svalů? Vybavuju si, že jsem včera v noci viděl pár svůdných křivek, ale byla příliš velká tma. Trochu jsem se zamlel, abych se dotkl Erisina břicha.

„Jů, úžasné...”

Na povrchu se nijak nevydouvalo. Nebo spíš tam bylo trochu tuku, ale kolem té vrstvy tuku se těsně ovíjely pevně stlačené vrstvy svalů. Stačil jeden dotyk a bylo mi jasné, co je co. I když jsem měl také pekáč buchet, ten Erisin se zdál mnohem neuvěřitelnější, chci je. Tolik svalů, co se ale nevydouvají. A ještě k tomu tak útlý pas...

Jenom božské techniky mohly vytrénovat tak úžasnou rovnováhu vnějších šikmých, břišních šikmých a velkého bederního svalu. Ženské svaly, proč jsou tak svůdné, nedokázal jsem se jich přestat dotýkat.

A nejenom svalů, moje ruka zamířila vzhůru k těm vrcholkům, co byly pod přikrývkou tak jasně vyznačené. Včera v noci mě osahávala a já sám jsem si nikdy nesáhl... Když jsme manžel a manželka, tak to nevadí, ne?

„Úžasné...”

Neuvěřitelné! Ten základ! Prsní svaly! Jak pevné, jak svalnaté, prostě úžasné. A pak na tomto talíři byl zákusek. Rovnováha mezi měkkostí a tvrdostí je důležitá součást života, a tak H SKETCH ONE TOUCH. Velkolepě vyrostly, jako žluté melouny. Sylphy a Roxy měly obě nedostatek. Ani jejich nebyly špatné, ale jak se dalo čekat, velké mají úplně jiné kouzlo. Bože, jsem vděčný, že se jich od teď můžu dotýkat. Děkuju, Roxy, Sylphy, dokázal jsem to! Úspěšně jsem vylezl na Mount Eris, na celé lidstvo čeká nový úsvit!

„Ho ho ho.”

Zrovna teď mi na mysl vytanul bělovlasý starý muž. To je poustevník! Prsatý poustevník! Jak ses měl! Podívej, tohle je skutečné! Aleluja!

„Ho ho ho, už tě nemám co naučit... Hodně štěstí.”

Ach, poustevníku! Kam jdeš, poustevníku! Prosím! Potřebuju tvé vedení!

„...”

„Ach.”

V tom svém omámení jsem najednou zachytil Erisin pohled. Kdo ví, jak dlouho už na mě zírala, jak jsem se o ni otíral. Zmlátí mě? V tu chvíli mě Eris popadla za ruku. Byla naštvaná.

„Promluvme si o tom. Než abychom bojovali, co kdybychom si to vyříkali, lásko. Jenom takové postelové řečičky. O tom, jak jsme spolu zápasili. Zrovna teď mě přemohla zvědavost a chtěl jsem ti trochu ohmatat břišní svaly...”

„...”

Eris moji ruku nepustila. Spíš se otočila a vtlačila se na mě, v očích měla přirozené instinkty. Ve skutečnosti nebyla naštvaná, jen jí to ranní hlazení hrudi znovu roznítilo vášeň. Kdybych se já vzbudil kvůli erotickým věcem, taky bych to chtěl. Muži a ženy jsou jiní, ale Eris byla výjimka. D-dobrá, pojďme na to. Eris může být předkrm na snídani!

„B-buď něžná, už je ráno. Dokonce i včera v noci jsi byla... Kya~!~” vypustil jsem ze sebe hlas dívky, zpustošili mě podruhé.

Část 5

Když jsem odpoledne vylezl z postele, Eris už byla pryč. Prázdná postel, zima po mém boku, ale necítil jsem žádnou ztrátu, jenom trochu hanby a uspokojení.

Vstal jsem, zatímco jsem si masíroval svůj bolavý pas, a šel jsem k oknu. Slunce bylo obzvláště zářivé, stejně jako moje tvář. Venku jsem spatřil Eris se zvrhlým úsměvem na tváři, v dobré náladě. Pořád se po tom všem pohybovala, to je ale netvor.

Sylphy a Roxy měly obě menší výdrž než já. Takhle se nechat vyšťavit je pro mě poprvé. Pokud byla Sylphy pasivní a Roxy technická, pak Eris byla agresivní. Zdálo se, že se probudily mé masochistické kvality. Tokugawa, Toyotomi, Oda, něco takového.

Eris geniálně získala titul Krále meče, protože mi Orsted nakopal zadek. Dělám si srandu, kdybych se nechal unést, možná by mě zabila. Nemůžu tady svému Hideyoshimu neustále dělat problémy.

Příště se možná nejdřív dohodneme na bezpečném slovíčku. Měl bych si s Eris promluvit, zatímco je pořád ještě vyčerpaná z minulé noci...

S těmi myšlenkami jsem šel do koupelny se opláchnout. Po očistě jsem zašel do sklepa a pomodlil se u svatyně. Bylo nutné opatřit si další svatý předmět. Bůh moudrosti, bůh lásky a bůh války... dřevěný meč bude stačit.

S různými myšlenkami jsem vstoupil do obýváku. Aisha, co zametala, poskočila.

„Hej, brácho, dobré ráno! Přišel dopis! Nepíše se, od koho je, ale je tu erb. Poznáváš ho?”

Ten dopis mě uzemnil. Na něm byl nakreslený velmi nápadný erb. Dračího boha. Tenhle dopis byl od Orsteda.
--------------------------------------------------
~ Patří mu, že ho ten dopis po tak "růžové" kapitole uzemnil. ~

~ Tohle byla poslední kapitola v 16. knize. ~

~ Následujících pár kapitol bude intelektuálně velmi náročných - spoustu vysvětlování "nevysvětlitelného fenoménu". Čeho přesně se to týká, to se dozvíte příště. ~

~ Je možné, že to "příště" se trochu protáhne. ~

<Předchozí>...<Následující>