Kapitola 170 - Mužská porada

Část 1

Ode dne, kdy jsem povolal strážné magické zvíře, uplynul týden.

Ten velký pes dostal jméno Leo, obojek z opravdové kůže s jeho jménem a velkou psí boudu. Leo hrál v našem domě úlohu strážce. Ráno čekal před dveřmi a setkal se se mnou a Eris, když jsme šli trénovat. Pak chvilku čekal před dveřmi na hlídce a později šel na procházku.

Když se vrátil z procházky, sledoval mou rodinu v domě. Pak hlídkoval v domě, kontroloval, jestli tam byly nějaké problémy, a pokud ano, bylo mu řečeno, aby je vyřešil. Pokud Lucy brečela, uklidnil ji. Pokud šla Aisha nakupovat, šel s ní jako doprovod. Pokud jsme ho požádali, šel na Magickou univerzitu za Norn a vyzvedl ji. Byl jako domácí stráž.

Leo byl extrémně chytrý, řádně se držel instrukcí rodiny. Chodil na záchod na určené místo. Rozkazy byly čekej, lehni, zatřes a popros, opakovaly se, dokud třikrát neštěkl. K rodině byl velmi poslušný. Když ho Aisha a Norn bázlivě hladily po hlavě, mával ocasem jako elektrickým větrákem.

Obzvláště k Roxy se choval jako nesmírně loajální rytíř. Zdálo se, že oblíbeným člověkem svatého zvířete Lea byla Roxy. Leův postoj vůči Roxy byl jasně jiný než vůči ostatním. Když se Roxy vzbudila, mával ocasem dokola a čumákem jí zalezl pod sukni. Ačkoli ztichl a přestal, když jsem se naštval a řekl, že jsem jediný, co může tohle místo lízat. Druhého dne to ale udělal znovu.

Navíc i když Roxy jela do školy na pásovci Jirouovi, byla vidět scéna, kdy to vypadalo, že Leo se štěkáním říkal něco Jirouovi. Nejenom že nebylo známo, co Jirouovi říkal, ale také jestli se toho Jirou držel nebo ne.

Také byly chvíle, kdy Roxy šla nahoru nebo dolů ze schodů a Leo se ustaraně díval na schody, jako kdyby se chtěl ujistit, že nezavrávorá. Kvůli této přehnané ochraně jsem měl já, manžel, pocit, že to je přehnané. Proč kvůli Roxy zacházel tak daleko... ale došel jsem k závěru, že to bylo proto, že byl pes. Jeho čumák poznal, kdo je v tomto domě nejlepší člověk.

Leo vůči Roxy projevoval podřízené chování, ale s Eris nevycházel moc dobře. I když říkám, že spolu moc dobře nevycházeli, Leo spíš působil dojmem, že si byl vědom, že s druhou stranou – Eris – se špatně vychází.

Eris měla ráda psy a kočky. Ráda plnou silou zabořila tvář do jejich měkké srsti. A možná proto si Eris do sytosti užívala Leův kožich, když jsem se nedíval. Síla Bláznivého krále meče byla nesmírně intenzivní. Také jsem to zažil. Nechat se Eris obejmout plnou silou mi připomínalo medvědí objetí. Cítil jsem se ohrožen na životě. Ačkoli to nebylo tak, že by se mi nelíbilo, když mě Eris takhle objímala, chápal jsem, proč se Leo Eris vyhýbal. Leo se k Eris přiblížil jedině během procházek. Jenom v této době se Eris nevyhýbal a šel s ní ven, aby si obhlídli teritorium.

Důvod se pravděpodobně vztahoval k fyzičce. Leův okruh byl široký. Bylo to tak široké, že by člověk dokonce mohl pochybovat, jestli to byl jeden okruh kolem města. Dokončit tuto trasu v krátkém čase vyžadovalo rychlé tempo. A jediní lidé v rodině, kdo měli dostatečnou fyzickou sílu, aby běželi tímto tempem, jsem byl jenom já a Eris. Bylo to tempo, kdy to i Sylphy jen stěží zvládala. Každopádně Leo si často jako partnera na procházku vybral Eris. Nebo možná, že Leo Eris viděl jako člena kategorie, co měla na starost bezpečnost.

Jen tak mimochodem, vypadalo to, že všechno v kilometrovém okruhu od domu se stalo Leovým teritoriem, takže tu už nebyly toulavé kočky. Zdálo se, že Leo bral ochranu rodiny vážně.

Tak nějak strážné magické zvíře umožňovalo druhým cítit se v bezpečí. Jak se dalo čekat, pes byl dobrý. Problémem bylo, že tento pes byl ochranným božstvem Zvířecí rasy. Něco takového řekla Ghyslaine, co přišla za Eris, ale překvapilo ji, když spatřila Lea.

„Ačkoli nerozumím slovům Jeho posvátné zvířeckosti, zdá se, že je tu ze své vlastní vůle. Takže si ani kmen Dorudia nemůže stěžovat.”

Takže se zdálo, že to bude v pořádku.

Pomyslel jsem si, že bylo na čase přesunout se na další fázi plánu.

Část 2

V den, kdy jsem si to pomyslel.

Cliff přišel na návštěvu.

„Hej, Rudee, pokud máš dneska večer čas, co kdybychom šli na večeři? Já, ty a Zanoba, my tři.”

Pozvánka na večeři. My tři; já, Cliff a Zanoba. Možná je to poprvé, co to budou jen muži. Obvykle se k nám přidá Sylphy, Elinalize a ostatní. Nebo spíš tentokrát možná dokonce půjdeme do nějakého mírně růžového podniku. Nebo by to možná mohlo být tím, že se o tom tématu těžko mluví, když jsou přítomné ženy.

„Dobrá.”

Bez ohledu na to, co to bylo za důvod, jsem bez přemýšlení souhlasil. Nebyl důvod odmítnout a také jsem chtěl Cliffa požádat o laskavost. Tohle byl dar od boha.

Část 3

Když začalo slunce zapadat, šel jsem na dříve určené místo, abych se setkal s Cliffem a Zanobou. Podnik, do kterého jsme zamířili, byl elegantnější než obvykle.

Když jsme vstoupili dovnitř, mrkl jsem na štít podniku, abych si ověřil jeho jméno. Evidentně se to tu jmenuje [U rudého orla]. (pozn.: Ano, přiznávám, že v originále je to mnohem delší název. Jelikož se mi nechtělo lámat si hlavu nad překladem, tak jsem to svévolně zkrátila.)

Ve třech velkých magických národech byla následující symbolika: podniky, které měly v názvu orla, byly restaurace; podniky se sokolem byly nálevny; podniky s netopýrem měly děvčata; podniky s koněm byly hostince. A bylo hodně podniků, co se tím řídilo.

Ovšem to ještě nezaručovalo, že to bude pravda.

Taky byly případy, kdy podnik původně nabízel dobrý alkohol, a než se člověk nadál, majitel podniku byl najednou lepší ve vaření. Bylo to jen neověřené pravidlo.

Podnik [U rudého orla], který Cliff vybral, byla vkusná restaurace. Zdálo se, že hlavními zákazníky byli nižší šlechta a bohatí kupci.

Když jsme šli dál, byl tam prvotřídní soukromý salónek. Dle číšníkova vysvětlení to byla třetí nejlepší místnost. Omluvil se, že kdyby věděli, že do podniku přijde pan Rudeus, připravili by ještě lepší místnost. Bylo to skoro jako tradiční japonská restaurace.

Když mi bylo řečeno, že jdeme na večeři, myslel jsem si, že to bude obvyklá večeře, ale zdálo se, že to bylo doslovné. Každý z nás se posadil na jednu stranu čtvercového stolu a dívali jsme se jeden na druhého.

„Takže, Rudee. Chápeš, proč jsme připravili takové místo?” řekl Cliff s velmi vážnou tváří. Tak nějak jsem měl pocit, že byl naštvaný. Ale neměl jsem ponětí proč.

„Dneska máš-- narozeniny, že?”

„Moje narozeniny už byly,” řekl Cliff nepobaveně.

Bylo Cliffovi 20 nebo 21 let? Na tomto světě už byl vzorný dospělý. Nebylo by nic divného, kdyby měl dvě nebo tři děti. Ačkoli kvůli své dětské tváři vypadal tak na patnáct.

„Takže to to není.”

„Ne.”

Narovnal jsem se. Zdálo se, že to bylo vážné.

„Vlastně...”

Cliffova řeč. Pravděpodobně se to týkalo Orsteda. Když jsem jim podal hlášení, řekl jsem jim, že si o podrobnostech promluvíme později, a nechal jsem to tak. Nebylo by nic divného, kdyby jim došla trpělivost.

„Prozatím si myslíme, že bychom Elinalizino dítě měli pojmenovat Clive, pokud by to byl chlapec, a Eleaclarice, pokud by to byla dívka, co si o tom myslíš?”

...Jméno? Hm, dneska se budeme bavit o tomhle? Špatně jsem si to vyložil?

„Jinými slovy pokud to bude chlapec, bude to jméno v Milisově stylu. A pokud to bude dívka, ve stylu kmene dlouhých uší. Co si o tom myslíš, Rudee?”

„Ehm... Clive zní velmi chytře a vypadá to, že se z něj stane dobrý politik, ale také to na mě působí tak nějak složitým dojmem. Nemyslím si, že by Eleaclarice byla špatná. Pěkně to zní a je to dobré jméno. Ale zní to, jako kdyby jí měl nějaký mistr zloděj ukrást něco velmi důležitého...”

Sdělil jsem mu své upřímné myšlenky a Cliff se podíval na strop, jako kdyby říkal: jak jsem si myslel. Pak se podíval zase na mě a řekl s vážnou tváří: „...No, to byl žert. O jméně jsme už rozhodli. Bylo dobře vyslechnout si tvůj názor, ale dnešní řeč není o tomhle.”

Ach, žert. To jsem nepochopil. Pokud to byl žert, směj se trochu víc. Nikdo se předtím nezasmál.

„Teď už to určitě víš, Rudee. Týká se to tvého nedávného počínání.”

Když na mě Cliff ukázal, Zanoba přikývl. Měl jsem pocit, že byl taky trochu naštvaný.

„Mistře. Ať už máš v úmyslu udělat cokoli, mám v plánu tě následovat. Ale copak poslední dobou nemáš až moc tajemství?”

„Vážně?”

„Zrovna když jsme stavěli to hrozné brnění, najednou jsi uprostřed procesu vyjevil obzvláště detailní techniky a navíc jsi až do konce tajil, s kým hodláš bojovat. Když si pomyslím, že to byl ten ze Sedmi velmo—”

Než mohl Zanoba dokončit, dveře do soukromého salónku se otevřely a přinesli nám nápoje. Zanoba zavřel pusu a čekal, dokud neprostřeli. Když číšník odešel, Zanoba znovu otevřel pusu. Přemýšlel jsem, jestli zarezervovali soukromý salónek, protože to byla tajná rozprava.

„Tvým protivníkem byl Dračí bůh Orsted ze Sedmi světových velmocí. Navíc copak jsi ten les nesrovnal ze zemí, protože jsi bojoval ve vší vážnosti!”

„Ne, pořád tam stojí. Zhruba půlka.”

„Nakonec jsi vyvěsil bílou vlajku...”

„Neměl jsem na výběr.”

„Nemůže se považovat za nic než netvora. Nezabil tě, jen tě zneschopnil, mistře. A to jsi měl to brnění a bojoval ze všech sil.”

No, Orsted se dal považovat za netvora. Magii použitou z dálky anuloval a v blízkém souboji mi ani ruce, ani nohy nebyly k ničemu. Nemyslím si, že bych byl silný, ale i tak jsem byl odhodlaný to udělat.

„Protože ses netvářil nijak tragicky, myslel jsem si, že to je nečekaně hodný chlápek... ale ten chlápek byl...”

Zanoba sklopil zrak, tělo se mu chvělo. Pak najednou zvedl hlavu a vykřikl: „Copak ten chlápek... nebyl stejný jako samotný ďábel? Nedávno mi stačilo spatřit tu jeho siluetu s těma jeho očima a potvrdil jsem si, že to je nepřítel!”

Zanoba se minulý týden setkal s Orstedem a ten ho poslal do spánku. V té chvíli, kdy se setkal s Orstedem, byl pod vlivem jeho kletby... Hm? Ale až do té doby si nemyslel, že by to byl špatný člověk? Jinými slovy, pokud se přímo nesetkají, kletba se neaktivuje. Když o tom tak přemýšlím, ani Aisha, ani Norn vůči Orstedovi necítili nic špatného. Přemýšlel jsem, jestli ta kletba byla neškodná, pokud nepůsobila přímo.

„Abys pracoval pro někoho takového, nenapadá mě nic, než že je to čiré šílenství...”

Zanoba kroutil hlavou, protože to nechápal. Aby něco takového řekl o člověku, s kterým se zrovna setkal, ta kletba má vážně neuvěřitelné účinky.

„Já nevím, protože jsem Orsteda osobně neviděl,” otevřel pusu Cliff a pokračoval: „Ale Zanoba, Sylphy, Roxy. Všichni mají Orsteda za nebezpečného. Jelikož všichni mají stejný názor, rozhodně je to zlý člověk.”

Bylo to prohlášení, které byste od Cliffa, co druhé neposlouchal, nikdy nečekali. Ale když jsem to porovnal, přece jen to znamenalo, že Cliff byl mimo dosah té kletby.

„Pracovat pro někoho takového není počin, co bych čekal od někoho tak inteligentního jako ty, Rudee.”

Ačkoli jsem nebyl nijak zvlášť inteligentní. Ale dostali mě. Všichni různí lidé namítají proti mé práci pro Orsteda, vypadá to, že budoucí počínání bude těžké.

„Ale... když jsem slyšel, že chceš to magické brnění opravit, došlo mi to,” řekl Cliff tónem, jako kdyby to pochopil. A pak se na mě podíval vyzývavým pohledem. „Budeš znovu bojovat, že? Proti Dračímu bohu Orstedovi...”

„...Ech?”

„Prvně budeš předstírat, že pro něj pracuješ, a když pak spatříš nějakou příležitost, porazíš ho. Nebyla to taková strategie?”

„Ne, Orsted—”

„Nevadí, když to všem neřekneš.” Cliff ke mně natáhl dlaň. „Když jsi mě požádal, abych zlepšil řízení a snížil spotřebovanou magii... to znamená, že to magické brnění budeme moct taky použít? Jinými slovy jsi měl v úmyslu nás požádat, abychom jednoho dne bojovali s tebou...” Po tomto odhalení se Cliff doširoka smál. „Mám pravdu?”

Ne, nemáš.

Ačkoli jsem to chtěl říct, měl jsem pocit, že tahle verze byla dost dobrá. Když pominu to, že „jednou budeme bojovat~” a že „tohle jsou přípravy pro tento důvod~”, měl jsem pocit, že postupně pochopí, že Orsted není špatný člověk.

„...Seniore Cliffe.”

Ale nebylo dobré házet na člověka, co se o vás staral, praktické lži. Aspoň jednou bych mu měl říct pravdu, i když tomu neuvěří.

„Copak?”

„Uvěřil bys mi, kdybych ti řekl, že Orsted je vlastně pod vlivem kletby, a proto ho všichni nenávidí?”

„Ech? Vážně?”

„Uvěřil bys mi, kdybych ti řekl, že mě oklamal jistý Zlý bůh a že jsem musel bojovat proti Orstedovi?”

„Zlý bůh? Takže to je ten chlápek, kterého uctívají zkrvavenými kalhotkami nebo látkou?”

„Zabiju tě.”

„Ach, ech? P-promiň. To bylo jiné, ano, dobře. Prosím, pokračuj.”

To není dobré, zásadně jsem se rozčílil. Ale není dobré zesměšňovat něčí víru. Když tohle pominu.

„Když jsem se s Orstedem setkal, z nějakého důvodu na mě ta kletba neplatila. A když jsem si s ním promluvil, vyříkali jsme si to. On mi odpustil a já mám na oplátku bojovat spolu s Orstedem proti tomu Zlému bohu. Kdybych řekl tohle, uvěřil bys mi?”

„Hmm...”

„Já sám tomu neuvěřím,” prohlásil Zanoba se svými zdánlivě zářícími brýlemi. „Bylo naprosto neuvěřitelné, že TEN Orsted by požádal ostatní, aby s ním bojovali.”

„Hm, když to teď Zanoba řekl.”

Protože se Zanoba držel své víry, Cliff byl také zmatený. Založil si ruce na hrudi a přemýšlel.

„Přemýšlej o tom z jiného úhlu. Zanoba nikdy nejevil zájem o nic než figuríny. Tento Zanoba je vůči někomu jinému tak neústupný. Nemyslíš si, že je to divné? Je to účinek té kletby.”

„Ha. Když jsi to teď zmínil... Ale ne, Zanoba vážně řádně přemýšlí, když se to týká tebe. A samozřejmě by se bál, když jde o někoho příliš divného.”

Bylo to tak? To se tak bál?

Zatímco jsem byl vděčný... v tomto konkrétním případě jsem nemohl být upřímně šťastný. Orsted přede mnou rozhodně něco skrýval, takže to možná nebyl člověk, kterému jste mohli naprosto věřit. Ale i tak jsem se chtěl vyhnout tomu, abych pendloval mezi Orstedem a Hitogamim a udělal si tak z obou nepřátele.

Nemám na výběr. Pojďme lhát.

„Dobrá... takže zůstaneme u tvé teorie, seniore Cliffe.”

„U mojí teorie, co tím myslíš?”

Odkašlal jsem si. „Je to přesně tak, jak jsi řekl. Zanedlouho mám v plánu Orsteda porazit. Ale ještě nenastal ten správný čas. A tak to teď musím vydržet a budu dělat, co mi řekne.”

„...Ech? Vážně? Co to bylo za tu rozpravu před chvílí?”

„To předtím, bylo mé přání, aby to tak bylo.”

Pokud by Cliff spatřil Orsteda, dopadl by stejně jako Zanoba. Takže to prostě nechám takhle.

„S tímhle plánem si od teď přeji požádat tebe, seniore Cliffe, a Zanobu o pomoc.”

„...Nech to na nás, mistře. Vytvoříme brnění, které si bude moct obléct i Julie.”

„Och, nechám to na tobě.”

Ačkoli Julii nepovolím bojovat, je lepší ukázat aspoň takovéhle množství nadšení.

„A na tebe, seniore Cliffe, mám jednu konkrétní žádost.”

„Copak?”

Vyjádřil jsem slovy to, o co jsem ho chtěl dneska požádat. Trochu to pozměním. Ehm, jak to mám říct.

„Orsteda vlastně brání jistá bariéra.”

„Bariéra? Jako bariéra na principu magie?”

„Ne, na principu kletby.”

Když Cliff zaslechl slovo kletba, zamračil se.

„Když člověk spatří Orsteda, zpomalí to jeho tělo, a tudíž není schopen využít svou obvyklou sílu.”

„Aha.”

„Ano. Prohrál jsem kvůli tomu. Dokonce i Zanoba, ne?”

„Měl jsem pocit, jako kdyby mě porazilo něco, co neznám. Ale když jsi to teď zmínil, rozhodně jsem měl pocit, jako kdybych nedokázal pohnout tělem.”

To si rozhodně představoval, ale neřeknu to.

„Aha, zdá se, že je těžké se s tou kletbou vypořádat...”

„Hm. Už tak je těžké se vypořádat s ním. A tak jsem chtěl, abys vyrobil něco proti té Orstedově kletbě.”

„Ale můj výzkum je výhradně zaměřený na Elinalize. Jestli to povede k Orstedovi...”

„No, pokud to k němu nepovede, najdeme nějakou jinou možnost. Jelikož je Elinalize těhotná, výzkum není možný. Během tohoto období to aspoň zkus, jestli to oslabí účinky kletby nebo ne.”

Cliff byl odborník na kletby. Ještě v tom nebyl dokonalý, ale podařilo se mu oslabit Elinalizinu kletbu. Kdyby zkoumal, jak oslabit Orstedovu kletbu, mohlo by to dopadnout tak, že by se strach zapřičiněný tou kletbou zmírnil.

Nebo takový byl plán.

„Ale bude Orsted s takovým výzkumem souhlasit? Jak ho oklameme?”

„Orsted je muž, co bojuje jako krvežíznivý vlk. Vlastně kvůli té kletbě také trochu běduje.”

„Jsi si jistý? Copak mu to neumožňuje mít v boji výhodu?”

„Dřív to říkal. Ale pro jednou si přeje bojovat s někým v plné síle. A ne s někým, koho brzdí kletba.”

Byla to naprostá lež. Ale dřív nebo později bych o to Cliffa rozhodně požádal. Později mu řeknu skutečný důvod. Teď se na to pomalu připravím.

„Jsi si jistý...?”

„Hm, jsem. A proto můžeš Orsteda zkoumat bez obav.”

„Hm... dobře. Ačkoli je mi hanba, že klamu lidi. Pokud na tom trváš, zkusím to.”

Skvělé!

Senior Cliff je báječný. Elinalize, prosím, obejmi jej! Dobrá, zkusím i Sylphy a ostatní přesvědčit tímhle způsobem. Přece jenom takhle můžu zapracovat na zlomení té kletby.

...Ha~

Tak nějak jsem měl neuvěřitelný pocit viny... Pročpak jsem tak lhal? Nesnažil jsem se říct, že je lhaní špatné. V některých případech bylo lepší lhát. Ale Cliff, Zanoba, Sylphy, Roxy a Eris. Všichni se o mě vážně báli. Měl jsem pocit, že když jsem jim takhle lhal, že jsem je zrazoval. Neměl jsem v úmyslu je zranit nebo oklamat... Pokud se jednoho dne Orstedova kletba vyřeší, budu to moct prohlásit za úsměvnou historku...

„Tak to je. Zanobo, seniore Cliffe... spoléhám se na vás.”

„Hm. Ulevilo se mi, že máš definitivní plán, mistře.”

„Rozumím. Je to důležitý úkol. Nech to na mě.”

Když ti dva přikývli, dorazilo jídlo.

Část 4

Přípravy na večeři byly hotové, na stole byly vyrovnané skvělé chody a rozdali jsme si pohárky na alkohol. Pozvedl jsem pohárek s alkoholem.

„Správně. Důležitá rozprava je u konce! Připijme si a pak se dejme do jídla.”

„Pravda.” Zanoba pozvedl pohárek.

„Na co připíjíme?” zeptal se Cliff, co také držel pohárek.

„Dneska tu nemáme žádné ženy, na přátelství mužů... to mě napadlo, co vy na to?”

Bylo to příliš nechutné? No jo. Věděl jsem to. Ani Cliff, ani Zanoba mě v případě nouze nezradí. I kdyby to z Cliffa mělo udělat nepřítele své rodné země, pomůže mi. I kdybych se proměnil na mizeru, Zanoba mě neopustí. Byli to nenahraditelní společníci. Ačkoli jsem tentokrát lhal, pomyslel jsem si, že jsem chtěl být jejich spojencem až do dne, kdy zemřu.

Zatímco jsem přemýšlel takhle, jenom na chvíli jsem měl pocit, že mi vytrysknou slzy. Nevadilo, ani když ten přípitek byl nechutný. Nebylo by nic divného, kdyby mé tělo už vydávalo charakteristický pach člověka ve středním nebo pokročilém věku. Bude to nějaký přípitek, co se hodí k mému věku.

„Tak na naše přátelství.”

„Na přátelství.”

„Na zdraví!”

Když jsme si ťukli, rozlili jsme trochu alkoholu.

„Ale přátelství mužů... o čem se má člověk v takové chvíli bavit?”

„Měli bychom si vyprávět erotické historky?”

„Erotické, co, ach, tak mě tak napadá, Rudee. Přivítal jsi novou manželku, co?”

„Jo, to bude moje kamarádka z dětství, Eris.”

„Eris, co, taková nostalgie, přemýšlím, jak přesně se proslavila jako Šílený pes... až ji půjdu pozdravit, zeptám se na to.”

Zanoba nostalgicky přimhouřil oči. V Shironském královstvím Zanoba s Eris moc nemluvil. No, ale pořád si na to pamatoval. Nebylo možné na Eris zapomenout.

„...Hm? Tak mě tak napadá, seniore Cliffe, ty Eris znáš, ne? Dřív ses o ní zmínil.”

„J-já jsem se s ní jen v minulosti setkal. Nechovám k ní žádné přetrvávající emoce.”

Aha, trochu, v minulosti. ...Je možné, že na něj Eris zapomněla. Byla to Eris, takže se s tím nedalo nic dělat.

„Spíš než o tomhle bychom měli mluvit o tobě, Rudee. Už jsem ti to dřív řekl, ale ženy nejsou položky do sbírky. Aby na tebe čekalo tolik——–”

Po tomhle Cliffovo kázání pokračovalo.

Když jsme my tři byli v dobrém opilém stavu, Zanoba začal vyprávět erotické historky. Původně to bylo o Zanobově prvním manželství a o jeho partnerce, ale v půlce z toho vznikla hororová historka a nakonec z toho byla stížnost o tom, jak ženy nechápou figuríny.

Potom jsme mluvili Cliff a já. Jak byly Eris a Elinalize v posteli jako zvířata. Našli jsme jeden v druhém spřízněnou duši.

Ale když jsme my dva mluvili, Zanoba se nudil a převedl hovor na magické brnění. Když jsem mluvil o tom, jak jsem v magickém brnění bojoval s Orstedem, zářily jim oči. Zdálo se, že souboj mezi obrovským robotem a velkým netvorem byl přece jenom zajímavý.

Té noci jsme my tři pili, dokud jsme nebyli úplně na mol. A když podnik zavíral, koupili jsme si jenom alkohol, pronajali si v sousedství pokoj a pokračovali jsme v pití. Tak nějak to byl dobrý pocit udělat si pijanský večírek ve třech.

Pokud budeme mít kdy příležitost, chtěl jsem si znovu zajít na pití.
-------------------------------------------------
~ Pro veliký úspěch znovu dřívější aktualizace. Tento víkend je ale pracovní --^-- . ~

<Předchozí>...<Následující>