Kapitola 174 - Obrněný dračí král

Kapitola 174 – Obrněný dračí král a Druhá princezna
Část 1

Přijímací sál v Nebeském paláci Příboj chaosu.

12 služebníků stojících v řadě. Sylvaril Prázdnoty. Arumanfi Jasný. Yuruzu Kajícná. Karowante Chápavý. Sukeakoto Času. Clearnight Bouřlivý. Dotbath Ničivý. Trophimus Vlny. Harkenmail Života. Gall Zemětřas. Zuřivec Zuřivý. Paramount Temnoty. (Pozn.: Sedmnáct knih jsme vydrželi bez znalosti tří čtvrtin služebníků a teď najednou se autor rozhodl, že je musí všechny vyjmenovat... vůbec je nepotřebujeme, už se v příběhu neobjeví...)

A před nimi seděl jejich král.

Obrněný dračí král Pergius Dola.

A před ním byla Druhá princezna z Asurského království. Ariel Anemoi Asura.

„...”

Po naší schůzce Ariel prostřednictvím Sylvaril požádala Pergia o slyšení. Sylvaril to šla okamžitě zařídit a Ariel se mezitím převlékla. Sylphy a Luke se také převlékli. Byl to vzhledný, stylový oděv hoden titulů druhé princezny Asurského království a jejích stráží.

Co se mě týče, já jsem měl róbu, co mi Orsted půjčil. No, když byla Orstedova, mělo by to být v pořádku.

Ariel hrdě kráčela špalírem dvanácti služebníků. Nerozrušilo ji, že byla středem pozornosti, a před Pergiem udělala elegantní pukrle. Sylphy a Luke oba poklekli. Tentokrát jsem i já poklekl.

„Znovu děkuji, že jste si na mě udělal čas.”

„Ať je mezi námi jasno. Co to dneska máme? Podle toho, jak to vypadá, to nebude pozvánka na čajový dýchánek...”

Pergius předstíral, že o tom nevěděl. S pomocí moci Clearnighta Bouře by měl být schopen slyšet všechno v paláci. Jen se naparoval. No, možná že ta otázka byla také součástí celé té hry.

„Abych se stala královnou Asurského království, přišla jsem tě požádat o podporu, pane Pergie,” prohlásila Ariel svůj účel, aniž by ji Pergiovo hraní nějak rozhodilo.

„Takže... dovol mi se znovu zeptat.” Pergius se loktem opřel o opěrku trůnu, tvář si položil do dlaně a jak se zeptal, naklonil hlavu: „Co je nejdůležitějším faktorem krále?”

Ariel zvedla bradu.

„Nejdůležitějším faktorem...”

Neznal jsem odpověď. Takže jsem nevěděl, jestli je správná. Ariel řekla, že to ví, ale nebylo zaručeno, že to je správná odpověď. No, i kdyby mi to řekla, stejně bych nevěděl, jestli měla pravdu... Možná by bylo lepší, kdybych to zkontroloval. Ne, budu Ariel věřit. Podle toho, jak si věřila, to bylo možné.

„Je 'převzít vůli'.”

Její slova se ozývala. Odpovědělo jí jenom ticho. Ticho, jenž se zdálo být nemožné pro tuto přijímací místnost se 17 lidmi uvnitř.

„Ha.”

Pergius odpověděl, jako kdyby se jen nadechl. Z jeho výrazu nebylo možné říct, jestli to byla správná odpověď.

Převzít vůli. Chápu, proč tohle byla Arielina odpověď.

Na Arielině cestě k trůnu byla samá smrt. Nejdřív Derrick a pak 13 dalších jejích následovníků. Kdo byli? Jakou budoucnost si přáli? Ve chvíli své smrti svěřili svou vůli Ariel. To se stalo základem Arieliny vůle stát se královnou.

A Pergiův přítel. Kaunis Freean Asura byl muž války. Povídalo se, že se s ním dalo snadno vyjít, i když pocházel z královské rodiny. Takový člověk se stal králem. Takže možná že také převzal vůli těch, co zemřeli v bitvě?

Cítil jsem v této odpovědi spojení. Takže tohle muselo být ono.

Ale tak nějak. Alespoň já jsem měl pocit, že to je trochu laciné...

„...Haa. Převzít vůli?” ušklíbl se Pergius a zasmál se. „Jinými slovy tvůj úmysl stát se královnou je jen něco, co jsi získala vlivem ostatních. Dá se takový člověk nazývat skutečným králem?”

V jeho hlase bylo pohrdání. Jinými slovy to byla špatná odpověď? Ale Ariel vypadala, že to s ní neotřáslo.

„Ano, správně, pane Pergie. Moje úmysly jsou jen něco, co jsem získala vlivem ostatních lidí. Jsem daleko od toho, co lidé považují za skutečného krále. Ale...” Ariel se nadechla, její hlas zůstal rozhodný. „Pokud budu králem s ohledem na ty, co mi svěřili svou vůli, pak i kdybych nebyla skutečným králem, nesejde mi na tom.”

„Ha...”

Pergius vypadal bez zájmu. Zatímco měl bradu rozmrzele podepřenou, zeptal se na další otázku: „Takže mi říkáš, že bych měl pomoct bláhovému králi?”

„Ano, žádám o vaši pomoc, protože jsem bláhová.”

„Ha!”

Šlo tohle dobře? Myslel jsem si, že Ariel odpověděla dobře. Skutečný král není koncept, co se dá uchopit. Ani to nebyla odpověď, co byste mohli najít. Jen usilovat o to, abyste jím byli. Vládnout lidu a stát se králem, po kterém touží. Nevěděl jsem, jestli to byla správná odpověď, ale znělo to úžasně. Ale možná že Pergius hledal jinou odpověď?

„Takže sis myslela, že s touhle odpovědí si vážně získáš mou pomoc?”

„Ne, pane Pergie. Ale toto jsou mé skutečné pocity. Nelhala jsem. Kvůli tomuto Ariel Anemoi Asura usiluje o trůn.”

Ariel se silným, neotřesitelným pohledem podívala na Pergia.

„Pokud to není dobré, pak moc pana Pergia není nutná.”

Slova odmítnutí. Pergiovi se rozšířily oči, jeho dvanáct služebníků bylo viditelně rozčílených. Dokonce i Sylphy a Luke vypadali šokovaně. Já jsem byl taky šokovaný.

„Takže mě nepotřebuješ, aby ses stala králem?”

„Pokud jsou moje ideály a vaše ideály příliš daleko od sebe, bylo by to jenom na obtíž.”

Pergius si přestal podpírat hlavu a pomalu vstal. Ten výraz, byl to hněv? Rty sevřené, oči doširoka. Pěsti uvolněné, ale vypadal panovačně. A pak najednou zvedl ruku. Na okamžik jsem si myslel, že svým služebníkům vydá rozkaz k útoku.

„Pěkně řečeno, Ariel Anemoi Asuro! Tvoje přesvědčení, přijal jsem ho!”

Já už jsem do své hole vléval magii, ale přestal jsem... když jsem ta slova zaslechl.

„Já, Obrněný dračí král Pergius Dola, přísahám na svého zesnulého přítele Kaunise Freeana Asuru, že tě podpořím!” zahřměl Pergius. „Připravte teleportační magické kruhy! Okamžitě se vrať do asurského paláce. Připrav se na můj příchod a zavolej mě!”

„Moc děkuji.”

Ariel nabídla Pergiovi svou vděčnost. Sylphy a Luke sklonili hlavy ještě níž.

Já jsem pořád ztuhle svíral svou hůl.

Upřímně si myslím, že to nešlo dobře. Ta odpověď byla špatná. Ariel vybrala odpověď, kterou Pergius neschvaloval.

A přesto Pergius propůjčí Ariel svou moc. Uvědomil si něco z té jeho konverzace s Ariel?

Každopádně Pergius přísahal, že Ariel podpoří. A tak Ariel získala Pergiovu podporu.

Část 2

Ariel se odebrala k odchodu z přijímacího sálu. Vypadala vyrovnaně, ale Luke a Sylphy vypadali skvěle.

„...”

Já odcházel s nimi... když jsem se najednou otočil.

Pergius a jeho dvanáct služebníků zůstalo na svých místech. Pergius nás sledoval odcházet a nevyhnutelně jsme se střetli očima.

„Copak, Rudee Greyrate.”

„Nic...”

Otočil jsem se zpět a měl jsem v plánu ustoupit s Ariel. Ale pořád mě to trápilo.

„Takže nakonec to byla správná odpověď, nejdůležitější faktor krále?”

Pergius si odfrkl. „To nebylo to, v co jsem doufal.”

„Tak proč?”

Když Pergius zaslechl mou otázku, vesele se zasmál. „Ariel Anemoi Asura vůbec nepřipomíná Kaunise. Ale to, jak mluví, jak si stojí sama za sebou, mi něco připomnělo. Nebyl Kaunis, ten takzvaný Ideální král, také člověk jako ona?”

Kaunis, Ideální král?

„Všichni Kaunise považují za ideál krále, ale dokonce i on si myslel, že má do ideálu daleko. V mládí v barech, v našem válečném táboře a dokonce i poté, co se stal králem Asury, často mluvil o tom, co to znamenalo být ideálním králem,” mluvil Pergius s nostalgií.

Ariel byla nakonec daleko od Pergiova ideálu. Ale možná měla blíž ke Kaunisově ideálu, něco takového?

Ideál je pro každého jiný.

„Aha... tak jaký král je ideální pro tebe, pane Pergie?”

Pergius na mě zahlížel, když jsem se zeptal. „Nemám důvod ti to říct.”

„Pravda. Omlouvám se.”

Uklonil jsem se a rozhodl jsem se odejít ze scény. Pokud mi to nechce říct, nemusel jsem to vědět. Ale co kdyby mi to řekl? A co kdybych to já později řekl Ariel. Možná by přišla o svou těžce dobytou sebedůvěru a znovu by se ztratila. Takže pokud to nepotřebuju vědět, nemusí mi to říkat.

„Rudee Greyrate.”

Ale Pergius mě znovu zastavil. Když jsem se otočil, Pergius se už zvedl a mířil k druhému východu.

„Dovol mi se tě zeptat.”

„Copak?”

„Proč jsi nezmínil Orsteda? Nemám ho rád, ale nemůžu ignorovat jeho jméno. Kdybys ho v té situaci zmínil, nebyla by konverzace hladší?”

Sám Orsted Pergia požádal a byl odmítnut. Takže jsem si myslel, že kdybych ho zmínil, neudělalo by to moc dobrého. Zkouší mě? Co chtěl, abych řekl?

„Protože Orsted není ten, co se chce stát králem.”

„Ale chce, aby byla králem Ariel, správně? A ty také souhlasíš? Pokud ano, proč to jméno nezmíníš co možná nejčastěji?”

„I kdybychom to udělali, pokud má být Ariel královnou, stejně potřebuje tvoji podporu. Orsted a já chceme pomoct, ale jsme jen nezasvěcenci. Myslím si, že je neefektivní ho zmiňovat, abych něco vnucoval.”

Myslím, že to byl dobrý nápad. Nakonec je ideální nechat dotyčného člověka se zapojit. Až se Ariel stane královnou, neměl jsem v plánu nic konkrétního. Tím myslím, že jsem od ní nic nečekal. Ale nevím, co má v plánu Orsted... Jelikož to každopádně není moje odpovědnost, nemusím nic a nikomu vnucovat.

„Tvůj způsob přemýšlení je příliš váhavý,” vyplivl Pergius a vrátil se do svého pokoje.

„...”

Nebyl jsem schopen snést pohledy zbývajících dvanácti služebníku, a tak jsem odešel. Bylo to trochu trapné. Takže jinými slovy říkal, že nebylo dobré říkat něco tolerantního a neupřímného.

Část 3

Když jsem odešel z přijímacího sálu, zamířil jsem do Arielina pokoje. Jak jsem vstoupil, omluvil jsem se, že jsem se opozdil.

Zahlédl jsem sněhově bílé, skoro průsvitné rameno.

Ariel se převlékala. Sylphy z ní svlékala ten nádherný oděv, ukazoval se tak povolený korzet pod tím.

„Ach! Hej! Rudi!”

„To nic. Pan Rudeus mi tentokrát prokázal velkou službu. Bez ohledu na denní nebo noční dobu nepotřebuje svolení vstoupit.”

„Počkej, paní Ariel...”

„Ach... Promiň, Sylphy. To bylo netaktní. Pane Rudee, prosím, prokážeš mi velkou laskavost, když jen okamžik počkáš.”

Než tu hlášku vůbec řekla, už jsem odešel z místnosti a zavřel dveře. Zdálo se, že Ariel si špatně vyložila mé úmysly. Nebyl jsem tak bezostyšný, abych si prohlížel dívku, co se převléká.

Ale Ariel měla vážně skvělou postavu. Eris měla taky pěknou postavu, ale to bylo proto, že své tělo trénovala. Ariel měla postavu jako dar od boha, měl jsem pocit, že takové tělo se nedalo vytrénovat. Možná to měla v genech?

Ale když přišlo na proporce, ani Sylphy nijak netratila. Neměla ani prsa, ani prdelku. Ale měla ideální proporce. To jsem na ní miloval. Roxy byla samozřejmě Bůh, takže se to nedalo srovnávat.

„Příště se naučím klepat.”

Když neklepu, dostane se mi přímý pohled na muže, co si to rozdává s panenkami. Měl jsem se z těch zkušeností poučit. Příliš zapomínám.

Ech? Hele, nebyl v místnosti i Luke? A ten chlápek byl v pohodě? ...Pravděpodobně. Když přijde na to, s kým se Ariel cítí nejvíc bezpečně, musí to být Luke.

„Rudi, už můžeš.”

Po chvilce se dveře na škvírku otevřely a za nimi se objevila Sylphy. Navzdory tomu, co řekla, jsem na její tváři viděl nesouhlas.

„Arieliny, viděl jsi je?”

„Hm. Měla bílé kalhotky.”

Sylphy nafoukla tvářičky. Jen tak mimochodem, Sylphy měla také bílé. Potvrdil jsem si to včera, takže jsem si věřil.

Když jsem jí píchl do naduté tváře, nakráčel jsem do místnosti. Po cestě dovnitř mě štípla do zadku.

„Sylphiette.”

„Copak, Rudee.”

„Flirtování si nechme na doma.”

„...Ale no tak!”

Sylphy mě plácla do zadku a pořád trucovně doklusala do místnosti a prudce si sedla na židli v koutě. Její růžové tvářičky byly také velmi rozkošné. No, to stačilo.

Nyní již převlečená Ariel seděla uprostřed místnosti. Dokonce i ve svém obvyklém oděvu vypadala jako princezna, možná to byl rozdíl v cenovkách? Ne, to stačilo. Nejdřív se omluvím.

„Předtím když ses převlékala, za to se omlouvám.”

„Ne... Tak jaké to bylo?”

„Jaké bylo co?”

„Moje tělo.”

Ech, musím odpovídat? Och, tohle je také zkouška. Dneska byl zkouškový den. Tentokrát neudělám chybu.

„Úžasné... tedy myslím v různých ohledech, ale Sylphy miluju nejvíc.”

„Vážně? Promiň, že jsem trnem v oku.”

Ariel se zachichotala a Sylphy zrudla v tváři a zamumlala: „Co to říkáš...”

Luke mohl jenom pokrčit rameny.

Bylo to kvůli tomu, že jsme Pergia úspěšně přesvědčili? Nálada byla celkem uvolněná.

„Prosím, sedni si.”

Nasadila vážnou tvář a nabídla mi místo. Podvolil jsem se.

„Všechno je to díky tobě, Rudee, že se můžeme pohnout kupředu.”

„Ne, moc jsem toho neudělal.”

„Není třeba být skromný. Nebylo to přesně, jak jsi řekl? Odpověď byla ve mně.”

Dopadlo to dobře. Tohle byl možná také osud, ale... Ale v deníku se psalo, že bez Derricka nebyla Ariel schopná Pergia přesvědčit. S mojí pomocí našla tu odpověď svou vlastní silou. To jsem si myslel. Myslel jsem si, že to dopadlo dobře.

„Ale další krok. Pán Pergius řekl, abychom okamžitě zamířili do paláce a připravili to tam. Mám v plánu se jeho instrukcí držet a zamířit do asurského paláce.”

„Připravit se?”

„Doslova.”

Ale já to nechápal doslova. Ach, nechte mě o tom popřemýšlet. Pokud jsem četl mezi řádky, znamenalo to, že Pergius neměl v plánu cestovat do Asurského království s námi. Takže Ariel vyrazí jako první a připraví místo vhodné k Pergiově příchodu. Například večírek, kde se shromáždí mnoho šlechticů. Připravit se na něj a pak Pergia zavolat. A Pergius se svými dvanácti služebníky s velkou pompou přijde. Všichni šlechtici budou ječet: „Ach můj bože, to je Pergius.” A budou lapat po dechu a padnou před ním na kolena. Něco takového?

„...No, na co ten spěch? Neměli bychom se trochu víc připravit?”

„To nejde. Už jsem se doslechla, že je můj otec nemocný.”

Když Ariel ohlásila tak závažnou novinu, vypadala překvapivě vyrovnaně. No, předpokládal jsem, že ty zprávy přijdou později, ale Ariel už se o tom doslechla? Pokud ano, pak to snižuje šanci, že je Luke Hitogamiho apoštolem. Protože je méně pravděpodobné, že to slyšel od Hitogamiho.

No, pořád tu je možnost, že to Hitogami řekl Lukovi a Luke to na oplátku řekl Ariel? Počkat. Pak je také možné, že si to Ariel vyslechla přímo od Hitogamiho? Ariel je možná Hitogamiho apoštol. Pokud je Ariel apoštol, pak je to šachmat.

Možná to Orsted špatně načasoval. Každopádně bych měl s Orstedem zkonzultovat možnost, že je Ariel apoštol.

„Podle té tvé reakci jsi o tom už věděl.”

„Ach?”

„Nebo možná že když jsi teď podřízený Dračího boha, tě ani nemoc asurského krále netrápí.”

„To proto... když senior Luke tak najednou požádal o mou pomoc a když jsi měla tak naspěch, měl jsem tušení, co se děje,” zkusil jsem říct.

Ariel vypadala přesvědčeně, přikyvovala hlavou. Dostatečně dobré.

„Jelikož jsi to také pravděpodobně čekal... bude čtrnáct, patnáct dní na přípravu stačit?”

Ariel potřebovala jenom dva týdny na přípravu. Celkem ukvapené. No, v mém deníku nebyla žádná konkrétní data. Možná že tohle bylo správné načasování. A Orsted to spletl.

„Naštěstí můžeme pana Pergia požádat, aby pro nás připravil teleportační magický kruh, takže možná nebudeme cestovat tak dlouho a budeme mít času nazbyt. Ale když je můj otec nemocný, musím si pospíšit zpět, abych nepropásla svou chvíli. Než dorazím, moji bratři si už možná upevní postavení.”

To znělo, jako že král na tuto nemoc zemře. A pak jmenují následníka. Pokud se budeme zdržovat, Ariel možná nedostane šanci se k tomu boji přidat.

Ale i tak jsem se trápil. Orsted mluvil o jednom obtížném člověku v Asurském království. Premiér Darius Silva Ganius. Orsted řekl, že dokud bude žít, Arieliny šance na vítězství jsou mizivé.

Proto potřebujeme Dariovu Achillovu patu, musíme se setkat s Tris. Pokud s námi bude Tris, dokážeme Daria skolit.

Pouhý premiér země by v porovnání s Pergiovou podporou neměl být nic velkého. To jsem si myslel, ale kdyby to tak bylo, Orsted by ho nemusel zmiňovat. S Pergiovou podporou jsme na stejné úrovni jako první princ. Ale pokud se zbavíme Daria, budeme mít výhodu.

Vítězství patří těm, kdo udělají první krok.

„Paní Ariel. S těmi teleportačními magickými kruhy, co kdybychom se zeptali, jestli je nějaký blízko asurských hranic?”

„Ech, proč?”

„Pokud jako princezna království formálně nepřekročíš hranice, nezadalo by to příčinu k mnoha otázkám? Teleportační magie je navíc zakázaná technika. Pokud ji použijeme v království, bylo by to očividné. Myslím si, že bude lepší, když od hranic do hlavního města půjdeme po svých a veřejně.”

„Aha, to dává smysl.”

Dobrá.

No, takže se potřebuju akorát vymluvit a navázat kontakt s Trisinou organizací. Ještě jsem detailně nepřemýšlel o tom, jak to udělat, ale to by nemělo být těžké. Když přijde na tyhle organizace, mluví peníze.

„Já nesouhlasím.”

Tu konverzaci přerušil Luke.

„Jeho Veličenstvo je nemocné. Nevíme, jaké pasti první a druhý princ na naší cestě zpět nastraží. Teleportační magické kruhy jsou možná zakázané. Ale když nás nikdo neuvidí, můžeme přijít s nějakou výmluvou.”

„Správně... to taky dává smysl.”

„Tohle není jako předtím. Budeme mít i Rudeovu podporu, takže v boji obstojíme. Ale povídá se, že si první princ najal Císaře severu. Jakmile se dostaneme do paláce, měli bychom být v bezpečí, ale pokud nás po cestě napadnou vrahové stylu Boha severu, budeme v nebezpečí.”

Cítil jsem v Lukových slovech strach.

„Být terčem... to si nechám ujít...”

Jak jsem se díval, jak se Ariel a Sylphy tvářily, jejich pocity se klonily k Lukovi. Ti tři zápolili, aby unikli z Asurského království. Určitě jsou vyděšení, že se na ně zase zaměří.

A v tom případě co pak? Můžu si někde najít nějakou výmluvu a hlavně co nejdříve a spojit se s Tris? Ne, Ariel by nepotěšilo, kdybych po cestě zmizel.

Pořád jsem nezjistil, jestli je Luke Hitogamiho apoštolem. Také to mohl navrhnout pod vlivem Hitogamiho.

„Rudeus i Luke mají oba dobré postřehy, takže... Sylphy, co myslíš?”

Zatímco se tím Ariel trápila, zatáhla do konverzace Sylphy.

„No, co se mě týče, myslím si, že je lepší, když se teleportujeme do země. Nevím, kam dorazíme, ale pokud se tím vyhneme hranicím, vyhneme se tím i prvnímu princi. Myslím, že to za to riziko stojí.”

Ups, i Sylphy se přiklonila k Lukovi?

„Kromě toho když jsme odcházeli, taky to nebyla žádná velká scéna. Takže si myslím, že je v pořádku vrátit se v tichosti. Od hranic do hlavního města to bude trvat přinejmenším měsíc... takže je třeba uvážit i vyčerpání z cestování.”

„Aha... Rozumím. Tak se tedy teleportujeme do Asurského království.”

Byly to dobré důvody. Těžko se nesouhlasilo.

Udělal jsem chybu, že jsem se o to, co vím, nepodělil se Sylphy? Nedá se nic dělat. Prostě budu muset vymyslet jiný způsob, jak se spojit s Tris. Možná můžu o pomoc požádat někoho jiného? Ghyslaine... ve vyjednávání pravděpodobně selže. Když už jsme u toho, než vyrazíme, musím Ariel představit Ghyslaine. Elinalize... je těhotná. V tom případě nemůžu požádat ani Cliffa.

Komu dalšímu věřím a dokáže vyjednávat? Nezdá se mi, že by Zanoba měl nějak moc vyjednávacích schopností. Možná kdyby s sebou vzal Ginger... Ne, neměl bych do tohohle tahat prince z jiné země.

Zatímco jsem přemýšlel.

Ťuk ťuk. Zaklepání na dveře.

„Dále.”

„Omluvte mě.”

Dovnitř vstoupila Sylvaril. Pohledem přejela po místnosti a jemně potřásla křídly. A pak řekla: „Právě jsme potvrdili, že všechny teleportační magické kruhy v Asurském království byly zničeny.”

„Cože?”

To přišlo jako rána z čistého nebe. Všechny teleportační magické kruhy, zničené.

„Jak se to stalo?”

Sylvaril to prostě vysvětlila.

Po slyšení s Pergiem dostala okamžité rozkazy aktivovat teleportační magické kruhy. V Nebeském paláci bylo mnoho magických kruhů zacílených na Asurské království. Ale když je Sylvaril zkontrolovala, byly bez moci a nereagovaly. Sylvaril to přišlo divné, a tak požádala Arumanfiho, aby to prověřil. A ten zjistil, že magické kruhy byly zničené. Podle všeho Arumanfi prozkoumal i jiná místa a zjistil, že všechny magické kruhy v Asurském království, ke kterým měl Pergius přístup, byly zničené.

A tak Sylvaril řekla: „Není možné se teleportovat do Asurského království.”

Nejbližší dostupný magický kruh byl nedaleko hranic s Asurským královstvím. Odtud budeme muset cestovat po svých.

Někdo to udělal naschvál. Ale kdo to mohl udělat? Byl to Hitogami nebo Orsted? Zítra bych to měl nahlásit Orstedovi.

Ale zrovna teď bylo těžké očistit mé jméno. Luke se na mě díval podezíravě. Tohle se stalo hned poté, co jsem udělal svůj návrh. Byl to pohled, jako kdyby se mě ptal: „Už jsi o tom věděl?” I Sylphy se na mě nervózně podívala. Jejich nedůvěra vůči Orstedovi vzrostla.

Jenom Ariel vypadala neochvějně.

„V tom případě se nedá nic dělat. Takže se zařídíme dle Rudeova návrhu.”

„Ano, ale paní Ariel...” promluvil Luke hlasem plným hrůzy.

Ariel ho ignorovala a prostě pokračovala: „Luku, informuj Elmore a Kleene a připravte se na cestu. Sylphy půjde se mnou za význačnými osobnostmi v Ranojském království. Rudee, spoléhám se na tebe. Všichni se rozlučte.”

„...Ano.”

Luke v tichosti přikývl.

Rozešli jsme se, všichni jsme měli své výhrady.
-------------------------------------------------

<Předchozí>...<Následující>