Kapitola 160- Přípravy

Část 1

Měsíc po konverzaci s Hitogamim.

Zabít Orsteda nebude procházka růžovým sadem. Je nejsilnější na světě! Očividně to znamená, že je ještě víc drtivě mocný než Ruijerd, Atofe a Pergius. Nedokážu porazit ani je, tak jak hodlám porazit Orsteda?

A tak jsem přišel se třemi plány. Třemi. Všechno chodí ve trojicích. Tři malá prasátka, do třetice všeho dobrého, atd.

Zaprvé. Vyvinout magické brnění.

Zadruhé. Najít si partnera.

Zatřetí. Zkoumat bojové taktiky.

Jako první to první, vyvinout magické brnění. Pokud se dá věřit tomu, co je napsáno v tom deníku, s takovým brněním můžu získat fyzické schopnosti supermana. S tím brněním se mé budoucí já stalo neuvěřitelně mocné, takže to nemůžu pominout.

Nejdřív jsem na okraji Magického města Sharia koupil malý dům. Původně jsem si chtěl půjčit prostory v Nebeském paláci, ale Pergius mě odmítl. Co se týče toho, jak ta moje konverzace s Pergiem vypadala, o tom se zmíním později.

Požádal jsem o pomoc Cliffa a Zanobu a i když jsem jim to nevysvětlil do detailů, mou žádost přijali. Cliffa jsem požádal, aby rozšířil systém Zariffovy paže, a Zanobu, aby navrhl strukturu těla a pohybu. Jakmile jsem řekl magické brnění, zazářily jim oči a brzy měli ponětí, o čem je řeč. I když na tomhle světě neexistují power suit... Po čem chlapci touží, je pravděpodobně stejné na každém světě.

Dál jsem o pomoc požádal Sylphy a Roxy. Z Roxy se stal šéf projektu. I když jsem na ten projekt mohl dohlížet sám, jenom já jsem mohl vyrobit a vybrousit kámen vysoké odolnosti, kterého bylo třeba na štít magického brnění. Byl to velmi časově a magicky náročný proces, takže jsem si nemohl vyšetřit čas na nic jiného.

Sylphy dokázala použít zemní magii s němým zaříkáním. Také byla velmi zběhlá v magických kruzích. To byl pravděpodobně výsledek jejího výzkumu Metastázové události. Tím myslím, že je velmi specializovaná. Jelikož uměla všechno, udělal jsem z ní Roxinu asistentku, aby jí pomáhala se vším, co bylo třeba.

Když jsem Sylphy požádal o pomoc, šťastně odpověděla: „Můžeš se mnou počítat.” Tak nějak jsem měl pocit, že to byla celá věčnost, kdy byla takhle šťastná. Možná mě tolerovala. Poslední dobou snášela spoustu věcí. Promiň.

Každopádně zároveň s výše popsaným byl úkol číslo 2, najít si partnera. Původně jsem myslel, že budu bojovat sám, ale na to nemám schopnosti. Na rozdíl od budoucího Rudea mi chybí zkušenosti z boje. Ale nedokázal jsem najít partnera takového kalibru. Badigadi se pohřešoval. Ruijerd tu nebyl a Pergius mě očividně odmítl.

Pergius řekl tohle: „Na tomto světě jsou tři lidé, s kterými bys nikdy neměl bojovat: Technický bůh, Bojovný bůh a Dračí bůh. Mezi těmi třemi je Dračí bůh Orsted nejsilnější a nejkrutější. Ačkoli respektuji tvé odhodlání ochránit svou rodinu a jsem na toho Hitogamiho zvědavý... nechci se do toho zaplést. Dokud Laplace znovu neobživne, nemám v plánu umřít.”

I když jsem doufal, že ho nějak oklamu, aby mi pomohl, vypadalo to jako naprostá nemožnost. Naopak bych měl být vděčný, že do toho nebude zasahovat. A tak kromě Pergia jsem nedokázal najít nikoho dalšího, kdo by byl schopen se Orstedovi postavit.

I když bych si s sebou mohl vzít Zanobu, pokud mu Atofe dokáže způsobit takové zranění, pak není pochyb o tom, že by to zvládl i Orsted. Nechci, aby Zanoba zemřel. Je to můj nejbližší přítel. To samé platí o Cliffovi a Elinalize. Nechci, ani aby oni zemřeli. Když na to přijde, není nikdo, kdo by mohl se mnou po boku bojovat.

Najednou jsem pomyslel na Eris. Nevím, kdy přijde, ale podle deníku se mi vyrovnala, i když jsem měl magické brnění. Pokud dorazí včas na přípravy a pokud se dokážeme udobřit, možná ji poprosím o pomoc. Možná jsem příliš sobecký.

Prozatím bude muset úkol číslo 2 počkat. A nakonec číslo 3, zkoumat techniky boje a nasimulovat útok. Sólový boj na smrt, bylo spoustu způsobů, jak to provést. Jelikož při souběžné újmě nemám šanci, dokud se budu držet v bezpečné vzdálenosti, můžu využít spoustu širokosáhlých kouzel.

Pokud bude mít kouzlo dostatečný dosah, nebude mít jak se tomu vyhnout. Kouzlo přímého úderu jako Blesk by možná způsobilo větší újmu, ale člověk jako Orsted se tomu pravděpodobně nějak vyhne.

V tom případě je mojí nejlepší šancí stát na dostřel a vysílat na něj jedno širokosáhlé kouzlo za druhým. Když na protivníka nevidíte, nemůžete použít Rušivou magii. Pokud na Orsteda potají zaútočím v okamžiku nepozornosti, možná prolomím jeho obranu. A tak je možné, že nejlepší způsob bude nastražit past, nalákat ho na nějaké prázdné místo, dát tam něco, co by mohl zvednout, a přitom do něj udeřit.

Problém je, jak ho nalákám dovnitř... Možná bych mohl Nanahoshi použít jako rukojmí nebo bych mohl využít Hitogamiho. Cokoli, hlavně když to bude fungovat. Potom tu je ještě to, že jenom útok z dálky ho samozřejmě nevyřídí. No, možná bych to zvládl, ale bude lepší, když budu plánovat s nejhorším.

Potom dojde na boj zblízka v magickém brnění, ale tohle je neprozkoumané území. Dokáže moje mysl vůbec obstát ve vysokorychlostním boji...? Tohle nebudu vědět, dokud se magické brnění nedokončí.

Takovéhle přemýšlení mi připomíná dobu, kdy jsem teprve přišel na tento svět a zabýval jsem se taktikami, jak porazit Paula. Ačkoli jsem chtěl Paula aspoň jednou porazit, nikdy se mi to přání nakonec nesplnilo. Ale ty tehdejší taktiky mám pořád hluboce zakořeněné ve vzpomínkách. Prostě to udělám tak, směsice magického a fyzického souboje, 3D boj.

Bez ohledu na nepřítele zůstává taktika stejná. Držet si odstup, útočit jednostranně. Nepolevovat, nutit ho ke každému tahu. To je nejlepší.

Ale Orsted umí Rušivou magii a taky Dračí bránu. Rozhodně má v rukávu ještě další esa. V magickém boji možná nebudu mít žádnou výhodu. Pasti, tajné útoky a co ještě? Jak ho můžu porazit? Musím si to promyslet.

Chci udělat 3 věci, ale mám jenom dvě. Po pravdě řečeno si jsem vědom, jak netrpělivě se chovám. Jsem příliš krátkozraký. Vím, že ideálně bych měl strávil víc času tříbením a trénováním svých taktik. Tak deset let...

Jsem si velmi dobře vědom, že bych měl strávit víc času plánováním a testováním strategií. Jako strávit deset let, abych přišel na způsob, jak Orsteda zahnat do kouta, to by bylo nejlepší. Ale kdybych si dal na čas, Hitogami by v půlce mohl změnit názor. Kdyby někdo zemřel, než bych si toho vůbec všiml, navždycky bych toho litoval.

Část 2

Zatímco jsem jednal takhle.

Hitogami se mi znovu objevil ve snu.

---

Sněhově bílý prostor. Byl jsem uprostřed prázdného světa.

„Jů, pokročilo to víc, než jsem čekal.”

Ano. Jak jsi nařídil, budu bojovat s Orstedem.

„Jenom bojovat nestačí. Pokud ho nezabiješ...”

Zdá se, že jsi v dobré náladě. Vážně tě tak moc baví, když skáču, jak si pískneš?

„Dokonce ani já nedokážu říct, jak to dopadne, jak vzrušující!”

Správně. Jen tak mimochodem, když už ses takhle objevil... Jinými slovy, jak jsi předtím řekl, že se nemůžeš zjevit, když nesladíš frekvence, to byla lež?

„Jo. Lhal jsem.”

Ty hanebný ničemo... Takže hádám, že i to, že můžeš kontaktovat jen konkrétní jedince, byla taky lež?

„Jo. To taky. Ale necítíš se výjimečně, že si tě zvolil Bůh?”

Pssh... No, to je jedno. Nakonec Sylphy a Roxy řeknu o tom, že budu bojovat s Orstedem. Pokud zemřu, moji potomci ho budou rozhodně považovat za vraha svého otce a budou ho nenávidět, a proto...

„Jenom to nebude stačit na to, aby jim to změnilo osud. Pokud ho pro mě nezabiješ, všechny je vyhladím. Bez ohledu na to, jak dlouho to bude trvat.”

Vyhladit? Neříkej něco tak děsivého...

Každopádně. Dokončení magického brnění bude nějakou chvíli trvat. Jeho základy jsou naprosto neprozkoumaná oblast, dokonce ani Cliff neví kudy kam. Já se ve vývoji taky snažím ze všech sil, ale bude to trvat minimálně dalšího půl roku.

„Cliff, ať se soustředí na magické kruhy potřebné pro zesílení jádra brnění. Ty se zaměř na nezbytné kamenné štítění a klouby. Co se týče magických kruhů na zbytek, místo kruhů typu Vindo použij metodu Arrestar. To by mělo vyjít. A taky řekni Zanobovi, aby to navrhl trochu větší. Tím se zvýší spotřeba, ale pod první magický kruh můžeš uložit ještě jeden náhradní. Když se ty dvě vrstvy budou navzájem opravovat, budeš se moct pohybovat i s velkou škodou.”

Ech, eech? No nejsi ty dobře informovaný?

„Samozřejmě, jsem Hitogami! Jelikož vím o brnění Bojového boha, můžu ti dát pár připomínek.”

Hitogami... Hele, lidé na tomto světě ti říkají Bůh lidí. Co to s tím je? To je Hitogami tvůj alias?

„Bůh lidí je jenom přezdívka. Hitogami je mé skutečné jméno. Ale tak nějak se proslavilo to jméno Bůh lidí.”

To zní jako lež. No, nezáleží na tom, jak si říkáš. Hej, vyhraju? S magickým brněním, pastmi a přepadovkami?

„No... tvoje magie se rovná Laplacovi. Pokud se budeš snažit, kdo ví, co se stane?”

Taková nezodpovědnost. Nemůžeš mi dát svou obvyklou radu a pomoct mi vyhrát?

„Tak si jdi najít nějaké magické nástroje. Takové ty, co vystřelí, když do nich vliješ magii. Dají se najít všude. Pro normální lidi mají omezovače. Ale pokud vážně chceš, můžeš do nich vlít magie, kolik jen chceš. Omezuje tě jenom obloha. Udělej magický nástroj jako ta vaše Zariffova paže s obrovskou vstupní spotřebou, kterou dokážeš zvládnout jenom ty.”

Ach, aha. Tentokrát jsi mi dal celkem dobrou radu.

„Jelikož jsi byl pilnější, než jsem čekal, taky bych ti měl nabídnout pomocnou ruku. Moje touha vidět Orsteda mrtvého je skutečná.”

...Mám pocit, jako kdybys měl zase nějaký skrytý motiv. Řekni mi pravdu, během výroby magického brnění nic nebouchne, že ne?

„...Čí život vsadíš na odpověď této otázky? Aishin? Nornin? Liliu? Zenith?”

Pssh... Nedokážu vyhrát.

„Nedokážu vidět Orstedovu budoucnost. A samozřejmě ani výsledky vašeho souboje. Proto to nevím.”

Aha. Když ho nevidíš, znamená to, že ani nevíš, proč jsi prohrál.

„Správně.”

Hele, když nevidíš Orstedovu budoucnost, jak víš, že moji potomci a Orsted budou spolupracovat?

„I když nevidím Orstedovu budoucnost, vidím tu svoji. Obklíčili mě tvoji potomci a muž, kterého jsem nikdy předtím neviděl. A Orsted byl u toho.”

Takže vidíš sebe. Co se stalo? Natrhli ti zadek?

„Marně jsem vzdoroval a pak mě brutálně zavraždili.”

Jen tak mimochodem, co jsi vůbec Orstedovi provedl? Určitě to muselo být něco strašného, když tě chce zabít.

„Co mám říct? Ohledně něj si na nic nevzpomínám.”

Nechceš mi to říct nebo to vážně nevíš? No, to je jedno. Tvoje slova jsou plná lží. Ať řekneš cokoli, nemám ti jak věřit.

„Taková drzost! Já ti něco řeknu, jediná moje lež, co ti uškodila, bylo to sklepení.”

Takže všechno to předtím jsi navrhl jen proto, aby ses dopracoval k tomuhle?

„Jo, přesně jak říkáš. Ale kdybyste s Roxy neměli dítě, nemusel bych vůbec lhát.”

Tak jsi mi měl prostě říct, abych s Roxy neměl dítě! Proč jsi musel dělat všechny ty problémy?

„To dítě se narodí. Bez ohledu na to, co řeknu, Roxy porodí tvé dítě. To je dáno osudem. I kdybych to upravil... bez ohledu na to, jak bych to upravil, na tu budoucnost dojde.”

Takže to bylo určeno... Ne, promiň, že jsem na tebe tak vyjel. No ano, oženil jsem se s Roxy a měl jsem s ní dítě. Když tak nad tím zapřemýšlím, měl jsem pocit, že jsem se choval divně, takže to musel být osud. Pokud tě ten osud znervózňuje, pak ho změním, Hitogami. Zabiju Orsteda, jak jsi rozkázal. Ale předtím mi dovol tě o něco požádat.

„Copak?”

Jakmile Orsteda zabiju, nech mě prosím na pokoji. Mě i mou rodinu. Slib mi to.

„Hej, vážně si myslíš, že svůj slib nedodržím?”

Ne. Napadlo mě... co když je vražda Orsteda taky lež? A když mě to napadlo, začal jsem přemýšlet, jestli by nebylo lepší tě zradit a přidat se k Orstedovi.

„Jen do toho, zkus to. No ano, nemůžu tě zabít. A nemůžu zabít ani Orsteda, ale připrav se. Vážně chceš zakusit boží hněv?”

Ale mohl bys blufovat. Možná akorát mluvíš. Vždycky mluvíš tak vyhýbavě. Možná se děsíš, že bych se stal tvým nepřítelem?

„Tvůj osud je silný. Jen jsem se snažil ten problém vytrhnout i s kořeny. Ach... zapomeň na to. Stejně mi neuvěříš. Jen to zkus, podceň mě a uvidíš. Nashle, užij si svou lítost.”

Ach... Počkej. Promiň. Zapomeň na to, co jsem řekl. Hej, počkej! Jen jsem chtěl nějakou záruku. Řekl jsi, že když s Orstedem prohraju, že zabiješ celou mou rodinu. Ale pokud Orsteda vážně zabiju, kde je napsáno, že nezměníš názor a stejně ji nezabiješ? Když za takových okolností chceš, abych porazil Orsteda a tak, je celkem těžké udržet si motivaci.

„...Hm. Máš pravdu. Fajn, tohle ti slibuju. Přísahám na jméno Hitogami, že pokud nad Orstedem zvítězíš a tím mě zbavíš mých starostí, zpřetrháme veškerá pouta. Proti tobě, tvým manželkám, tvým rodičům, sestrám, potomkům a dokonce proti tvému tělu nezvednu ani prst na ruce, u nohy a ani ústa.”

Vážně, slibuješ?

„Co kdybych ti poskytl pomoc, kdyby se tvoje rodina dostala do maléru?”

...Ne, s tvými radami jsem skončil.

„Takže snaž se.”

Část 3

Od toho snu uplynul měsíc.

Vývoj magického brnění pokračoval hladce. Dle Hitogamiho rady jsme to brnění zvětšili. Bylo skoro 3 metry vysoké, zhruba půlka Aura Battlera. Magické brnění v deníku mi zakrývalo akorát tělo, takže tohle bylo ještě větší.

Když jsme ho zvětšili, hodně jsme se naučili. Stavba byla snazší, ale také bylo mnohem robustnější. Kolem a kolem to byl výtečný návrh.

Když jsem Cliffovi sdělil Hitogamiho radu, zasáhla ho inspirace a rychle našel řešení na své předchozí nesnáze. Myslel jsem si, že to bude trvat šest měsíců, ale pokračovalo to mnohem rychleji, než jsem čekal. Podle plánu to bude trvat další měsíc. Zabere to jenom tři měsíce...

Za jiných okolností bych Hitogamimu dokonce poděkoval. Taková ironie. Magické brnění, co moje budoucí já vytvořilo, aby bojovalo s Hitogamim. A teď jsme ho vyráběli dle jeho rady.

Když jsem si pomyslel tohle, nemohl jsem si pomoct a začal jsem mít své podezření. Ale vyrobili ho Zanoba a Cliff. Věřil jsem jim.

---

Také jsme se zaměřili na magické nástroje, s tímhle pomohla Roxy. Přesně jak Hitogami řekl, rychle jsme jeden našli na jedné ulici, byl to magický nástroj ve tvaru trubice. Na rozkaz „Pal!” vystřelil základní magii. Byl to relativně oblíbený magický nástroj, ale ne nijak zvlášť mocný. Měl své občasné využití jako nástroj, jak střelit prchajícího zloděje.

Hitogami řekl, že kdybychom to upravili, aby to zvládlo zpracovat mou magickou moc, měl bych z toho být schopen střílet své standardní Kamenné střely. Najednou jsem dostal inspiraci. Co kdybych zvýšil svůj výkon, vlil do toho ještě víc magické moci a kdybych jich tak deset přivázal k sobě, mohl bych zahájit rychlopalbu? Možná že s tím by se moje typická kamenná střela vyvinula na něco jako kulomet!

Když jsem to řekl Roxy, jenom přikývla s kamennou tváří.

„Rudi, tvoje magie je silná, ale dokonce i ty dokážeš vystřelit jen jednu ránu naráz. Dobrý nápad. Znám jednoho výrobce magických nástrojů. Spojím se s ní.”

Jak to Roxy řekla, šla za tím výrobcem magických nástrojů, s kterým se setkala teprve nedávno. Byla to příslušnice rasy Dlouhých uší, co se v této oblasti moc často neviděla. Ačkoli se všichni v této rase rodí nádherní, nehty měla pokryté prachem, tvář zamazanou černí. Byla to vskutku profesionálka.

„Hele, pokud to udělám podle tvých instrukcí, spotřeba magie bude obrovská. Pokud tě ten magický nástroj vysaje dosucha, mohl bys dokonce umřít!”

To bylo varování. Mohl bych umřít. Byl to Hitogamiho skutečný cíl? Ale za den dokážu vypálit deset, dvacet tisíc kamenných střel, aniž bych se cítil vyčerpaně... No, koho to zajímá. Jakmile mi dojde magie, budu stejně tak jako tak mrtvý. Pokud tentokrát nevyužiju svou magii až na samý limit, nevyhraju.

„To nevadí. Počítám s tebou.”

Po tomhle mohla profesionálka z rasy Dlouhých uší akorát zdráhavě přikývnout. Nicméně jsem získal svou zbraň na blízko. Modlím se, aby to fungovalo.

Po cestě zpět jsem si trochu povídal s Roxy.

„Nevím, s kým máš plánu bojovat, Rudi, ale vážně je tohle nezbytné?”

„Dokážu vyhrát i bez toho,” řekl jsem, abych Roxy trochu uklidnil.

Ale Roxy našpulila rty a podezíravě se na mě podívala. „Rudi, býval si hodné dítě, co nikdy nelhalo, ale poslední dobou nejsi nic než lži a tajemství.”

Vážně mě bolelo, že jsem to od ní slyšel. Ale lži a tajemství. Vždycky to tak bylo.

„Promiň...”

„Ne, to nic. Já mám svoje vlastní tajemství. Ale Rudi, já se s tím svěřuji ostatním. Nevadí mi, když mi to neřekneš, ale promluv si prosím s někým. Nesnaž se všechny nést sám.”

„Neboj se.”

Měl jsem nějaké to ponětí, co bylo to Roxino tajemství. Poslední dobou se vyhýbala erotickým chvilkám. Ačkoli jsem na ni nijak netlačil, myslím, že se tomu tématu záměrně vyhýbá. Ještě ji netrápí ranní nevolnost a vypadá stejně, ale pravděpodobně je těhotná.

Kdy už to konečně oznámí? Po prvním trimestru? Nebo bude mlčet, dokud si nevyřídím své záležitosti? Každopádně doufám, že to ohlásí před mým soubojem s Orstedem. Chci uspořádat velkou oslavu. Protože by to mohla být moje poslední.

Část 4

Druhého dne jsem šel navštívit Nanahoshi.

Myslel jsem si, že mě odmítnou pustit dovnitř, ale nestalo se tak. Pergius se možná Orsteda bál, ale tady byl shovívavý.

„Myslel jsem si, že mě nepustíte dovnitř.”

„Pergius je štědrý k lidem, co mají zemřít. Samozřejmě ti umožní říct Nanahoshi své poslední rozloučení,” odpověděla Sylvaril věcně. Vážně mě považovali za chodící mrtvolu. Hádám, že tohle bylo jen splnění mého posledního přání. No, to je jedno. Jejich štědrost přijmu.

Nanahoshi už nabyla svou starou energii. Zdálo se, že si do své výzkumné laboratoře přinesla pár osobních věcí. Působilo to méně sterilně než předtím. Okno zdobila Ruijerdova soška. To byl určitě dárek od Zanoby. A křížek byl určitě od Cliffa. Když přijdou těžkosti, spoléhej na Boha. To ti neublíží. I když jsem před příchodem na tento svět v Boha nevěřil, zrovna teď to dokážu ocenit.

„Tohle je situace. Moje přípravy jsou téměř hotové. Teď zbývá jenom to, jak ho nalákat dovnitř. Doufal jsem, že to prodiskutuju s tebou.”

„...Rozumím. Ale měla bych ti říct, že Orsted je neuvěřitelně silný.”

„Ano.”

„Nebude mít žádné smilování. Nevím, jak si své oběti vybírá, ale nebude váhat, aby zabil.”

„...”

„Během těch několika let, co jsem s ním strávila, jsem nikdy neviděla, že by v souboji zápolil. Dokonce i gigantického draka skolil jedinou ranou...”

„Prosím, už nic neříkej. Děsíš mě.”

„Promiň... ale mohl by sis to prosím rozmyslet? Že Orsteda zabiješ...”

„Už jsem...”

„Ach, promiň, chápu.”

Teď jsem byl trochu nervózní. Vážně dokážu... vyhrát?

„V podstatě ti nedoporučuju přímý souboj.”

„Správně. Dokonce ani se zesílenou silou si nemyslím, že bych dokázal vyhrát.”

„Někam ho nalákej a pak... ze skrytu útoč svou magií. Myslím, že to je tvoje nejlepší šance.”

„Ano. Napadá tě něco dalšího?”

„Chviličku... Ach!”

„Napadlo tě něco?”

„...Tohle říkám jenom proto, že ti chci pomoct.”

„Jen do toho.”

Nanahoshi nasucho polkla, než pokračovala: „Jed. Mohl by zabrat.”

Jed. I když na tomto světě existuje detoxikační magie, jsou i jedy a nemoci, co tato magie nedokáže vyléčit. Nevím, jak moc je Orsted v této oblasti zběhlý. Ale stejně neublíží, když to vyzkouším. Pokud se na to zeptám Ariel, pomůže mi? Jako člen královské rodiny by s tím měla být obeznámená.

„Jed, pasti a útok z dálky... No, jo, Nanahoshi, budeš moje rukojmí?”

„Rukojmí... ne že by to nešlo, ale nevím, jestli kvůli mně Orsted přijde.”

„To je taky pravda... a kdyby zjistil, že v tom máš taky prsty, možná by ses i ty dostala do maléru...”

„Ach, jo, správně. To mě nenapadlo.”

No, to je jedno. Když se na to podívám z jejího pohledu, zrovna teď se v podstatě chovám jako Hitogami. I když vím, že by to možná zabralo, nechci protivníkovi poskytnout příliš silnou motivaci. V bitvě je také důležité potlačit morálku nepřátel.

„Nějaké další nápady”

„Hmm... na našem starém světě. Jak obvykle probíhaly boje proti silnému protivníkovi v mangách?”

„Tím se netrap. Pochybuju, že se rozborem mangy někam dostaneme...”

…

…

S Nanahoshi jsme vymysleli pár nápadů. I když si myslím, že jsou celkem záludné. Ale nemyslím si, že by ty malé fígle na Orsteda vážně zabraly. Ne, i když to jsou v podstatě kanadské žertíky, když jich bude hodně pohromadě, možná něco zmůžou. Nemyslím si, že to všechno bude k ničemu.

„No... takže... hodně štěstí.”

„Jo.”

„Pokud se nevrátíš, já se možná taky nevrátím.”

Když jsem si promluvil s Nanahoshi, byl hotový i plán, jak vylákat Orsteda.

Část 5

Šel jsem za Ariel, abych ji požádal o pomoc. Když jsem ji požádal o jed, co se nedá vyléčit detoxikací, vypadala celkem znepokojeně. Ale i tak mě představila jedné pochybné organizaci, s kterou byla v kontaktu.

Ta organizace začala jako zlodějská gilda. Tak nějak zhruba je to něco jako gang nebo mafie. Kšeftují s anestetiky a kontrabandem a dokonce vražednými jedy. Vzali mě do sklepení jednoho zchátralého domu někde v Magickém městě Sharia, byla to místnost s nesmírnou vůní. Tam na mě čekal jednooký muž, co tomu velel.

„Vítej, pane Rudee, rád tě poznávám.” Zasmál se, jako kdyby mě znal. „Takže co potřebuješ? Pomalý jed? Rychlý jed? Jed, co ochromí nohy? Nebo ten, co mágům zabrání mluvit? Nebo možná ten, po kterém ti žena zvlhne, pokud máš trochu suché noci. Proč to nezkusit?”

Od jedu po paralytická činidla až k afrodiziakům. Dokonalé.

„Všechno.”

„Vše... No, pro mě za mě, ale je to trochu drahé?”

„To nevadí.”

„Haha, takže chceš někoho mrtvého... Dokonce i afrodiziakum? Chceš to?”

„No—”

Najednou mi na mysli vytanulo, že jedy na Orsteda nebudou fungovat. Jed, na který nepůsobí detoxikační magie, napadlo by to každého. Jelikož byl Orsted prokletý, aby ho všichni nenáviděli, určitě byl cílem mnoha pokusů o otravu. Možná si rozvinul odolnost nebo možná má nějaký univerzální protijed.

„To taky.”

„Hehehe, dokonce i ty chceš tu svou upjatou ženušku vidět běsnit.”

„Moje žena je v posteli hravá.”

„Ten Tichý Fedds... to si neumím představit.”

No, nevím, co zmůže dobré afrodiziakum, ale měl jsem nějaké to očekávání. Pokud to byť jen trochu ovlivní tělo, pak to stojí za pokus. S touhle myšlenkou jsem si ty drogy koupil.

…

Zároveň s tím jsem si vybíral bojiště. Jelikož jsem měl v plánu bojovat sólo, musí to být daleko od města. Daleko od města, nikde ani živáčka a tam si nastražit ty svoje pasti. Nejdřív si v Gildě dobrodruhů zjistit informace a pak se na to místo jít podívat osobně.

Co se týče pastí, Elinalize mě představila jednomu dobrodruhovi, co by mě vyučoval. Původně to byl vrah, díky tomu věděl, jak sestavit pasti pro muže. Pasti s použitím psychologie. Sám jsem pár těch pastí vyzkoušel. Ať jsem byl sebeopatrnější, vždycky jsem se chytil. Ačkoli o jejich efektivnosti proti Orstedovi pochybuji, je to lepší než nic.

Elinalize mě také vyučovala boj na blízko. Ačkoli její nadání spočívalo ve skupinových bitvách, takže v boji 1v1 trochu pokulhávala. Ale po tak dlouhém životě měla svůj díl zkušeností. Do teď bojovala s mnoha obtížnými protivníky. Ačkoli silou byla někde uprostřed, až do teď přežila. V duchu jsem si vážně přál, abych to mohl probrat s Badigadim nebo Ruijerdem, ale stěžovat si nemá smysl. Pergius mi taky nepomůže.

Mezitím jsem začal přemýšlet o boji v magickém brnění. Připevnit na magické brnění magický nástroj a po vůli spamovat kamenné střely. S největší pravděpodobností to bude souboj, kdy budu neustále couvat. Spamovat střely, používat močál a mlhu na omezení pohybu a když budu mít příležitost, vystřelit z velké pistole. Přímo dopředu.

…

Nakonec.

Jsem zrušil zákaz vstupu do sklepení, aby se ve své svatyni pomodlil za vítězství. Dva měsíce po zabití té krysy. Můžu svému budoucímu já věřit. Po tak dlouhé době by měly všechny zárodky Nemoci magického kamene odumřít. Ale pořád jsem Roxy zakázal sem chodit. A kdokoli sem vejde, se potom musí pořádně očistit. Hlavně pro můj klid duše.

Zatímco jsem byl uvnitř, hledal jsem cokoli, co by bylo proti Orstedovi užitečné. Magické nástroje ve sklepení bylo samé harampádí. Byly promočené Frost Novou, ale naštěstí pořád fungovaly.

Klobouk, co vyprodukuje vodu, když si ho nasadíte a sundáte. Klobouk s drahokamem, co při nasazení svítí, taková náhrada baterky. Krabice, co po otevření vyprodukuje hustý dým. Krátký meč, co začne lepit, když jím udeříte nepřítele. Bota, co strašně smrdí, když si ji nazujete. Spoustu a spoustu haraburdí. No, pokud jsou takhle uskladněné, tak nemůžou být co k čemu. Možná kdybych někdy potřeboval předvádět kouzelnické triky na ulici.

Ta dýmová krabice by se mohla hodit. Ale nejsem si jistý, jak ji proti Orstedovi použít. Pravděpodobně to bude těžké. Pokud Orsted ten trik zná, bude to k ničemu, ale některé by se mohly využít, takže jsem si pár vzal s sebou. Než jsem odešel ze sklepení, ještě jednou jsem se ve svatyni pomodlil za vítězství. Tentokrát vážně. Udělej to dvakrát.

…

Přípravy pokračovaly hladce. Ale v nitru mi stále přetrvávaly pochyby a byly příliš tvrdohlavé, aby odešly.

Vážně, zabere to?
--------------------------------------------------

<Předchozí>...<Následující>