Kapitola 163 - BKM vs. Dračí bůh

Kapitola 163 – Bláznivý Král Meče vs. Dračí Bůh

Část 1

Vysvětlit, proč se Eris Greyratová objevila před Orstedem, není složité.

Před několika dny. K bráně do Magického města Sharia přijely dvě ženy. Žena ze zvířecí rasy s šedivými vlasy. Žena z lidské rasy s majestátnými rudými vlasy. Zvířecí žena byla o hlavu vyšší. Měly podobné tuniky a oběma u pasu visely meče.

Eris Greyratová a Ghyslaine Dedorudia.

Po dlouhé cestě konečně dorazily do svého cíle.

Ta cesta nebyla jednoduchá. Aby se s Rudeem setkaly co možná nejdříve, rozhodly se vydat se zkratkou lesem a ztratily se. Přitom hluboko v lese narazily na hnízdo goblinů a nakonec s nimi bojovaly. Když se konečně dostaly z lesa a přijely do nedalekého města, pohádaly se s tamějšími násilníky. V důsledku čehož se objevil velký počet nepřátel a vyústilo to ve rvačku. A tak promarnily čas bojem, zatímco odjížděly z města. Kvůli tomu, že se neustále zaplétaly do bojů, jim trvalo značnou dobu, než se jim podařilo dostat do Sharie.

Obě byly každopádně dobrodružky. Po cestě se postupně přizpůsobily. Jakmile se dostaly do království Ranoa, jejich putování šlo hladce a konečně dorazily do Magického města Sharia.

I tam šlo všechno hladce. Když zašly do Gildy dobrodruhů, aby získaly informace, bylo tam spoustu lidí, co vědělo, kde Rudeus bydlí. Skoro každý v tomto městě znal jméno Rudeus Greyrat. Bylo jim řečeno, že od brány bylo vidět vzácné magické zvíře z kontinentu Begaritto a podezřelý Trent z Magického kontinentu, takže se to nedalo přejít.

Svůj cíl snadno našly. Kdyby se Rudeova vila porovnala s Erisiným dřívějším domovem, byl v tom velký rozdíl, ale pořád byla dost velká, aby se dala označit za hostinec. Zahrada byla tak velká, že se dala dokonce použít na trénování. Zatímco si Eris povídala s Ghyslaine, zakoušela vzácnou chvilku, kdy váhala jít dovnitř.

Nějakou dobu stála tiše před branou. Stála před ní impozantně. Se zvednutou bradou se v tichosti dívala na dům. Jako kdyby si jí tak Rudeus všiml a vyšel ven.

Eris měla na mysli zkazky, co po cestě slyšela o Rudeovi. Rudeus Greyrat Močál. Porazil zběhlého draka, odrazil démonického krále, měl titul nejsilnějšího člověka na magické univerzitě. Lidé v jeho okolí se ho báli a sám Rudeus se choval panovačně, ale stejně byl spojencem slabých. Vypadalo to, že spolu s těmi komickými zkazkami byl mág, vůči němuž nikdo necítil nenávist. Byla to síla, která se nedala popsat slovy. Eris to pokaždé potěšilo, jako kdyby se to týkalo jí.

Ze všech těch zkazek Erisinu pozornost neupoutala Rudeova síla. Ale ty komické části. Například: „Rudeus je oddaný manžel, když se vrací ze školy, jde se svou manželkou nakupovat.” Nebo: „Při nakupování najednou začal osahávat manželce zadek a ta ho za to vyhubovala.” Nebo: „Oženil se s dívkou, co vypadá jako dítě.” Nebo: „Oženil se dvakrát, hanba všech Milisových věřících.” Jinými slovy to byly zkazky o Rudeově manželkách.

Kdykoli si na to Eris vzpomněla, obočí se jí střetlo uprostřed čela a vytvořila se jí tam hluboká vráska. Zhruba v době, kdy se dostaly do království Ranoa, také zjistila jména těch dvou manželek. Sylphiette Greyratová a Roxy M. Greyratová.

Když nastal čas se s těmi dvěma setkat, Eris nevěděla, co by měla dělat. Dozvěděla se o nich z dopisu a po cestě slýchala zkazky. Během cestování přemýšlela o pár věcech, ale když nastal čas na povídání, nevěděla, jak by takovou konverzaci měla načít.

Na tu Eris, co pořád stála před branou. Zavolala jediná služebná, a to Aisha. Když se Eris objevila před branou, říkala si: „Je to Eris? To je Eris, že?” Zatímco si odpověděla na vlastní otázku, už byla okamžitě připravená zareagovat, až Eris zaklepe na bránu. Ale když čekala skoro hodinu, sama udělala první krok, aby Eris ušetřila námahu.

Pro Aishu byla Eris její dobrodinec. Ačkoli nebylo člověka, kterého by respektovala tak moc jako svého bratra, Eris byla rozhodně součástí té skupiny, co ji zachránila v království Shirone. Laskavost se měla oplácet, to ji naučila matka. Když si tehdy potají vyslechla konverzaci těch tří, pomyslela si, že pokud Eris jejího bratra milovala, podpoří ji.

Aisha Eris uvedla dovnitř a ta ji v tichosti následovala. Aisha i Lilia ji vřele uvítaly. Když šla Aisha zavolat Sylphy a Roxy, doslechla se od Lilie o Rudeově situaci.

Lucy, Rudeova dcerka. Když se na ni Eris dívala, tvářila se složitě, ale uvědomila si, že necítila nic nepříjemného. Pokud šlo o děti, i ona mohla porodit. Kdyby to šlo, chlapce. Dokázala být tak klidná díky Aishině a Liliině podpoře.

Když se Sylphy a Roxy vrátily společně s Norn, setkání probíhalo hladce. I když se dvě Rudeovy manželky při pohledu na to vyvedené poprsí a pozadí zachvěly, nejevily žádné známky, že by se na Eris chtěly vrhnout. Bylo to díky té náladě, co Aisha a Lilia navodily. Ovšem když byl Rudeus pryč, měly si toho spoustu co říct. Norn se nejprve chovala bez sympatií, ale brzy se přidala k hovoru a neprojevila žádné nepřátelství.

Obě chápaly, že Rudeus měl v plánu Eris přijmout a hodlaly to respektovat. Když Eris začala mluvit, její láska a úcta k Rudeovi byla tak velká, že i s tím hořkým úsměvem na tváři byla nálada stále příjemná. Každý by byl šťastný, když někdo další chválil člověka, kterého miloval.

Ale poklidné to bylo jenom na začátku. Když se Eris zeptala: „A kde je Rudeus?” Atmosféra se změnila.

Šel zabít Orsteda. Když si Eris vyslechla jejich odpověď, obvinila je: „Proč jste ho nechali jít samotného? To ho chcete zabít?” Pokud obě žijete s Rudeem, měly jste jít bojovat s ním. Sylphy této neoblomné Eris s pláčem odpověděla: „Chtěly jsme jít s ním, ale řekl nám, abychom nechodily, protože bychom byly jenom přítěž.” Eris ty její slzy šokovaly a když se zamyslela, vzpomněla si, jak trénovala, aby nebyla přítěží. A tak zatímco byla pryč, Rudeus neměl nikoho, kdo by mu pomohl, a tak jí napsal dopis. A ona k těm dvěma ženám před sebou kromě trochu té žárlivosti cítila i nadřazenost.

Část 2

A tak byla Eris tady.

Spěchala ke svému cíli a skoro to minula. Pak zahlédla obrovský výbuch a otočila se zpět. Zaslechla zvuky bitvy a pátrala a pátrala a dál horečnatě pátrala. Když našla Rudea na prahu smrti, skočila. Přímo před Orsteda.

Eris se postavila Orstedovi, pozvedla nad hlavu jeden ze sedmi mečů Boha meče, Dračí meč elegantního fénixe.

„Ghyslaine, zadní voj je na tobě!”

Orsted nebyl v bojové póze. Jen se na Eris podíval pochybovačným pohledem. Ne, díval se na to, co bylo za ní. V jeho očích se odrážely dvě ženy, co spěchaly ke zhroucenému Rudeovi.

Eris Orsteda obezřetně pozorovala, dívala se mu do očí. Horní půlku těla měl holou a všude byla krev. Tekla mu z hlavy a celé tělo měl apatické. Konečky vlasů měl spálené a kolem ramen měl modřiny. Ta újma se nastřádala.

V pravé ruce pořád držel zahnutý meč. Eris nikdy takový meč neviděla. Nemyslela si, že měla nějaký valný úsudek, co se mečů týkalo, ale chápala, že se k němu ten meč hodil. Dokonce i v porovnání s opatrovaným mečem Boha meče v sobě tento meč skrýval strašlivou energii. Během jejich posledního setkání takový meč nepoužil. Nepotřeboval ho a vyhrál jen holýma rukama.

Aby ho Rudeus tak moc zranil a dokonce ho přiměl použít tento meč. Eris prosytil nepopsatelný pocit.

„Jako Rudeus budu... ale neměla bych spěchat. Nejdřív nám musím získat trochu času...” řekla si v duchu.

Nedokázala Orsteda porazit sama. Uvědomila si to hned, co se mu postavila. Přirozeně to pochopila.

V minulosti by ho nerozeznala jako protivníka, co byl mimo ni. Prostě by vzhlédla k té věži, co byla stokrát větší než ona, a hrubě by si pomyslela, že je prostě jenom větší. A věřila by, že se na ni dá vyšplhat. Ale teď byla jiná. Rozpoznala ten rozdíl mezi ní a Orstedem.

I tak byl Orsted vysoko, velmi vysoko. V takové výšce, že to stačilo, aby ji to oslnilo. Tak vysoko, že nebylo možné, aby tam Eris vyšplhala.

„Eris Boreas Greyratová, hm? Je pro tebe tak důležitý? A přitom to není Luke.”

„...Luke?”

„Muž, jenž byl předurčen být tvým manželem.”

„O tom nic nevím.”

Eris Orstedova slova ignorovala. Neznala nikoho jménem Luke. Pro ni byl důležitý jenom Rudeus. Jenom tento jeden člověk, Rudeus. Nikoho jiného nepotřebovala.

„Vypadá to tak.”

Orsted nezaujal bojovou pózu. Pozoroval Rudea, kterého léčily.

Jeho postoj byl plný slabin.

Eris to chápala. Ukazoval spoustu slabin. Naschvál. A přitom čekal, až se Eris pohne.

„...”

Eris si vzpomněla na své poslední setkání s Bohem meče.

Část 3

Bůh meče Gull Farion pozval Eris do svého pokoje, vyrovnal před ní tři meče a řekl: „Který chceš?”

Eris je postupně vyzkoušela. Předtím by řekla, že ten meč, co dostala na Magickém kontinentu, stačí. Ale jak vyrostla, už se jí nehodil k tělu a začala chtít delší meč. A navíc její starý meč by proti Orstedovi pravděpodobně nebyl co platný. Spoléhat se na meče, jako šermíř nemáš dostatek hrdosti. To by pravděpodobně řekl mistr šermíř. Ale Eris věděla svoje. Samotná hrdost byla na nic.

„Tenhle.”

Eris si vybrala ten nejjednodušší meč. Tenký a mírně zahnutý meč s jedinou čepelí. Meč, z kterého nesálal žádný zlověstný pocit a působil prostě neotřele.

„Dračí meč elegantního fénixe, co?”

Tohle byl rozhodně meč, co zručný řemeslník Dračí císař daroval Bohu meče první generace; Dračí meč elegantního fénixe. Byl schopen dovést techniky Boha meče až k limitu. Meč pro Boha meče.

„Dobrá volba.”

„Řekni mi proč.”

„Ten meč je prokletý. Na první pohled nevypadá nijak zvláštně, ale do čepele zakalili magickou moc a dokážeš jí anulovat bojového ducha svého protivníka. Bojový duch Dračího boha je tak silná obrana, že se nedá anulovat, ale můžeš ji oslabit.”

Anulace obrany. To byla schopnost Dračího meče elegantního fénixe.

„Ke mně se nehodil, ale ty ho pravděpodobně dokážeš zvládnout.”

Z těch sedmi mečů měl jeden Bůh meče. Dva Císaři meče měli každý po jednom. A další měla Král meče Ghyslaine. Ty zbývající dva meče dá mistrům šermířům, až ještě trochu dorostou.

„Takže teď k hlavnímu problému. Zaprvé tvoje taktika proti Orstedovi.” Bůh meče ji varoval: „Nikdy nezačínej první.”

Nebylo se třeba ptát proč. Eris to také věděla.

„Ve stylu Boha vody dosáhl řádu boha. Jeho protiútok tě rozhodně zabije.”

Na mysl jí vytanulo její minulé já. Jedinou ranou ji odhodil pryč, byla to nepříjemná vzpomínka.

„To je první fáze.”

Část 4

Šermíř stylu Boha meče se vždycky chopí iniciativy. Udělej opak.

Bůh meče jí řekl prostou strategii proti Orstedovi. A tak se Eris rozhodla neútočit. Šermíř stylu Boha vody by rozhodně počkal a neprojevoval agresi. Agresivní Bůh meče a defenzivní Bůh vody. Jejich spřízněnost byla ze všech nejhorší. Protiútok stylu Boha vody nikdy neselže. Pokud ve schopnostech není žádný rozdíl, vyhraje styl Boha vody.

Eris to zakusila na vlastní kůži. Při tréninku s Králem vody Isolde. A tak se Eris rozhodla neútočit jako první. Pro dívku, kterou označili jako Bláznivý pes a co byla vždycky agresivní, to byla hořká zkušenost.

„Hmm... Nepřiblížíš se?”

Jen se obrnit a neprojevovat žádné známky agrese. Orsteda ta scéna zmátla. Styl Boha meče vždycky zaútočil jako první, to byl základ jejich technik.

„Nevadí mi čekat. Zaútočím s Rudeem,” odpověděla Eris tiše.

„...To je překvapivé. Eris Boreas Greyratová bude bojovat spolu se svými kolegy. To je také součást tvé bláznivosti? No ano, kdyby měla Eris Boreas Greyratová trochu víc úsudku, kdyby studovala u vhodného učitele, aha... Takže tohle se stalo?”

„Už nejsem součástí Boreasů. Jenom Eris Greyratová.”

„Eris, co znám já, je jiný člověk, že...”

Jak Orsted mluvil, pomalu se přesunul. Spustil svou levou ruku, pomalu zvedl svou pravou a namířil hrotem meče na Eris.

„Takže já začnu.”

Kdyby ani jeden z nich nic nedělal, boj by se nedostal do druhé fáze.

Část 5

Eris si znovu vzpomněla na svůj hovor s Bohem meče.

„Když sepne ruku do podoby meče, dokáže z ní vypustit Meč světla. Aby ses vypořádala s Mečem světla, mnohokrát jsi bojovala s Ninou, ne? Jen se svým zápěstím nebude rychlejší než ty, zamiř na něj a usekni mu ho. Ale levé nebo pravé, z kterého ho vypustí? Pokud si připraví obě ruce, na kterou si vsadíš? Přijde to zhora? Nebo zespoda? Tohle je druhá fáze,” řekl Bůh meče rozhodně.

Eris se zašklebila. Orsted už vytasil svůj meč. Už nepoužíval ruce jako náhradu. Použije kompletní Meč světla.

Eris přemýšlela, jestli se s tím pořád dokáže vypořádat. Předpokládala, že ano. Orsted nebyl dokonalý. Dech měl mírně zhrublý a tělo měl plné ran. Z jeho dominantní ruky s mečem tekla krev.

Orsted si navíc připravil jenom pravou ruku. Jak plánovala, zezdola.

I když byl zraněný, používal jenom jednu ruku.

Shlížel na ni...

Obvykle by to Eris rozlítilo, ale teď byla podivně klidná. Nikdy se jí ani nesnilo o tom, že jednou nastane den, kdy si pomyslí, že je praktické, že ji někdo podceňuje.

Tajná technika stylu Boha meče; Meč světla.

Jakmile Orsted pohnul rukou strašlivou rychlostí.

Tajná technika stylu Boha meče; Odvrat světla.

Eris máchla mečem.

Prostým stylem, který opakovala přes tisíckrát. Metoda, jak odrazit meč světla. V situaci, kdy jste nemohli být nejrychlejší, jste kontrovali přetětím. Orstedova odťatá ruka pustila meč a zavířila vzduchem.

Dokázala jsem to!

To si Eris pomyslela. Ale v následujícím okamžiku. Orsted provedl překvapivý počin. Levou rukou chytil ten odťatý úd a okamžitě ho přiložil na původní místo. Zároveň s tím využil horní půlky svého těla a předvedl kop z otočky.

Eris se tomu kopu dokázala vyhnout. Bůh meče jí řekl, že to pravděpodobně takhle dopadne.

„...u!”

Ustoupila o půl kroku vzad a pronásledovala ji ruka vytvarovaná do podoby meče, kterou odrazila čepelí. Nepoužíval je jako Meč světla. A proto ho Erisino seknutí nemohlo zranit. S cinknutím jeho ruku odrazila a Orsted tam stál. Bez zranění.

Za chvilku Orstedův meč padl a zabodl se do země za ním. Od pohledu bylo znát, že ta ruka, co měla být zraněná, už byla naprosto vyléčená. A podobně i zranění, co mu způsobil Rudeus, byla naprosto vyléčená. Léčivá magie. Během té krátké výměny Orsted použil léčivou magii. A v okamžiku byl naprosto vyléčený.

Netvor...

Pomyslela si Eris v duchu. Ten sek, co použila naposledy, nebyl meč světla, ale byla v něm značná rychlost a síla. A přesto ho Orsted odrazil. Kromě meče světla nebylo nic, co by dokázalo rozdrtit Svatého dračího bojového ducha Dračího boha Orsteda. I když to byl Dračí meč elegantního fénixe.

„Tahle metoda boje, navrhl ji Bůh meče? Váží si tě, Eris Greyratová.”

Eris přemístila meč do pozice nad hlavou. Zbystřila mysl a zklidnila se.

Ta následující slova pronesl nahlas: „Trénovala jsi v ložnici Gulla Fariona?”

Byla určena pro ty tři lidi za ní. Ne, promluvil dost nahlas, aby to slyšel Rudeus. Takovým stylem, aby se to dalo snadno špatně vyložit. Obvykle by Eris něco takového neodpustila.

Ať Eris říkala, co chtěla, respektovala Boha meče. Za posledních pár let to byl Gull Farion, kdo ji trénoval až na práh smrti. Svěřil svůj sen jí. Jejich vztah nebyl vztah mezi mužem a ženou. Ale vztah mezi mistrem a učedníkem. Učitel a student s podobným cílem.

Ale. Ale. Ten mistr jí řekl tohle: „Pokud půjde boj hladce, dřív nebo později tě Orsted začne provokovat. Necháš se?”

Bůh meče čekal, že dojde na provokace. A tak ji to nerozrušilo. Kvůli ničemu se nenaštve. Zrovna teď měl Bůh meče Gull Farion Orsteda v hrsti.

„Hmmm.”

„...Och. Vážně jsi zesílila, co?” zamumlal Orsted osaměle.

Obě dvě ruce vytvaroval do podoby mečů. Když to Eris spatřila, vzpomněla si na poslední slova Boha meče.

„Ten člověk z nějakého důvodu nebude bojovat vážně. Ačkoli zná šermířské techniky a magii, kdykoli to jde, omezuje se jen na bojového ducha a techniky boje s holýma rukama. Zvláště když zná techniky svého protivníka. Bojový duch a boj holýma rukama. Pokud tohle nestačí, použije magii. Bude se snažit vyhrát co možná nejefektivněji, ale v neznámé situaci... Když poprvé spatří techniku, bude se ji snažit studovat. Tohle je pravděpodobně jeho slabina.”

Eris si představila, jak Orsted a Rudeus poprvé bojovali. Jako kdyby týral slabou myš. To Orstedovo dětinské počínání. Nevyřídil ho, jen si s ním zahrával.

Eris zaskřípala zuby a spustila levou ruku z Dračího meče elegantního fénixe. Jejím cílem byl její drahý meč bez ozdob, co dostala ve vesnici na Magickém kontinentu a co měla pověšený zleva u boku. Dračí meč elegantního fénixe zvednutý nad hlavou jen pravou rukou; obyčejný meč stále uložený v pochvě. Nezvyklý styl se dvěma meči.

Ale styl Boha meče neměl žádné techniky dvojitého tasení. To měl jenom styl Boha severu.

Pořád to nestačilo. Pořád to nestačilo. Bez ohledu na to, jak silnou kletbou Dračí meč elegantního fénixe oplýval. Nedokázala vypustit meč světla jen jednou rukou. A nemohla použít ani techniku tasení meče, protože nedokázala předvést Iaigiri v obráceném úchopu. Zbytečný postoj. Zbytečný počin. Král meče, co si osvojil styl Boha meče, by takovýhle postoj neměl zaujmout.

A přesně proto se Orsted zarazil. S rukama připravenýma Eris pozoroval. V jeho očích se už neodrážel Rudeus, kterého ostatní léčili.

Díval se jenom na Eris. Ale nenechá čas jen tak plynout. Pokud Eris nezačne něco dělat, Orsted začne s útokem.

Kvůli takové situaci trénovala Eris jedinou techniku s úmyslem ho oklamat. Techniku stylu Boha Severu, kterou se naučila od Císaře severu Aubera. Techniku, kterou viděla jenom jednou. Eris trénovala vytáhnout meč z pochvy jednou rukou a co nejrychleji. Bylo to nedokončené, ale byla to technika, na kterou se dalo spolehnout, že člověka připraví o život.

Bojovník stylu Boha severu, kterého zaženou do kouta, vrhne svůj meč.

Ačkoli to bylo neopracované, Eris přímo přesunula svou levou ruku. Zahákla prst za chránič na meči, vytáhla jej z pochvy, zamířila na Orsteda a hodila. Meč, který s ní strávil spoustu času a zakusil s ní nespočet zkoušek, se řítil vzduchem s hrotem mířícím na Orsteda.

Erisina levá ruka nijak nezpomalila po tom vržení a pokračovala k meči, co držela nad hlavou. Co nejrychleji přesunula svou levou ruku k Dračímu meči elegantního fénixe.

Když se k němu dostala, chopila se ho dvěma rukama a okamžitě vypustila meč světla.

„!”

Meč světla, který vypustila silou celého svého těla, ve vzduchu předběhl dokonce bezejmenný meč, co hodila. A pak, jak letěl nejkratší vzdáleností a nejrychlejší možnou rychlostí, se měl zavrtat Orstedovi do čela. Ozvalo se cinknutí.

„..pche.”

Eris, co vypustila meč světla, nespokojeně mlaskla, aniž by změnila svůj postoj. Orsted její meč odrazil. Meč, co hodila ve vší vážnosti. A i když se bezejmenný meč strefil do Orstedova těla, jeho svatý dračí bojový duch jej odrazil a poslal ho daleko za Erisina záda.

„Lepší než jsem čekal. Ale tohle je všechno?”

„Ne.”

Než mohl bezejmenný meč dopadnout na zem. Než se Eris mohla ohlédnout. Rudeus už stál. Už se doléčil.

„Teprve začínáme!”

Eris se otočila, v očích se jí odrážela jeho silueta. Rudeus. Rudeus byl tu.

Víčka pod očima mu naprosto zčernala. Jeho světlé hnědé vlasy působily bíle. S roztřesenými koleny, bledou tváří, fialovými rty. A vypadal, že by mohl každou chvilkou umřít. Postavil se, zatímco ho podpíraly Sylphy a Roxy.

„...”

„Co tím myslíš, teprve začínáme?”

Rudeus nebyl ve stavu, kdy by mohl bojovat. I kdyby to bylo myšleno jako kompliment. Naprosto vyčerpal svou magickou moc, síla už ho opustila, dokonce i jeho síla vůle byla pryč. Celým svým tělem byl uštvaný.

„Myslel jsem, přesně co jsem řekl.”

Když to Eris viděla, odhodlala se.

Část 6

„Vezměte Rudea a utečte!” zvolala Eris. „Zastavím Orsteda za každou cenu, i kdyby mě to mělo stát život!”

Sylphy to odhodlání pochopila. Už viděla něco podobného. Kdysi dávno měli Arielininy společníci na cestě stejné odhodlání. Odhodlání, kdy se člověk neohlížel na vlastní život.

„Já... pomůžu!” zakřičela Sylphy.

Nohy se jí třásly. Od první chvíle, co spočinula pohledem na Orstedovi. Před tou existencí, která by se dala nazývat symbolem hrůzy. Byla připravená zemřít. Kvůli tomu, aby ochránila Rudea. Rozhodnout se nebylo vůbec těžké. Ještě hrozivější než Orsted byla lítost, že už nebude moct spatřit člověka, kterého milovala.

[Chceš Rudea zabít?] Erisina slova ze Shariy jí pořád zněla v uších. Neměla ho v úmyslu zabít. I když se Rudeus trápil, bylo to stejné jako vždycky. Myslela si, že to je v pořádku. Rudeus se vrátí jako vždycky. Měl moc, co se vymykala její představivosti. Dokonce i jeho magické brnění mělo úžasnou moc. Nemyslela si, že by existoval protivník, co by proti tomu dokázal zvítězit. Že se zmýlila, ji nikdy ani nenapadlo.

„...!”

Eris se podívala na Sylphy, viděla v jejích očích odhodlání a přikývla.

„...tak mi kryj záda! Ghyslaine! Doprovoď Rudea a Roxy odtud!”

„Eris! Chránit tě je moje povinnost!”

Člověk, co ta slova odmítl, byl Král meče ze Zvířecí rasy. Viděla Erisino zápolení.

Viděla Erisinu snahu. Proto nic neřekla, ani nic neudělala a jenom to sledovala. Kvůli Erisinu dědečkovi, co zemřel... Věřila, že to bylo její povinností. A splacením čestného dluhu, co Saurosovi dlužila.

„Posloucháš mě?! Říkám ti, abys ochránila člověka, co je pro mě nejdůležitější!”

„...Ne! Pokud zemřeš, nebudu se moct panu Saurosovi a panu Philipovi podívat do očí!”

Nemohla dopustit, aby Eris zemřela předčasně. Nenechá ji zemřít zbytečně. ...Ghyslaine to ještě tak daleko nedomyslela. Každopádně instinktivně odpověděla: „...zrovna teď bychom měli utéct!”

Roxy chápala, že bojovat v těhotenství bylo pro ni příliš. I když je následovala až sem, věděla, že pokud dojde na boj, bude jenom přítěží. A tak se pokoušela odtáhnout Rudea z lesa, kde na ně čekali koně, a pak plnou rychlostí utéct. I kdyby přitom potratila, hlavně když Rudeus unikne. Nemyslela na to, co se stane potom. Zrovna teď měla za to, že její prioritou byl útěk.

Když viděl Erisinu a Ghyslaininu hádku.

Když viděl Sylphino a Roxino odhodlání.

„...........................fuu.”

Orsted dlouze vydechl.

Na ten povzdech zareagovaly všechny kromě Rudea. Orsted neignoroval to, co viděl. Nahlas promluvil: „Rudee Greyrate!”

Rudeus sebou rozechvěle trhl.

„Dokud budeš spojencem Boha lidí, nenechám tě uniknout! I kdybych musel všechny tady zabít! I kdybych musel zavraždit všechny lidi ve městě do posledního! Dopadnu tě a zabiju!”

Rudeus se začal třást ještě víc. Se svýma roztřesenýma nohama sklopil pohled k chodidlům.

„Nevěřím v nic, co Bůh lidí řekl, ale... pokud to, co řekl, je pravda, pak až zabiju tebe, unesu tvé děti!”

Po těchto slovech se Rudeus přestal třást. V jeho očích hořela znovunabytá vitalita. Levou rukou se plácl do své třesoucí se nohy a pravou rukou se natáhl po Roxině holi, jako by ji chtěl ukrást. Bez jeho vědomí ho tělo zradilo a on začal ztrácet rovnováhu. Zatímco ho Roxy v panice podepřela, Rudeus zahlížel na Orsteda. Krvežíznivým pohledem.

„Ale s brněním, co napodobuje Bojového boha, a magickou mocí, co se dá srovnat s Laplacem, a také konstitucí, co je imunní vůči mé kletbě, jsi užitečný!”

„...?”

Po Orstedových slovech se Rudeova krvežíznivost zmírnila.

Orsted ke zmatenému Rudeovi pokračoval: „Zraď Boha lidí a přidej se ke mně!”

Na jeho slova okamžitě zareagovali dva lidé:

„To je prostě hloupé!”

„Rudi, ne!”

Eris a Sylphy byly přesvědčené, že Orsted lže. Neměly pro to žádné vysvětlení. Ale stejně tomu věřily. Ghyslaine a Roxy zůstaly zticha, ale začaly v Orstedových slovech hledat nějaký skrytý význam.

„Pokud to uděláš, zapomenu na toto přepadení a vyléčím tvou zraněnou paži!”

„....”

Ale Rudeus byl jiný. Uvědomil si, že na Orstedově hlase něco bylo. Uvědomil si, že se mu chvělo hrdlo.

„Pokud budeš mít moji... ne, božskou ochranu Dračího boha, Bůh lidí by neměl být schopen ti tak snadno ublížit.”

Rudeovi se v očích zračily pochyby a váhání.

„Zrovna teď se k němu nedostane ani tato konverzace!”

„...”

„Pokud jsi Boha lidí následoval proti své vůli, pak by to pro tebe nemělo být špatné!”

„...”

„Zvol si! Rudee Greyrate! Straň s Hitogamim a všechno se mnou prohraj! Nebo následuj mě a bojujme spolu proti Hitogamimu! Jelikož jsi to ty, kdo je imunní vůči mé kletbě, měl bys být schopen si zvolit dle své vůle!”

Rudeus a Orsted se na sebe dívali. Rudeus pomalu vydechl. Zíral na tvář druhého muže, jako kdyby si chtěl něco ověřit. Jako kdyby se snažil pod jeho výrazem odhalit pravdu. Samozřejmě nebyl důvod, proč by Rudeus něco takového měl spatřit. A uplynulo několik sekund.

„Rudi?”

Rudeus se pustil Roxiny ruky a začal se potácet. Vypadal, že se každou chvíli překotí, a pomalu kráčel kupředu. Opřel se Ghyslaine o rameno, dovrávoral k Sylphy a opřel se o ni a nakonec dorazil k Eris.

Klesl před Orstedem. Jak byl na kolenou, zvedl k němu hlavu.

„Je to pravda, existuje způsob, jak ochránit mou rodinu před Hitogamim...?”

„Existuje! Jeho schopnost vidět budoucnost je mocná, ale není důvod, proč by měl být schopen vidět všechno. Jeho schopnost by neměla být všudypřítomná, ani všemocná.”

„A ten způsob... je naprosto, absolutně efektivní?”

„..... není to absolutní. Dokonce ani já naprosto nechápu jeho moc.”

Orsted mu to nemohl zaručit. Neřekl, že to bude bezpečné nebo že to bude v pořádku.

Rudeus se na Orsteda podíval se slzami na krajíčku a s očima někoho, kdo chtěl být zachráněn. O čem to přemýšlel. Rudeus se rozhodl.

„...Já, vkládám svůj život do tvých rukou. Prosím, pomoz mi.”

Toho dne.

Se Rudeus Greyrat stal podřízeným Dračího boha.
--------------------------------------------------

~ Vzhledem k tomu, že si na mé bojové scény ještě nikdo nestěžoval, tak to nebude tak zlé, ale stejně... ┻━┻ ︵ヽ(`Д´)ﾉ︵ ┻━┻ ~

<Předchozí>...<Následující>