Kapitola 36.5 - Rozcestí / extra (část 6)

Část 6

Roxy se spěšně vrátila do svého hostince a po cestě se nesčetněkrát ohlížela. Nikdo ji nesledoval, nikdo na ni nezaútočil. Do hostince se vrátila celá nervózní.

Pokud dojde na takový boj, tak je třeba si připravit magický krystal. Taky by mohlo být třeba nakreslit si magický kruh a připravit si nějaké svitky.

Roxy uvažovala o tom, že by na ni neměli zaútočit jen proto, že je pozorovala, ale jsou to blázniví lidé, co sami sobě říkají [Smrtelný Konec], je lepší se připravit.

„Aa, ach!! Bože! To je super! Ještě, ještě!”

Když si Roxy vyslechla ty zvuky, co se linuly z Elinalisina pokoje, úplně ji to vyčerpalo. Copak ta ženská nešla ven shánět informace a místo toho si do hostince přivedla chlapa, aby si užila?

„To snad ne.”

Od Talhanda už slyšela, že Elinalise je rychlá v balení mužů. Nehledě na situaci, pokud spatří vhodného muže, tak ho brzy okouzlí. To je první, co má na mysli.

Ve Svatém přístavu to bylo stejné a podle Talhanda to bylo stejné i hluboko v labyrintu. Má jen co by se za nehet poctivosti vešlo.

Ale Roxy si díky tomu také oddechla.

Cítila by se bezmocně, kdyby byla teď sama.

Jelikož Elinalise je vedle v pokoji, tak se připraví na boj a pak počká, až to její dostaveníčko skončí. A pak když ty hlasy ztichnou, tak ji vytahá za ucho a půjdou sbírat informace spolu. Zabije dvě mouchy jednou ranou a přitom bude i hlídat Elinalise.

No, nemyslím si, že zajdou tak daleko, aby vtrhli do hostince, ale... Jak si to myslela, Roxy se ve svém pokoji začala připravovat k boji.

Nebylo by to tak, že stěny mezi místnostmi byly tenké, ale bylo slyšet Elinalisiny hlasité vdechy. Po těhle zvucích se i Roxy začala dostávat do divné nálady.

Och?!

Levou rukou se popadla za pravou ruku, co se sunula k břichu. Na tyhle věci teď neměla čas.

Nicméně je to překvapivě dlouhé.

Tři hodiny.

Roxy dál v tichosti čekala.

Nevypadalo to, že by Elinalisino dostaveníčko v nejbližší době končilo. A taky nebylo žádných známek, že by na ni Smrtelný Konec hodlal zaútočit.

Roxy se začala cítit hloupě.

V tom samém okamžiku ona, kdo dělal všechno, co bylo třeba, začala být naštvaná na Elinalise, co si dělala, co chtěla. Zrovna teď neměli čas dělat něco takového a ona to tady musela takhle snášet.

Když Roxin hněv dosáhl vrcholu, rozkopla dveře do Elinalisina pokoje. „Jak dlouho v tom hodláš pokračovat? Co bude se sbíráním informací?!”

„Ale?? Roxy? Ty ses vrátila?”

„Ech?? Jo?”

V místnosti bylo pět mužů.

„Chceš se k nám přidat?”

Ve vzduchu se vznášel pach mužů, na tvářích se jim vznášely vulgární úsměvy a pak Elinalise zažívající extázi na jednom z nich.

Takové věci... s takovým množstvím, nejenom to ale se vzájemným souhlasem, to bylo daleko za Roxiným zdravým rozumem.

„Aach... waa?”

Roxy se při pohledu na tuhle hlubokou karmu snadno dostala za limit, který mohl její mozek zpracovat.

„Uwaaahaaa!!!!!” 

Roxy ze sebe vypustila obludný křik a z toho místa utekla. Skočila do svého vlastního pokoje a s hlubokými nádechy a výdechy si připravila svou hůl.

„Skvostní duchové vody, ach císařský princi hromu na nebesích! Udeř svým majestátním mečem z ledu! [Rampouchový Zlom]!”

Hostinec byl částečně zničený.

-----------------------------------------------------------------------------------

<Předchozí>...<Následující>