Kapitola 36.5 - Rozcestí / extra (část 1)

Část 1

Když loď dorazila do cíle, Roxy Migurdia přijela do přístavního města na Magickém kontinentu, Větrného přístavu.

V tom okamžiku se Roxy zastavila.

Větrný přístav, město, co vypadalo velmi podobně jako miliské severní přístavní město, Svatý přístav.

Dokonce i lidé, co sem přijeli poprvé, budou mít mlhavý dojem, že už tu byli.

Ale Roxy se nezastavila proto, že měla pocit, že už v tomhle městě jednou byla.

Byla tu očividně jiná nálada než na kontinentu Milis. Cítila to.

Jaká nostalgie.

Ten pocit, co se jí vzdouval v hrudi, byla nostalgie. Před kolika lety Roxy naposledy navštívila tohle místo? Bylo to zhruba před 15 lety?

Když o tom tak přemýšlela, už uplynulo spoustu času od té doby, co toužila po lidských vesnicích a utekla ze své vesnice. Když tady nastoupila na loď, přemýšlela, kdy se vrátí.

Ale když přijela na kontinent Milis, ochutnala to podivné jídlo, co lidská rasa vařila v Milishionu, nikdy si neuvědomila, že na světě existovalo tak výborné jídlo. Bylo to něco, co člověk na Magickém kontinentu nemohl nikdy ochutnat, takže přísahala, že se nikdy nevrátí.

Jsem celkem prostoduchá, co?

Ve skutečnosti se Roxy od té doby, co přeplula z kontinentu Milis na Centrální kontinent, nikdy nevrátila. Až dnes.

Nikdy nepomyslela na návrat.

Na Centrálním kontinentu bylo spoustu věcí. Všechny ty věci, co viděla, byly čerstvé a zajímavé. A pak v jednom okamžiku strávila na Centrálním kontinentu stejné množství času jako na Magickém kontinentu. Nikdy ani nepomyslela na Magický kontinent.

Přesně takhle, až dokud se teď nevrátila.

Roxy si pro sebe upřímně pomyslela: člověk nikdy neví, co se v životě stane.

„Roxy! Jdeme!”

Zatímco Roxy stála na místě, zavolala na ni jedna žena. S extravagantními zlatými vlasy, co se barvou podobaly francouzské bagetě, a dlouhými uši vykukujícími skrz. Vysoká a útlá postava, pevný, útlý pas a pak velký zadek.

Pokaždé, když se na ni Roxy během jejich putování podívala, srdce jí zaplavila žárlivost. Věděla, že to je něco, co určují rasové charakteristiky, ale přinejmenším si přála, kdyby měla takovou postavu. Hruď měly zhruba stejně velkou, ale ona měla rovnováhu přetékající krásou, zatímco Roxy byla jen hubená.

„Ha, už jdu.”

Povzdechla si.

Jméno té extravagantní ženy je Elinalise.

Elinalise Dragonroad.

Je to elfí válečnice na postu předvoje používající rapír podobný trní a pažní štít.

Je to válečnice, co používá elegantní techniky, co ladí k jejímu extravagantnímu vzhledu. Normálně rapír není zbraň, kterou by si dobrodruh vybral.

Rapír se v Asurském království používal v soubojích mezi šlechtici a také jej spolu s brněním používají bojovníci v Městě mečů daleko na severu.

Ten, co používá Elinalise, je předmět obdařený magickou mocí, Magický předmět, který našla hluboko v labyrintu.

Je mnohem masivnější než meče, co se dají normálně sehnat a jediným máchnutím může člověk odpálit vzduchoprázdno, co přesekne strom vzdálený několik metrů.

I ten štít je předmět opatřený magickou mocí, také Magický předmět, má schopnost změkčit náraz úderů.

„O...och? Země, země!!”

Zpoza Roxy vystoupil z lodi na pevninu starší trpaslík a potácel se. Měl na sobě těžce vyhlížející zbroj, jeho drsná bradka se mu houpala, měl zelenou tvář a v ruce držel svou hůl.

Jeho jméno je Talhand.

Jeho formální jméno je „Talhand z Velkého pevného vrcholku”.

Je zhruba stejně vysoký jako Roxy, ale je skoro dvakrát tak širší. Tělo zakryté zbrojí s hrubou bradkou, tento člověk je mág. Roxy se nejprve ptala, proč by mág nosil zbroj. Má pomalé nohy a téměř nulovou mrštnost. Nikdy by nebyl schopen vyhnout se útokům netvorů. Jelikož je to takhle, tak se zdá, že díky té své zbroji slouží jako předvoj a používá magii.

„Jsi v pořádku, Talhande? Chceš, abych použila léčivou magii?”

„Ne, není třeba!”

Zamával na ni s hlavou kývající se ze strany na stranu a táhl své pomalé tělo dál. Normálně by byl víc bezstarostný, ale celkem dost trpěl mořskou nemocí.

„Ale no tak, vážně hanba na tebe, že nedokážeš zvládnout něco jako loď.”

„Cos to řekla? Ty!”

Elinalise si založila ruce v bok a nahlas se zasmála.

Talhandova tvář naprosto zrudla, jak se naštval.

Roxiným nynějším úkolem bylo zastavovat ty dva, co se velmi rychle dostávali do hádek.

„Pohádejte se později, prosím. Ty taky, Elinalise. Bylo by pěkné, kdybys pořád neříkala takové věci. Mořská nemoc závisí na konstituci každého člověka.”

Roxy se s nimi potkala v přístavním městě Království dračího krále, ve Východním přístavu. Hádali se spolu v Gildě dobrodruhů a Roxy je nejprve ignorovala. Ale obsahem té hádky bylo pátrání na Magickém kontinentu po pohřešovaných lidech z kraje Fedoa, takže jim do toho skočila. Zdálo se, že měli rozdílný názor, protože ani jeden neznal geografii Magického kontinentu.

Talhand, co chtěl hledat na kontinentu Begaritto nebo v severních oblastech Centrálního kontinentu. Elinalise, co měla pocit, že by v situaci, kdy neznají cestu a někoho hledají, stačilo, kdyby si najali nějakého místního. A pak Roxy, co byla nervózní, že byla sama, a pocházela z Magického kontinentu.

Dalo by se říct, že se setkali, protože jim bylo určeno se setkat.

Navíc když ještě chvilku poslouchala jejich konverzaci, vyšlo najevo, že ti dva byli kdysi družiníci Paula a Zenith.

[Tesák Černého vlka].

Roxy o téhle družině slyšela.

Jedna z nejznámějších družin na Centrálním kontinentu.

Byla to nezvyklá družina, co se proslavila svými členy s nezvyklými osobnostmi. Za pár let od založení se dostali na řád S a pak se brzy nato rozpustili. Na to si Roxy velmi dobře pamatovala.

V každém případě by ji ani ve snu nenapadlo, že Paul a Zenith byli členové toho [Tesáku černého vlka].

Roxy nedokázala skrýt své překvapení.

A stejně tak i ti dva byli stejně překvapení.

Když se zmíníte o Roxy Migurdii, pak je to veřejně známý mág řádu vodního krále.

Modrovlasá mladá dívka, co sem přicestovala z Magického kontinentu. Absolvent magické univerzity a pár let poté dosáhla titulu mág vodního světce, pak pokořila labyrint o 25 podlažích na okraji království Shirone. Poté přijala postavení královského mága království Shirone.

Historky z jejích dob dobrodruha jsou relativně známé, jelikož je vyprávěli trubadúři. Setkání třech začínajících dobrodruhů poté, co odešla ze své vesnice jako jediný mág, cestující přes Magický kontinent k Milisu. Takové historky. V té historce se neobjevuje jméno Roxy. Ale v té době bylo známo, že jméno toho sólo mága bylo Roxy.

Ti tři do toho praštili.

Ne že by šli až tak daleko, ale ti dva, co přijali Paulovu žádost pátrat po jeho rodině, a Roxy mířící na Magický kontinent, aby pátrala po Rudeovi, měli stejný cíl.

Na tom místě spolu utvořili družinu a vyrazili na Magický kontinent.

Nejdřív se nalodili na loď a zamířili na kontinent Milis.

Pak na kontinentu Milis dorazili do přístavního města Západní přístav a zaplatili tučnou sumu za rasu koní jménem sleipnir a vůz. Byla to vysoká částka, ale všichni tři měli značnou sumu peněz, takže to nebyl problém.

Ti dva nejsou s Paulem zadobře, takže se rozhodli v hlavním městě Svatého milisova království, Milishionu, nezastavovat.

Ti dva byli také proslavení svou špatnou pověstí ve svých rodištích, ve vesnici trpaslíků v pohoří Modrých draků a ve vesnici rasy s dlouhýma ušima ve Velkém lese, takže se rozhodli přeskočit tamější návštěvu a zamířili rovnou do Svatého přístavu.

Ti dva se vymlouvali, že brzy nastane období dešťů, takže čím rychleji procestují Velkým lesem, tím lépe. Deštivé období je dlouhé a během něj se nedá skrz Velký les cestovat.

Ale s ohledem na jejich hádky a na skutečnost, že se zdálo, že na kontinentu Milis nechtějí zůstat ani o sekundu déle, Roxy došla k závěru, že se prostě nechtěli vrátit domů.

Samozřejmě ve výsledku to znamenalo, že se na Magický kontinent dostanou značnou rychlostí, takže si Roxy nestěžovala.

„Pro začátek pojďme do Gildy dobrodruhů,” navrhla Roxy a ti tři stanuli v Gildě dobrodruhů. Začít v Gildě dobrodruhů, to je pro dobrodruhy standard.

„Bylo by pěkné, kdyby tu byli nějací pěkní muži!”

Když Roxy zaslechla, co Elinalise řekla, zamračila se s rozmrzelým výrazem.

Tahle elfka známá jako Elinalise, na rozdíl od jejího cudného vzezření, měla ráda muže. Z její postavy by vás to nikdy ani nenapadlo, ale už porodila několik dětí. Podle dotyčné trpí takovou kletbou, ačkoli to není nějaká tragická hrdinka, co nabízí své tělo neznámým mužům. Dívá se na to jako na činnost, co provádí, protože se jí to líbí.

Roxy tomu nemohla uvěřit.

„Elinalise, nepřišli jsme sem hledat muže!”

„To chápu.”

Roxy se zamračila, jako by tím chtěla říct, že to vůbec nechápe.

Cizím lidem to možná nevadí, ale prosím mysli trochu na spojence, se kterými cestuješ. Je v pořádku, když to provádíš ve svém volném čase, ale zrovna teď je naléhavá situace. Navíc kdyby otěhotněla, tak by to zdrželo jejich putování.

Přála bych si, aby se trochu mírnila, pomyslela si Roxy.

„Roxy, ty bys taky měla mít jednoho nebo dva milence, ne?”

„Nemám.”

Možná kdybych byla tak krásná jako Elinalise, to si Roxy myslela.

Ale její smůlou bylo, že vždycky, když si o nějakém muži pomyslela, že je hodný, ten muž ji nikdy nebral jako ženu.

Roxy je vážně oblíbená u dětí, ale ne u mužů. 

----------------------------------------------------------------------------------------

<Předchozí>...<Následující>