Kapitola 36 - Rozcestí II (část 7)

Část 7

Tu noc jsem přemýšlel.

Nakonec jsem se nedostal k žádné metodě, jak překročit oceán. Přemýšlím, jestli jsem někde udělal nějakou chybu. Ale přitom jsem si myslel, že tentokrát to půjde hladce. Jediné, co jsem dostal, bylo to démonické oko.

Přemýšlím, jestli s ním mám něco udělat. Například sázet.

Ačkoli říkám tohle, na Magickém kontinentu neexistuje taková zábava jako sázení. V tom nejlepším případě je to sázka na to, kdo vyhraje v souboji. Takhle vydělávat peníze není moc dobré.

Mohli bychom Ruijerda přimět, aby se účastnil jako šampion, a vybírat od lidí vstupné 1 železnou minci a odměna za výhru by bylo 5 zelených mincí. Tohle by mohlo být dobré, ale dřív nebo později by mu došli protivníci.

Hmm. I když o tom přemýšlím, tak nevím.

Jediné, co vím, je, že jsem se vrátil přesně do toho bodu před Hitogamiho radou. Svým způsobem by se dalo říct, že jsme nesmyslně promrhali celý týden.

„Dobrá! Prodám to.”

Jak jsem to vyslovil, snadno jsem se rozhodl. Správná doba, protože Ruijerd tu dneska večer není. Eris spí na kraji postele s odhaleným břichem. Jelikož by bylo nepříjemné, kdyby se nastydla, zakryju jí přikrývkou.

Není nic, co by mě mohlo zastavit.

Někde v nějaké zapadlé uličce je pravděpodobně nějaká zastavárna, co je i teď otevřená. Obchody, co obchodují s podezřelými předměty, jsou otevřené v noci.

Vyšel jsem z hostince s mojí holí v jedné ruce. Tři kroky poté, co jsem vyšel z hostince...

„Kam jdeš takhle pozdě v noci?”

Ruijerd mi zastoupil cestu.

Přemýšlel jsem, kde je, že není v hostinci, ale nebyla to pravda. Tohle je zlé, ten chlápek měl v úmyslu šmírovat. Potřebuju si rychle vymyslet nějakou výmluvu?

„Ehm, jdu si chvilku hrát s ohněm v nějakém ecchi krámku.”

„Tvoje hůl je nezbytná, když chceš obejmout nějakou ženu?”

„Ehm? Využiju ji na magické představení.”

Ticho.

Hádám, že jsem to přece jenom trochu přehnal.

„Máš v úmyslu ji prodat?”

„Ano.”

Dokonale se mu podařilo to odhadnout, takže jsem se rychle přiznal.

„Zeptám se tě ještě jednou. Máš v úmyslu prodat svou hůl?”

„Ano. Materiál téhle hole je dobrý, takže ji budu moct prodat za velkou částku.”

„Já se na něco takového neptám. Není ta hůl pro tebe důležitá? Podobně jako tenhle přívěšek.” Ruijerd si z hrudi stáhne Roxin přívěšek.

„Ano, je to stejně tak důležité.”

„V tom případě pokud nastane podobná situace, prodáš i tenhle přívěšek?”

„Pokud to bude nezbytné.”

Ruijerd se zhluboka nadechl.

Přemýšlím, jestli začne křičet.

Nemyslel jsem si, že je takový ten typ, co by zvedl hlas kvůli něčemu jinému než dětem, ale...

„Například i kdybych byl ve slepé uličce, tak bych se nikdy nevzdal svého kopí.”

Na křik nedošlo. Jenom vypustil něco jako povzdech.

„To proto, že to je památka na tvého syna, že?”

„Špatně. To proto, že je to má válečnická duše.”

Tak válečnická duše.

To, co říká, je úžasné, ale oceán s tím nepřekročíme.

V Ruijerdových očích se zrcadlil smutek.

„Předtím jsi zmínil, že jsou tři možnosti.”

„To jsem zmínil.”

„Mezi nimi by neměla být možnost prodat svou hůl.”

„To nebyla, že?”

Přemýšlím, jestli se snaží zjistit, že lžu. Ne, neměl jsem v úmyslu lhát. Prodat moji hůl je jedna ze zákonných možností.

„Ještě pořád musím získat tvou důvěru?”

„Důvěru? Máš ji.”

„Tak proč jsi to v tom případě se mnou neprodiskutoval?”

Jako reakci na tuhle otázku jsem odvrátil oči. To proto, že jsem věděl, že bude proti. Proto jsem to s ním nediskutoval. Jinými slovy se dá říct, že to je důkaz, že jsem mu nevěřil.

„Podle mě jsem to pochopil díky našemu cestování po současném světě za tenhle poslední rok. Přijímat zakázky, dokonce i výprava do labyrintu. Obrovská suma peněz jako 200 zelených mincí není částka, která se dá našetřit.”

Dneska Ruijerd mluví nezvykle realisticky. Jestlipak nesnědl něco divného?

„Ty bys to měl vědět. Kvůli čemuž jsi vymyslel tu možnost vyhledat pašeráky. Já bych o tom nikdy neuvažoval. Ale není jiná možnost, jak jinak bych se mohl dostat na Milis. Tohle je správná odpověď. Proč jdeš prodat svou hůl?”

Já vždycky přemýšlím jen o lepší možnosti. Nejlepší možnost je příliš složitá a když se člověk bude snažit všechno udělat dokonale, tak selže. Proto nikdy nevím, co je správná odpověď. Nemyslím si, že pašeráci jsou správná odpověď.

„I když je to správná odpověď, pokud to způsobí rozkol v naší družině, tak to nemá význam.”

„Jinými slovy si myslíš, že když se spolehneme na pašeráky, tak to v naší družině způsobí rozkol, že?”

„Jo. Ty se s svým smyslem pro hodnoty a tak bys přece pašeráky považoval za zloduchy.”

Pašování.

Na seznamu položek, co převážejí, jsou i otroci.

A pak kdybyste se zeptali, co je na tomto světě nejběžnější zločin, pak to budou únosy. Je snadné unést děti. Jinými slovy to znamená stát se spoluviníky pašeráků, co unášejí a prodávají děti.

„Rudee.”

„Ano.”

„Tentokrát se tohle stalo kvůli mně. Kdybyste šli jenom vy dva, tak byste se nemuseli trápit tou absurdní částkou 200 zelených mincí.”

Ale na oplátku se mohlo něco stát po cestě. Přece jenom bylo hodně chvilek, kdy nás Ruijerd zachránil.

„Má hrdost nedopustí, abych ti dovolil prodat svou hůl, abys tuhle záležitost vyřešil.”

I když řekneš, že tvoje hrdost to nedopustí.

„Prodám svoji hůl a budeme mít dost peněz. Zaplatíme daný poplatek a překročíme oceán. Nikdo toho nebude litovat. Nikdo nebude muset nic snášet. To je ta nejchytřejší metoda, ne?”

„Pokud prodáš svou hůl, tak mě zůstane pocit neschopnosti. I Eris to bude trápit. Copak tohle není přesně ten rozkol, který jsi zmínil?”

Mlčel jsem.

Ruijerd se střetl s mýma očima.

Byly to oči hledící přímo.

„Vyhledej pašeráky. Přivřu oči před všemi jejich zločiny.”

To byl vážný výraz.

S největší pravděpodobností se zrovna teď odhodlává přehlédnout všechny unesené děti na cestě. Abych já nemusel prodat svou hůl. Kvůli mně.

Ohýbá svoje vlastní zásady kvůli mně.

Nemůžu nic říct, pokud má takovéhle odhodlání.

„Pokud se stane, že po cestě narazíš na nechutného mizeru, kterého nedokážeš vystát, tak mi jenom řekni. Máme dostatek volnosti zachránit děti.”

Pokud má Ruijerd takovéto úmysly, tak přestaneme s vymýšlením. Spolehneme se na pašeráky a překročíme oceán.

Ale nemůžeme jít jen tak s proudem. Pokud to Ruijerd nebude moct vydržet, tak je bez milosti zradíme a zachráníme ho. Zloduši existují jen proto, aby se využívali.

„Takže začneme hledat pašeráky.”

„Jo, v pořádku.”

„Myslím, že během toho zažiješ spoustu nepříjemností, ale prosím, spolupracuj se mnou.”

„To platí pro nás pro oba.”

Silně jsem si s Ruijerdem potřásl rukou.

Přesně takhle jsem převzal iniciativu a vyhrál ve válce lásky.

Ne, to jenom žertuju.

---------------------------------------------------------------------------------------

<Předchozí>...<Následující>