Kapitola 36 - Rozcestí II (část 6)

Část 6

Vrátil jsem se do hostince celý natěšený a spatřil Eris, jak sedí na posteli s koleny přitaženýma k bradě.

Správně, zapomněl jsem.

Eris je v depresi.

Prozatím se z mudrce v mém nitru stala želva a někam zmizela.

„Ehm, Eris?”

„Co je?”

Erisin tón je stejný jako obvykle.

Po souboji jsem od Ruijerda vyslechl, co se mezi nimi stalo ten minulý týden. Zdá se, že to přece jen byl zvláštní trénink. Očividně ne ecchi zvláštní trénink.

Aby Eris zesílila, tak celý den trávila cvičením s mečem. A zdá se, že pak se Eris podařilo Ruijerda jedenkrát úspěšně udeřit.

Jediný úder na Ruijerda.

To není jen tak.

Zdá se, že mě se něco takového nikdy nepovede.

Podle Ruijerda se zdálo, že začala trochu moc pyšnět, takže mě využil, aby ji trochu zchladil. Jak se tohle mohlo stát?

Tenhle loliconovej mizera, co předstírá, že je válečník, mě využil, aby vyžehlil vlastní chybu. Ale zdá se, že výsledek to mělo dokonalý.

Ten nos, co jí tak narostl po jediném úderu na Ruijerda, s kterým normálně prohrává, jsem nemilosrdně zlomil já, jenž normálně s ní v souboji utrpí naprostou porážku.

Ale.

Ale i když je to takhle.

Tohle není moc dobré.

„Můžu tě na chvilku obejmout?”

V okamžiku, kdy jsem na to pomyslel, jsem to už dělal... ten pocit dobře znám.

Je to pocit, že všechno, na čem jste dosud pracovali, někdo škrtl, je to pocit bezmocnosti. Rozhodně by si měla zchladit hlavu. Může to být tak, že neudělá moc velkých chyb.

Ale teď je pravděpodobně Erisino období růstu. Nemyslím si, že je dobrý nápad držet jí hlavu při zemi. Měli bychom jí dovolit pokračovat a plynule navyšovat její sebedůvěru a sílit. A pak nakonec, když se natáhne příliš daleko a uvědomí si vlastní chyby, tak může zapracovat na jejich nápravě.

„Eris, rozhodně jsi zesílila.”

„Na tom nesejde. I když se mě nebudeš snažit utěšit. Od samého začátku jsem pochopila, že proti tobě nedokážu vyhrát, Rudee.”

Eris se šklebila s kyselým výrazem na tváři.

Hmm, co by bylo dobré říct.

Nemám zásobu frází vhodných na takovéhle situace.

Ruijerd se do pokoje nevrací.

Je to nos, který narostl kvůli němu, takže si myslím, že to on by s tím měl něco dělat. Ačkoli to já jsem ten nos zlomil.

Ale pokud teď odvedu dobrou práci v jejím utěšování, tak to bezpochyby vylepší její mínění o mě. Eris mi začne být naprosto oddaná a potom budeme mít přestávku na otírání tvářiček a tanec s nohama nad hlavou.

Ruijerd pravděpodobně předpokládal, že se něco takového stane, a nechal nás o samotě.

„Prosím, neztrácej sebedůvěru. Slyšel jsem, že se ti povedlo udeřit Ruijerda. To je úžasné, ne?” Jak jsem to říkal, tak jsem se posadil vedle ní.

A pak se na mě Eris svalila. Lehce jsem cítil pach jejího potu. Je to příjemná vůně. Ale buď trpělivý. Jako kavalír tady, jasný??

„Rudee, není to fér. Sám ses dostal k démonickému oku a já, i když jsem se snažila ze všech sil...”

Ztuhl jsem.

V okamžiku jsem vychladl.

Vlk v mém nitru utekl se staženým ocasem.

Nedokázal jsem vymyslet žádnou odpověď.

„???”

Kvůli čemu jsem byl před chviličkou tak šťastný?

Správně.

Nefér.

Je to nefér.

Démonické oko rozhodně není věc, kvůli které bych se nějak moc dřel. Jen mi to náhodou spadlo do klína. Já jsem jenom koupil jídlo a potuloval se v temných uličkách. Samozřejmě potom to chtělo týden úprav. Ale to je ono, nebyly s tím vůbec žádné potíže.

A pak přesně takhle, s takovouhle mocí, za jediný týden, jsem vyhrál proti Eris, která se dřela, až byla celá zpocená. Kvůli čemu jsem byl tak šťastný?

„Promiň.”

„Neomlouvej se.”

„???”

Po tomhle Eris prostě zůstala zticha. Ačkoli se ode mě nesnažila odtáhnout. Kdybych byl ve své kůži, tak by mi srdce bilo jako splašené kvůli Erisině vůni a teplu jejího těla. Ale tentokrát z toho nic takového nevzešlo.

Jen jsem dál pociťoval trest za svůj přečin.

Měl jsem pocit, že Erisino tělesné teplo a vůně jejího potu mě neustále obviňovaly. Během té ztěžklé atmosféry jsem se rozhodl, že je lepší démonické oko neužívat jindy než v pohotovosti.

Takhle jsem se rozhodl.

Tyhle příhodné věci zbrzdí můj vývoj. Správně. Copak jsem to nepochopil v boji proti Ruijerdovi? Důležité není vymyslet, jak využívat démonické oko. Důležité je zvýšit svou vlastní bojovou sílu. Pokud použiju démonické oko, tak budu rozhodně silný. Ale jednoho dne rozhodně dosáhnu svého limitu. Pokud se budete spoléhat na nástroje, tak na to jednou dojedete.

Nebezpečné.

Skoro jsem se nechal oklamat tím zlým bohem Hitogamim. Ten chlápek bezpochyby chce, abych žil zpustlým životem.

Démonické oči, to jsou esa v rukávu.

Ano, začnu o nich takhle přemýšlet.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------

<Předchozí>...<Následující>