Kapitola 36 - Rozcestí II (část 5)

Část 5

O týden později jsem nahlásil, že jsem dokončil zvládání démonického oka.

Pak Ruijerd navrhl: „V tom případě přijmi souboj s Eris a uvidíme.”

Hádám, že budeme určovat, jak je démonické oko užitečné v souboji na blízko. Nebo jinak uvidíme výsledky Erisina zvláštního výcviku. Vidět oboje najednou je dvojnásobně dobré.

Okamžitě jsem přijal.

Přesunuli jsme se na pláž. Před Ruijerdem jsme se postavili naproti sobě s dřevěnými tyčemi, co jsme našli v okolí.

„Jestlipak mě dokážeš porazit, i když ses dostal k něčemu takovému jako démonické oko!” Dneska Eris přetéká sebedůvěrou jako vždycky. Rozhodně se během posledního týdne něco naučila. Chci tu vítěznou tvář ochránit.

„Mě prohra nevadí. Jen to chci zkusit a zjistit, jak dobře uvidím v souboji na blízko.”

Pro dnešek to vezmeme bez magie. Pokusím se bojovat jenom s démonickým okem s nastavením jednu sekundu do budoucnosti.

„Hmm, tohle sice říkáš, Rudee, ale--?”

Uprostřed Erisiny věty jsem spatřil vizi.

<Eris najednou nakročí k úderu zleva.>

Kdybych neměl to démonické oko, tak bych pravděpodobně nebyl schopen včas zareagovat. Když přijde na předběžné útoky, tak má Eris přirozený talent.

„Ha?!”

„Hoj.”

Jasně jsem to prohlédl, takže jsem zahájil protiúder ze strany Eris do tváře.

Další vize.

<Bez zaváhání přejde k nepřetržitým útokům s tyčí v pravé ruce.>

Tady spočívá Erisina síla.

Nezáleží na tom, jaký útok na ni vymyslíte, ani sebou netrhne a připraví se vyrazit do dalšího útoku. Jelikož má velmi stabilní nohy, tak jí většina útoků ani neotřese. Dá se říct, že čím více škody napácháte, tím se měřák jejího hněvu víc zvedne a síla jejího útoku s ním.

„Ta?!”

„Tady.”

Silně jsem ji udeřil do předloktí.

Eris upustila svou dřevěnou tyč. Kdyby to bylo mé obvyklé já, tak bych si v tomto bodu myslel, že je o zápase rozhodnuto. Alespoň při tréninku s Ghyslaine by tohle byl okamžik, kdy člověk prohrál, když upustil meč.

Ale vize na to mají jiný názor.

<Eris se už připravuje na další počin.>

Jinými slovy tohle je klam. Upustit svou zbraň a svést mě k nepozornosti.

<Chce mě praštit pěstí ze spodu do brady zleva.>

Erisina specialita, Boreas Punch.

Záměrně upustit svůj meč a čekat na příležitost, to je její obvyklá razantní kombinace.

„???!!!”

„Máš nestřežené nohy.”

Praštil jsem jí do nohou a kvůli tomu spadla. Její pěst pročísla vzduch a Eris začala padat k zemi. Ale nezdá se, že by to vzdala.

<Během pádu k zemi se odstrčila dlaněmi od země, za pomoci odstředivé síly se obrátí a vystřelí k mé pravé noze, aby mě kousla.>

„Och?”

Ukročil jsem nohou vzad a zároveň padl na kolena, pak se přesunul navrch Eris a znemožnil jí pohyb.

Jelikož mě chtěla kousnout z nemožné polohy, tak je naprosto zkroucená. Jednu paži měla pod sebou a jednu nohu měla složenou proti svému pozadí. Co dalšího z téhle polohy zmůže? Jak jsem si tohle pomyslel, začala sebou vrtět ve snaze bojovat.

„To stačí,” zvedl rozhodčí hlas.

Eris naprosto uvolnila veškerou svou sílu.

Vyhrál jsem??

Já jsem vyhrál.

Poprvé jsem proti Eris vyhrál v boji na blízko.

Bez magie.

„Naprostá porážka, že?”

Eris na mě vzhlédla s nezvykle milou tváří. Odsunul jsem nohu. Eris se pomalu postavila a začala ze sebe oklepávat prach.

<A pak vyrazila k úderu.>

Pš, chytil jsem ji za pěst.

Pak se Erisina nálada velmi rychle obrátila k horšímu.

„Jdu zpět!” řekla Eris nahlas a přesně takhle s třesoucími se rameny se vrátila do hostince.

Naštval jsem ji, co?

Ne, špatně.

Možná jsem poranil její sebedůvěru.

Do teď jsem byl protivník, nad kterým vždycky snadno vyhrála. Pak jsem najednou zesílil. Dokonce i já bych žárlil.

„Eris je pořád ještě dítě,” řekl Ruijerd, jak se za Eris díval. „Hodí se to k jejímu věku.” Jak tohle Ruijerd řekl, tak se otočil. Podíval se mi do očí a přikývl. „Byla to dobrá kombinace.”

„Kdokoli s démonickým okem by to zvládl.”

Je to taky proto, že jsem trochu trénoval, ale na tomto světě je hodně lidí, co jsou na mojí úrovni fyzických schopností. Kdyby se dostali k démonickému oku, tak by měli být schopni tohle dokázat.

„Démonické oko není něco, co se ti podaří zvládnout brzy na to, co ho dostaneš.”

„Vážně?”

„Jednou byl jeden supardský válečník, co měl démonické oko. Vždycky na něm nosil klapku. Až do smrti ho nedokázal ovládat. Že ses ho naučil ovládat za týden, to ty jsi tady ten abnormální.”

Aha.

Správně, aha.

Aha, aha.

No, co se týče zvládání své magické moci, do toho jsem vážně vložil dost úsilí. Ale zvládl jsem to za jeden týden. Aha, aha, takže ještě nikdo to nezvládl tak rychle jako já. Nfufu.

„Takže teď bych možná mohl vyhrát i proti tobě, Ruijerde?”

„Pokud použiješ magii.”

„A co v boji na blízko?”

„Chceš to vyzkoušet?”

Nechal jsem se zlákat.

Řeknu to jasně. Začalo mi to přerůstat přes hlavu.

„Tak jestli tě mohu požádat.”

Ruijerd odložil své kopí opodál a připravil se s holýma rukama. Přemýšlím, jestli to znamená, že nepotřebuje nástroje, když je jeho protivníkem divoký pes.

„Jestli chceš, tak můžeš klidně použít i magii.”

„Ne! Jelikož bojujeme holýma rukama.”

Než jsem vůbec domluvil, tak jsem zahlédl vizi.

<Dlaň Ruijerdovy ruky letí k mé tváři přímo před oči.>

Vidím to. Vidím Ruijerdovy pohyby.

Dokážu to.

„Och!”

Začal jsem natahovat ruku, abych ho chytil.

<Chytil mi ruku.>

Když jsem tu vizi zahlédl, instinktivně jsem ruku stáhl. V tom okamžiku se vize začala rozmazávat.

<Ruijerdova pěst mě udeří do tváře.>

Přišla vize.

Dvě budoucnosti.

Ruijerd, co mě popadne za ruku, a Ruijerd, co mi vrazí pěst do obličeje. Téměř naprosto se překrývající se budoucnosti, ale jen trochu jiné.

Proč?

Na jedné vteřině se to nemá rozmazávat. Přemýšlel jsem o tom přesně jednu vteřinu.

„Uooooch!”

Odvrátil jsem tělo a nějakým zázrakem se mi povedlo se vyhnout.

<Kupředu letí Ruijerdova pěst a udeří mě do tváře.>

Viděl jsem pohyb té pěsti. Viděl jsem to velmi jasně. I když jsem viděl Ruijerdovu následující akci, tak jsem na to nebyl schopen zareagovat a nedokázal jsem se vyhnout.

„Buge!”

Ruijerdova pěst narazila do špičky mého nosu, skácel jsem se. Zátylkem jsem narazil do písku a přesně takhle jsem se přetočil kotoulem vzad. Depresivní pád.

Myslel jsem si, že mám promáčklou tvář. Dotkl jsem se tváře, abych to zkontroloval. Zdá se, že to je v pořádku. Jestlipak je teď moje nádherná tvář na kaši? Přemýšlím, jestli jsem teď jako pětileté dítě na službě ve školní jídelně.

„Konec?”

Jak jsem to uslyšel, pochopil jsem, že jsem prohrál. „Ano, uznávám porážku.” Po první vizi jsem si myslel, že dokážu vyhrát, ale nezdá se, že by to šlo dobře.

„Ale s tímhle bys to měl pochopit, ne?” Ruijerd ke mně natáhl ruku.

Chopil jsem se jí a s jeho pomocí jsem vstal.

„Nechápu to. Budoucnost se najednou rozmazala. Co jsi udělal?”

„Nevím, co jsi viděl, ale kdyby ses bránil rukou, tak bych tě za ní chytil, a kdyby ne, tak bych tě udeřil. To je to jediné, o čem jsem přemýšlel.”

Hmmm.

Jinými slovy je to takhle.

Pokud se moje pohyby dají předvídat, tak se dá připravit metoda, jak se s tím vypořádat. Jelikož máme rozdílné schopnosti, tak ani jedna vteřina do budoucnosti nemá smysl.

Kdybych to měl vyjádřit v termínech šachu, pokud váš protivník vidí váš další tah, tak není myslitelné, aby amatér dokázal porazit mistra. Nebo něco takového.

Obyvatelé tohoto světa mají abnormálně vysoké schopnosti.

Pravděpodobně existuje spoustu lidí s podobnou úrovní jako Ruijerd.

„Ale já už jsem bojoval s protivníky se stejným démonickým okem. Od té doby vždycky bojuju s přihlédnutím k takové situaci. Je to rozdíl ve zkušenostech.”

„Zajímalo by mě, jestli je to vážně tak.”

Ruijerd má zkušenosti s jednáním s démonickýma očima.

Mohlo by to být tak, že šermíři na tomto světě mají metody a techniky, jak se s démonickýma očima vypořádat.

Například technika [Meč Světla] ze stylu Boha Meče. I když ji člověk dokáže zahlédnout, mám pocit, že se jí nedokáže vyhnout.

„Zdá se, že jsem si to nechal trochu stoupnout do hlavy.”

Navíc od dávných dob už se přišlo na slabé stránky démonických očí. Například když člověku zakryjete oči nebo použijete štítu jako zrcadla nebo zaútočíte zezadu nebo bojujete v temnotě.

Ale když se tohle všechno odmyslí, tak je moc démonických očí přece jen stále atraktivní. Vždyť jsem přece vyhrál proti Eris.

Srdce mi plesá, jak přemýšlím, jak od teď budu moct používat démonické oko. Naprosto jsem prohlédl všechny Erisiny pohyby. Viděl jsem pohyby, které jsem doteď nedokázal zahlédnout.

Jinými slovy pokud se dokážu zlepšit, tak bych měl být schopen prohlédnout i Ruijerdovy pohyby.

A v tom okamžiku se v mém nitru s pon objevil plešatý mudrc se slunečními brýlemi. „Teď konečně můžeš zkontrolovat jak roste, aniž by tě praštila!”

Aha.

Děkuju ti, prsatý mudrci.

Hmm.

Srdce mi plesá, jak přemýšlím, jak od teď můžu to démonické oko využívat!

----------------------------------------------------------------------------------------------

<Předchozí>...<Následující>