Kapitola 19 - Rozhodující okamžik (část 2)

Část 2

Těch změn na obloze si nevšimla jenom Roxy, všichni všude na světě si jich také všimli. Těch náhlých změn, těch nezvyklých změn. Všichni ve světě proslavení si jich všimli.

--- V pohoří Šarlatového draka ---

[Dračí Bůh] 100. generace Orsted vzhlédl k západní obloze.

„Shromažďuje se tam mana...? Co, přihodilo se něco špatného?” Zatvářil se zmateně. „No, to poznám, když se tam vydám.”

A zamíří rovnou na západ, šlape po mrtvole červeného draka, kterého zabil jediným úderem. Kolem něj hloubá spoustu draků, ale žádný se ani nehne. Vědí, jaká bytost to tudy kráčí. Vědí, že i kdyby jej napadli všichni dohromady, tak je všechny zabije. A zároveň vědí, že když nic neudělají, tak je nezabije.

To je Dračí bůh, abnormální existence v selském světském rozumu. Existence, s kterou by nikdo neměl bojovat.

Další arogantní mladý drak bez smyslů Orsteda napadl a v okamžiku se proměnil na horu masa. Červení draci ví, že když nepodnítí hněv této bytosti, tak je létání v oblacích bezpečné. Červení draci jsou na centrálním kontinentu rozhodně ty nejsilnější bytosti, ale ne kvůli své schopnosti bojovat, ale kvůli své inteligenci, proto se na ně nahlíží jako na mocné bytosti.

Červení draci ví. Tohle je nejsilnější osoba na světě, i kdyby spojili síly, neporazí ho. Pod pohledem červených draků pomalu kráčí dolů z hor...... Nikdo neví, co je jeho cílem.

--- V nebeské pevnosti ---

Jeden ze tří hrdinů [Dračí král] Pergius shlédne ze severní oblohy.

„Co to je, ta věc? Vypadá to jako světlo, když se má co nevidět zrodit Velká démonická císařovna z Magického kontinentu.”

Vedle něj stojí žena z Nebeské rasy s černými křídly a na tváři má bílou ptačí masku. „Ta mana má příliš odlišné vlastnosti,” řekla tiše.

„Ano, vypadá to spíš jako světlo z povolávání.”

„Ale velikost toho povolávacího světla... zdá se mi, že už jsem to někde viděla.”

„Je to velmi podobné tomu, když jsem povolal Nebeskou Pevnost.”

Pergius se pohne. Zrovna teď Pergius sedí na trůnu v Nebeské pevnosti [Příboj Chaosu]. Vede 12 služebníků a dál pozoruje oblohu s jediným cílem. Pomsta. Jakmile Démonický bůh Laplace povstane, tak jej porazí. Čeká jen na tu chvíli, kdy se pečeť rozbije, a čeká tak na obloze.

„Mohlo se stát, že Velká démonická císařovna z Magického světa odstranila pečeť Démonického boha?”

„Je to možné. Velká démonická císařovna znovu ožila před 300 lety a je tak moc v klidu, až je to podezřelé.”

„Dobře. Arumanfi!”

„Jsem tu.” Před Pergiem v tichosti poklekne muž v bílém oděvu a se žlutou maskou.

„Hned to jdi prověřit... Ne, vzhledem k tomu, že se určitě děje něco špatného, pokud tam najdeš nějaké podezřelé lidi, zabij je.”

„Rozumím.”

[Obrněný Dračí král] Pergius se dal do pohybu.

Následuje jej jeho 12 stoupenců.

Aby se pomstil za své čtyři drahé přátele.

Tentokrát určitě Laplace zabije.

--- V Posvátné zemi mečů ---

[Bůh Meče] Gull Farion se dívá na jižní oblohu.

„Ta obloha je... já říkám.” Během toho okamžiku, kdy se soustředí na něco jiného, ho jeho dva roztomilí studenti napadnou zároveň. „Když něco sleduji, tak neútočte.”

V porovnání s mělkým dechem svých studentů je Gull Farion vyrovnaný. Má pocit, že jako obvykle nemají žádné vcítění. Ačkoli se jim přezdívá [Císaři Meče], dosáhli jenom této úrovně.

Nuda, nuda.

K šermířským technikám nepotřebujete slávu. Musíte jenom zesílit, to je celé. Jestli chcete slávu, sláva je jen pro peníze a pravomoc. Tyhle věci nemají vůbec žádnou hodnotu a ty věci, co kde kdo dokáže snadno získat, ty svým mečem přesekne vejpůl.

Když zesílíte, dokážete udělat všechno, co se vám zachce. Když dokážete udělat všechno, co se vám zachce, můžete se považovat za žijícího člověka.

Tohle ví Ghyslaine ze všech nejlépe, ale postupně měkne. Poté, co dosáhla titulu Král Meče, vůbec nepostupuje.

I když je hamižný člověk slabý, nepotřebuje mávat mečem, aby zesílil. Jakmile získáte moc, vaše hamižnost slábne. Nynější Ghyslaine už toho není schopna dosáhnout, nemá dostatečnou hamižnost.

Tihle dva moji studenti nejsou bez nadání, ale s těmi jejich monotónními tužbami dosáhnou jenom titulu Císař Meče. Aby člověk neustále přežíval v bojích na život a na smrt, musí mít nekonečnou tužbu.

„Hoj, hoj, honem vstaňte. Nemyslete si, že i kdybyste mě porazili a pak bojovali mezi sebou, že získáte titul Bůh Meče! Peníze se dají nastřádat do kyblíků; ženy od otrokyň po princezny se můžou seřadit s vystrčeným zadkem, abyste si s nimi pohráli; jména se dají koupit a vyděsit kohokoli k smrti, dokonce dokážete rozdělit dav lidí jen tím, že procházíte, co!”

„Já se šerm kvůli tomu neučím!”

„Shishou, nekoukej na mě spatra!”

Správně. Buďte k sobě upřímnější. Tímhle byste mě snadno porazili a zabili, ukradli mi titul Boha Meče.

Bůh Meče už zapomněl na tu záležitost s jižním nebem.

--- Na neznámém místě na Magickém kontinentě ---

Velká císařovna Kirishika Kishirisu vzhlédne k obloze.

„Ha! Stejně to vidím, i když jsem k tomu otočená zády! Tak co! Úžasné, co?”

Ale nikdo jí neodpověděl, protože kolem nikdo není.

„Vy si mě nevšímáte! Wahahaha! Dobře, dobře, všem vám lidem odpustím! Když tak o tom přemýšlím, všechno je to vina téhle pokojné éry, že za mnou nikdo nechodí, takže nemám na výběr, než vám lidem odpustit! Wahahaha, fuhahahaha, fuhahah kaf... kaf kaf kaf.”

Kirishika je sama, protože – jak to jenom říct – se o ni nikdo nezajímá. V okamžiku, kdy znovu oživla, zakřičela: „Velká císařovna Kishirika je tu! Všechny jsem nechala čekat! Fuawahahahahahaha!” Ale nikdo tam nebyl.

Běžela do ulic a takhle vykřikovala, sem tam se na ní někdo s lítostí podíval. Potom si jí nikdo nevšímal. Našla svoje staré přátele, ale řekli jí, že teď je éra míru a že se musí víc mírnit.

„Co kruci ti lidští astrologové dělají? Když jsem znovu ožila v minulosti, tak se z oken ozýval hluk a zrovna končila předehra, kdy padla svoboda. Bez toho úvodního představení není moje oživení kompletní... Haaa, ach jo. Co ti mladí vůbec dělají.”

Kirishika kopla do oblázku na zemi a vzhlédla k manovému víru na západní obloze. Velká démonická císařovna se také nazývá [Démonická císařovna magických ok], protože vlastní přes deset magických očí a jediným pohledem ví, co se děje. Nezáleží na tom, jak je ta věc daleko, ona to jasně vidí. Mocná manová energie, známé povolávací světlo a člověk, co to ovládá.

„Cože, nevidím skrz, je tam bariéra, ha. Dělat něco takhle velkého a přitom neukázat vlastní tvář. Ten člověk musí být ale nesmělý...”

Kirishikiny magické oči nejsou všemocné. A tak se zastavila u titulu Velká démonická císařovna, a nehledě na to, kolik času uplyne, nikdy jí nebudou říkat démonická bohyně. Ale jí to nevadí.

„Svolávat hrdiny je celkem zajímavé, ale poslední dobou všichni následují Laplaceho... He, Kirishika? Kdo to je? Takhle to je, ne... Určitě šli hledat další hrdiny nebo šli za tím pohledným Laplacem... Aach, jak já mu závidím, vážně se chci zase vyhřívat na výsluní.”

Kirishika s povzdechem vyrazí na další cestu. Jde náhodným směrem, který se jí zrovna zamlouvá.

--- V tom samém čase, Rudeovo hledisko ---

Kráčím k malému kopci vně opevněného města Roa. Abych splnil svůj slib, co jsem dal na svoje narozeniny, abych Ghyslaine ukázal vodní magii na úrovni světce. Eris se k nám přirozeně přidala.

Magický kámen na holi a moje ruka, kterou tu hůl držím, jsou převázané látkou. Sice to vypadá ošklivě, ale přemýšlím, že místo schovávání magického kamene stejně raději oželím tu manu. Zloději se na vás budou jen slétat, když zahlédnou něco takhle drahého.

Před použitím vodní magie na úrovní světce jsem <<Arogantního vodního dračího krále>> vyzkoušel. Použil jsem stejné množství many jako obvykle a vytvořil jsem vodní kouli několikrát větší než moje obvyklá velikost.

„Jů, ta je vážně velká.”

Když se ji snažím upravit, vodní koule je příliš malá a nedá se okem zahlédnout. Vypadá to, že ji budu muset měnit krok za krokem. Po třiceti minutách experimentování jsem začal chápat, že ta hůl má účinek zhruba pětinásobku. Útočná magie posílila a abych dosáhl stejné síly jako dřív, můžu snížit množství many.

Pokud to vyjádřím čísly.

Bez hole: počáteční mana 10, síla 5.

S holí: počáteční mana 10, síla 25.

S holí: počáteční mana 2, síla 5.

Což znamená, že to je něco jako dalekohled nebo mikroskop, je trochu obtížné provést detailní úpravy, ale jakmile si na to zvyknu, tak to pravděpodobně bude v pořádku.

„C-co je?”

„Je to trochu složité na úpravy, ale tahle hůl je úžasná.”

Eris se na mě ustaraně podívá. Neboj se. Kvůli téhle nové hračce jsem v tranzu.

Potom jsem provedl ještě další experimenty. Pochopil jsem, že ohnivá magie je dvakrát účinější, zemní a větrná třikrát účinější a zdá se, že s touhle magickou holí je velmi složité použít kombinovanou magii. Ne, na to si pravděpodobně taky zvyknu?

„Dobře, omlouvám se, že jste musely čekat. Rudeus Greyrat vám ukáže svůj nejsilnější ougi pohyb!”

„Waaa----!”

Eris nadšeně tleská. Ghyslaine je také velmi nedočkavá. Já jsem také vzrušený. Dobře, jdu na to. „Fuhahaha! Shromáždi se, mano! Ach velký vodní duchu, sestup z nebes... ale?”

Když začnu odříkávat slova zaříkadla Kumulonimbus, zvednu obě ruce i s holí k obloze. Všichni se dívají na oblohu a najednou to vidíme.

„Obloha se začíná vybarvovat... Co to je!”

Obloha se vybarvuje do nepříjemných barev. Připadá mi to jako směs šedé a fialové... Ghyslaine si sundá klapku z oka, pod ní je temně zelené oko, co to je. To chceš říct, že máš jinak barevné oči?

„Co to je?”

„To nevím. Ta mana je nesmírně silná...!”

Ona se tím okem vlastně dívá. Dozvěděl jsem se to až po třech letech, Ghyslaininu skutečnou sílu... Ghyslaine si klapku zase okamžitě nasadí.

„V každém případě co kdybychom se nejdřív vrátili do vily?”

„Ačkoli netuším, co tohle nezvyklé zlé znamení znamená, měli bychom si najít úkryt, než se něco stane.”

„Ne, ta shromážděná mana je u města ještě silnější, raději bychom měli odejít.”

„V tom případě bychom je měli varovat!”

Měli bychom říct Philipovi, aby vzal lidi z města a vyhnul se téhle situaci.

„Tak já půjdu... Rudee! K zemi!”

Reflexivně jsem padl k zemi. Slyšel jsem, jak něco rozčíslo vzduch s tichým fššš, něco nade mnou proletělo ve vysoké rychlosti. Na zádech mi vyrašil studený pot. Co se stalo? C-co se to teď stalo?

Přede mnou, Ghyslainina ruka na jílci meče v mžiku máchne. Potom vidím jenom to, že Ghyslaine dál udržuje svůj postoj. Nejvyšší technika stylu Boha Meče [Světlo Dlouhého Meče] se jménem Umění Meče Světla. To jsem už viděl mnohokrát.

Když máchnete mečem, hrot meče dosáhne rychlosti světla; ta nejvyšší technika ve stylu Boha Meče. Ghyslaine mi řekla, že díky této technice je styl Boha Meče tím nejsilnějším stylem.

Ghyslaine pevně nakrabatí obočí a já se konečně zase podívám vpřed.

„K-kdy...”

Stojí tam muž se zlatými vlasy a má na sobě něco jako bílou studentskou uniformu, košili na knoflíky a dlouhé kalhoty. Ta žlutá maska pravděpodobně skrývá krasavce. Ta maska má pravděpodobně motiv lišky nebo nějakého podobného zvířete.

V pravé ruce drží dýku. To je asi to, co mi teď před chvilkou proletělo nad hlavou. Pak ten chlápek vypustí obrovské množství světla, všude okolo je najednou naprosto bílo.

„GAAA!”

Slyším Ghyslainin řev. Kovový zvuk, jak do sebe narazili. Zvuk, jak někdo utíká. Dva nebo tři kovové třesky. Když zase vidím, Ghyslaine stojí přede mnou. Klapku na oku má dole. Aha, během toho okamžiku oslepujícího světla si sundala klapku a používala své druhé oko.

„Ty mizero. Kdo jsi. Jsi nepřítel rodiny Greyratů!”

„Arumanfi Jasný. Tak se jmenuju.”

„Arumanfi?”

„Přišel jsem kvůli tomuto nezvyklému úkazu. Na rozkaz pana Pergia...”

Jméno Pergius už jsem slyšel, zdá se, že to je jeden ze [Tří hrdinů, co přemohli Démonického boha] (nepřemohli ho). Je to mág, co si povolal a ovládá 12 služebníků. Také jsem si vzpomněl na jméno Arumanfi. Je to jeden z Pergiových služebníků, Arumanfi Jasný.

„Ghyslaine, dávej pozor. V knihách se píše, že se pohybuje stejně rychle jako světlo.”

„Rudee, ustup se slečnou Eris.”

Plním její rozkaz a bráním Eris vlastními zády a vzdaluji se někam, kde se jim nebudeme plést. Ale taky to nesmí být moc daleko, aby nám Ghyslaine v případě, že by se stalo něco nečekaného, mohla pořád pomoct. Pokud je to opravdu Arumanfi Jasný, tak mu mečem pravděpodobně nijak neublíží. Ale kde se ten člověk skrýval?

… Ne, vzpomínám si, že Arumanfi Jasný je ten, co vládne duchům světla. Pokud nějaké místo vidí, tak je schopen se tam okamžitě přemístit, ať je to místo sebedál. Když jsem tu knihu četl, myslel jsem si, že to není možné, ale najednou se objevil za mnou. Věřím, že Ghyslaine není tak nedbalá, aby udělala chybu, a ani Arumanfi nemá důvod se tu schovávat. Přiletěl sem, přesně a doslova, rychlostí světla.

„Ženo. Odstup. Pokud zabiju tohoto chlapce, možná ten úkaz přejde.”

Právě teď, co to řekl? Úkaz, spletl se snad?

„Já jsem Král Meče Ghyslaine Dedorudia. Tohle s námi nemá co dělat, odejdi!”

„Proč bych tomu měl věřit. Ukaž mi nějaký důkaz.”

„Podívej! Tohle je jeden ze sedmi mečů Boha Meče Pilíř Míru [Hiramune]! Král meče a jeho meč jsou přímo tady, pořád mi nevěříš!” Ghyslaine natáhne ruku s mečem a ukáže ho Arumanfimu. Ten meč má taky jméno, hmm.

Hiramune. Jméno té zbraně se ke Ghyslaine vůbec nehodí (pozn.: Hiramune se dá vyložit buď jako „pilíř míru” anebo jako „plochá hruď”).

„Přísahej na svého mistra a svůj kmen.”

„Přísahám na svého učitele Gulla Fariona a jméno svého kmene Dedorudia!”

„Velmi dobře. Pokud nejsi bez viny, pán Perugius tě v budoucnu potrestá.”

„Jen do toho.”

Arumanfi odloží svou dýku. Ačkoli nevím, co se to tady děje, zdá se, že jsme se nějak dohodli. Ve svém minulém životě se něčemu jako přísaha nedalo tak snadno věřit, ale zdá se, že na tomto světě je to jinak.

Když si pomyslím, že naprosto uvěří Ghyslainině přísaze. To je skoro jako papežova víra v boha.

„Pokud to nejste vy, tak na všechno zapomeňte.”

„... Ty se neomluvíš, že jsi nás tak najednou napadl?”

„To vy jste na vině, že jste na takovém místě.” Arumanfi Jasný se připraví k odchodu. Zrovna v tom okamžiku.

„Ach.”

Mé oči ten okamžik zachytí.

Celá obloha zbělá kvůli světelnému paprsku, co vystřelil k zemi. Jakmile se ten paprsek dotkl země, světlo všechno strávilo jako nějaká přílivová vlna.

Vila zmizela.

Město zmizelo.

Hradby zmizely.

V tom okamžiku, kdy to strávilo každou jednotlivou květinu a rostlinu, se to světlo začalo blížit k nám. Arumanfi se otočil a spatřil to. V dalším okamžiku se proměnil na zlatavé světlo a unikl. Jakmile to Ghyslaine spatřila, rozběhla se k nám, ale při běhu zmizela v bílém světle. Když to Eris viděla, zůstala v úžasu stát jako opařená.

Chci ochránit alespoň Eris a krýt ji.

Ten den Fedoa zmizela. 

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Předchozí                                                                               Následující