Část
7
Zůstanu
tak a omámeně zírám na strop. Zdálo se, že to něco, co
ovládalo můj přehřátý mozek, se naprosto zchladilo.
„Takže
tohle... tahle panna...”
Odpor
k sobě samému.
Vyložil
jsem si to naprosto špatně. Byl jsem příliš horlivý a zapomněl
jsem, že ten člověk přede mnou, je stále ještě dítě, a
provedl jsem příšernou chybu.
„Aaaach,
zatraceně, na co jsem myslel...”
Copak
po hraní všech těch eroge nevím, jak se hrdinky cítí? Je pravda,
že když dojde na zabedněného protagonistu, tak je rychle srazí k
zemi a dokončí to, taková nezodpovědnost. Konec konců závěr je
tohle. Jako hráč vidíte, co si hrdinka myslí. Ale u hlavního
hrdiny ne.
Svět
hlavního hrdiny zabedněného typu.
Jsem
si jistý, že mě má ráda, a předstírám, že si nevšímám
všech těch věcí, co se můžou stát, a zkracuji mezi námi vzdálenost. Copak dělám příliš vyumělkované věci v porovnání se
skutečnými zabedněnými protagonisty? V porovnání s nimi jsem
příliš povrchní?
Zvláště
po tom hovoru s Philipem. Co se stalo s tím nesmyslem o neškodném
povídání při pití? Copak jsem neudělal pravý opak toho, co
jsem řekl?
Kdybych
to s Eris vážně udělal, tak vím, co se stane. Bum, došlo k
tomu, svatba. Tři údery a je ze mě Boreasův partner. Až k tomu
dojde, řeknu něco v tom smyslu, že se nechci zapojit do toho
příšerného podělaného bordelu politických bojů? Snažit se
být nezodpovědný? Byla to jenom jedna noc, takže bych se
vymlouval? Naprostá hloupost.
Kdyby
k tomu došlo, tak bych byl jako zatracená opice tisknoucí se k
Eris jednu zatracenou noc za druhou. To mé minulé já z předešlého
života bylo celkem aktivní, ačkoli se nemůže srovnávat s
Paulem.
Tohle
se nedá ukojit jen jednou nocí. Dneska to započala ona, příště
ji aktivně vyhledám já. Jak Philip, tak Hilda si přejí, abych to
udělal, a nikdo mě nezastaví. Jen kvůli okamžiku potěšení se
nechám vtáhnout do zmatku politických potyček.
Jak
zakroužím očima po pokoji, spatřím v rohu tu hůl.
„......!”
Správně.
Úplně jsem zapomněl, jak se cítí Eris. Ačkoli ty peníze jsou
od Philipa a Saurose; pravděpodobně mě chtěla obdarovat sama Eris. Naplánovala mi oslavu, aby mi udělala radost,
ale já se nechám unést vlastními tužbami s úmyslem ji vyplenit.
Dělat
si, co se mi zachce, s dítětem, co myslí jen na mě. Jen pomysli,
jak vypadala šťastně, když mluvila se služebnými. To, co jsem
udělal a dělám, tohle jenom pošlape.
„.........Haha.”
Jsem
bídák.
Nemám
právo Paulovi nadávat.
Nemám
právo nikoho nic učit.
Troska,
co se objeví v jiném světě, je pořád jenom troska.
Zítra
si sbalím svých pár švestek a odejdu. Měl bych jako troska
chcípnout někde na půl cesty zpět.
„Ach...!”
Když
se konečně vzpamatuju, Eris stojí u dveří do pokoje. Je z ní
vidět jen polovina tváře. Spěšně se postavím, narovn...
… Ne,
celým tělem se položím na podlahu!
„Za
to před chvílí se vážně omlouvám.” Ležím na podlaze jako
želva.
„......”
Pokoutně se na mě podívá, poodstoupí a potichu řekne: „D-dneska
je to zvláštní případ, takže ti odpustím...!”
O-ona
mi odpouští...!
„Jsi
vážně úchylný, Rudee, já to vím!”
A
to jí řekl kdo...! Ne. Jsem úchylný. Omlouvám se, ale to jsem
já. Jsem úchyl. Je to moje vina. Pane konstáble, tady jsem. Já.
„Ale
na tohle je moc brzo... 5 let! Za pět let vyrosteš a potom...
P-prostě buď trpělivý!”
„A-ano...!”
Rozplácnu se na zemi.
„T-takže
já jdu spát. Dobrou noc, Rudee, zítra tě budu zase obtěžovat.”
Eris dokoktá a jde zpět do svého pokoje. Zavřu dveře, až když
její kroky zní hodně hodně daleko.
„Fuj...”
Posadím se zády ke dveřím. „Ach, ach, ano...”
Dnešní
narozeniny jsou vážně příliš úžasné!
Dnešní
zvláštní situace je vážně příliš úžasná!
Nestalo
se nic horšího než tohle, to je vážně příliš úžasné!
„Tak
jooo!”
Za
pět let! To je slib! S touhle Eris! Slíbila mi to!
Dobře.
Už nikdy neprovedu nic takového. Za pět let, to znamená, že mi
bude patnáct. Sice je to dlouhá doba, ale dokážu to v sobě
udržet. Jelikož svoje zboží určitě dostanu, tak vydržím.
Jsem
přece přede vším kavalír, ne úchyl, ale kavalír. Zdržím se
také obvyklého sexuálního harašení, čím starší víno, tím
bohatější chuť. Pokud ho budu po troškách upíjet, tak mi za
pět let možná nebude chutnat.
Když
stisknete mezerník co nejdéle, tak je střela nejsilnější.
Stane
se ze mě silný muž, co se před erotikou neohne. Tentokrát ze mě
musí být zabedněný protagonista. Tlačítko A, co budu pět let
tisknout, se za pět let uvolní.
V
duchu jsem složil přísahu. Správně, Lolito, nesahat!
Hm?
Počkat, za pět let...? Zabedněný typ? Na mysl mi najednou vytane
Sylphina usměvavá bledá tvář.
Hawawa......
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
dakujem
OdpovědětVymazat