Kapitola 18 - Konečný slib (část 6)

Část 6

„V-v-vítej zpět...!”

Když jsem se vrátil do svého pokoje, Eris, co měla dávno spát, sedí na mojí posteli. Má na sobě rudou noční košili. Pravděpodobně ještě nikdy v životě nic takového nenosila. Co se to děje? To je na ní trochu přehnané. Kruci, copak už nešla spát?

„Co se děje, už je pozdě.”

„R-rudee, samotnému by ti bylo smutno, takže dneska budu spát s tebou!” S tímhle Eris odvrátí svou rdící se tvář. Zdá se, že ji trápí, že mi řekla, že moje rodiče nepřijedou. Eris ve svých dvanácti letech se pořád ještě drží svých rodičů a jakmile si uvědomila, že já už jsem ty svoje tři roky neviděl, pravděpodobně má pocit, že to už nejsem schopen vydržet.

Ne, možná že tohle naplánovala Hilda, vzbudila ji a poslala ji sem v noční košilce. Eris už je dvanáct let, jen stěží je na ní vidět nějaká ta ženská křivka, ale i tak to na mě dělá dojem.

Moje tělo ještě pořád neprodělalo pubertu, takže ten den, kdy se stanu mužem, ještě nenastal, ale pravděpodobně už na to brzy dojde. Mé poprvé ze všech poprvé s tsundere slečinkou, co to dělá poprvé...

Když mi tahle fráze přijde na mysl, mé 34-leté já bez práce (s nepatrnou atmosférou lolicona) převezme kontrolu.

(De~gwehehehehofo ohhohodopffhohoho pffffhahahahou)

Při té představě, kdy ta poďobaná tvář s nechutným úsměvem zaútočí na Eris, vystřízlivím. Ne, ne. Nesmím se jí ani dotknout. Philip se mnou bude manipulovat. Propadnu se do mocenských bojů, v kterých Philip prohrál a od kterých Paul utekl.

„D-dneska je mi vážně smutno, takže možná udělám něco erotického, nevadí?” Tohle je zdvořilé vyjádření mé naděje, že odejde. Za normálních okolností Eris ze všeho nejvíc nesnáší sexuální harašení, takže když řeknu něco takového, tak uteče. Tohle jsem si myslel, ale dostal jsem nečekanou odpověď.

„J-jenom trošku n-nevadí!”

To myslíš vážně?!

D-dneska se slečna Eris vážně překonává. Ř-říct něco takového tomuhle starému pánovi, t-to nevydržím.

Přesunu se vedle Eris, posadím se a postel trochu zaskřípe. Kdyby to bylo to minulé já z mého předešlého života, určitě bych udělal nějaký užaslý zvuk jako „gigigi” a naprosto bych tu náladu zkazil.

Mám naprosto vymetenou mysl, nejsem schopen hlouběji přemýšlet. Nechat se někým manipulovat? Co je na tom tak špatného? Z té Eris před třemi lety se stala taková dere, samozřejmě je jen přirozené, že pro to musí člověk něco riskovat.

„Třese se ti hlas, víš?”

„T-to se ti jenom zdá.”

„Vážně?”

Pohladil jsem Eris po hlavě, promnul její ulízané vlasy. I když pochází z vyšší šlechty, v téhle vile nejsou žádné vany, takže si nemůže umývat vlasy každý den. Ta Eris, co všechen svůj čas věnuje šermířskému tréninku, co je obvykle tak neotesaná, se dneska kvůli mně vymódila.

„Vážně jsi roztomilá, Eris.”

„C-co to říkáš tak najednou...” Eris je červená až za ušima a skloní hlavu. Lehce ji uchopím za ramena a políbím ji na tvář.

„Hau...!”

„Dotknu se tě, dobře?”

Nedokázal jsem si pomoc a natáhl ruku k jejím prsům. Sice jsou velmi malé, ale rozhodně tam jsou. Dostal jsem svolení ochutnat zakázané ovoce. Je to úplně jiná situace než obvykle, kdy jsem se kvůli tomu vždycky bojácně připravoval na ránu. Ačkoli je to jen přes oblečení, rozhodně kormidluju Lolitinu loď.

„Mm–...” Není možné, aby při tom Eris nic necítila. Jenže asi má pocit, že dělá něco trapného, to vím. Potlačila svoje znepokojené a trapné pocity, pevně semkla rty a s nezřetelnými slzami v očích se na mě podívala.

Roztomilé.

Osahám jí zadek a jelikož neustále trénuje s mečem, má tam vážně pevné svaly. Nejsou pevné až do té míry jako u Ghyslaine a jsou pružnější jako u dítěte. Eris pevně zavře oči a popadne mě za ramena, jako kdyby mě prosila.

Ach, je to to, to je ano, že?

Nevadí, že ne?

Můžu to udělat až do konce?

Budu pokračovat?

D-dobře.

I-itadakimasu.

S tímhle svým úsudkem moje ruka zamíří k jejímu vnitřnímu stehnu. Poprvé, co jsem se dotkl ženského stehna. Je plné tepla, ale není měkké, je to samý pevný sval.

„Neeeee!”

Bum! Jsem mimo.

Bam! Dostal jsem facku.

Kabam! Skopla mě na zem.

Blam! Blam! Dva další údery.

Mé zmatené já je bezbranné a schytá všechny ty údery. Eris vstane s tváří karmínově rudou a zahlíží na mě.

„Řekla jsem jenom trošku! Jsi blbec, Rudee!”

Přesně takhle nechá dveře rozražené dokořán a zmizí jako vítr. 

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Předchozí                                                                               Následující