Část
4
Teď
je mi devět, už jsou to dva roky, co jsem se stal Erisiným domácím
učitelem.
Strávil
jsem rok učením řeči Zvířecího Boha, v čemž mi Ghyslaine
velmi pomohla. Není třeba se tomu věnovat déle, slovíček k
zapamatování není tolik a když znáte vzorec, tak je konverzace
snadná.
Mé
minulé já bylo na jazyky dřevo, ale paměť tohoto těla není
špatná. Teď se učím řeč Démonického Boha a knihy o jazyku
démonických ras jsou velmi levné.
Tohle
mi jednou řekl majitel knihkupectví: „Nevím, co je napsáno na
obalu, jasný?” Stála 7 stříbrných, ale usmlouval jsem to na
šest.
Uplynuly
další tři měsíce. Překlad té knihy je celkem obtížný.
Jinými slovy, ne, prostě to řeknu přímo. Nemám ani ponětí, co
je v ní napsáno. Alespoň mi řekněte téma a možná bych ty
mezery doplnil. Ale ani nevím obsah té knihy a když vůbec nic
nevím, tak se můžu tak akorát vzdát.
Díky
Ghyslaine je snadné naučit se řeč Zvířecího Boha, ale tím to
nekončí. Protože jako učební materiál jsem použil knihu
<<Pergiova Legenda>>. Ačkoli je to jen doplňková
pomůcka, s touto knihou po ruce je učení se slovíček snazší.
Ale
řeči Démonického Boha vůbec nerozumím.
Jak
archeologové čtou cizí jazyk? Věřím, že nejdřív vybírají
slovíčka. Snaží se najít jednotlivá slovíčka, zvažují
všechny možné významy, hmm, něco takového. Hmm, no, vůbec
nevím, jaká slovíčka, nemám ani ponětí.
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Žádné komentáře:
Okomentovat