Kapitola 265

Kapitola 265 – Závěrečný sen

Část 1

Když jsem se probral, našel jsem se v bílé dimenzi.

Obvyklý bílý prostor. Na prstech obou rukou jsem dokázal spočítat, kolikrát jsem na toto místo přišel, a přesto pokaždé zůstávalo stejně prázdné.

A kdykoli jsem sem přišel, můj vzhled se změnil na mé dřívější já. S odstávajícím břichem a masitými měkkými prsty. Mé tělo, co bylo bezmocně obézní. Ale podivné bylo, že už jsem neměl ten nepříjemný pocit. Ten dráždivý pocit, co se vzedmul v mém nitru pokaždé, co jsem tu byl, jsem už necítil. A tak jsem si pomyslel, že to samo o sobě bylo pěkné. Jestlipak to bylo tím, že to bylo tak dlouho, co jsem sem přišel. Nebo možná...

Kapitola 264

Kapitola 264 – Konec bitvy

Část 1

Od té doby uplynul měsíc.

Zrovna teď jsem byl nedaleko okraje lesa u Údolí zemního draka.

V řadě tam stály dřevěné budovy s prostou strukturou. Na otevřeném prostranství, kde vysekali stromy, bez oddechu kráčeli muži a ženy. Dřevorubci, dělníci a tesaři z lidské rasy, které zaměstnali království Bihaeril a kmen Supardů... a pocházeli z Rudovy žoldnéřské skupiny.

„Brácho, mohl bys prosím trochu otevřít východní část lesa?”

Kapitola 263 (2)

Část 3

Gisua jsme našli okamžitě. Velmi snadno a velmi rychle. Ani jsem nemusel použít svou téměř vyčerpanou manu. Našli jsme ho tak snadno. Jakmile jsme překročili údolí a vešli do spáleného lesa. Ve stínu velkého spáleného stromu. Tam Gisu padl. Po celém těle měl rozsáhlé spáleniny a ležel tam s tělem naprosto černým.

Zdálo se, že to Vznícení, co jsem vrhl na les, spálilo i jeho. Když jsme ho poprvé našli, přišel nám celkem mrtvý. Nehnul ani svalem a vypadal jako černý kámen. Ale našel ho Ruijerd, pomocí svého třetího oka. Nebyla to mrtvola.

Kapitola 263 (1)

Kapitola 263 – Bod zlomu 5

Část 1

Když jsem se vrátil, Eris a ostatní se stále drželi.

Beze mě a bez supardských válečníků to bylo zase stejné, jako když odpadli Cliff a Elinalize. A přesto se ten pocit stability navyšoval. Ghyslaine v podstatě pobíhala po bojišti po všech čtyřech. Dosah pěsti Bojovného boha byl vysoko. Aby tomu unikla, běžela s tělem nesmírně při zemi a podporovala ostatní tím, že zepředu, zezadu a ze stran pálila Záblesky meče. Její útočné schopnosti nezpůsobovaly moc újmy, ale Bojovný bůh mával rukama kolem, jako kdyby ho to otravovalo.

A kritickou roli tu hrála Sylphina přítomnost. Její němá léčivá magie se v této situaci, kde bylo třeba rychlejšího léčení, velmi hodila. I když Bojovný bůh odhodil Zanobu nebo Dogu, rychle se k nim rozběhla a vyléčila je. Celkem dlouho byla mimo aktivní službu, pravděpodobně neměla moc velkou vytrvalost. A přesto jako léčitel držela krok s mým a Cliffovým dílem práce.

Kapitola 262

Kapitola 262 – Eso v rukávu

Část 1

Bojovný bůh se objevil po dvou dnech. Bylo to díky tomu, že ho Atofe a ostatní zdržovali. Ale oni se nevrátili. Nemyslel jsem si, že by příslušníci Nesmrtelné démonické rasy zemřeli tak snadno... ale Bojovný bůh jim pravděpodobně uštědřil dostatek újmy, že ho nemohli následovat. Díky nim byly naše přípravy každopádně hotové.

Bojovný bůh na nás přišel přímo. Aniž by se skrýval, nebo aniž by spěchal. V klidu se ukázal. Gisu mu seděl na rameni. Jako kdyby chtěl říct, že ho nedokážeme zastavit bez ohledu na to, co uděláme.