Kapitola 217

Kapitola 217 – Extra: Obřad dospělosti

Část 1

Promluvme si o mých sestrách.

Norn pilně pracovala jako předsedkyně studentského výboru. Poslední dobou ji většina studentů poznávala jako Předsedkyni studentského výboru Norn Greyratovou. Počet lidí, co ji poznával, byl srovnatelný s Arieliným obdobím na postu předsedkyně.

Norn byla oblíbenou předsedkyní. Mnoho běžných studentů ji důvěrně oslovovalo jako Norničko. Zdálo se, že se kvůli tomu Norn zdráhala, ale byla to jenom přezdívka. Ariel byla předsedkyně studentstva, na kterou se dalo spolehnout, zatímco Norn působila víc důvěrně.

To akorát že částečně kvůli SS (Oficiální fanklub Norn Grayratové) se zdálo, že neměla žádné romantické zápletky. Také se zdálo, že si získala pozici školního maskota.

Nejenom že pilně pracovala ve Studentské radě, ale samozřejmě také ve svém studiu. Nedávno ve stylu Boha meče dosáhla mírně pokročilého řádu. V porovnání s jejím okolím byl její růst trochu pomalý, ale tohle by se mělo brát jako normální. Zdálo se, že si vzala i různé jiné přednášky a pilně studuje magii. Podrobnosti jsem neznal, ale slyšel jsem, jak studenti říkají: „Pokaždé, když se rozhlédnu, vidím Předsedkyni Norn.”

Ačkoli v ničem konkrétním nevynikala, byla pěkně vyvážená.

Poslední dobou se Aisha lepila na Aruse jako lepidlo. Jedním důvodem pravděpodobně bylo, že Eris byla v péči o děti rozpačitá, ale můj chlapeček byl roztomilý, takže mě to netrápilo. Tohle byla možná zaujatost. Dokonce i já jsem poslední dobou říkal svou oblíbenou hlášku „Arus je roztomilý!”, i když nevím, jestli to bylo pro ty tři děti dobré.

Samozřejmě to bylo dobré. Ale jedna má část se také trochu trápila. Ačkoli by se dalo říct, že jsem se bál příliš... Například kdykoli měl Arus hlad, nadmul hruď a brečel, aniž by přestal, aby se nadechl. Pláč by měl ustat aspoň na chvíli, když se nadechne... Kdykoli si Aruse někdo drží na prsou, vesele se směje. Aisha neví, co si o tom myslet. Ale mě to stále trápilo. Kdykoli jsem viděl prsa, začal jsem přemýšlet o svých dětech.

No, pokud to stačí, budu se prostě trápit. Co se týče Rudovy žoldnéřské skupiny, jde to hladce. Ačkoli jsem to prohlásil za informační oddělení Orstedovy korporace a řekl jsem, že se rozšíříme globálně, neměl jsem lidské zdroje, budovy nebo povolení nezbytná k organizování pobočky v jiné zemi. Rinia a Pursena odvedly dobrou práci, že je držely na uzdě. Aisha měla pro tento druh podnikání nejlepší hlavu.

Všechny pilně pracovaly.

Jen tak mimochodem, Norn a Aishe bude brzy 15 let.

Myslím, že tohle už nemusím zmiňovat, ale na tomto světě se při 5., 10. a 15. narozeninách slaví. Obzvláště 15. narozeniny byly důležité. Po 15 jste považováni za dospělého a šlechta to často oslavovala na velké oslavě. Byl to obřad dospělosti. Pro lidi tohoto světa se to dalo nazvat nejdůležitějším dnem v životě.

A ačkoli by nemělo být třeba, abych to říkal, myslím, že pro obě uspořádáme oslavu. To bude vyžadovat ještě větší oslavu. Od Orsteda jsem dostal spoustu peněz, takže si můžu dovolit pronajmout obrovské místo k oslavě. Při mých vlivných známých by mělo s dárky přijít spoustu lidí. A já se budu k Norn a Aishe chovat, jako kdyby byly jedinými princeznami na světě.

Vzrušeně jsem to řekl Roxy a ta řekla: „Když pominu Aishu, Norn možná bude preferovat něco klidnějšího... Neměli bychom se vyhnout tak velké oslavě?”

A s tímhle mě přivedla zpět do reality.

Nebyli jsme šlechta, takže oslavit to v našem domě se bude považovat za dost. A poté mě Roxy pohladila po vlasech a řekla: „Jelikož se mi nepoštěstilo oslavit tvoje 15. narozeniny, také jsem vzrušená.”

Ačkoli jsem se o své 15. narozeniny vážně nestaral. No, protože mě Roxy hladila po vlasech, nechám se rozmazlovat. Jako kočka.

Každopádně moje plány možná byly přehnaně velké. Díky Roxy jsem se vzpamatoval.

„Prozatím pojďme přemýšlet o dobrém způsobu, jak jako rodina oslavit dva lidi.”

A tak jsme se rozhodli to se všemi prodiskutovat, kromě Norn a Aishy.

Část 2

Pozdě v noci jsme ve sklepě uspořádali schůzi. Celá rodina kromě Norn a Aishy seděla kolem matně planoucí svíce.

„Vítejte v temnotě—”

„Promiň, Rudi, potřebuju trochu víc světla, abych mohla psát...” přerušila Roxy pozdravení svou stížností. Byla tu jako zapisovatel.

Nálada byla důležitá.

„Ne, pokud by světlo prosvitlo ven, Aisha by si toho mohla všimnout.”

„Proč se vůbec skrýváme?”

„I když se mě zeptáš proč...”

Přemýšlel jsem, jestli bylo OK to neskrývat. Například byste čekali dárek na oplátku za cokoli, co jste dali na Valentýna.

„Skrýt přípravy bude obtížné, tu oslavu si užijí stejně.”

A Lilia. Co se příprav týče, možná by bylo snazší je neskrývat. No, to byla pravda, místo toho, abychom se zaměřovali na plížení se kolem, bychom se měli zaměřit na velkolepé přípravy.

„Hmm...”

Ale správně. Nemusíme se nijak zvlášť snažit to skrýt. Když tak o tom přemýšlím, jak moje 5., tak 10. narozeniny byly překvapivé oslavy. A tak jsem si přirozeně myslel, že překvapivé oslavy byly normální. Když tak o tom přemýšlím, jak Norn, tak Aisha čekaly oslavu. V tom případě nebyl důvod jim o tom neříct.

„Tak bychom je měli zahrnout do příprav.”

Uděláme to ve velkém. Tak se nemusíme trápit nákupem dárků. Aisha vycházela se všemi kupci v obchodní čtvrti. A pokud bych se takhle plížil, Aisha by si mohla říct něco ve smyslu: „Brácha tu není, určitě nakupuje rozkošné kalhotky!” A následovala by mě. Samozřejmě jsem neměl v úmyslu koupit kalhotky. To bylo jen přirovnání. No, nedávno jsem vážně šel koupit kalhotky pro Sylphy a Aisha se šklebila, když mě viděla, takže to vážně nebylo přirovnání.

„Ale dárek by stejně měl být tajemstvím.”

Po Erisiných slovech všichni souhlasně přikývli.

„Dárky možná budou tajemstvím, ale nebylo by dobré s nimi prodiskutovat, co máme v plánu jim koupit?” řekla Sylphy po Eris.

Co řekla, bylo rozumné. Toho dne mé dvě oblíbené sestry dostanou mnoho dárků. Norn, co byla oblíbená ve studentské radě, a Aisha, co byla oblíbená v obchodní čtvrti a v žoldnéřské skupině. Pokud jí dva nahodilí lidé dají stejný dárek, tak se s tím nedalo nic dělat. Ale aspoň jako rodina bychom se měli pokusit tomu zabránit.

„Takže co si všichni myslíte? Teď to rozhodneme.”

A tak se téma schůze změnilo na obsah jejich dárků. Ačkoli se zdálo, že se všichni už do určité míry předem rozhodli.

Lilia měla v plánu dát Norn kapesník a Aishe zástěru. Sylphy měla v plánu dát Norn knihu a Aishe brkové pero. Roxy plánovala dát Norn brnění vyrobené na zakázku a Aishe lopatku (magický nástroj) na zahradničení. Eris měla v plánu dát Norn opasek na meč a Aishe normální opasek.

Zdálo se, že věděly, jaké dárky jim dát.

Zdálo se, že o tom všechny hodně přemýšlely.

Já samozřejmě také. Rozhodl jsem se Norn dát figurínu Paula, co jsem před pár dny začal vyrábět. Paul miloval Norn, chtěl ji vidět dospět víc než kdo jiný. Ukázal by jí srdečnou tvář... No, každopádně.

Ale co se týkalo Aishina dárku, byl jsem v koncích. Nevěděl jsem, co by chtěla. Zdálo se, že Aisha měla ráda roztomilé věci. Měla holčičí záliby, co byste kvůli jejímu ohromnému talentu nečekali. Měla ráda roztomilé oblečené s kraječkami a laciné třpytivé šperky. To bylo ale také dobře. Ale poslední dobou dostávala výplatu za konzultace v Rudově žoldnéřské skupině, takže si mohla dovolit koupit, cokoli chtěla.

„Jen pro úplnost, můžu si vyslechnout, co jste všechny dostaly k obřadu dospělosti?”

Prozatím jsem se rozhodl se na to všech zeptat. Výzkum byl důležitý.

„Bylo to dlouho, ale dostala jsem od rodičů ozdobu do vlasů. Byla bílá a trochu ženská,” řekla Lilia.

Nevím, jaká Lilia byla, když jí bylo 15 let, ale nezdála se jako někdo, kdo by nosil šperky. Přece jenom většinu svého mládí strávila tréninkem v dojo.

„Kvůli Metastázové události jsem neměla žádnou oslavu... Ach, ale od Ariel jsem dostala různé dárky jako oblečení a boty...”

Sylphy dostala oblečení. Až do 20 se vždycky oblékala chlapecky, alespoň když byla na veřejnosti, přemýšlel jsem, jestli to oblečení byl její dárek.

„Já jsem nic konkrétního nedostala. Kmen Migurdů takový zvyk nemá.”

Je to tak, Roxy? Ale líbil se ti ten klobouk, co jsme ti dali jako svatební dar.

„Já, Ruijerd mě uznal jako válečníka... a od Rudea... 'to'!”

Eris, to... To bylo trapné říct, Eris a já jsme měli naši první noc spolu. Byla to rovnocenná výměna.

Tak mě tak napadá, Aisha mi byla nakloněna. Mohlo by to být tak, že by byla šťastná, kdyby dostala mě? Rozhodně ne 'takhle', Aisha nebyla Eris a já k tomu nesvolím.

Ale než bych zašel tak daleko?

V restauraci s výhledem na moře bych pronesl přípitek na její oči. Šel bych s ní zpět do pokoje a zůstal s ní až do konce, dokud by neusnula. Jedinou noc se k ní chovat jako k Popelce... I když to tak řeknu, je to trapné. Jako dárek jsem nebyl dost cenný.

„Ehmm, nevymyslel jsem, co Aishe dát.”

„Aisha bude mít radost z čehokoli, hlavně když to bude od tebe, Rudi!” řekla Sylphy se smíchem.

Možná ano, ale právě proto. Právě proto jí chci dát něco obzvláště dobrého.

...A ještě lépe bych jí mohl koupit něco drahého, co si nemůže dovolit. Jako třeba 100 tisíc karátový diamant. Pokud se na to zeptám Orsteda, měl by vědět, kde ho najít. Neváhal bych ani jít do břicha behemota.

„Můj dárek od Rudiho bylo to nejlepší, co jsem kdy dostala.”

Roxino prohlášení mě vystřízlivělo. Správně!

„Aha... To zkusím...”

Dostalo se mi odpovědi, hluboce jsem kývl. O mém dárku bylo rozhodnuto.

Část 3

A pak po několika schůzích pokračovaly přípravy vytrvalým tempem. Naplánovali jsme den a požádali jsme si Aishu a Norn, aby si na ten den nic neplánovaly.

Byly potěšené, že budou mít narozeninovou oslavu. Ačkoli jsem si myslel, že Norn řekne: „To je příliš!”, upřímně řekla „děkuju” a sklonila hlavu. Tento upřímný přístup byl u Norn vzácný... Tak mě tak napadlo, Norn byla normálně rezervovaná, ale to bylo jenom ve škole. Možná to bylo nevyhnutelné kvůli jejímu postavení ve škole.

Aishina reakce byla „skvělé!” se vzrušenou tváří. Alespoň to jsem čekal, ale její reakce byla jiná. Zatvářila se překvapeně a zamumlala: „Aha, takže jsem teď dospělá...”, jako kdyby si toho všimla teprve teď.

Přemýšlel jsem, jestli se vždycky brala jako dospělá, když byla tak chytrá. Pokud chceš, můžu ti říct, že jsi vždycky byla vyspělá... Ne, s tím přestanu. Nejsem dospělý, co by ostatní lidi mohl s důvěrou nazývat dospělými. Pokud bych tu řekl něco panovačného, v budoucnu by mi z toho pravděpodobně bylo trapně.

Každopádně jsme je o tom spravili, takže teď musí prostě počkat.

Část 4

V den události.

Norn šla do školy jako obvykle.

„Vrátím se co možná nejdřív.”

Zdálo se, že se na to Norn těšila.

Aisha také brzy ráno odešla do kanceláře žoldnéřské skupiny. ...Ačkoli se vrátila před polednem. Zdálo se, že většinu práce dodělala předem. Myslel jsem si, že se vrátí domů s dárky od zaměstnanců, ale ruce měla prázdné.

„Dali ti něco?”

„Já— poblahopřáli mi k narozeninám. Ale Zvířecí rasa nemá takový zvyk.”

Ale poblahopřálo jí hodně lidí, takže se zdálo, že byla v dobré náladě. Přemýšlel jsem, jestli pro ni známí v obchodní čtvrti něco uspořádali. No, byla jenom zákazník... Obecně se pro zákazníky nepořádala oslava. Co bylo důležité, byl duch. Bylo důležité poblahopřát.

„Hele, brácho. Můžu sledovat přípravy?”

„Ach samozřejmě.”

Šel jsem pomoct do jídelny, zatímco Aisha sledovala, jak jsme to připravovali. Lilia a Sylphy se pohybovaly mezi kuchyní a jídelnou. Eris a Roxy přinášely hory surovin. Já jsem jim pomáhal a mezitím jsem věšel ozdoby.

Aisha to v tichosti sledovala.

Dneska byl její den, takže si to sledování mohla užít; a ačkoli to bylo těžké říct, když jsme stále byli uprostřed příprav, do večera by to mělo být všechno hotovo. Jenom to sledovala. Jako kdyby chtěla zabránit vlastním zásahům, sledovala to bezvýrazně. V půlce si k ní přisedla Zenith a v tichosti ji pohladila po hlavě. Leo také přišel a položil si hlavu Aishe na koleno. Sem tam někdo odešel, aby se postaral o Aruse, když plakal, a pak se vrátil.

Přišla Lucy a zeptala se: „Aisho, chceš si hrát?”

A Aisha se usmála a řekla: „Já— Promiň, vlastně jsem teď trochu zaneprázdněná.”

Sledovala to s absolutní trpělivosti a bez pohybu.

Nevěděl jsem, o čem přemýšlela. Možná přemýšlela o tom, co to znamenalo být dospělá. Nebo si možná myslela „to jsou ale nešikové”. Nevím.

Mezitím se odpoledne změnilo na večer. V koutě místnosti se nakupily dárky pro ty dvě, bylo to jako hora. Na stole bylo rozložené jídlo, aby vychladlo. S hlavním chodem se začne, až se Norn vrátí.

Poté jsme jenom čekali, až se Norn vrátí. Přemýšlel jsem, jestli byla v práci pozadu. Pokud se moc připozdí, budeme pro ni muset zajít. Ačkoli jsem si myslel, že Norn řekla, že se vrátí domů brzy.

„Jsem tu!”

Norn si nesla tolik dárků, že je jen stěží dokázala udržet v náručí. V levé ruce měla velké kytice. A v pravé ruce si nesla dřevěnou truhličku, šperk do vlasů, nějaké podivně tvarované předměty a protrženou tašku.

„Omlouvám se, že jdu pozdě. Musela jsem domů vzít spoustu věcí... Chtěla jsem si to nechat na koleji, ale nevešlo se mi to do skříně. A po cestě domů se mi protrhla taška...”

Ve škole jí poblahopřálo hodně lidí a zdálo se, že dostala spoustu dárků.

Bylo jenom přirozené, že tolik lidí ve škole oslavovalo Norniny patnáctiny. Co jiného čekat od předsedkyně Studentské rady. Doufám, že nedostala nic divného. Jako sušenky plné vlasů...

Každopádně jsem Norn přivítal a teď můžeme naplno začít s oslavou.

Část 5

Průběh oslavy byl stejný jako u jejich narozeninové oslavy, co měly před pár lety. Měl jsem pár úvodních poznámek. Udělal jsem krátkou řeč, jak je svět po jejich 15. narozeninách uzná za dospělé. Nemyslel jsem si, že bych kdy dal takovou řeč, ale nakonec jsem to udělal. Uklouzl jsem a lehkomyslně jsem řekl něco panovačného.

Povětšinou jsem mluvil o „Přístupu dospělého”. Od teď se nemusíte ptát na svolení, ale musíte být zodpovědné jako Sylphy. Nesmíte se zapomenout dál učit jako Roxy. A mít cíl jako Eris. Pak Lilia mluvila o tom, když byli Paul a Zenith mladí a když se Norn a Aisha narodily. Když ji Zenith v půlce pohladila po vlasech, skoro se rozplakala.

Poté jsme jim předali dárky. Když Norn otevřela svoje, usmívala se jako květina v rozkvětu. Obzvláště se jí líbilo brnění, co jí Roxy nechala vyrobit na zakázku. Roxy to brnění nechala vyrobit podle Paulova starého brnění, co bylo vystavené v Zenithině pokoji. Velikost upravili, aby padlo Norn, a hruď byla upravená tak, aby jej žena mohla v pohodlí nosit. Spolu s Erisiným opaskem na meč a Paulovým milovaným mečem u pasu vypadala od hlavy až k patě jako šermířka. Roxy a Eris si musely vzpomenout, jak se Norn ptala na to, kdyby se stala dobrodruhem.

Figurínu Paula, co jsem vyrobil, jsem jí dal jako poslední. Bylo to mé mistrovské dílo, při výšce 30 cm jste viděli dokonce i emoce na tváři. Musel jsem to udělat z paměti, v moderním japonském smyslu se to dalo klasifikovat jako „něco, co jsem si nemohl dovolit pokopat”. Na tomto světě nebyly fotografie. Stačil pohled na figurínu a bezděky jste si vzpomněli na Paula. Norn figurínu přijala se slzami v očích.

A když ten dárek přijala, řekla: „Za tohle děkuji. Od teď jsem dospělá, budu se dál pilně snažit. Prosím, dál mě v budoucnu podporujte.”

Hrudi se nám nadýmaly emocemi, tohle bylo dobré. Lilia se také rozplakala. Norn, vážně se z tebe stal výtečný člověk...

Norn teď byla šťastná, ale co Aisha. Aisha měla také radost. Ale jak jsem ji sledoval, měl jsem pocit, že je na tom něco špatně.

Samozřejmě se očividně nemračila. Pokaždé to nemuselo být „Jé, úžasné! Rozkošné! Děkuju!” nebo „Přesně co jsem chtěla!” a přetékat radostí. Navenek to byla obvykle rozzářená Aisha a zdálo se, že si oslavu užívá.

Ale přemýšlel jsem. Bylo na tom něco divného. Zdálo se, že ta Aisha, co jsem viděl, nějak ochladla. Chovala se, skoro jako kdyby to hrála, s falešnými úsměvy a smíchem. Myslím, že to možná bylo tím, že sledovala ty přípravy...

Můj dárek Aishe byl přívěšek. Migurdský přívěšek. ...Protože Ruijerd měl originál, tohle byla replika. Nebylo to něco drahého nebo opravdického, ale vyrobil jsem to sám.

„Aisho, tento přívěšek mi dal šanci růst. Ačkoli pro tebe možná nemá význam, dávám ti ho jako důkaz, že jsi dospělá.”

Když jsem já dostal svůj, měl jsem radost. Takže jsem ho chtěl dát Aishe. Ale proč ne Norn... Nevím proč ne. To akorát, že to pro mě bylo něco důležitého, a tak se to zdálo přirozené.

„...Děkuju.”

Aisha neukázala svou „šťastnou tvář”. Tvářila se prázdně. A zírala na ten přívěšek, jako kdyby hluboce přemýšlela.

Část 6

Poté, co jsme otevřeli dárky, vychutnali jsme si večeři a dort. Také tu bylo překvapení. Než padla noc, zastavili se další studenti s dárky pro Norn. Zdálo se, že je koupili ve spěchu, když se dozvěděli o Norniných patnáctinách.

Přišlo mnoho lidí. Když se setkali se mnou, někteří v tvářích zmodrali, ale všechno to dopadlo bez potíží díky zářivému rudeovskému úsměvu. Úsměv byl přece jenom nejlepší uvítání.

...Promiňte, to byla lež. Jakmile spatřili můj úsměv, snažili se utéct. Sylphy je chytila a přiměla je přinést své dárky Norn, takže to skončilo bez problémů... To je prostě drzé, kluci.

Možná to bylo tím, že Norn dostala dárky od tolika lidí, její hromada dárků se postupně změnila na horu. V porovnání s tím měla Aisha dárky jenom od naší rodiny.

Aisha se nad tím pousmála. Byl to falešný úsměv, co maskoval její nepohodlí. Kromě mě si nikdo jiný jejího nuceného úsměvu nevšiml. Možná jsem si to jen špatně vykládal, možná to Aishu nezajímalo. Přemýšlel jsem, jestli bych to měl prodiskutovat se Sylphy...

Zatímco jsem přemýšlel. Najednou jsem něco zaslechl od předních dveří. Slyšel jsem velký povyk a Leovo štěkání.

„Copak to asi je...”

Eris pochmurně vzala meč z koutu místnosti. Jestlipak přišel Orsted. Ne, to bylo hodně lidí. Orsted by nepřivedl tolik lidí.

Zatímco jsem si myslel tohle, šel jsem k předním dveřím. Když jsem vyšel ven, spatřil jsem strašnou spoustu špatných chlápků.

U brány stálo obrovské množství chlupatých chlápků s ostrými zuby. Všichni měli na sobě známé černé pláště. Nebylo by nic divného považovat je za zastrašující.

Ale jejich vzhled byl velmi drsný. Někteří byli zranění a někteří měli potrhané pláště.

Vpředu stáli dva největší delikventi v městě. Ty dvě měly rozcuchané vlasy, jako kdyby se rvaly.

„Je to tvoje vina, Rinio. Protože jsi včera v práci udělala chybu, zpozdili jsme se, haf~”

„Ach, samozřejmě že to řekneš, Purseno, mňau~”

„Samozřejmě. Protože to byla tvoje chyba, haf~”

„Zachytila jsem pach kořisti, ale lákalo ji vůně našeho tábořiště, mňau~ Kvůli tomu trvalo dlouho, než jsme ji zabili, mňau~”

„Nemělas to udělat, haf~ tábořit na takovém místě je špatné.”

Rinia a Pursena. Dohadovaly se jako obvykle. No, bylo to hravé. Byly na to zvyklé, stály vedle sebe s rukama kolem sebe.

„Ach, Šéfe, haf~”

„Ach, lidi, pozdravte, mňau!” rozkázala Rinia, když mě spatřila, a všichni sklonili hlavy.

A pak jsem za nimi něco spatřil.

Tři dřevěné palety. Tři hromady.

„Šéfe! Přinesli jsme dárky, mňau!”

„Od včerejška jsme byli v lese, všichni pomohli, haf!”

To, byl to obrovský netvor. Netvor podobný divokému praseti. Takový, co se nacházel v lesích v této oblasti. Alespoň do včerejška...

„...Vy, vy jste dneska nebyli v kanceláři?”

„To nic, mňau~ Nechali jsme minimální personál, mňau~”

„Správně. Upravili jsme to tak, aby dneska nebylo moc práce, haf~”

Proto se Aisha musela vrátit brzy. Protože kancelář byla prázdná. Když se v dobré náladě dostala do kanceláře, nikdo tam nebyl. A ani tam nebyla žádná práce. Možná si myslela, že někdo přijde, když počká, ale nikdo nepřišel a uteklo celé dopoledne.

No, to by vysvětlovalo Aishinu náladu.

„Ach, poradkyně, mňau!”

„Lidi, to je poradkyně!”

Otočil jsem se a spatřil Aishu. Dívala se na všechny před tím divočákem.

„Co, tohle...”

„Poradkyně! Hodně štěstí k narozeninám!”

Po Purseniných slovech se všichni naráz uklonili. Blahopřejem, blahopřejem, jejich hlasité hlasy vyruší všechny z okolí. Tahle scéna vypadala jako z nějakého shromáždění Yakuzy. Pak Aisha sklonila hlavu.

„...Aha.” Aisha se smála. Při pohledu na to se smála, jako kdyby to v sobě nedokázala zadržet. „Je toho tolik, všechno to nesním... Jů, ahahaha!”

Jak to říkala, uprostřed řeči vybuchla smíchy.

Zatímco se smála, všichni viděli, že byla doopravdy šťastná. Všichni se tvářili, jako že se jim ulevilo, a zářivě se usmívali.

Dneska jsem se stal svědkem Norniny oblíbenosti, ale i Aishu přijali do její vlastní komunity.

„Hele, brácho, můžu všechny vzít k jídlu do zahrady?”

Po té otázce jsem se podíval do davu a všiml jsem si, že někteří z nich vrtěli oháňkami. Neznal jsem podrobnosti tradic Zvířecí rasy, ale normálně dávali darem svou kořist a pak ji během oslavy snědli. Byli hladoví, z úst jim kapaly sliny a v žaludku jim kručelo.

„Ach, samozřejmě!”

Po těhle slovech měla Aisha úsměv od ucha k uchu.

Část 7

Pak v zahradě začala hostina. Norn naváděla osamocené studenty, co se ukázali s dárky, aby se přidali. Divočáka jsem dali rožnit na oheň. A kupec s alkoholem, kterého Aisha znala z obchodní čtvrti, dodal nápoje.

Norn si povzdechla, pravděpodobně proto, že to do tichého obřadu dospělosti mělo daleko a že to bude rušit sousedy. Po většinu času se Norn netvářila nešťastně a neřekla nic, co by ochladilo náladu. Zdálo se, že si to Aisha z hloubi duše užívala.

Hostina nějakou dobu pokračovala, ale když se žoldnéři najedli dosyta, změnilo se to na oslavu. Lidé odešli po dvou, po třech, až zbyla jenom Aisha.

Řekla: „Co to znamená být dospělý... nevím, ale nepřijde mi to nepříjemné.”

V porovnání s Norniným sebeuvědoměním se Aishina slova zdála dětinská. Ale bylo to tak. Aisha byla Aisha a Norn byla Norn. Co se týkalo lidí, byli tu dospělí a byly tu děti. Co se týkalo Norn a Aishy, doufal jsem, že se obě přiblíží svému ideálu.

„Jo, ani já to nevím,” odpověděl jsem.

Myslím si, že se Aisha nemusí nutit chovat se jako dospělý.

A tak teď Norn a Aishe bylo 15 let.
-------------------------------------------------

~ V příští kapitole se posuneme v čase o rok dopředu... Zároveň to bude předposlední kapitola této knihy. ~

<Předchozí>...<Následující>