Kapitola 216

Kapitola 216 – Extra: Vesnický balík jde do města
Část 1

„Přišel dopis pro Ninu.”

Toho léta zastihl Krále meče Ninu Farionovou dopis. Svatá země mečů bylo místo, co bylo neustále pokryté sněhem, kde bylo pořád chladno. Ale tento den se dal strávit v teple, skoro jako na jaře.

Hlava doja Bůh meče Gull Farion řekl: „Můžeš si stejně dobře dělat, co chceš, během takového dne nemá smysl trénovat.” A pak si šel rozhodně zdřímnout.

„Dopis?”

Jelikož Nina byla pilná, ve vší vážnosti tvrdě trénovala, ale ruka se jí zastavila kvůli tomu příchozímu dopisu.



„...Is...sol...te... Ach!”

Nina, z které kapal pot, od pošťáka s širokým úsměvem přijala dopis. Vzadu na obálce byl erb stylu Boha vody spolu s nostalgickým jménem. Isolte Krutá. Před několika lety byla Nininým partnerem při tréninku a teď byla hlavou stylu Boha vody. Momentálně pracovala jako instruktor šermu v Asurském království. Měla tam převzít dojo stylu Boha vody.

Byla to osoba, co byla Nininou přítelkyní, ale nemluvily spolu od té doby, co Isolte před několika lety odjela ze Svaté země mečů. A tak byl příchod toho dopisu nezvyklý.

„...Tak se podíváme.”

Nina s radostí roztrhla obálku a zevnitř vytáhla papír. Ale jakmile zahlédla to husté písmo, výraz jí zesklovatěl.

„Copak tam je napsáno.”

Nina to nedokázala přečíst. Byla dost vzdělaná na to, aby přečetla jméno známého, ale její schopnosti nebyly tak rozsáhlé, aby mohla přečíst něco takhle dlouhého. Ve Svaté zemi mečů to nebylo nic, kvůli čemu by se člověk musel rozpakovat.

(Může to přečíst někdo jiný.)

Nina se narodila a vyrůstala ve Svaté zemi mečů. Ale dokonce i mezi těmi, co žili v doju, byli tací, co byli řádně vychováni a vzděláni. Někdo jiný by to měl být schopen přečíst.

Nina šla na dvorek. Tam se usadilo několik učedníků a v poklidu si povídali na slunci. Nina by jim obvykle hřmotně vynadala, že se ulejvají. Kvůli tomu mnoho z nich vstalo a začalo se spěšně vymlouvat. Dneska byl nezvyklý den, kdy mistr doja osobně vyhlásil prázdniny. Nina jim nevyhubovala, místo toho se zeptala, jestli by jí někdo mohl přečíst dopis.

Všichni se na sebe navzájem podívali a pak jeden z nich zvedl ruku. Nina k němu natáhla ruku s hláškou „pokud umíš přečíst lidskou řeč” a pak mu ho předala, aby ho přečetl.

Obsah byl stručný. Byly to události posledních pár let vedoucí k nynějšku. Reida zemřela a Isolte tak nějak převzala dojo. Jako instruktor šermu se často dohadovala s Ghyslaine. S láskou vzpomínala na dobu strávenou s Ninou. Nina si dokázala představit tu Isoltinu prudérní, náročnou tvář rozhněvanou Ghyslaininou upřímnou řečí.

A pak po poslední řádce v dopisu její tvář zvážněla.

„Brzy se bude pořádat korunovace Jejího Veličenstva Ariel. Měsíc před a po korunovaci bude festival, aby se pozvedl duch celé země. A proto prosím v té době za každou cenu přijď na návštěvu.”

Jen co to Nina zaslechla, rozhodla se jít do Asurského království. Ani na okamžik se nebála. Rychlé, ukvapené rozhodnutí bylo mottem stylu Boha meče.

Část 2

Hlavní město Asurského království Ars bylo naprosto nacpané lidmi. Dav byl tak hustý, že byste do někoho narazili, pokud byste udělali krok stranou, a naprosto zmizeli mezi lidmi. Ta hustota byla stejná jako třetí den na jistém festivalu Obon. Byl to předvečer korunovace v hlavním městě Asurského království, Ars, a sešli se tu lidé z celého světa.

Byli tu lidé, co přišli s nadějí, že zahlédnou příštího vládce nejmocnějšího národa na světě. Byla tu šlechta z jiných zemí, kterou vyslali jako vyslance dobré vůle, aby nabídli svá blahopřání.

Shromáždili se tu nezaměstnaní šermíři kvůli šanci, že by státní služby v této době najímaly. Shromáždili se i dobrodruhové, co předvídali prosté úkoly s přímou odměnou. Hledaní lidé, co se snažili uprchnout před svými pronásledovateli, využili této příležitosti, aby se tu skryli jako strom v lese. Kupci přišli za svým pachtěním za intrikami na vydělání peněz, prodávali pochybné zboží na místě s mnoha lidmi. A tak dále, a tak dále...

V této zemi se shromáždila každá rasa, co přebývala na Centrálním kontinentu.

Navíc se tento den konala přehlídka Bílých rytířů Asury. Aby se pokusili zahlédnout tyto obdivované rytíře, natáhli krok i místní měšťané.

„Jejda...”

Mezitím Nina nervózně natahovala krk a kráčela k centru města. Tohle bylo poprvé v jejím životě, kdy byla v takovém davu. Tato dívka si myslela, že už v mnoha městech předtím viděla velký počet lidí, ale dav tady předčil její představy. Nemohla si pomoct a zmátlo ji to.

„Pche, dávej si pozor, kam šlapeš!”

„Hele... který z vás... kde?”

Ten protivník, o kterém si myslela, že s ní chce bojovat, zmizel v davu. Tohle pro ni bylo poprvé. Už nějakou dobu byla Králem meče. Se svými charakteristicky ostrými smysly se jí nikdy předtím nestalo, že by se jí nepodařilo zjistit, odkud se ta sprostá řeč linula. Tentokrát ta druhá strana mohla odkráčet jen po pár slovech. Možná ani neviděl Nininu tvář.

(V takovémto městě jsou taková slova... jestlipak je to něco jako pozdrav.)

Kdyby se k ní ve Svaté zemi mečů přiblížil někdo s takovou pusou, okamžitě by ho poslala za léčivým mágem.

V tomto městě si člověk nesměl myslet, že se někdo chtěl rvát, i když byli drzí.

„Hej, hej, pěkná slečno, proč na chvilku nezajdeš sem?”

„J-já... jsem pěkná?”

Jak sama omráčeně kráčela, najednou ji zastavil člověk, co vyhlížel jako kupec. Nedaleko měl malý obchod a zdálo se, že něco prodával.

„Ano, ano. Tohle je poprvé, co jsem viděl ženu tak nádhernou jako ty... Jen tak mimochodem, zdá se, že hlavní město neznáš, tohle je poprvé, co jsi tady?”

„Ano, ale jak to víš?”

„Je to od pohledu jasné. To, jak do tebe v davu strkali, je důkazem, že jsi z jiné země.”

Když Nina zaslechla, že z jejích pohybů bylo očividné, že byla z venkova, začervenala se. Předtím už byla v jiných městech. Ale z pohledu tohoto měšťáka byla ta místa, o kterých si Nina myslela, že jsou města, stále na venkově.

„Je to strašný dav lidí. To se sem všichni přišli podívat na korunovaci?”

„Jo, to je jedna věc, ale také tu bude přehlídka Bílých rytířů, takže všichni jsou v ulicích kvůli tomu.”

„Aha...”

„Všude jsou cedule, co lidem, co chtějí vidět přehlídku, říkají, aby zamířili na hlavní ulice. Co se týče lidí, co s tím nemají co dělat, měli by se držet v zadních uličkách...”

„To je moje chyba, vážně neumím číst...”

„Ach, dobrá, dobrá, pokud nemáš v úmyslu jít na přehlídku a nemáš tu co dělat, můžeš vyjít tady zadem a pak po ulici Sarruten. Tedy pokud chceš, dobře?”

„Nevadí to? Není tu žádné mýtné?”

„Nee, samozřejmě to je zdarma. Ach, správně. Pokud neumíš číst, uvnitř mám něco, co by ti možná přišlo vhod. Je to figurína spolu s obrázkovou knížkou. Na konci knihy je část na pomoc s učením znaků; je to oblíbený předmět.”

„Nemůžu si dovolit něco takového jako knihu...”

„To nic, to nic, naše kniha je mnohem levnější než běžný text. Dva asurské velké měďáky... Ne, tobě dám takovou slevu, že to bude 1 asurský velký měďák a 8 měďáků. Co ty na to?”

Než se Nina nadála, kráčela po mnohem méně zalidněné ulici a v ruce svírala figurínu a obrázkovou knížku. Obsah jejího měšce se snížil přesně o 1,8 asurských velkých mincí. To byl výsledek toho, jak jí ten muž skočil do řeči a pokračoval ve svém rapidním hovoru. Působilo to jako podvod, ale na druhou stranu z toho ten pocit vážně neměla. Rychlost vývoje událostí se blížila tomu, když se Gull Farion přidal k tréninku.

Nicméně 1,8 asurských velkých mincí. To na knihu možná byla nízká cena, ale pro Ninu to stejně bylo spoustu peněz. Ale Nina měla pocit, že by to očernilo jméno Krále meče, kdyby se mu nějak neodvděčila za směr.

(Takhle to je v pořádku.)

Jak si to Nina pomyslela, pokračovala v chůzi.

Ulice Sarruten byla o zhruba 2 metry užší než hlavní třída. Bylo tu tak nějak vlhko a každou chvíli tu byl podchod. Působilo to jako místní cesta, ale jak kupec řekl, i když byla stejně široká jako hlavní ulice, byla o poznání méně narvaná. No, narvaná nebyla jen v porovnání s předešlou ulicí... Ale i tak, jelikož se Nina dostala od lidí, co chodili z a do centra, pokračovala mnohem hladčeji.

„Takhle se do večera nějak dostanu do Isoltina doja.”

1,8 velkých měďáků pravděpodobně nebyla tak špatná cena za tuto informaci. Zatímco si Nina myslela tohle, shlédla na obrázkovou knížku a figurínu, co měla v ruce.

Byla to figurína příslušníka Magické rasy s kopím; byl to stejný člověk jako ten na obálce knihy. Možná to byl hrdina. Nezvyklé na tom bylo, že byl z kmene Supardů. Nevěděla, co to bylo za příběh, ale válečnice Nina chtěla zkusit bojovat s někým z kmene Supardů. Podle příběhu její kamarádky Eris byl kmen Supardů po čertech silný. Eris byla šílený pes. Dokonce i ďábel by od ní odvrátil zrak a přešel ulici, kdyby čelil její krvežíznivosti. Ten kmen Supardů, o kterém mluvila tak hrdě. Nina o něj měla trochu zájem.

(Navíc pokud se tato kniha dala použít na učení, jak ten kupec řekl, možná by nebyl špatný nápad studovat mezi tréninky.)

Jak kráčela ztracená v představách, ze směru hlavní třídy se ozvalo jásání. Evidentně se zdálo, že přehlídka začala. Když Nina zaslechla všechen ten hluk, trochu ji to zaujalo. Původně měla v úmyslu jít rovnou za Isolte, ale teď tak nějak chtěla jít na tu přehlídku a sledovat to.

„Ech?”

Nina si myslela, že na okraji svého zorného pole něco zahlédla, jenom letmý pohled. Bylo to něco, co už dřív rozhodně viděla. Zaujala ji žena s rudými vlasy.

„Eris?”

Co tu ta holka dělala? Svým pohledem s naději následovala tu dívku. Rozhodně to byla ona. Dva metry nad hlavní třídou se najednou objevila její rudá hlava.

Viděla ji jenom zezadu, ale podle toho jejího chování to Ninu přesvědčilo. Nebylo o tom pochyb. Byla to Eris.

„Eri~s.”

Nechápala, co tu dělala. K hrudi se jí tiskla nostalgie a nedokázala ze sebe vydat hlásku.

„Hele, Lucy, vidíš to?”

„Ano! Září to!”

Najednou se zastavila. Důvodem byla ta dívka nedaleko, co seděla někomu na ramenou.

„Eris, chtěl jsem ji vzít na ramena.”

„To ne, copak bys Lucy stejně akorát neolízl stehno? Včera jsi něco podobného udělal mě.”

„Jak drzé! Něco takového bych své vlastní dceři neudělal!”

„Vážně!”

„No, kdybys to byla ty, rozhodně bych ho olízal do čista...”

Eris se bavila s mužem, co stál vedle ní. Nina ho znala. Pro Ninu to bylo trochu jako trauma, Démonický lord Badigadi. Někdo ho zabil jedinou ranou, a tohle byl ten mág. Považovali ho za Pravou ruku Dračího boha a poslední dobou byl viděn na mnoha různých místech. Rudeus Greyrat.

„...”

Nina utržila šok. Věděla, že Eris šla najít Rudea. Věděla, že se Eris šla přidat k Rudeovi v boji proti Orstedovi. Protože Eris poté neposlala žádný dopis, Nina předpokládala, že je mrtvá. A přesto zaslechla zkazky, že se Eris objevila v Asurském království po Rudeově boku. Rudeus se pak stal Pravou rukou Dračího boha, a tak Nina předpokládala, že Eris přinutili, aby přešla na stranu Dračího boha.

Nina si myslela, že určitě zesílila, že byla silnější než dřív. Ale ta Eris, kterou teď viděla, byla na místě daleko od Nininých představ. Zatímco se žertem dohadovala s tím mužem, ti dva lidé spolu. Ta dívka, co jí seděla na ramenou. Nina přemýšlela, jestli to mohla být Erisina dcera.

Eris se provdala a vychovávala děti, to bylo něco, co si nedokázala představit. Eris, to zvíře, ten šílený pes, jak se z ní mohlo stát něco takového? A pak v páru přišli pokojně na obhlídku památek a ona flirtovala se svým manželem...

„...Půjdu se setkat s Isolte.”

Jak si to Nina pomyslela, odvrátila od Eris zrak. Myslela si, že když se stala Králem meče, konečně se Eris vyrovnala, ale teď cítila obrovský pocit porážky.

Jen tak mimochodem, i když je Nina neviděla, na druhé straně od Rudea stály Roxy a Sylphy. A také by se mělo dát vědět, že v jejich blízkosti byli další dva lidé, Zanoba a Julie.

Část 3

Poté Nina šla do Isoltina doja. Nebyla tam žádná lehkovážná atmosféra a v kombinaci s pachem potu to uvolnilo Ninino srdce. Když se pozdravila s Isolte, ta ji představila svým učedníkům. Všechny měly ženskou přítomnost nebo možná že mužská přítomnost byla prostě jen sofistikovanější.

(Každopádně mi nepřijdou jako šermíři...)

Když Isolte ukázala Nině dojo, vedla ji k sobě domů. Během Ninina pobytu v Ars to bylo zařízené tak, že zůstane v Isoltině domě. V domě, kde bydlela, pro ni bylo místo, neboť měla místnost navíc. Předtím to byl pokoj Boha vody Reidy. Byl to celkem uklizený pokoj.

Kromě té věci s Reidou se Nině ulevilo, že v Isoltině domě nebyl přítomen žádný muž. Císař vody, instruktorka šermu, rytíř: rozhodně by měla být oblíbená. Pokud se ta Eris vdala a měla děti, nebylo by divně, kdyby si muže našla i Isolte, kolem které se vznášela zářící čistá atmosféra. Nebylo by legrační, kdyby jí představila svého manžela a děti, jen co by dorazila do jejího domu. Protože čekala něco takového, ulevilo se jí.

„Nino. Jen tak mimochodem, v závěru přehlídky bude menší sešlost. Vím, že jsi po té dlouhé cestě pravděpodobně unavená, ale půjdeš se mnou a zúčastníš se toho? Za každou cenu chci Krále meče představit různým lidem.”

Nina si uložila své zavazadlo, pak se zastavila a nadechla se, aby zvážila Isoltin návrh.

„Jo, to zní pěkně,” odpověděla Nina zlehka.

Vážně nechápala, čeho se tato malá sešlost týkala, ale nebylo to tak, že by na večer měla nějaké plány. S prohlídkou památek mohla začít zítra. Myslela si, že to bude v pořádku.

A pak za méně než hodinu své odpovědi začala litovat. Předtím se samozřejmě něco stalo.

Nejdřív si myslela, že na tom bylo „něco divného”. Isolte ji vedla do velké vily nedaleko královského paláce. To místo nebylo vůbec malé navzdory tomu, že to byla malá sešlost.

Pomyslela si: „Oklamala mě.” Poté ji přivedli do luxusní místnosti a tam ji požádali, aby si vybrala luxusní šaty, do kterých ji potom silou nacpala více než jedna služebná. Bylo to tak, že to absolutně byl večírek šlechty nebo tak něco.

Z té myšlenky vzniklo: „Neměla jsem sem chodit.” Proč jsem s tím tak snadno souhlasila? Proč jsem tak nonšalantně přišla? Proč jsem nevzdorovala, když mě přiměli se převléct? Kdyby to byla obvyklá Nina, v jakémkoli daném okamžiku by mohla vzdorovat a z toho místa uniknout. Ale v jednom ohledu se toto odklánělo od obvykle. Toto nebyla bitva mečů.

Byla nabalená do šatů, s kterými nebyla obeznámená, v těch ohavných botách bylo těžké chodit a vzali jí meče. Její pas byl osaměly a ona váhala. V tomto stavu ji Isolte odtáhla na večírek a představila lidem.

Nina zakusila jen jednu mírnou úlevu. Ti lidé, co jí na večírku představila, nebyla jenom šlechta. Ačkoli tu bylo mnoho šlechticů, také tu byli rytíři a lidé z prostého lidu jako eso Magické gildy z jiné země. To byli lidé ze skutečného světa, které Nina dokázala pochopit. Někteří z nich byli také oklamáni stejně jako Nina; ti lidé měli na tvářích zmatené výrazy. Když věděla, že v tom není sama, trochu jí to ulehčilo na mysli.

Zklidnila se; Nina byla Král meče. Jakmile se ujistila o druhé straně, mohla zhodnotit, jestli dokáže vyhrát nebo ne. když věděla, že protivníci kolem byli jen nepatrní, mysl se jí zklidnila.

Nině se konečně rozjasnila mysl. A pak si uvědomila, že má hlad. Vrátila se jí chuť k jídlu. Když tak o tom přemýšlela, od poledne nejedla. Šermíři stylu Boha meče byli jednomyslně velcí jedlíci. I když se uchylovali do lesa k asketickému tréninku, jídlo nevynechali. Bylo nevyhnutelné, že ji upoutala škála jídla na večírku.

Když člověk bez váhání snědl jídlo a pití, co mu nabídli, výsledkem bylo, že se potřeboval omluvit a jít na toaletu; to bylo nevyhnutelné. Ačkoli s pomocí služebné dorazila k toaletám, když skončila, už tam nebyla žádná služebná, co by jí pomohla s jejím zápasem s neznámým oděvem. Kvůli tomu nebylo možné, že by se v té vile jako labyrint neztratila při svém pátrání po původním sálu.

(Hm, jestlipak jsem se zbláznila...)

Zatímco Nina kráčela matně osvětlenou chodbou, od srdce si povzdechla. Poté, co přišla do Asurského království ji každopádně přemohla atmosféra tohoto místa; nedokázala nabýt svůj klid. Ta představa, že se jako Král meče dostala na úroveň světové třídy, se roztříštila na kusy.

„Možná jsem jednala bez přemýšlení jako v minulosti...”

Když se stala Králem meče, nemělo by být možné, aby přijala učedníky? Nebo to možná bylo tím, že když se seznámila s Eris, měla na ni vliv její osobnost? Na rozdíl od starých časů možná nebylo možné uspět, když bude jednat bez přemýšlení o důsledcích. Tímhle tempem se od ní vzdalovala možnost, že by se stala silným šermířem...

„Tak mě tak napadá, ta Eris, zapomněla jsem o ní říct Isolte.”

Pokud byla Eris ve stejném městě, chtěla, aby s ní mohla trénovat ve třech. Jakmile na to pomyslela, na mysl ji vytanula ta scéna z dřívějška a ona potřásla hlavou, aby se jí zbavila.

(To už není Eris, co jsem znala...)

To bylo jedno, rychle se vrátí na večírek. Najde si vhodnou chvilku k odchodu a vrátí se k Isoltě domů. I když byla Asura nepříjemné místo, bylo tu spoustu atrakcí. Když bude mít Isolte jako průvodce... mohla by své dny strávit objevováním. Zdálo se, jako by byl ve městě festival, takže by to měla být zábava. Poté by byl dobrý nápad navštívit místní dojo stylu Boha meče.

(Dobrá... he?)

Před Nininým obnoveným odhodláním se objevily dveře, pod kterými pronikalo světlo. Dveře byly malé, takže nevedly do síně s večírkem. Ale člověk uvnitř by měl vědět, jak se dostat na večírek. Pokud se ho prostě zeptá, mělo by to být v pořádku. Nině se mírně ulevilo a přibližovala se ke dveřím...

„--Vaše Veličenstvo Ariel, také bys nechtěla, aby to vyšlo na povrch.”

Když Nina zaslechla takovou výhrůžku, zastavila se.

(Její Veličenstvo... Ariel?)

V této zemi se takto říkalo jenom jedné osobě, dokonce i balík jako Nina to věděla. Ariel Anemoi Asura. Navzdory tomu, že byla téměř 10 let v exilu v Ranojském království, vrátila se jako kometa a vyhrála trůn. Byla to charismatická královna. Nebylo přehnané říct, že všechno to veselí v hlavním městě Ars se pořádalo jen pro ni.

„...To? O čem to mluvíš?”

„Nevzpomínáš si?”

Nina ztišila kroky a přiblížila se ke dveřím. Mezerou mezi dveřmi nakoukla dovnitř.

(…!)

Na tom místě byli dva lidé, muž a žena. Na židli seděla blonďatá žena a vedle ní byl muž se světle hnědými vlasy. Ta jeho tvář jí byla povědomá.

„Mám nějaké to ponětí...”

„To...”

Byl to Rudeus Greyrat.

Usmíval se naprosto jinak, než když se usmíval ve dne s Eris. Byl to obscénní úsměv, co patřil jinému člověku. Takový úsměv ukázal v blízkosti Arieliny tváře. Nina rychle zhodnotila situaci.

(Nutí ji k sexu!)

Ten muž jménem Rudeus Greyrat měl kromě Eris ještě další dvě manželky. Také někde slyšela zkazky, že to byl velmi chlípný muž.

Navíc slyšela něco o tom, že v zákulisí vynaložil značné úsilí, aby z Ariel udělal královnu. Jelikož pracoval pro Orsteda, pravděpodobně Ariel pomohl jako jeho podřízený. A možná měl v úmyslu mít s Ariel sex pod záminkou nějaké historky z té doby.

(Přeseknu ho.)

Nina se okamžitě odhodlala. Nechápala, čím Ariel vydíral. Nevěděla, o kolik silnější Rudeus byl. A zrovna teď ani neměla meč.

Ale Nina se rozhodla, že se něčím takovým nebude trápit. Měla v úmyslu zabít toho muže před svýma očima. Nemělo smysl se tím trápit. Isolte byla Arielinou podřízenou. Když viděla, jak někdo vydírá nadřízenou své kamarádky, nemohla váhat a musela ho přeseknout.

Ačkoli nynější Nina by si normálně pomyslela „měla bych ještě chvilku počkat”, za posledních pár hodin se v jejím nitru nahromadil stres.

Ale v té chvíli se přes Ninu zezadu převalila vlna krvežíznivosti.

„Ttsu!”

Honem se podívala dozadu. A tam stál démon v jasných, krvavě rudých šatech.

„Eris?!”

Proč si neuvědomila, že tu bude? Eris byla s Rudeem. Tady s Rudeem. Pak by nebylo nic podivného, kdyby ho doprovázela do této vily.

„Nino...?”

Eris se na chvilku zatvářila zmateně, ale pak se její tvář napjala.

„Ty, na koho si myslíš, že směřuješ svou krvežíznivost?”

Tohle bylo zlé. Eris se v tomto stavu nezastavovala. Pokud si všimne Rudea uvnitř, pak bude mít dva protivníky. Eris sice neměla meč, ale pokud to bude dva na jednoho, Nina bude sevřená mezi ní a mágem.

„Och? Eris, vrátila ses?”

Než o tom Nina popřemýšlela, bylo příliš pozdě. Dveře za ní se otevřely a ven vyšel Rudeus. Nina si okamžitě uvědomila, že v této chvíli už nedokáže vyhrát. Ale přesto stejně čelila zvířeti stylu Boha meče. Nina vytáhla sílu do svého břicha a nohou.

„Tak, pane Rudee, prostě to vzdej. Nemůžeme našeho hosta nechat čekat.”

Jak se Nina podívala na výraz v Arielině tváři, jak se dívala na Rudea, opustila ji všechna síla. Netvářila se jako člověk, co žádal o pomoc, v její tváři nebylo žádné zoufalství. Nina měla pocit, že na tom bylo něco špatně. To samé si myslela mnohokrát za posledních pár hodin.

„...nikdo vám nevyhrožuje?”

„...?”

Ariel viděla, jak byla Nina nahrbená se zmateným výrazem na tváři. Ariel Ninu neznala. Ale prohlédla si její výraz, Erisin výraz, vzpomněla si na vlastní konverzaci a Nininu pozici a okamžitě si uvědomila, co se dělo.

„Ne, požádala jsem Rudea o laskavost a on mě odmítl. Protože jsem chtěla, aby to za každou cenu přijal, trochu jsem rýpla do jeho slabosti, ale úžasně mě odrazil. Když jsi slyšela jenom tu poslední část, myslela sis, že mi vyhrožuje a snažila ses mi pomoct?”

Nina přikývla, očima se nervózně toulala kolem. Ariel jí v tichosti chytila za paži a pomohla jí vstát.

„Moc děkuji. Toto je poprvé, co se setkáváme. Já jsem příští královna Asurského království Ariel Anemoi Asura.”

„Ach, och, ech?”

Příští královna Asury, Ariel, byla tak blízko. Navíc se jí vlastně představila. Ninina mysl nedokázala udržet krok se situací, a tak zjistila, že se dívá na Eris. Ta se tvářila otráveně, ale povzdechla si a rozhodla se hodit své kamarádce záchranné lano.

„Tohle je Nina.”

„Paní Eris, je to tvoje známá?”

„Jo, je to Světec meče Nina Farion. Trénovaly jsme spolu ve Svaté zemi mečů.”

Eris se do toho vložila, i když nevěděla, proč tu Nina byla.

„Taky se ze mě stal Král meče! Stejně jako ty!”

„...Ach, jo? Blahopřeju.”

Nina to Eris břitce řekla, ale jinak zůstala zticha. Zdálo se, že Nina byla jen zbytečně hrdá na to, že byla Králem meče. Ale akorát Eris opravovala.

„Takže, slečno Nino. Ten dnešní večírek jsem zorganizovala já a pan Rudeus. Myslím, že později budeme mít příležitost si popovídat, ale ze všeho nejdřív se jdi bavit.”

„Ach, a-ano...”

S tím se Ariel laskavě usmála a šla chodbou s Rudeem. Nina je s povzdechem sledovala. Dneska to vážně byla jen série bláznivostí.

„Hej, co tady děláš?”

Pak se otočila po Erisině hlase, co se ozýval za ní. Měla na sobě jasně rudé šaty a vlasy vyčesané nahoru, bylo to celkem elegantní. Šperky jako náhrdelník a náušnice, taky je měla. Byla jako skutečná dcera šlechtice.

„...Eris... ty šaty, sluší ti.”

„To proto, že je vybral Rudeus. Je to jenom přirozené!”

Eris nadmula hruď a ledabyle se chvástala, vůbec se nezdála jako to předešlé zvíře.

(Eris, nakonec ses přece jenom moc nezměnila.)

No. Tohle byla pravděpodobně dobrá šance.

„Hele... Eris, poslouchej... ohledně Isolte...”

Nina si s povzdechem začala stěžovat Eris.

Část 4

Ke konci večera Nina stále úplně nechápala účel tohoto večírku. Rudeus se pak spolu s Eris vrátil na večírek.

„Dračí bůh Orsted je váš spojenec! Pokud to teď přijmete, přidám k tomu tento čistící prostředek. Je skvělý. Smlouva nemá žádný poplatek. Jakmile se jistý chlápek za zhruba 80 let probere, musíte akorát pomoci Dračímu bohu Orstedovi. Dalších 100 let a dále bude Orstedova Korporace na vaší straně. Prosím, dejte svůj hlas!”

A řekl spoustu věcí, které se nedaly pochopit. Mohlo se na ně akorát kývat. Zdálo se, že Rudeus shromažďoval spojence. Ta maličkost před chvílí bylo nedorozumění, teď byla připravená pomoci svou silou Erisině manželu. Ale Nina nedokázala vymyslet, jak se toho chopit. Protože k tomu boji dojde za více než 80 let v budoucnosti, pro Ninu bylo nerealistické, aby se snažila svou sílu zachovat, aby ji mohla půjčit Orstedovi.

Ostatní byli také zmatení jako Nina. Ale nakonec všichni přikývli. Jelikož o to žádala Ariel, nebyl na tom místě nikdo, kdo by mohl říct, že se zdráhal.

Po večírku: Na doporučení Eris měla Nina zůstat i po večírku. Isolte byla s ní. Co se týkalo této vily, evidentně ji Ariel darovala Rudeovi. Eris jim chvástavě řekla, aby se chovaly jako doma.

Té noci si ti tři lidé poprvé po dlouhé době povídali. Isolte bručela, že si brzy také někoho najde, protože Eris nedokázala sklapnout ohledně Rudea. Jak Nina s těmi dvěma osobně mluvila, vzpomněla si na staré časy. Bylo to naprosto nostalgické. Obsah jejich konverzace se v porovnání s tehdy trochu změnil, ale nezměnilo se to, jaká to byla zábava.

Po celé té době o samotě se zdálo, že byl dobrý nápad přijít do hlavního města Ars.

A než dorazil úsvit dalšího dne, ten podivný pocit porážky a žárlivosti vyprchal; Nina nabyla svůj klid.

Část 5

Než skončila Arielina korunovace, Nina měla spoustu času, aby si užila hlavní město Ars. Atrakce, davy, doja, zašla na různá místa, která ji napadla.

Nebyla sama. Zatímco bylo mnoho dní, kdy se Isolte nemohla dostavit kvůli práci, Eris ji z nějakého důvodu vždycky následovala. Nina nejprve nedokázala vymyslet proč.

Pokaždé, když Eris otevřela pusu, mluvila jenom o Rudeovi. Nina měla mnohokrát pocit, že to vůbec nebyla chvíle na řeči o Rudeovi. Ale konečně jí po dlouhé době spolu pochopila. Zdálo se, že ji Eris chtěla nalákat; usilovala pro Rudeovo dobro. Její trapné historky nebyly k tématu, ale byla upřímná a její zoufalá slova dojala Ninino srdce. Tak úplně to nechápala, zdálo se, že to bylo to samé jako Rudeova řeč, ale bylo to něco, o čem by měla přemýšlet.

Část 6

Jakmile korunovace skončila, Nina se vrátila do Svaté země mečů.

Celou cestu zpět přemýšlela o různých věcech.

Ta válka za 80 let, souhlasila, že se přidá na Orstedovu stranu. Šťastná Eris, jasná Eris, nezvykle energická Eris. A ten Rudeus, co byl vedle ní. Zatímco o nich přemýšlela, jela na svém koni. Co se týče závěru, samozřejmě se k žádnému nedopracovala.

Ale jakmile se podívala na člověka, co ji uvítal ve Svaté zemi mečů, zachytilo ji to a něco v Nině najednou zapadlo. Ten člověk, co ji zdravil, byl její bratranec. Byl to mistr šermíř, co ji vždycky pronásledoval v dosaženích, ale velmi brzy se také stane Králem meče. Jméno toho mladého muže bylo Jino Britts.

Jakmile ho Nina spatřila, řekla první slova, co jí vytanula na mysl. Vůbec neváhala. Protože rychlý a kvapný úsudek byl mottem stylu Boha meče.

„Hej, Jino, neměli bychom se vzít?”

Za pár měsíců se zrodil sezdaný pár dvou Králů meče, ale to je zase jiná historka.
-------------------------------------------------


~ Příští kapitola bude o Rudeových sestrách a jejích patnáctinách... ~

<Předchozí>...<Následující>