Kapitola 25 - Převlek & infiltrace (část 5)

Část 5

Než zamíříme do gildy dobrodruhů, měli bychom zkontrolovat tržiště. Tržiště v blízkosti městské brány jsou stejné, ať jdete kamkoli. I když říkám tohle, ceny byly velmi rozdílné. Navíc věci na prodej byly velmi odlišné.

Například místo koní, co se prodávali koně, tady se prodávaly tvorové podobní ještěrkám. Jsem si jistý, že kvůli těm balvanům a kopcům na Magickém kontinentu jsou tihle tvorové mnohem užitečnější než koně.

Také tu nejsou žádné vozy, kam by se vešlo hodně lidí, ale každý kupec má svůj osobní vůz.

Kapitola 25 - Převlek & infiltrace (část 3)

Část 3

„Stát!”

U vchodu do města stáli dva strážní. Nestydatě vyhlížející muž s hlavou prasete a přísně vyhlížející muž s hlavou hada.

„Kdo jste! Proč jste sem přišli!” Hadí muž se nás zeptal na naši totožnost, zatímco si u boku držel meč.

Prasečí muž se na Eris díval chlípnýma očima. Tohle prase je lolikonovský mizera? Zdá se, že spolu budeme vycházet.

„Jsme cestovatelé.” Stojím vpředu, přesně jak jsem naplánoval.

„Jste dobrodruzi?”

Kapitola 25 - Převlek & infiltrace (část 4)

Část 4

Po vstupu do města.

Před našima očima se rozkládalo město o trochu méně aktivní než Roa. Ale měl jsem pocit, že podobné rozložení jsem už někde viděl. Blízko městské brány byly kupecké hostince, stáje a obchody.

„Takže dobrodruzi, co?”

Když shrnu všechno, co jsem o nich doteď slyšel, dobrodruhové jsou něco jako externí zaměstnanci. Široká škála lidí hledající práci přichází do gildy dobrodruhů a přijmou práci a tím si zvedají status.

Kapitola 25 - Převlek & infiltrace (část 2)

Část 2

Tohle jsou moje poznatky o místu jménem město Rikaris.

Do města vedou tři vchody. Jedním z ním je trhlina v kráteru. Kráter je velmi vysoký, pokud neumíte létat, všechny ostatní vchody se zdají těžko přístupné. U druhého vchodu stojí dva strážní. Jinými slovy tohle město má přísnou bezpečnost.

Podíval jsem se na Ruijerda. „Co budeme dělat?”

Vzpomněl jsem si na konverzaci v migurdské vesnici. „Ruijerde. Tohle město? Nechají nás vejít, že?”

„Nikdy jsem dovnitř nešel. Vždycky mě vyhnali.”

Kapitola 25 - Převlek & infiltrace (část 1)

Část 1

Město Rikaris.

Jedno z Tří velkých měst na Magickém kontinentu.

Město, které bylo během velké války mezi lidmi a démony velitelstvím Velké démonické císařovny Kishiriky Kishirisu.

Jiným jménem Starý hrad Kishirisu.

Kapitola 24 - Tři dny do nejbližšího města (část 6)

Část 6

Než jsme šli spát, Ruijerd Eris naučil, jak se postarat o meč. Z větší části jsem taky poslouchal.

Ačkoli kopí, co Ruijerd používá, není ani z kovu a Erisin meč je ze zvláštního kovu, co nereziví. Ale zdá se, že oprava je nezbytná. Pokud na něm necháte krev, tak nejenom že to láká netvory, ale meč se i tupí. A když je člověk válečník, tak se o svoje zbraně musí být schopen postarat. Nebo tak to aspoň povídá Ruijerd.

„Když tak o tom přemýšlím, z čeho je to kopí?” Když mě to napadlo, tak jsem se prostě zeptal.

Trojzubce rasy Supardů. Je to čistě bílé kopí. Nejsou na něm žádné ozdoby. Zdá se, že to je jednolitý kus.

„Jsem to já.”

„Co?”

„Supardi dělají své kopí z vlastní duše.”

To byla filozofická odpověď.

Aha, aha, už to chápu.

Takhle to asi je: život je jinými slovy vaše duše. Kopí je vaše duše, život. Život jinými slovy Srdce. Srdce jinými slovy Láska. Myslím, že to znamená, že to kopí je naplněno Ruijerdovou láskou.

„Supardi mají své kopí od okamžiku, kdy se narodí.”

Zatímco jsem z toho byl pěkně zmatený, Ruijerd mi to začal vysvětlovat. Zdá se, že když se Supard narodí, má trojhrotý ocas. Jak roste, tak roste s ním, zhruba ve věku, kdy začne chodit, ztvrdne a pak se oddělí od těla.

I když se kopí oddělí od těla, pořád jej mohou používat, jako by bylo jedno. Čím víc jej používají, tím je ostřejší. Nikdy se nerozbije, schopné rozdrtit cokoli, schopné probodnout nespočet věcí, nejsilnější kopí.

Nebo tak to má údajně být, závisí na každém jednotlivci.

„A proto se až do smrti svých kopí nevzdáváme.”

To byl obličej muže, co vzpomíná na svou chybu, co udělal před 400 lety. Jeho kopí bylo s největší pravděpodobností nejtvrdší a nejostřejší ze všech Supardů.

Jako spolehlivé.

Ale tenhle způsob myšlení není příliš dobrý, víš?

Být tvrdohlavý znamená nebýt ochoten přijmout ostatní.

Když nejsi schopen přijmout ostatní, pak to znamená, že ostatní nejsou schopní přijmout tebe. Takový způsob myšlení je nebezpečný.

---

Tři dny utekly jako voda a my jsme dorazili do města. 

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

<Předchozí>...<Následující> 

Kapitola 24 - Tři dny do nejbližšího města (část 5)

Část 5

Stejně jako táboření.

K večeři bylo maso z velké želvy. Měli jsme tolik masa, že jsme polovinu pod Ruijerdovým dohledem usušili.

Maso Velké pozemní královské želvy. Upřímně řečeno, vůbec není dobré. Chutná celkem syrově a je tuhé. Údajně se dlouho vaří. Ale Ruijerd jej ugriloval co nejrychleji.

Grilování na táborovém ohni.

Kapitola 24 - Tři dny do nejbližšího města (část 4)

Část 4

Poté jsme se do západu slunce na pochodu dostali do čtyř dalších bitev.

Kamenný trent, velká želva, kyselinový vlk, smečkoví kojoti.

Velkou želvu vyřídil jediným úderem Ruijerd. Byla to jediná rána na vrcholek hlavy. Velmi chytrý a prostý bojový styl. Tohle je schopnost muže, co s netvory bojoval 500 let sólo. Začíná mi být trapně, že jsem měl radost, že jsem toho kamenného trenta vyřídil jedinou ranou.

Kapitola 24 - Tři dny do nejbližšího města (část 3)

Část 3

První protivník, na kterého jsme narazili, byl netvor jménem Kamenný Trent.

Kdybyste to chtěli vyjádřit jednoduchým výrazem, Trenti jsou druh stromových netvorů. Strom, co nasaje magickou moc, se promění na nějakou mutaci a pak napadá lidi. Lidi všechny takové tvory označují pojmem Trent.

Ačkoli se to považuje za stromového netvora, existuje mnoho klasifikací a zhruba dva podstatné rozdíly.

Kapitola 24 - Tři dny do nejbližšího města (část 2)

Část 2

Do nejbližšího města to je údajně přinejmenším tři dny chůze.

Hned první den jsem si uvědomil, jak moc je pro nás Ruijerd nezbytný. Jsem rád, že se stal naším spojencem. Jelikož Ruijerd dlouho cestoval sám, zná všechny cesty a jeho znalosti venkovního táboření jsou dokonalé. Samozřejmě je to také živoucí radar, takže strážení je jeho silná stránka. Tenhle člověk je až moc užitečný.

Kapitola 24 - Tři dny do nejbližšího města (část 1)

Část 1

Následujícího dne.

„Dobré ráno.”

Když jsme odcházeli z vesnice, Robin se mnou navázal konverzaci. Zdá se, že i dneska bude hlídat u brány.

„Dobré ráno, dneska zase hlídáš u brány?”

„Ach, přinejmenším do té doby, než se vrátí chlapi z lovu.”

Když tak o tom přemýšlím, do dneška se žádný muž nevrátil. Pokud je to tak, je možné, že tu stál celou noc. To mi připomíná strážné v RPG hrách.

Kapitola 23 - Důvod k důvěře (část 3)

Část 3

Způsob, jakým Ruijerd události popsal, nebyl nejlepší, a nepoužil žádných slov, co by vyjadřovala nebo vyvolávala jeho pocity. Ale cítili jsme z toho Ruijerdovu lítost, hněv, smutek a další pocity.

Pokud si všechno tohle vymyslel, nebo pokud je jeho tón hlasu a všechno ostatní jen hraní, pak bych Ruijerda možná respektoval v jiných oblastech.

„To je vážně příšerný příběh.”

Kapitola 23 - Důvod k důvěře (část 2)

Část 2

Než jsem začal popisovat své budoucí cíle, zmínil jsem svoje jméno, věk, povolání a kde bydlíme. Také jsem náčelníkovi zmínil vztah mezi mnou a Eris, Erisino společenské postavení a jak jsme se záhadně ocitli na Magickém kontinentu.

O Hitogamim jsem neřekl ani slovo. Nejsem si jistý, jak si tenhle Bůh stojí u Magické rasy. Pokud se považuje za zlého boha, tak by nás mohli z něčeho podezírat.

„...A tohle se nám přihodilo.”