Kapitola 10 - Překážka (část 4)

Část 4

Poslední dobou učím Sylphy ve svém pokoji spoustu věcí.

Abych vysvětlil podrobnosti ohledně teorie za bezzvukým zaříkáváním, tak je rychlejší naučit ji základy fyziky a matematiky.

Ačkoli jsem během druhého stupně základky byl nejhloupější žák. Prolezl jsem na nejhloupější střední s velkými obtížemi, a dokonce s ní v půlce sekl. 

Proto ji mohu naučit jen omezené množství.

Ačkoli škola není jen o studování, litoval jsem, že jsem se víc neučil.

Sylphy v podstatě pochopila, jak číst a psát, stejně jako dvojciferné sčítání a odčítání. Naučit ji malou násobilku je trochu těžší, ale je celkem bystrá. Jsem si jistý, že brzy pochopí i dělení. Spolu s magií ji učím i vědu.

„Proč se zahřátá voda změní na páru... vzduch?”

„No, vodní pára se vypaří do vzduchu. Ale pokud ji chceš vypařit, potřebuješ zvýšit teplotu. Takže když ji zahřeješ, snadněji se odpaří.”

Momentálně ji učím o principech odpařování, kondenzaci a sublimaci.

„.......?”

Tvář plná nepochopení. Ale je to přímé dítě, velmi rychle vstřebává vědomosti.

„No, měla bys vědět jenom to, že když cokoli zahřeješ, tak se to roztaví, a když to zchladíš, tak se to zase zhustí.”

Vzhledem k tomu, že nejsem učitel, tak by to takhle mělo stačit.

Sylphy je chytřejší než já. Pokud si to sama vyzkouší, pochopí to. Pokud používá magii, tak bych se nebál, že dostatečně neexperimentuje.

„Roztečou se i kameny?”

„Na to potřebuješ opravdu vysokou teplotu.”

„Dokážeš roztavit i kameny, Rudi?”

„Samozřejmě.”

Ačkoli jsem to takhle řekl, tak jsem to nikdy nevyzkoušel.

Nedávno se mi podařilo zhruba rozštěpit vzduch. Tímto mohu přidávat kyslík a vodík, takže dokážu vytvořit teplotu na roztavení kamene, ale je možné, že se přitom popálím, takže se mi do toho moc nechce. Jen tak pro úplnost, existuje magie pokročilého řádu jménem [Roztavený Kámen].

Ať se na to koukáte, jak chcete, tak je to kombinovaná magie země a ohně, ale klasifikuje se to jako pokročilá ohnivá magie. Ačkoli se klasifikuje pod jedním systémem, tak se vztahuje i k jinému. Pokud chcete zvýšit sílu ohně, tak do něj můžete prostě dál vlévat manu, ale pokud použijete hořlavé materiály, tak jeho sílu zvýšíte mnohem účinněji.

Tohle jsem dosud pochopil. Ale to je celé.

Moje úroveň magie se od Roxina odchodu moc nezměnila.

Ačkoli jsem se snažil magii kombinovat, nebo používat různé metody, nebo využívat vědu, abych zvýšil svou moc. Na povrchu ta úroveň možná trochu vzrostla.

Ale mám pocit, že jsem se dostal do slepé uličky. Se svými znalostmi nejsem schopen dosáhnout něčeho obtížnějšího. Když jsem ve svém minulém životě narazil na nějakou překážku, začal jsem hledat na internetu, ale na tomto světě neexistuje něco tak příhodného.

Od koho bych se měl učit...

„Škola?.......”

Zdá se, že existuje magická škola. Ačkoli Roxy měla vůči magické škole své námitky, tak bych měl být schopen se tam dostat.

„Rudi, ty půjdeš do školy?”

Mumlal jsem si to pro sebe a Sylphy se na mě podívala se znepokojeným pohledem. Pokaždé, když pohne hlavou, pohnou se i její zelené vlasy. Každý měsíc jsem jí opakoval: „Bylo by lepší, kdyby sis je nechala narůst.” A konečně jsem uspěl. Poslední dobou si Sylphy nechává vlasy narůst. Ačkoli délkově je má zhruba jako dívčí krátký sestřih, mírně rozčepýřené smaragdově zelené vlasy se s každým jejím pohybem rozevlají.

Je to skvělý pocit.

Na culík to ještě moc není.

„Nepůjdu do školy. Táta taky říká, že mě tam budou tyranizovat a že se tam nic nenaučím.”

„Ale Rudi, poslední dobou jsi divný.”

Vážně? To jsem si neuvědomil. Zase jsem udělal něco hloupého?

I když se velmi pečlivě snažím před Sylphy vystupovat jako zabedněný typ.

„Byl jsem divný už od narození,” odpověděl jsem tak s polovičním úmyslem vyzvídat, co tím myslela. Sylphy nakrčila čelo a potřásla hlavou.

„To jsem nemyslela. Jak to mám říct? Je to, jako kdybys neměl energii...”

Ach. Tohle myslela. 

Moc jsem o tom přemýšlel. Myslel jsem si, že jsem zase udělal něco hloupého. 

Vyděsila mě.

„To proto, že mám pocit, že jsem ve slepé uličce. Moc jsem se v magii a šermu nezlepšil.”

„Ale... Rudi, ty jsi vážně úžasný?”

„Na svůj věk pravděpodobně ano.”

Vskutku, na tomto světě jsem možná na svůj věk úžasný.

Ale pořád jsem ještě nic nedokázal. I v magii se spoléhám jen na své minulé vzpomínky a podařilo se mi zjistit, jak používat bezzvuké zaříkávání, a dělám to trochu lépe než ostatní.

Ale protože moje paměť v minulém životě nebyla nejlepší, tak jsem teď dosáhl svého limitu a nejsem schopen dál postupovat. Kolikrát jsem litoval, že jsem se nebyl schopen naučit víc věcí, a teď už se je nenaučím. A taky můj selský rozum z minulého života tady možná nemusí fungovat. Na tomto světě existuje mnoho pravidel, o kterých nevím. Nemůžu se pořád spoléhat na svoje minulé vzpomínky, ne?

Logikou tohoto světa je magie.

Takže potřebuju pochopit tento svět.

„Mám pocit, že bych se měl pohnout do dalšího stádia.”

Sylphina magie se den ode dne zlepšuje a ona je chytřejší a chytřejší.

Když se na ni podívám, srdce mi hoří strachem. Je hrůza, že jsem jediný, kdo nepostupuje. Ačkoli pořád říkám, že jsem ten zabedněný hlavní hrdina, až vyrostu, tak mi Sylphy možná dá kopačky.

„Chystáš se někam?” zeptala se mě Sylphy se zkrabatělým čelem.

„Ano. Otec taky říká, že je lepší, když se ze mě stane dobrodruh a když půjdu do nějaké kobky. Taky není moc věcí, co bych ve vesnici zmohl... Pokud chci, tak bych měl jít buď do školy, nebo se stát dobrodruhem...”

Moc jsem o tom nepřemýšlel a prostě to jen tak plácl.

„N...ne!” vykřikla Sylphy najednou a objala mě.

Eeee. Co, co se děje? Vyznání lásky?

Když o tom přemýšlím, Sylphy se celá třese.

„Slečno Sylphiette?”

„N....e, ne....... ne!!!”

Sylphy mě dál objímá, až mám pocit, že nemůžu dýchat. Copak Sylphy při té představě něco pocítila, a proto mě umlčela...

„N...ne, nechoď.... Uuuuu, uuuu, škyt.”

Naříká. Její malá ramena se silně otřásají. Tvář má zabořenou do mé hrudi.

….. Co, co. Co se děje?

Nejdřív jsem ji pohladil po hlavě a pak ji jemně poplácal po zádech.

A zároveň, prdelku... Ne, ne, nejsem Paul. Nech tu prdelku na pokoji.

Omotal jsem kolem ní paže a celým tělem jsem vnímal její dotyk. Je to tak teplý a měkký pocit. Zabořil jsem tvář do jejích vlasů a ucítil něco příjemného. Ach, tohle je skvělé. Tohle je vážně skvělé... Mám pocit jako....

„Uuu, nechci, abys odešel. Nikam nechoď...”

Vzpamatoval jsem se. „Ach, aha....”

Aha. Takhle to je. Poslední dobou k nám Sylphy chodí hned po ránu a mnohem častěji. Jakmile je u nás, tak mě nadšeně sleduje při tréninku s mečem, pak cvičíme magii nebo se něco učíme. Děláme něco takového.

Pokud jednoho dne odejdu, tak Sylphy zůstane sama. I když s magií odežene všechna špatná děcka, tak se s nikým novým neskamarádí. Jakmile se ve svých úvahách dostanu sem, tak se mi zdá ještě roztomilejší. Má ráda jenom mě. To je něco, co patří jenom mě.

„Dobře, dobře. Nikam nepůjdu.”

Abych někam vyrazil, tak musím opustit takové roztomilé dítě?

Zlepšit se v magii? 

A co? Už teď dokážu použít magii na úrovně světce a pokročilou magii. Pokud se něco stane, tak budu učitel jako Roxy. Než dosáhnu plnoletosti, tak strávím svůj čas se Sylphy.

Tak to uděláme.

Společně vyrosteme, vychovám si ji tak, aby byla dle mého gusta.

Projekt s krycím názvem Hikaru Genji.

Hehehehe.

…..................... Ha!

Neeeeeeeeee! Uklidni se, uklidni se, uklidni se.

Copak ses nerozhodl, že budeš zabedněný typ? Proč sis najednou tohle všechno naplánoval....

Ale, ale.

Zabedněný typ nemá důvod začínat s projektem Hikaru Genji.... ne?

Počkat! O čem to přemýšlím!!

Ale... Ech. Jak moc mám předstírat, že nevím, co tohle dítě cítí? Je jí jenom šest. A velmi ke mně lne. Cítím její dobrou vůli vůči mě. Ale ve smyslu romantické lásky by to takhle být nemělo. Tak u toho zůstaňme. Ale do kdy? Až mi bude deset let, patnáct let... nebo později?

Co když mě Sylphy bude nenávidět?

Ačkoli její skóre náklonnosti je momentálně na MAX, tak není zaručeno, že to neklesne. Když k tomu dojde, dokážu se ovládnout...?

Já.... nedokážu!!

Jsou věci, které člověk nedokáže!!

Jen se na ni podívejte. Je tak poddajná, vřelá a něžná a tak pěkně voní. Snaží se mi říct o svých pocitech a já to mám ignorovat?! To je příliš divné, ne?

Pokud o sobě navzájem víme, tak bychom měli postoupit o další krůček kupředu. Neměl bych to dusit v sobě a nepostupovat. Měli bychom vyrazit jako jeden člověk!!

Měl bych marnit svůj čas chybami? Dokonce i když vím, že to je chyba, a neopravím ji. Rozhodl jsem se!! Vychovám si Sylphy tak, jak se mi bude líbit!! Ach, vzdávám se svého zabedněného konceptu!! Sylphy---------------!!

„Hej, Rudi...... Přišel ti dopis.”

Vejde Paul a já jsem procitl ze svého [Světa]. Spěšně jsem Sylphy odstrčil.

To bylo příliš nebezpečné. Skoro se ze mě stala postava vrchního lumpa.

Měl bych Paulovi poděkovat.

Ale tentokrát se mi podařilo zachovat své skutečné pocity. Pořád mám svůj limit.

Tentokrát jsem se dokázal ovládnout. Dokážu se ovládnout i příště.....?

Ten dopis je od Roxy.

„Drahý Rudi:

Jak se máš?

Ten čas vážně letí, už to budou dva roky.

Teď, když už necestuju, tak ti můžu napsat.

Jsem v hlavním městě země Shirone. Zdá se, že poté, co jsem jako dobrodruh vstoupila do jedné kobky, jsem se proslavila a najali mě jako domácího učitele pro prince.

Vyučování prince mi připomnělo dny u rodiny Greyratů.

Princ se ti velmi podobá, Rudi. Není tak dobrý jako ty, ale jeho magický potenciál je zřetelný a také je velmi chytrý. Také, stejně jako ty, mě šmíruje, když se převlékám, a krade mi spodní prádlo. Vždycky je strašně arogantní a v tomhle ohledu je úplně jiný než ty, ale chováním jste si podobní.

Mám to svádět na to, že hrdinové jsou vždycky chlípní?

Bojím se, že mě během práce někde přepadne.

Co je tak skvělého na tomhle slabém a křehkém těle...

Ach, když tohle píšu, tak jsem nezdvořilá a neuctivá ke koruně....?

No, o tom si promluvíme později. Myslím, že by to mělo být v pořádku, když za jeho zády nepíšu nic špatného. Království mě chce jmenovat dvorní kouzelnicí, ačkoli by to bylo jen na omezenou dobu. To jen tím, že zrovna dělám na jednom magickém výzkumu, taková náhoda. Ach, správně. Konečně dokážu použít vodní magii na úrovni krále.

V knihovně v království Shirone je kniha pojednávající o vodní magii na úrovni krále. Myslela jsem si, že po úrovni světce už nic víc nedokážu, ale se snahou všechno jde.

Ty už teď určitě zvládneš vodní magii na úrovni císaře. Nebo mám říct, že i všechny ostatní systémy jsi dotáhl na úroveň světce. Jak jsi pilný, tak ses možná dokonce začetl i do Léčivé magie nebo Povolávací magie?

Nebo ses vydal na cestu šermíře?

Ačkoli to by bylo trochu škoda, pokud jde o tebe, tak nezáleží, kterou cestou se vydáš. Mým cílem je stát se vodní kouzelnicí na úrovni Boha.

Už dřív jsem zmínila, že když se ve svém studiu magie dostaneš do slepé uličky, tak můžeš zkusit zaklepat na dveře univerzity v Ranoe. Pokud nebudeš mít psané doporučení, tak budeš muset složit zkoušky. Ale pro tebe by to měla být hračka. No, tady to ukončím.

- Roxy

PS: Než se dostaneš k odpovědi, tak už možná nemusím být v království, takže nemusíš odpovídat.”

Tenhle dopis je takové probuzení.

Zatraceně.

Na mapě jsem si vyhledal Shirone. Je to malá země na jihovýchodě centrálního kontinentu. Přímou čarou to odtud není moc daleko. Ale v horách na centrálním kontinentu žijí červení draci, takže není možné je překročit a musíte to z jihu zdlouhavě obcházet.

Vzdálené království.

Navíc na magickou univerzitu v Ranoe je třeba cestovat oklikou severozápadem.

„Hm.....”

Roxy mě nenaučila žádnou magii na úrovni Krále....

To proto, že žádnou neuměla.

Ve zpátečním dopise jsem nenapsal nic předmětného. To proto, že jsem nechtěl, aby se Roxy dozvěděla, že jsem budižkničemu. Ačkoli jsem nevěděl, jak moc jsem v jejích očích úžasný, nechtěl jsem ji zklamat.

Ale když se tak k tomu vrátím. Magická univerzita? Roxy jednou řekla, že to tam bylo fantastické. Ale je to moc daleko. Nemůžu Sylphy jen tak odhodit. Co zmůžu....?

V každém případě jsem do dopisu připsal PS: „Omlouvám se, že jsem ti ukradl kalhotky.” 

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Předchozí                                                                         Následující