Kapitola 10 - Překážka (část 3)

Část 3

Jednoho dne jsem s Paulem trénoval jako obvykle a učil se od něj šermu. 

Ani dneska nedokážu proti Paulovi vyhrát. A pravděpodobně ani zítra ne.

Poslední dobou nemám pocit, že bych se zlepšoval. Ale pokud nebudu dál trénovat, tak se nezlepším. I když si toho nejsem vědom, tak celý ten proces tréninku se stane mojí schopností.

Pravděpodobně.

Že ano, ano? Nepletu se, ne?

Jak tak přemýšlím o různých věcech, tak si Paul najednou na něco vzpomene a řekne: „Správně, Rudi. Co se týče školy...” Když se dostane do půlky, tak zmlkne. „...Na tom nesejde. Nic, pokračujme.” Paul pozvedne svůj dřevěný meč, jako by se nic nestalo.

Mě to neušlo. „Cože, škola.......?”

„Škola jako vzdělávací systém v Roa, v hlavním městě regionu Fedoa. Zajišťuje výuku jazyka, historie, etikety a matematiky.”

„Myslím, že už jsem o tom dřív slyšel.”

„Dítě tvého věku obvykle chodí do školy... Ty to nepotřebuješ, že? Naučit se jazyk a matematiku?”

„Hmm, to je pravda.”

Budu se chovat, jako kdyby mě matematiku naučila Roxy.

Poté, co se narodily ty naše dvě holky, naše finance mírně klesly do červených čísel a já jsem pomohl ve vedení účetních knih. Nakonec byli všichni v šoku. Bál jsem se, že budou říkat, že jsem génius nebo něco takového, takže jsem okamžitě zmínil Roxino jméno.

Nakonec Roxino hodnocení ještě vzrostlo, to mi nevadí.

„Ale škola mě zajímá. Copak se tam nesetkává spousta dětí stejného věku? Možná bych si mohl udělat kamarády.”

Ale Paul si odplivl.

„Není to tak pěkné místo, jak si myslíš. Hodiny etikety jsou upjaté, je tam spousta nemožných pravidel a není třeba se učit historii. Rozhodně tě budou šikanovat a když se proti tobě spolčí ti spratci od šlechty, tak budou dělat problémy, pokud na škole nebudou ti nejlepší. Až tě uvidí, určitě se dají dohromady a budou tě trápit. Něco v tom smyslu jako: proč jsi lepší než já, když já mám za otce vévodu.”

To vypadá, jako by to zažil na vlastní kůži.

Slyšel jsem, že Paul odešel z domu kvůli svému přísnému otci a nechutným šlechticům.

Hodiny etikety a historie se tam vyučují proto, aby asurská šlechta nabyla svou samolibost, pravděpodobně je to něco, z čeho mají lidé pocit, že jsou utiskovaní.

Určitě se taky tak budu cítit, protože já a Paul jsme si podobní.

„Aha. Myslel jsem si, že tam možná najdu nějakou roztomilou šlechtickou dcerku.”

„Radím ti, abys to vzdal. Šlechtické dcerky se líčí, češou si složité účesy a voní se parfémem, ale jakmile vlezou do postele, tak s nima nic moc není, protože se vyhýbají jakékoli fyzické činnosti. No, jsou i takové, co mají rády meč a mají celkem pěkné tělo, ale většina používá korzety, aby ty svoje nedostatky zakryly, takže pokud je nesvlékneš, ani nevíš, jak na tom jsi. Tátu už kolikrát takhle podvedly...” Jak to Paul říkal, tak vzhlédl k nebi, a jeho slova vyzněly mírně vemlouvavě.

I když kvůli svým zkušenostem mluví jako lump, szejně se mu podařilo vzít si hodnou ženu jako Zenith, takže jeho slova mají hlubší význam.

„Tak... nepůjdu do školy.”

Je spoustu věcí, co chci Sylphy naučit.

A taky kdybych tam šel, i když vím, že když tam půjdu, budou mě tyranizovat, tak bych měl o kolečko míň. Copak jsem celých 20 let nebyl NEETem jen proto, že mě tyranizovali?

„Správně. Místo abys šel do školy, by se z tebe měl stát dobrodruh a měl bys prolízat kobky.”

„Dobrodruh....?”

„Správně. Kobky jsou úžasné. Holky tam nenosí make-up, takže od pohledu víš, jestli jsou pěkné. Ať je to šermířka, bojovnice nebo kouzelnice, tak mají vytrénovanou postavu.”

Když odložím ten typický lumpovský komentář.

V knize jsem četl, že kobky jsou druhem magického stvoření.

Je to jen pouhá prostá jeskyně, co se proměnila kvůli nahromaděné maně a nakonec se proměnila na kobku. Říká se, že v nejspodnější části kobky je zdroj moci, manový krystal, a také ochránce, co jej chrání (Boss).

Manový krystal je velmi silné lákadlo.

Magičtí tvorové, které to táhne do kobky, zemřou v nějaké tamější pasti, zemřou hladem nebo je zabije ochránce. Kobka pak vstřebá manu z toho magického tvora. Ale pak je tam také možnost, že nějaký magický tvor ten krystal pozře, nebo že je to zasype v podzemí, když se kobka zhroutí.

Kobky vyznívají jako magičtí tvorové právě kvůli tomuto nejasnému popisu.

A k manovému krystalu to netáhne jen magické tvory. I lidi to k němu bláhově táhne. Zdá se, že manový krystal se dá použít jako katalyzátor magie, takže jeho cena je závratně vysoká. Ačkoli o ceně rozhoduje velikost krystalu, dokonce i malý manový krystal se prodá za dost, aby člověk mohl zhruba rok hýřit. A zatímco magičtí tvorové mají spadeno jen na manový krystal, lidé dovnitř nejdou jen kvůli tomu.

Uvnitř je spousta magických tvorů s léty many uvnitř nebo tam je zapomenuté vybavení předchozích dobrodruhů.

A ještě tam je další lákadlo.

Magické předměty.

Magické předměty se liší v tom duchu, že nevyužívají uživatelovu manu a přitom vytvářejí magii. Problém je jenom ten, že většina těchto Předmětů nemá moc užitečné schopnosti. Většina z nich je jen harampádí. Ale mezi nimi je pár šidítek, proti kterým i jedinci na úrovni boha blednou. Pokud něco takového člověk prodá, může vydělat obrovskou sumu peněz, a existují lidé, co jsou naprosto opití představou, že zbohatnou přes noc díky kobkám.

Většina z nich na své cestě padne a mana, kterou tak kobky získají, je ještě zvětší a prohloubí. A tudíž v nejhlubších částech kobek dřímají obrovské poklady.

Nejstarší a nejdelší kobka je potvrzená na centrálním kontinentu v posvátném horském pohoří červených draků – na úpatí Dračí Plačící hory [Díra Dračího Boha]. Podle toho článku tu ta kobka byla už před 10 tisíci lety. Nejhlubší potvrzené místo se nachází 2500 podlaží pod zemí. Říká se, že vrcholek Dračí Plačící hory a spodek kobky spojuje jedna konkrétní díra a když do ní skočíte, tak se v okamžiku dostanete do nejhlubší části kobky, ale za použití této metody se ještě nikdo nevrátil.

Jen pro úplnost, z té díry nevytéká láva.

Díra Dračího Boha je určena na odchytávání červených draků.

Někdy když kolem draci prolétávají, tak je to vcucne dovnitř.

Pravdivost tohoto výroku se nedá ověřit, ale vzhledem k tomu, že to je magické stvoření, co žilo 10 tisíc let, tak by nebylo divné, kdyby bylo schopné provést něco takového.

Navíc kobka, která se považuje za nejtěžší na světě, se nachází na Nebeském kontinentu v oblasti [Peklo] a ve středu Ringusova moře. [Jeskyně Démonického Boha]. Vchod do těchto dvou míst je velmi nepřístupný a je velmi složité tam dopravit zásoby. Říká se, že ta kobka je velmi hluboká a není možné ji prozkoumat krok za krokem, takže se řadí na první místo v obtížnosti.

Výše zmíněné je všechno, co vím o kobkách.

„V knize jsem četl o kobkách.”

„Ve 'Třech šermířích a kobce'? Pokud dokážeš prozkoumat legendární kobky jako v té knize, tak se tvoje jméno rozhodně zapíše do historie. Chceš na tom zapracovat?”

--- <Tři šermíři a kobka>

Tři geniální šermíři, z nichž se později stali Bůh Meče, Bůh Vody a Bůh Severu, i přes mnoho překážek vyzvali kobku. Během svého putování zažili veselé chvilky, hádali se spolu a rozcházeli se a nakonec se jim podařilo tu kobku zdolat. 

Ta kobka, do které vstoupili, měla 100 podlaží.

„Není to vymyšlený příběh?”

„To ne. Říká se, že různé šermířské styly pocházejí z té kobky.”

„Ech. Ale pokud je takové štěstí se stát jedincem na úrovni boha, tak i když se budu snažit ze všech sil, tak ničeho nedosáhnu, co?”

„Já jsem to dřív zkoušel. Rudi, ty to rozhodně dokážeš.”

Později mi Paul vyprávěl příběh o mladíkovi z rasy duchů, co se potkal s lidským šermířem, a společně vstoupili do kobky z hnízda vodní ryby, kde ztratili jednoho svého kamaráda, ale trvali na tom, že rasu vodní ryby porazí. Do té kobky náhodou spadl nedopečený kouzelník a jejich tým, co zrovna přišel o kouzelníka, ho vzal mezi sebe. Ten kouzelník tak probudil svůj spící potenciál a zesílil.

Říká mi to, jako kdyby se snažil najít příležitost.

Když tak o tom přemýšlím, Paul chtěl, aby se ze mě stal šermíř.

Určitě si musel myslet, že po všech těhle příbězích a po přečtení Tří šermířů a kobky, budu obdivovat všechny výrazy jako kobky, dobrodruzi a šermíři.

Kobky. Zajímavé.

Ačkoli mi připadají zajímavé, tak mi zároveň připadají nebezpečné. To proto, že postavy v té knize umírají náhle. V knize Tři šermíři a kobka se kromě tří šermířů vyskytují i další postavy. Ale s výjimkou těch tří šermířů všichni zemřeli.

Některé zasáhla ohnivá koule a změnili se na uhlíky. Někteří spadli do díry a stala se z nich polévka. Jednoho z nich to přeseklo napůl, když mu najednou odletěla hlava. Z bojů s magickými tvory si neodnesli ani škrábanec, ale jakmile polevili v opatrnosti, tak je zničily pasti.

Ačkoli tři šermíři se jako hlavní hrdinové těm všem pastem elegantně vyhnuli, nemyslím si, že takový nepozorný člověk jako já by to dokázal. Já jsem přece zabedněný typ.

„Co ty na to? Dobrodruhové jsou zajímaví, co?”

„Děláš si srandu?”

Proč bych měl úmyslně lézt na taková nebezpečná místa, jako kdybych vyhledával vzrušení? Pokud je to možné, tak bych si přál být jako Paul, v obklopení žen.

„Prohánění dívčích prdelek mé povaze sedne.”

„Mým snem je být jako ty, tati, a obklopit se děvčaty.”

„Aha, aha. Ale je lepší prohánět jen jednu prdelku.” Paul ukáže za mě a když se otočím, tak za sebou najdu rozmrzelou Sylphy.

Takové neštěstí. 

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Předchozí                                                                               Následující