Kapitola 4 - Učitel (část 4)

Část 4

„No, takže začneme z magické příručky... Ne, předtím vyzkoušíme, kolik magie dokáže Rudi použít.”

První hodinu mě Roxy vzala na dvorek. 

Magie se dělala převážně venku. Také chápala, co by se stalo, kdyby se magie použila v domě. Takže by třeba nerozbila zeď, jako já.

„Předvedu ti to. Poskytni vodní ochranu místu, kde si jí žádáš, ať se průzračný proud tady zjeví, VODNÍ KOULE.” 

Zatímco Roxy zaříkala, objevila se vodní koule velikosti basketbalového míče. Vysokou rychlostí letěla k jednomu stromu.

Třesk.

Větve to snadno zlomilo a plot navlhl.

Velikost 3, rychlost zhruba 4.

„Co ty na to?”

„Ano. Ten strom si matka velmi opečovává, takže si myslím, že ji to rozčílí.”

„ECH? Vážně?!”

„Určitě.”

Jednou Paul máchl mečem a odsekl větve. Zenith zachvátil takový hněv, co se vymykal normální škále úděsnosti.

„Tohle je vážně zlé, vymysli něco...!!”

Roxy rychle přiběhla ke stromu a sebrala spadlé větve. 

Držela ty větve s tváří celou rudou.

„Aaaach, ať se moc Boha promění na hojnou úrodu a nechť je věnována člověku, jež přišel o svou sílu, aby znovu povstal, LÉČENÍ.”

Větve se vrátily do stavu předtím.

„Fuj.”

„Paní učitelka zvládá i léčící magii!!”

„Ech, jo. Do magie pokročilého řádu nemám problémy.”

„Úžasné!! To je úžasné!!”

„Ne, každý to zvládne s řádným tréninkem.”

Ačkoli byla její odpověď jaksi odměřená, tak jí zradily koutky úst a trochu se zakřivily nahoru, a zdálo se, že i její nos sebou trochu škubnul pýchou. Vypadala celkem šťastně. Jen jsem dvakrát zakřičel „úžasné” a ona už je takhle šťastná. To bylo vážně příliš lehké.

„Tak to zkus, Rudi.”

„Dobře.”

Pozvedl jsem ruku...

Ups, skoro rok jsem nepoužil zaříkadlo na vodní kouli. Nedokázal jsem si na něj vzpomenout. Vyzkouším, co zrovna Roxy řekla, hmmm, to.

„Promiň, jak jsi to říkala?”

„ Poskytni vodní ochranu místu, kde si jí žádáš, ať se průzračný proud tady zjeví,” odpověděla Roxy lhostejně. Tuhle situaci jsi čekala? 

Ale i když odpovíš tak lhostejně, tak si to napoprvé nezapamatuju.

„Na místo, kde si žádáš..... VODNÍ KOULE.”

Vážně jsem si to nepamatoval, a tak jsem to prostě zkrátil.

V porovnání s Roxynou vodní střelou je trochu menší a pomalejší.

Kdybych to udělal lépe než ona, tak by se mohla urazit. Vůči malým děvčatům jsem velmi velkorysý. Vyletěla vodní střela velikosti basketbalového míče.

Strom odpověděl „třesk” a zhroutil se.

Roxy se na mě podívala s komplikovaným výrazem.

„Zkrátil jsi zaříkání?”

„Ano.”

Bylo na tom něco špatného?

Když jsem tak o tom přemýšlel, v té příručce v podstatě nebylo nikde zaznamenaná jakákoli zmínka o bezzvukém zaříkávání.

I když ho normálně užívám, může to být tak, že to je něco zakázaného?

Nebo to je tím, že si myslí, že mám ještě deset let čas na to, abych používal němé zaříkávání a naštvala se na mě... Bude v takové situaci lepší, když jí odseknu: „No a co, kdo by chtěl použít tak trapné zaříkávání?”

„Obvykle zkracuješ svoje zaříkávání?”

„Obvykle... vůbec nezaříkávám.”

Nevěděl jsem, jak na to mám odpovědět, a tak jsem řekl pravdu. Když mě bude učit, tak na to stejně dřív nebo později přijde.

„Vůbec nezaříkáváš!?” Roxy se rozšířily oči, jako kdyby mě podezírala. „... Opravdu. Obvykle vůbec nezaříkáváš. Aha. Nejsi unavený?” 

Ale okamžitě se vrátila do svého původního stavu.

„Ne. Nemám žádný problém.”

„Opravdu. Na velikosti nebo síle vodní střely není co vytknout.”

„Děkuju za poklonu.”

Roxy se konečně trochu usmála. Velmi maličko. Pak pro sebe zamumlala: „... Vypadá to, že má cen ho vzdělávat, hmmm.”

Jak už jsem řekl předtím. Já slyším, co říkáš.

„AAAAAAAAAAAAAAAAAA!!”

Za mými zády zazněl výkřik. Zenith nás přišla zkontrolovat. Nápoje, co měla na podnose, spadly na zem. Zírala na polámané větve stromu a rukama si přitom zakrývala ústa. Tvář naplněnou žalostí. A v okamžiku tu žalost překryla zuřivost.

Ach, ale ne.

Zenith dokráčela k nám a zastavila se přímo před Roxy.

„Slečno Roxy!! Nechovejte se k našemu domu jako k nějaké laboratoři na experimentování s magií!!”

„Ech? Ale tohle udělal Rudi...”

„I když to udělal Rudi, tak to vy jste mu dovolila to udělat!!”

Roxy se zatvářila, jako kdyby do ní uhodil blesk, byla ve strašném šoku a sklonila hlavu.

No, nemůžeš vinu svalit na tříleté děcko.

„Ano.... máte pravdu.”

„Doufám, že tohle už se nikdy nestane!!!”

„Nestane, velmi se omlouvám, madam.....”

Poté Zenith použila léčivou magii, skvostně spravila strom a vrátila se zpět do domu.

„Když si pomyslím, že jsem pochybila takhle rychle...”

„Sensei....”

„Haha, možná že mě zítra vyhodí.” Roxy se posadila na zem a začala prstem kreslit kroužky. Opravdu nedokázala snést žádný šok. Poplácal jsem ji po rameni.

„.........”

„Rudi?”

I když jsem ji poplácal po rameni, tak jsem 20 let s nikým pořádně nekomunikoval, takže jsem neměl ani ponětí, jak ji utěšit. Promiňte, co bych v takové situaci mohl říct....

Ne, uklidni se.

Pořádně o tom přemýšlej. Co by v takovéhle situaci řekl hlavní protagonista nějaké erotické hry? Hmmm, něco takovéhleho: „Nebyla to tvoje vina.”

„Ru-Rudi?”

„Sbíráš zkušenosti.”

Roxy na mě zírala. „P-pravda. Díky.”

„Žádný problém. Tak pokračujme v hodině.”

Takhle jsem započal svůj dobrý vztah s Roxy. 

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Předchozí                                                                  Následující