Co bude dál

Doslov autora 

A tímto končí příběh o Rudeovi Greyratovi, bývalém nezaměstnaném NEETovi. Ačkoli jsme viděli budoucnost Hitogamiho porážky, budoucnost se možná změní, takže boj mezi Hitogamim a různými lidmi bude stále probíhat. Ale příběh samotného Mushoku Tensei vypráví jen příběh Rudea Greyrata, takže mi dovolte mít to privilegium ten příběh nyní ukončit.

Celkem jsem to psal/a 2 roky. A co se týče celkového množství znaků, mělo by to být kolem 2.830.000. Já sám/a jsem v životě nikdy nenapsal/a tak dlouhý příběh.

Kapitola 269

Kapitola 269 – Epilog: Prolog Zero

Část 1

Kalendář Obrněného draka, rok 500. Byla tu mladá dívka jménem Miko přehrávek.

Ta dívka měla oči podobné mrtvým. Její zorničky působily od narození prázdně. Odráželo se v nich jenom zoufalství. Dospělí v jejím okolí ji brali jako zlověstné znamení a udržovali si odstup.

Ta dívka si toho byla vědoma. Byla si vědoma toho, jaký osud ji čekal. Byla si toho vědoma ještě před svým narozením.

Kapitola 268

Kapitola 268 – Závěrečná kapitola: Posmrtný život

A pak než jsem se nadál, jsem byl v bílé místnosti.

„Čau.”

„Hej.”

Ten mozaikový chlápek, co tu žil, vypadal stejně zdravě jako obvykle. Samozřejmě nebyl ani zapečetěný, ani skleslý. Byla to stejně obvyklá mozaika.

„Znamená to, že co jsem viděl před 40 lety, bylo kvůli moci předpovídání?”

„Jo.”

Kapitola 267

Kapitola 267 – Extra: Biografie Rudea Greyrata z Asurského království

Rudeus Greyrat.

To jméno bylo nesmírně slavné. Momentálně bylo toto jméno vyryté po celém světě. Jméno Rudeus Greyrat se dalo vidět tady, tam, prostě všude. Dalo se vidět na okraji teleportačního vybavení nebo ve výrobních poznámkách zbrusu nové Magické učebnice, co se prodávala na celém světě, nebo pod mosty, co se nacházely na silnicích.

To jméno bylo naprosto rozeseté na mnoha místech. Dokonce i teď bylo jen pár lidí, co to jméno neviděli. Ale kdyby se někdo zeptal, co to bylo za člověka, lidé by akorát zmateně naklonili hlavu ke straně.

Kapitola 266

Kapitola 266 – 34 let

Část 1

Vzbudil jsem se.

Měl jsem pocit, že se mi zdál podivný sen. Byl to velmi pokojný sen. Byly tam Sylphy a Roxy. Eris tam nebyla, ale bylo tam dítě, co vypadalo jako Eris.

Byl to vážně příjemný sen. Jasně jsem si na všechno pamatoval. Sen o mé smrti. Bylo mi tak nějak jasné, že jak jsem zavřel oči, už jsem se nikdy neprobudil. Ale nebyl to špatný pocit.

„Hmm?”