Kapitola 221 (2)

Část 3

Zatímco jsme oba sklonili hlavu, tato záležitost se uzavřela. Haa. S tímhle jsem si vydechl úlevou. Jenom pozdrav jsme vzali nesmírnou oklikou, tak nějak jsme to teď zvládli.

„Takže se určitě posaď.”

„Ano, s dovolením.”

Pobídl jsem ji, aby se usadila na pohovku.

„Nejprve co se týká vaší dlouhé cesty, cením si toho. Myslela jsem si, že vám to zabere ještě několik let, ale jsem vděčná, že jsi jednal tak rychle.”

Claire jednou tleskla a dveře se otevřely. Dovnitř vstoupila služebná, co před sebou tlačila servírovací vozík. Na něm byla čajová souprava. Čajová ceremonie, co? Dobrá, ukážu ti své čajové schopnosti, co jsem si vytříbil v Nebeské pevnosti.

Ach, správně, předtím Aishe dovolím, aby si sedla. Nebyla služebná, ale moje mladší sestra. Bylo by otravné, kdyby se k ní nechovali jako k hostu. A pokud by na tom trvali, radši odtud odejdu.

„Aisho, už si sedni.”

„Ech? Ale...”

„Dneska tu nejsi jako služebná, ale jako moje příbuzná, hned si sedni.”

Zatímco se chvílemi dívala po Claire, Aisha rychle klesla do sedu. Claire na to nic neřekla, jenom jí zacukalo v obočí. Prozatím se zdálo, že k tomu svolila.

Když jsem se podíval po Zenith, doktor ji stále vyšetřoval. Díval se na jazyk a na oči. No, s tímhle se nedalo nic dělat... Než abych Claire řekl, že se Zenithina paměť neobnovila, bylo pochopitelné, že ji ukázala doktorovi, kterému věří.

„Matka je... snažili jsme se ji vyléčit, ale nedokázali jsme najít žádné metody.”

„...Prostředky na odstranění této kletby jsou v daleké vesnici možná omezené.”

Ach, s cinknutím přišla tato slova. Nazvat můj domov vesnicí! ...Ale víš ty co, dokonale jsem čekal, že řekneš něco takového. Tohle bylo v rámci mých očekávání.

„No ano, Milis je v léčení v porovnání s Shariou možná pokročilejší, ale... byl jsem schopen požádat o pomoc pana Orsteda, co zná každé jednotlivé kouzlo, a pana Pergia, co je velmi dobře obeznámený s povolávací magií.”

„Pergius? Jeden ze tří hrdinů? ...je těžké uvěřit tak náhlé historce.”

Ale je to tak. Chápal jsem, že té historce nevěřila. Ale když jsem došel takhle daleko, nemohl jsem ji jen tak mást. No, stejně budu pár měsíců žít v Milishionu. Mezitím si Claire uvědomí, že vyléčit Zenith je možná nemožné. No, bylo by problematické, kdyby ji podrobili absurdní lékařské péči...

„Jen tak mimochodem, jak se daří Norn?”

Zatímco jsem přemýšlel, že bych na toto podivné téma mluvil trochu déle, tak nějak najednou změnila téma. Norn?

„Chodí na Ranojskou magickou univerzitu. Jelikož by to mělo vliv na její studia, nevzal jsem ji s sebou.”

„Aha, myslela jsem si, že nedokázala vydat patřičné výsledky, vede se jí stabilně?”

„Ano, momentálně stojí na vrcholu školy jako předsedkyně studentské rady.”

Zatímco jsem to trochu zveličil, zdálo se, že Claire se zatvářila nečekaně překvapeně. V duchu musela Norn brát jako nevyvedené dítě. No, když se porovná s Aishou, je to tak.

„Vážně... kdy dostuduje?”

„O tom ještě není rozhodnuto.”

„A co sňatek?”

„Ještě nedošlo k žádným milostným záležitostem.”

Jak jsem to řekl, Claire se zamračila. Přemýšlel jsem, co jsem řekl, že ji to popudilo.

„Tak ji sem po dostudování přiveď.”

Na ten rozkazovačný tón jsem nedokázal odpovědět. To nevzala v úvahu vzdálenost mezi Milisem a Shariou? I když cesta tam a zpět trvá čtyři roky... No, ve skutečnosti jsme měli teleportační magický kruh, mohli jsme se vrátit a přijít sem během týdne.

„To není problém, ale...”

„V tak zapadlé zemi jako království Ranoa se nedá najít uspokojivý společník, vyberu jí partnera sama podle svého.”

Ech? O čem to mluvila? Že jí sama vybere podle svého?

„Hodláš Norn přimět, aby se za někoho provdala?”

„Správně, pokud nedostane žádné nabídky k sňatku od nynějších hlav rodin, vezmu si na sebe tu povinnost vést ji po zatím neexistující cestě.”

„Ne, ne, prosím, počkej chvilku, není to něco, o čem se má rozhodnout Norn...”

„O čem to mluvíš? Provdat se za dívku našeho rodu je povinností hlavy rodu.”

….ech? A co? Zatímco jsem si pomyslel tohle, podíval jsem se na Aishu. Ona jenom pokrčila rameny. S přístupem jako „vážně?”. Bylo možné, že mezi šlechtou tady v Milisu to byla logika. Správně, tak to bylo. I na minulém světě měli rodiče rozhodovat o výběru vhodného partnera pro své děti. Jenom já jsem se nevyvedl, byla to překvapivě běžná idea.

Ale v našem domě takové pravidlo nebylo. Norn, pokud se chceš za někoho provdat, pohotově toho člověka přijmu. Tedy pokud ho přivedeš na večírek s několika jinými studenty, abych mohl vyjádřit svůj souhlas.

„...Bude mou zodpovědností postarat se o Norniny okolnosti.”

Prozatím by bylo lepší říct tohle.

„Vážně, rozumím... jelikož jsi hlava rodina, měl bys být spolehlivější.”

Pokárala mě starší osoba. Už nějakou dobu to takhle bylo. Měl jsem pocit, jako kdyby se na mě dívala z patra.

Ale prozatím se uklidněme. Tohle bylo v rámci mých očekávání. Chápal jsem, že tato osoba byla vážně nepříjemná.

Od samého začátku jsme uvažovali jinak, pokud to takhle půjde dál, dojde akorát k námitkám a dohadům. Dneska jsme se setkali poprvé. Nejdřív bylo nezbytné začít tak, že se poznáme. A požadavky budou následovat pak.

„......Zdá se, že skončili.”

Zatímco jsem se zhluboka nadechl, pan Andel se vrátil se Zenith. Aisha se okamžitě postavila a pomohla jí posadit se na pohovku.

„Tak jak?”

„Samotné tělo je zdravé, vypadá mnohem mladší, než ve skutečnosti je.”

Nebo tak to řekl. Dokázala jsi to, Zenith. I když ses nesnažila nijak omladit, schválili tě jako mladou ženu! ….Nebo to bylo naopak? Bylo by v pořádku to brát jako něco špatného? Ať už je to vliv kletby... nebo něco jiného.

„Nebude vadit, když se zeptám na pár otázek ohledně rodiny?”

„Jistěže ne, můžete se ptát na cokoli.”

„Takže....”

Otázky zahrnovaly mnoho témat. Jaká byla její obvyklá dieta, jaké množství, jak moc cvičí a jestli měla menstruaci nebo ne. Od otázek ohledně jejího fyzického zdraví až po to, jak moc je schopná žít svůj každodenní život. Její obvyklé chování a jestli měla nějaké jizvy na srdci. Až po otázky ohledně jejího duševního zdraví.

Plynně jsem odpověděl na všechny doktorovy otázky. Když jsem něco nevěděl, zodpověděla to Aisha. Lilia by to možná byla schopná podrobně vysvětlit, ale jelikož tu nebyla, nedalo se s tím nic dělat.

„Aha, rozumím.”

Když si ty odpovědi napsal do malého notesu, uklonil se. A pak šel za Claire a začal to s ní šeptem konzultovat.

„Jaké to je?”

„No. Nemyslím si, že by s tím byly nějaké problémy. Neustále se o ni stará jedna služebná. Netrpí žádnými nemocemi a nemá žádná zranění. Dokonce se zdá, že i mysl má stabilní.”

„A co děti?”

„Menstruaci má, takže porodit... Pokud ji bude neustále ošetřovat několik lidí, je to možné.”

„Dobře.”

Co je na tom „dobře”. Měl jsem pocit, jako kdyby mi ještě neřekli celý příběh.

„Přijde mi, že se konverzace vydala směrem ke druhému sňatku mé matky,” řekl jsem, myslel jsem to jako žert.

Ale místo toho se mi od Claire dostalo chladného pohledu. Byl to mocně strašlivý pohled. Aniž by musela něco říct, cítil jsem z toho pohledu, jak si vynucovala své úmysly.

„...V této Milisově svaté zemi je cena ženy určována dle její schopnosti porodit. Pokud se narodí dítě, neexistuje možnost, že by ji ignorovali jako lidskou bytost.”

Prostě chci, abys na chvilku přestala. Nemůže být ignorována... Vážně? Ne, uklidni se. I když mluví o neignorování, ještě to nebylo potvrzené. Akorát odříkávala obecné znalosti této země. Nevěřil jsem, že existovalo něco takového jako určování hodnoty ženy na základě její schopnosti porodit. Pokud to bylo něco, o čem se rozhodla sama babička, možná měla dojem, že to byla pravda.

„Ach, správně. Měl bys zpřetrhat svá pouta s tím knězem z Papežovy frakce.”

A znovu náhlá změna tématu, co nevidět se měl zrodit zmatek. Nedokázal jsem se chopit autority, abych konverzaci vedl. Myslel jsem, že to bylo proto, že Claire už nějakou dobu mluvila silným hlasem. Nebo jestlipak jsem selhal v zahájení své odpovědi. Bylo to to první.

„No ano, s Cliffem vycházím dobře... ale proč je nezbytné, abych s ním přetrhal pouta?”

„Momentálně začal rod Latreia jednat pod Kardinálovou frakcí. Není dovoleno se stýkat s jakýmkoli člověkem, co pracuje pro Papežovu frakci.”

Kardinálova frakce, to by mohlo být o tom ostrakismu Magické rasy. Myslím, že Kardinál byl teď na vrcholu.

„Hm... Nemám v úmyslu Papežovu frakci sám podporovat, nebude to stačit?”

„Ne, to se nedá dovolit. Pokud chceš zůstat v tomto domě, budeš se muset řídit pravidly tohoto domu.”

Hmm. Hmm. No, ano, jelikož Cliffova pozice papeže byla více méně zaručená, nakonec mě Papežova frakce bude naprosto podporovat. Když se na to podíváte takhle, nebylo to tak, že bych tu strategii nechápal. Nebyl to takový pocit...

„Cliff na mě na škole dával pozor. Také pomohl v Nornině růstu... nemělo by být v pořádku se s ním stýkat alespoň jako přítel?”

„To nejde. Pokud se chceš za každou cenu stýkat s knězem Papežovy frakce, nebude ti dovoleno zůstat v tomto domě—”

Bylo to beznadějné. Dobrá, rozumím. Takže takhle to bude v pořádku. Ode dneška zůstaneme někde jinde.

Dobrá, v pohodě. Nebyl jsem naštvaný. Vůbec jsem nebyl naštvaný.

Byl jsem dokonale klidný. Byl jsem klidný a chytrý Rudeus. Nebyl důvod panikařit. Byl jsem si vědom, že Claire byla taková žena. Byl jsem na tohle připravený. Bylo mimo mé předpoklady, že můj vztah s kamarádem se stane překážkou, ale... byli jsme neslučitelní jako olej a voda. Alespoň se bez dohadování rozloučím a odejdu z tohoto domu——

„——Nech Zenith tady a rychle odejdi.”

Zastavily se mi myšlenky.

„Jen pro případ ti bude dovoleno překročit práh tohoto domu, ale budeš osoba jiného rodu až do hořkého konce——”

„Odejít odtud? Co tím myslíš?”

Ta slova, co ze mě vyšla, byla reakce na tu předchozí hlášku. Vědomí mi na pár sekund odplulo.

Zatímco se na mě chladně a upřeně dívala, začala říkat: „Když jsem teď došla takhle daleko, není žádná jiná volba. I když jelikož je tahle věc schopná porodit dítě, cesta ke sňatku je stále otevřená.”

Vyschlo mi v ústech. Zorné pole mi zakrývala temnota. Bylo to, jako kdybych byl v černé mlze.

„.........”

Co to bylo, někdo křičel. Byl jsem to já. To já jsem křičel. Ne, jen jsem to svým způsobem řekl? To snad ne, řekl jsem to vážně? Já. Ale ta slova ze mě nevyšla. Jen jsem otvíral a zavíral ústa.

„Tato mladá žena se provdá za šlechtice z Kardinálovy frakce. Bez ohledu na to, kolikrát je rozvedená, není s tím žádný problém.”

Člověk, co nedokáže vykonat ani vlastní úmysly. Za koho ji nutíš se provdat. Nazvat svou dceru „tahle věc”. Chovat se k ní jako k věci.

„Tohle zdravé tělo je skryté požehnání.”

Ještě nikdy jsem neslyšel zvuk, jak někomu praskla žilka. To by nemělo být slyšet. Akorát se to ze srandy říkalo. Kdykoli se Eris naštvala, možná existovalo něco jako slyšiny. Obvykle jsem poté omdlel, takže si vážně na nic nepamatuju.

Dneska pro mě bylo poprvé, kdy jsem slyšel, jak mi praskla žilka.

Část 4

Než jsem se nadál, uprostřed toho večera jsem kráčel, zatímco jsem Zenith táhl za paži. Nepamatoval jsem si nic, co jsem poté řekl. Akorát si vzpomínám, že jsem nahlas křičel. Ale co jsem to křičel, to bylo celkem mlhavé. Nebylo pochyb o tom, že ze mě vyletěly nadávky, co jsem obyčejně nikdy neříkal.

Pamatoval jsem si, že se Claire rozšířily oči. Pamatoval jsem si, že po nás služebné nakukovaly s tázavými výrazy. Pamatoval jsem si, že jsem prohlásil, že odcházím. Vzal jsem Zenith za ruku a zatímco Claire vstala, bez obalu řekla: „Nečekám, že by už Zenith kdy byla příčetná.”

Ta slova mi vlila olej do srdce, ztratil jsem se ve své zuřivosti a použil jsem magii rukou, co jsem měl sevřenou v pěst. Pamatoval jsem si to. Pak mě do reality vtáhl Aishin hlas s „do toho, brácho!” Poté Claire zavolala stráže a já je odkopl jako letáčky. Zpřetrhal jsem s rodem Latreia svá pouta a vyběhl jsem tak z jejich domu.

„Fuu~~..........”

Než jsem se nadál, už jsme se dostali k hranicím svaté čtvrti. Kvůli mému záchvatu hněvu se mi točila hlava. Když jsem si na to vzpomněl, podráždilo mě to. Nikdy mě nenapadlo, že zaslechnu tak nechutná slova.

Ach, kruci. Co to má být, zdravé tělo je skryté požehnání. Neměl jsem sem chodit, nechtěl jsem slyšet taková slova.

Co to bylo? Ta sebestředná baba. Ne, samozřejmě, bylo v pořádku ignorovat první pozdravení. No, i když vám někdo neznámý najednou řekne babičko, můžete se od nich kvůli jeho počínání prostě odtáhnout. Chápal jsem, že nadnesla Nornina snoubence. Dokonce i ve svém minulém životě jsem slyšel, že to u význačných rodin takhle chodilo. Jednali v souladu s touto logikou. Jo, chápal jsem to.

Ale na Zenith mi nesáhnete!

Ztratila paměť a dokonce ani řádně sama nedokáže žít. Proč by někdo vůbec uvažoval, že by z ní v jejím stavu udělali nevěstu! A navíc že měla zdravé tělo? Když se uváží menstruace, že je schopná porodit, je skryté požehnání? O provdanou Zenith se budou ve dne starat a v noci ji obejme její manžel? Věděl jsem, jak se tomuhle říkalo. Hadrová panenka.

A co když otěhotní? Zvládne to? Uváží, že by to zvládla? A i kdyby porodila, co její vlastní úmysly? Co moje pocity? Co myslíš, že se stane s dětmi, co po sobě zanechá? Co víš o něčí matce! Co víš o vlastní dceři! A podstatně, co to je s tímhle využitím! Prostředky léčby? Stroj na rodění dětí?

Nedělej si srandu! Vrátila se sem poprvé po dlouhé době! Co to, Claire! Ale stejně bude krémakarí!

„Fuu.......”

To poslední podivné slovo, co ze mě vyšlo, mě konečně trochu zklidnilo.

V žaludku mi kručelo. Správně, měl jsem hlad. Od poledne jsem nic nejedl. Chtěl jsem si dát cokoli kromě karí.

„B-brácho...”

Když na mě zavolali, otočil jsem se. Aisha se ošívala. Tvářila se ustaraně a uvažovala co říct.

„Aisho.”

Okamžitě jsem k ní v tichosti natáhl ruku a objal jsem ji. Nevzpírala se mi, nebo spíš se mi naprosto přitulila do náruče.

Chápal jsem, proč Aisha nebo Norn a dokonce i Lilia mluvily tak mlhavě. Správně. Ohledně takového bolestného setkání. Nevěděl jsem, co ta osoba řekla Aishe nebo Norn, když vyrůstaly. Ale nepochybně to byla nepříjemná zkušenost.

„Promiň, že jsem tě vzal s sebou.”

„Ne. To nic. Ale nedokázali jsme si vytvořit kone...”

Konev?

Konec?

Konečnou?

Konexe. Ach, správně. Přemýšlel jsem, že bych si vypůjčil pomoc od Latreiů, abych vytvořil žoldnéřskou skupinu.

„No, to nevadí, nechci si vypůjčit takovou pomoc.”

Udělám si jiné konexe. Zeptám se Cliffa, aby zkusil zjistit, jestli se dá vytvořit důvěra s jeho dědou... Možná nebyl dobrý nápad žádat od tak vlivného člověka jako Cliff něco takového... no, to je jedno. Pokud to nevyjde, prostě budeme muset pokročit bez konexí. Ovšem dneska jsem byl unavený. Vraťme se a odpočiňme si...

Ale i když se vrátím, neměli jsme kde zůstat.

Pokud bych se zrovna teď rozhodl ubytovat ve čtvrti dobrodruhů, než se tam dostaneme, bude pozdě. Zenith tam také bude muset nějak dojít... Dobrá, pojďme znovu přespat v Cliffově domě. Zatímco jsem si myslel tohle, otočil jsem se ke Cliffovu domu.
-------------------------------------------------


~ Ta xj**kof*hw/o&klfas% baba! Docela Rudea respektuju, že vypěnil až tak pozdě. Já na jeho místě bych se neudržela už dávno... ~

~ Příště bude o tom, jak to dopadlo (anebo nedopadlo) s těmi konexemi s Cliffovou stranou. ~

<Předchozí>...<Následující>