Kapitola 201

Kapitola 201 – Zanobovo odhodlání

Část 1

Magická univerzita v Sharie, výzkumná budova. Zanobova laboratoř. Kolem stolu bylo v kroužku šest osob. Zanoba, Cliff a já jsme seděli; Elinalize, Julie a Ginger stály, jako kdyby nás chtěly obklíčit. Elinalize držela své dítě, takže bylo přítomno vlastně 7 lidí.

Zanoba vypadal velmi utrápeně a Cliff rozzlobeně. Julie se také tvářila ztrápeně a Ginger vypadala, že co nevidět propukne v pláč. Dokonce i Elinalize vypadala ohromeně. Ve vzduchu se vznášela nešťastná atmosféra.

„Zanobo, uklidni se, můžeš začít znovu od začátku, tentokrát podrobně?”

„...Dobře.”

Zanoba byl bezvýrazný, což bylo děsivé, protože obvykle měl na tváři úsměv. Bylo to, jako kdyby byl naprosto jiný člověk.

„Dneska ráno jeden voják ze Shirone doručil mé maličkosti dopis.”

Už nám ten dopis ukázal a já ho teď měl v ruce. Znovu jsem ho vytáhl, abych si ho přečetl. Obálka byla zapečetěná královskou pečetí z Shirone a Paxovým podpisem. A uvnitř byly tři dopisy.

V prvním byly podrobnosti ohledně politické vřavy v království Shirone za poslední půl rok. Bylo to o tom, jak sedmý princ Pax, kterého vyslali na studia do království Dračího krále, získal jejich podporu a vrátil se do království Shirone. Pak podnítil převrat, zavraždil shironského krále a také zbytek královské rodiny a stal se novým králem království Shirone. Zdálo se, že obsah Paxe akorát vychvaloval.

V druhém dopise se psalo o tom, co se stalo po převratu. Hlavně to bylo o tom, jak většina ministrů a generálů byla nahrazena nebo utekla z Shirone. Jak se populace v Shirone snížila, i jejich efektivní bojová síla upadala. Jakmile si to uvědomí země na Severu, s největší pravděpodobností toho využijí a zaútočí. Protože Shirone chyběla síla nezbytná k vlastní obraně, vymysleli plán, že povolají zpět miko Zanobu, aby bránil svůj rodný národ. Ten dopis byl psán v tónu „politická změna byla nezbytná, takže Pax neudělal nic špatného”.

Třetí dopis byl oficiální dopis k povolání Zanoby. Bylo v tom zahrnuté zrušení rozkazu předešlého krále a rozkaz vrátit se domů. Dokonce na tom byla obtisknutá pečeť shironského krále, vypadalo to velmi oficiálně.

Ty tři dopisy v podstatě byly „Historka o Paxově hrdinství”, „Výmluva” a „Verbování”.

Převrat vedl k úpadku jejich bojové síly. Bylo třeba posil, aby zarazili útoky nepřátel. Znělo to jako hromada výmluv, ale tak nějak to dávalo smysl. Otázkou samozřejmě zůstalo, jak byl Zanoba užitečný v boji. Ale Zanoba byl v Shirone celkem slavný, takže i jen jeho povolání by mělo alespoň pomoci s morálkou jednotek.

Ale s přihlédnutím k tomu, že měli podporu Království Dračího krále, proč nenechat národní obranu na nich? Neznal jsem tamější situaci, takže možná byly nějaké důvody, proč to nebylo možné. Žádné spojenectví nebylo vytesané do kamene. Pokud se ten dopis nezmínil o ochraně z Království Dračího krále, pak to pravděpodobně nebylo možné.

Pax a Zanoba měli společnou historii. Před osmi lety jsem se Zanobovou pomocí zničil Paxovy intriky. V důsledku čehož poslali Paxe studovat do Království Dračího krále a Zanobu poslali ke studiu do Ranojského království. Pokud Pax vůči Zanobovi stále choval zášť, nenechá ho být jen tak. Takže možná že toto verbování byla ve skutečnosti past na Zanobu.

No, když tohle pominu. Problém teď byl v tom, co dělat? Co si Zanoba vybere?

„Takže co budeš v téhle situaci dělat?”

„Budu se držet rozkazu vrátit se do Shirone a přidat se k boji.”

Tady tkvěl problém. Ať už šlo o Cliffa nebo Ginger, nikdo s tím nesouhlasil. Dokázali by pochopit, kdyby se Zanoba chtěl vrátit, aby pomstil předešlého krále. Také by dokázali pochopit, kdyby se Zanoba rozhodl ten rozkaz neuposlechnout.

Ale Zanoba neudělal ani jedno. I když to byla očividně past, podřídí se tomu. Paxovi. Uchvatiteli.

„Nemáš důvod jít.”

To řekl Cliff. Myslel si, že je vysoká šance, že to je past. Nebo spíš se už rozhodl, že to je past.

„Chceš to zkusit, ale tohle je očividně past usilující o tvůj život.”

„Hm.”

„Při převratu je nejjasnější vyhladit celou královskou rodinu, aby se člověk vyhnul problémům s dědičnou linií.”

Samotného Cliffa ovlivnily politické boje probíhající v Království svatého Milise. Pokud jeho otec papež prohraje, bude jeho život v ohrožení. Vyhladit nepřítele vyvražděním celého jeho klanu. Bylo to jenom přirozené.

„A i kdyby byl ten nepřátelský útok skutečný, co dobrého uděláš sám za sebe?”

„Hm... Možná ne moc. Nicméně jsem přece jenom miko.”

„A co?”

Frustrovaný Cliff hlasitě praštil do stolu. Zanoba si toho nevšímal.

„I když nepřítele odrazíš, uvážil jsi, co si Pax naplánoval pro tebe?”

Cliff věděl, proč Zanobu poslali ze země. Kdy mu to bylo řečeno? Pravděpodobně tehdy když jsem mu říkal, jak jsem se se Zanobou poprvé setkal. A proto věděl, co byl Pax za člověka. Možná byl jeho názor předpojatý, ale dokázal jsem ocenit, proč byl tak pevně proti.

„Až s tebou skončí, pravděpodobně se tě zbaví!”

A proto říkal tohle. Ale já jsem v tomto případě s Cliffem souhlasil.

Za předpokladu, že válka je vážně na obzoru, protože ostatní země zahájily invazi. Za předpokladu, že Pax vážně chtěl Zanobovu moc. Za předpokladu, že když se Zanoba vrátí do Shirone a použije svou moc mika, že to vyřeší krizi.

A pak co? Co byl Zanoba jako člen královské rodiny a třetí princ pro Paxe?

Když nepřátelé útočí, Zanoba měl hodnotu. Dokonce se může považovat za zachránce národa. Možná začne být dokonce vážně oblíbený mezi vojáky, co zachrání. Co si Pax bude myslet o takovém člověku, kterému v žilách koluje stejná královská krev? Bezpochyby pro něj bude překážkou. Potenciální hrozba vůči jeho postavení a přežití.

Když to Pax uváží, co udělá? To bylo očividné.

„Zanobo, taky si to myslím.”

„...Je to vysoce pravděpodobné.”

Když jsem se přidal ke Cliffově názoru, Zanoba vážně přikývl. Měl by dobře vědět, že Pax vůči němu stále cítí zášť a možná se ho pokusí připravit o život.

„Ale musím jít.”

I když s námi Zanoba souhlasil, stejně si myslel, že musí jít. Proč? Vůbec to nechápu.

„...Proč?”

„Protože to je oficiální rozkaz království,” odpověděl Zanoba.

Pravda, na papíře byla královská pečeť. Zapomeň na rozkaz předchozího krále, okamžitě pusť školu a vrať se domů – takový to byl rozkaz.

„Ale ten rozkaz vzešel od Paxe, ne? Král se změnil. Není třeba, aby ses podvoloval?”

„Mistře, pokud by všichni neuposlechli rozkaz jen proto, že se král změnil, pak země nedokáže přežít.”

„I když řekneš tohle, nestal se králem řádnými prostředky... copak není jen uchvatitel?”

„Bez ohledu na to, jak to udělal, nic to nemění na tom, že je Pax králem.”

Vážně? Jo, během mého předešlého života se tohle stalo v mnoha zemích... Co by ministři země v takové situaci udělali... Budou dál pracovat dokonce i pod uchvatitelem...

„Zanobo, vážně chceš pro Paxe pracovat?”

„Tak to není.”

Zanoba pomalu potřásl hlavou. Nebylo nic, co bychom mohli udělat. Zanoba odmítal poslouchat bez ohledu na to, co jsme říkali. Když jsem si to uvědomil, frustrovalo mě to.

„T-tak proč?”

Bezděky jsem zvedl hlas.

„I když víš, že tě zabije, a i když nemáš v plánu jej následovat. Potom není důvod, abys tam šel. Proč jsi tak tvrdohlavý?”

Nebo se bál důsledků? Pokud Zanoba odmítne přímý rozkaz, království Shirone by mohlo provést odvetný úder. Ale tady jsme v království Ranoa. Bude trvat aspoň půl roku, než sem z Shirone přikvačí.

Pokud požádám Ariel o laskavost, měl by být v bezpečí jako uprchlík v Asurském království. Kvůli převratu v království Shirone by odešel do exilu do Asurského království, aby unikl nebezpečí. Ale nevím, jestli by ta výmluva s exilem zabrala...

„Můj důvod?”

Zanoba se kvůli mému zmatku zasmál. Byl to jiný smích než jeho obvyklý přirozený smích. Byl to nucený smích.

„Mistře, jsi si vědom, že jsem pro království Shirone přítěž.”

„Vlastně ne, když jsi miko?”

„Ano, ale jsem miko, co zavraždil královskou krev kvůli nedostatku sebeovládání.”

Jak jsem to zaslechl, najednou jsem si vybavil Zanobovu přezdívku v království Shirone. „Princ trhající hlavy”. Utrhl hlavu novorozenci princovy choti – jeho vlastního bratra. Byl šílený princ.

Nebylo třeba to ani říkat. Bezdůvodně zabít vlastního příbuzného, dokonce ani člen královské rodiny nedokáže uniknout bez trestu. Ale Zanobu kvůli tomu nijak nepotrestali, i když jeho matku vyhnali ze země.

„Bylo mi odpuštěno, protože jsem miko. Protože věřili, že jednoho dne budu k užitku.”

Trochu otřesený Cliff se nervózně podíval mým směrem. Možná že o tomhle ještě neslyšel.

„Potom jsem utrhl hlavu dokonce i své vlastní manželce, což uspíšilo občanskou válku.”

Zanoba byl jednou ženatý. Byla to politická království svatba a během jejich svatební noci jí utrhl hlavu. Tohle v království způsobilo krizi.

„I když řekla něco neodpustitelného, co jí nikdy nemám v plánu odpustit, nebylo by nic absurdního, kdyby mě potrestali za ten výsledný konflikt.”

Jak to Zanoba řekl, podíval se na mě. „Ale nepotrestali mě.”

Pak si povzdechl a věcně pokračoval: „Mistře, víš, proč mě království nechalo naživu?”

„...”

Neměl jsem odpověď.

Zanoba pokračoval: „Potom jsem se setkal s tebou, mistře, a toto mé problematické já vykopli ze země. Tehdy by bylo dokonale rozumné mě odsoudit k smrti, ale jen mě poslali do zahraničí. Neposlali mě jen do exilu, ale místo toho mě poslali do Sharie. Království dokonce utrácelo velké částky za mé každodenní výdaje. Proč si myslíš, že to dělali?”

Věděl jsem, kam tím Zanoba mířil. Chápal jsem, proč království nechalo Zanobu naživu.

„Abych v okamžiku krize mohl království zachránit.”

Na tyto Zanobovy silné důvody jsem neměl odpověď. Dokonce i Cliff mohl jenom zírat. Jenom Ginger vypadala chápavě, bolestně.

„Bojovat za mé království je mou povinností. Kvůli tomu mě nechali naživu. Kvůli tomuto důvodu mi národ odpustil mé přestupky. A proto musím jít. Jinak pokud budu čekat, až na království zaútočí, bude příliš pozdě. Nebo spíš nepřítel už možná útočí. A proto si musím pospíšit.”

Měl pravdu. Jako odplatu za to, že jej vychovali a nechali žít, to musí království splatit. Dluh se musel vyrovnat, to bylo jenom přirozené.

Možná si myslel, že měl jít zpět během Paxova převratu. Ale minulost je minulost. Kdyby teď začal s další vzpourou, akorát by to dál oslabilo bojovou sílu národa a království Shirone by možná vážně čelilo zkáze. A proto Paxe poslechne a stane se ochráncem království Shirone.

Chápal jsem to. Ale Zanobo. Tohle se ti nepodobalo.

Nebyl jsi víc svobodný, sobecký člověk? Neměl bys říkat: „Tohle se mnou nemá co dělat. Radši se podívej na tuhle figurínu! Podívej se na ty dokonalé detaily!” Copak nejsi takový charakter?

...Ale to jsem nemohl říct. Nebylo to správně. Upřímně jsem chtěl Zanobovi říct: „Tohle můžeš nechat být.” Ale nebylo to správné.

„...Zabijí tě.”

Mohl jsem říct jenom tohle.

Zanoba odpověděl: „Pokud mě rodná země chce mrtvého, pak mohu jedině zemřít.”

Odpověděl odhodlaně. Možná že kdybyste se zeptali válečníků z minulosti, vojáků staré japonské armády, možná by odpověděli stejně. Ale musel jsem ho zastavit. Nechtěl jsem, aby Zanoba zemřel.

Ale nemohl jsem být jen přímočarý a odmítnout ho. Protože Zanoba zrovna teď se díval přímo na mě. Nebo jsem se možná změnil. Neměl jsem co říct. Nevěděl jsem, co říct.

„Mistře, Cliffe, prosím, nedívejte se takhle.”

Zanoba nám věnoval šťastný úsměv. Svůj obvyklý úsměv.

„Když jsem byl v Shirone, nikdy jsem neměl na mysli povinnost. Ale poté, co jsem se s vámi setkal, co jsem se setkal s Nanahoshi a co jsem tu žil, jsem o hodně věcech přemýšlel. O tom, jaký je můj smysl v životě...”

A takhle se dopracoval k závěru „ochránit rodnou zemi”? Jak si spojil ten čas, co jsme spolu strávili, s ochrannou rodné země? Vůbec jsem to nechápal.

„Ha, to možná znělo domýšlivě, dokonce ani já vážně nevím, jak k tomu došlo! Hahaha!”

Zanoba se smál, ale já to nedokázal. Nechtěl jsem se dohadovat ohledně jeho závěru. Ať už to bylo správné nebo špatné, rozhodnout se mohl jedině on.

Já mohl akorát jeho volbu respektovat. To akorát, že co se kvůli té volbě stane, totiž pokud Zanoba zemře... nechci, aby k tomu došlo.

Zanoba byl můj drahý přítel. Když tak o tom přemýšlím, vždycky mi stál po boku. To on mi v Shirone přispěchal na pomoc. Když jsem přišel na univerzitu a kdybych se s ním nesetkal, možná bych neměl přátele, co teď mám.

Setkání s Riniou a Pursenou, k tomu došlo kvůli Zanobově figurínám. Bez Zanoby bych s Cliffem možná nevycházel tak jako teď. Když jsme šli spolu na Magický kontinent, bez pomoci zadržel Atofin útok. A dokonce i Magické brnění, bez něj by bylo nemožné ho vyrobit. Když tak teď o tom přemýšlím, vždycky mi přišel na pomoc. Navíc když jsme spolu vyráběli figuríny, všechno to jsou šťastné okamžiky.

Vážně jsem šťastný. Vždycky mě stavěl do výšin, ať jsem dělal, co chtěl, vždycky mě zahrnoval chválou. Jen to, že jsem s ním, je utěšující. Možná že ostatní to berou jinak, ale pro mě to bylo bezpochyby velmi utěšující.

A deníku mého budoucího já to byl on, co stál po mém boku až do konce. Prostě jsem nedokázal jen tak stát a sledovat, jak Zanoba napochoduje k vlastní smrti. Rudeus Greyrat nemůže dopustit, aby Zanoba Shirone zemřel.

...Ach? Počkat. Deník budoucího já?

Najednou jsem si něco uvědomil.

„Zanobo.”

„Copak, mistře?”

Jako kdyby to bylo přirozené, řekl jsem: „Taky půjdu.”

To, jak Zanoba zareagoval, ta směsice starosti a radosti na jeho tváři, ve mně zanechalo silný dojem.

Část 2

Po té promluvě jsem zamířil k Orstedově příbytku. Tam jsem den strávil přemýšlením o situaci.

Zaprvé, Zanobu povolali do rodné země. K tomu v deníku nikdy nedošlo. Zanoba byl vždycky v Sharii. Ne? Nevěděl jsem to jistě, ale podle deníku byl neustále po mém boku. V deníku se nikdy nepsalo o žádném verbování. Možná že Paxův převrat selhal? Ne, spíš k tomu převratu nikdy nedošlo. Každopádně se to od deníku liší. V tom případě možná... měl Hitogami zase něco za lubem.

Když teď o tom přemýšlím, za poslední rok a půl jsem ještě neviděl, aby se 3 Hitogamiho apoštolové objevili společně. Pokud by byl Pax apoštol, pak je rozumné očekávat, že během celé té doby pracoval v zákulisí. Orsted řekl, abych počkal na příležitost. Možná že tohle byla ta příležitost, o které mluvil.

Hm, to je ono. Nemělo by to být špatně. Trénoval jsem přesně na tento okamžik. Abych pomohl Zanobovi.

„Orstede!”

Orsted byl stejný jako vždycky, zaneprázdněný psaním něčeho u kvalitního stolu.

„Ach, Rudee, copak?”

Vysvětlil jsem Orstedovi situaci, vypadal děsivě jako obvykle. Že Zanoba dostal rozkaz k návratu do vlasti, k čemuž v deníku nedošlo.

„Není to Hitogamiho konání?”

„...”

Řekl jsem to s plným sebevědomím, ale Orsted na mě akorát zíral s děsivou tváří. Ech? Divné. Udělal jsem chybu.

„Podle historie, které jsem si vědom, bude království Shirone za třicet let zničeno kvůli převratu Paxa Shirone.”

Orsted, co vypadal strašlivě děsivě, odpověděl mé utrápené maličkosti. Počkat, ne, vypadal děsivěji než obvykle...

„...Za třicet let?”

„Správně.”

Orsted mi vysvětlil, co se mělo stát. Původní historii. Jinými slovy když nikdy nedošlo k Metastázové události a když jsem se nikdy nezapletl do království Shirone.

V té historii Pax využil otrokářského trhu v království, aby si získal spojence a finance. Zajal rukojmí, aby zneutralizoval své nepřátele. A nakonec zahájil převrat. Ten byl úspěšný a Pax se stal králem.

Ale v té době už Pax pozbyl svou motivaci a vyhořel.

Když se stal králem a získal naprostou svobodu, Pax začal zpochybňovat svůj královský titul. Sestoupil z trůnu a navrhl republiku. A tak se zrodila Shironská republika.

Shironská republika zahájila svůj vzestup k mocnému národu. Podařilo se jí spolknout zhruba půlku nynější zóny sporů. A tak se Shironská republika stala čtvrtou světovou velmocí a také Hitogamiho překážkou.

„Hitogami to nenávidí, a tak tě zmanipuloval, abys zamířil do království Shirone, a použil tě, aby Paxe vyhnali z království Shirone. Ale...”

Protože jsem se držel Hitogamiho rady, situace v království Shirone se změnila. Ze země poslali Paxe i Zanobu a příčina Paxova královského titulu zmizela. A Shironská republika se nezrodila.

„Pokud se Pax stane králem, povede to ke zrodu republiky.”

Orsted vyhlížel komplikovaně. Jinými slovy to byl přesný opak toho, co si Hitogami přál.

„Tentokrát s podporou království Dračího krále možná nenavrhne zformování republiky?”

„Ne, to se nezmění. Už jsem takové situace dřív viděl. Pax to nakonec vždycky navrhl.”

Bez ohledu na historii, pokud se Pax stane králem, navrhne republiku a z království Shirone se stane Shironská republika. Tak trochu jako Arielina situace. Závěr je určený osudem. Pokud je králem, zbytek je vytesán do kamene.

„Hm? Co Pax v budoucím deníku?”

„Možná že Pax nezačal s převratem, jak Hitogami původně zamýšlel, a království Shirone zůstalo malým národem.”

Jinými slovy. Minulá časová přímka: Pax zahájí převrat, stane se králem, nechá zrodit republiku. Deníková časová přímka: Kvůli Hitogamiho manipulaci Pax přijde o svůj titul krále a republika se nevydaří. Nynější časová přímka: Pax zahájí převrat, stane se králem a s největší pravděpodobností nechá zrodit republiku. Bylo to něco takového?

Jinými slovy tentokrát Hitogami naschvál měnil scénář do původní podoby.

„Proč by to dělal?”

„Je to past.”

Orstedova slova přidala do celé situace další vrstvu mlhy.

„Možná že Hitogami je ochoten vyměnit návrat k původní situaci za to, že tě zabije.”

Jako v mahjongu, kdy rozbijete vlastní ruku, abyste zničili tu protivníkovu. Něco takového?

„A tak pokud půjdeš, Hitogami bude mít s největší pravděpodobností připravenou past, co tě dozajista zabije.”

„Mohl bys být jeho cílem ty, Orstede?”

„To je také možnost, ale Zanoba Shirone je tvůj přítel, takže je návnada.”

„...”

Pax povolal Zanobu domů. Více méně se potvrdilo, že to je past, ale Zanoba byl stejně odhodlaný jít. Ačkoli by Hitogami neměl být schopen předvídat, jestli půjdu nebo ne, pravděpodobně tu návnadu spolknu, pokud bude vysoká šance, že Zanoba zemře. Hitogami mě vážně dobře zná. ...Hitogami byl tentokrát celkem chytrý.

„Zanoba vyrábí tvoje vybavení. I když do Shirone nepůjdeš, Hitogami si pravděpodobně myslí, že když se ho zbaví, pomůže mu to vyrovnat skóre.”

Dvě mouchy jednou ranou. Pokud půjdu, postará se o oba. Pokud ne, bude stačit jeden.

„Šance, že je Zanoba apoštol?”

„V tomto scénáři je to nepravděpodobné. V historii království Shirone je více méně nikdo.”

Ticho, ty! Pro mě je velmi důležitý! Zrovna teď jsem kvůli němu připravený ochotně spolknout návnadu.

„Tak co budeme dělat?”

„Přesně jako dřív mu rovnou znič plány.”

„...Ach, správně.”

Pokud by Orsted šel s námi, mělo by to být snadné. Stejně jako co se stalo s Ariel.

Nezáleželo na tom, jestli to byla past. I kdyby mě to tam táhlo jako můru k plameni, vždycky můžu prostě říct: „Prosím, pane.” A jako světlo na mořském ďasovi mi může přispěchat na pomoc a snadno skolit nepřátele.

Poslední dobou mi říkali [Dračí podřízený] nebo [Dračí dráp], ale ve skutečnosti jsem [Dračí lucerna].

„Ale také je možné, že do toho Hitogami není zapletený.”

„...Vysvětli?”

„Protože se to mělo stát.”

Ach. Tohle se mělo stát.

„To, o čem jsme do teď mluvili, jsou po pravdě jenom pouhé odhady. V deníku se nikdy nezmínilo, co se v této době stalo. Možná že Zanoba Shirone šel domů a vrátil se v pořádku.”

Stalo se to i bez Hitogamiho zásahu. Zanobu povolali do království Shirone, odvedl svou práci a v bezpečí se vrátil domů. Bylo... tohle... možné?

„...Hm.”

„Zanoba v deníku měl na hlavu vypsanou odměnu z Milisu. Když to uvážím, Shirone mu pravděpodobně zakázalo se vrátit. Nebo možná že sám Zanoba ten rozkaz odmítl nebo se ho Ginger zbavila...”

To dávalo smysl. Když se uklidním a popřemýšlím o tom, situace v deníku je už jiná než teď. I kdyby Pax v budoucím deníku uspěl ve svém převratu, Zanoba už měl na hlavu vypsanou odměnu. Ignorovat existenci člověka hledaného Královstvím svatého Milise také dávalo smysl. Království svatého Milise mělo nájemní rytíře. Pokud by se Zanoba vrátil, ti rytíři by Shirone pravděpodobně považovali za nepřátelský stát. Ty možnosti byly v podstatě nekonečné.

„Ale copak mě už Hitogami nepoužil, aby změnil historii království Shirone? I v téhle situaci se z Shirone stane republika?”

„Chce to změnit, ale nepodařilo se mu to. Ta možnost tu existuje. Tvůj osud je možná silný, ale dokonce ani ty nejsi dost silný, abys změnil všechno.”

Ach, dokonce ani já nemůžu měnit historii, jak se mi zachce.

„Ach...”

Zrovna teď si Orsted něco uvědomil. Zaujal svou přemýšlecí pózu, s rukou pod bradou.

„C-copak?”

„Počkat... Pax byl předtím v Království dračího krále, správně?”

„Ano.”

„V tom případě je vysoká možnost, že ten převrat vedl tamější král.”

„Ach, správně.”

Ach, tak to je. Pax byl v Království dračího krále. Jinými slovy existovala možnost, že tam Paxe zmanipuloval jiný apoštol. A tak existuje možnost, že Pax nebyl apoštol. Nebo spíš byl apoštolem někdo jiný v Království dračího krále. Tento člověk byl skutečná osoba, co to tentokrát manipulovala ze zákulisí.

„Dobrá, vypravím se do Království dračího krále a poohlédnu se tam po apoštolech.”

Ech? Ty nepůjdeš se mnou?

„A-ale pokud je království Shirone vážně Hitogamiho past... co mám potom dělat?”

„...Pokud se bojíš, nechoď.”

Jinými slovy nechat tentokrát Zanobu zemřít? No, jak Orsted zmínil, možná Zanobu nepožádají, aby udělal něco důležitého. Orsted slíbil, že ochrání mou rodinu. I když byl Zanoba můj drahý přítel, nebyla to rodina.

Ach, tak bych ho měl prostě vzít do rodiny. Požádat jednoho člena mé rodiny, aby se za něj provdal... Počkat, ne, to není správné. Pokud by to byl Zanoba, nevadilo by mi zanechat v jeho péči jednu svou sestru, ale nebylo to správné.

„Zanoba mi pomohl. V deníku mi vždycky pomáhal, až do konce.”

„...”

„Nenechám ho umřít.”

Otázkou je, budu já sám stačit, abych Zanobovi pomohl? Ne, nemusím jít sám. Koho můžu poslat, aby Zanobovi pomohl? Eris měla kontakty se Svatou zemí mečů, znala nějaké Světce meče. Možná bych mohl Zanobovi zařídit armádu osobních strážců nebo tak něco. Ne, nemůžu dopustit, aby se cizí lidé dozvěděli o magických teleportačních kruzích. Moje žoldácká armáda ještě není připravená mobilizovat...

„Tak ty jdi do Shirone, já do Království dračího krále a zničíme Hitogamiho plány. To je celé.”

„Dobře.”

Když o tom přemýšlím, existuje spoustu různých možností. Rozhodně musíme hledat vodítka a prošetřit to.

„Hele, zapomněl jsem něco zmínit. Až vyrazíš do Shirone, slib mi jednu věc.”

„Hm.”

Slib? Určitě mi nezemři, něco takového? Kdyby to řekl, možná bych znervózněl...

„Nezabij Paxe Shirone, i kdyby to byl apoštol.”

„...Ech?”

„Nezabij Paxe Shirone.”

To je to tak důležité? Že mi to musíš říct dvakrát? Ach, ne, to proto, že jsem poprvé nezareagoval.

Nezabij Paxe... Proč... Ach, chápu to. Protože pokud by byl Pax mrtvý, z Shirone se nestane republika. OK BOSS. I kdyby nás Pax považoval za nepřítele, dám mu předem vědět, že ho nezabiju.

„Dobře.”

Ale obtížnost se zvýšila. Kdyby nás chtěl Pax zabít, my ho zabít nemůžeme. V tom případě... se můžu akorát snažit nenechat se zabít. A přivést Zanobu zpět se mnou.

Ech? Hele, co musí Zanoba udělat, než se vrátí do Sharie? Co Zanoba chtěl? Národní obranu? Tak jak daleko musel zajít, než bude spokojený? No, to je jedno. Kolem a kolem tam nejdřív půjdu a až nastane příležitost, pokusím se ho přemluvit.

„Moc děkuju, Orstede.”

„Není třeba mi děkovat.”

Hluboce jsem se Orstedovi poklonil a odešel jsem z kanceláře.

Část 3

Ale Hitogamiho past. Zanoba si nijak nestěžoval, že s ním půjdu. Ale kdybych mu řekl, že to je past, možná by to zvážil.

A pokud by to zvážil? Za předpokladu, že by odmítl, měl bych mu to říct? Aby mě Hitogami zabil, nastražil past s pomocí království Shirone. Použil tě jako návnadu, aby mě zabil. Proto bys neměl chodit, atd...

Ne, to nepůjde. Prostě řekne: „I když to je takhle, musím jít.”

V tom případě... prozatím zůstanu zticha.

Možná mě Zanoba tentokrát nakonec začne nenávidět.
-------------------------------------------------

~ Načínáme 20. knihu. ~

~ Kdyby si deník psal podrobněji a ne jednou za pár měsíců, byl by z toho moudřejší... Anebo by celý budoucí deník měl ignorovat. Takhle se akorát zbytečně stresuje... ~

<Předchozí>...<Následující>