Kapitola 200

Kapitola 200 – Další bitva

Část 1

Čvrlikání ptáků, co znělo úplně jako vrabci, jak jsem to slyšel, otevřel jsem oči.

„Hm... to už je ráno?”

Co nejvíc jsem se protáhl, až mi luplo v zádech, pak jsem si zívl a vstal.

„Fuu...”

Podíval jsem se vedle sebe, byla to dívka, jejíž modré vlasy zářily ve světle ranního slunce. Byla to Roxy. Nebo bych měl říct Bůh.

A trochu dál vedle ní leželo modrovlasé dítě. Dítě bohyně a člověka, Perseus. Nebo spíš to byla moje dcera Lara.

A vedle ní. Pod postelí stočený do stříbrného klubíčka. Tam byla Posvátná zvířeckost, Leo. Teď byl oficiálně uznaný a Zvířecí rasa ho sem přeložila kvůli jisté záležitosti. Měl jsem tušení, že se jim brzy budu muset ukázat. Možná se dalo říct, že pohled na Riniu a Pursenu, jak takhle podlézají, byla jen maličkost.

Nicméně když si pomyslím, že Lara má nesmírné štěstí... Lara byla spasitel. Bylo to tak šokující, i když už jsem to do určité míry předvídal.

Ale na tomto dítěti bylo něco zvláštního. Jedna má část cítila extázi, ale to nebudu projevovat zase až tak moc. Neboť takové chování bylo to samé, jako dát dětem nálepky lepší a horší.

„Hm~... Ach, dobré ráno, Rudi...”

Roxy se vzbudila. Zatímco si mnula svoje ospalé oči, zvedla se. Ve slunečním světle se ukazovala její hruď, co se kvůli těhotenství zvětšila. Politováníhodné bylo, že pokud se na ni člověk díval zlýma očima, pukly by mu. Ach, ale moje oči přitahovalo to zlo v těch místech. Ach bože. Prosím, pomoz této ubohé duši.

„Ale? Proč je Lara...? Rudi, to ty jsi ji sem přinesl?”

Roxy se s ospalýma očima podívala na mě a na svoji dceru vedle sebe. Naklonila hlavu ke straně a jemně se probírala Lařinými hedvábnými vlásky.

„Nevzpomínáš si, že včera jsi ji sama přinesla?”

„...Ale!”

Včera po naší spalující noci jsme usnuli, když Lara, co obvykle v noci nepláče, začala najednou brečet. Roxy odešla z ložnice s ospalou tváří a velmi nestabilní chůzí, přinesla Laru do ložnice, vyměnila jí plínku, nakojila ji a když Laru ukolébala ukolébavkou ke spánku, také se uložila. Co se týkalo Lea, samozřejmě Laru následoval do ložnice... No, nevadilo, dokonce ani když si na to nevzpomínala.

„...Zív~~”

Se stále ospalou tváří si Roxy jednou zívla.

„Jdu na svoje obvyklé ranní cvičení.”

„Aha. Tak já budu s Larou ještě chvilku spát, když jsou dneska prázdniny.”

Jak to Roxy řekla, bum, znovu spadla do postele.

„Ano, dobrou noc.”

„Dobrou noc.”

V mžiku jsem slyšel, jak Roxy oddechuje, a pak jsem odešel z ložnice.

Když jsem se převlékl, vyšel jsem na chodbu. Najednou jsem na něco pomyslel, otevřel jsem dveře do Sylphiny ložnice.

Sylphy pořád spala. Společně s Lucy. Vypadalo to, že rády spaly spolu. Prozatím Lucy dostala vlastní pokoj, i když ji Sylphy někdy dělala společnost.

Myslím, že jednou za čas bylo dobře, když rodiče a dítě spali ve stejné ložnici a spali jeden vedle druhého. Ale s mojí silnou sexuální tužbou se nedalo nic dělat. Jelikož spaly spolu, musel jsem s tím něco udělat... Před dětmi jsme se museli chovat diskrétně. Nemůžeme být příliš otevření, když si budeme užívat své vášnivé noci.

Každopádně jsem byl spokojený, že mě požehnaly touto úžasnou scénou, a pak jsem zase zavřel dveře.

Dál jsem nakoukl do Erisina pokoje. Podívat se na Eris brzy po ránu. Copak se asi stane?

„Ugh... Ugh...”

Když jsem si tohle pomyslel, spatřil jsem na posteli ubohou duši. Oběma rukama si zakrývala tvář a trochu se třásla.

Ačkoli měla obrovská prsa, neměla rudé vlasy. Měla psí uši a ocas. Oči měla obvykle vždycky ospalé, ale tak nějak je dneska měla trochu vodnaté.

„Ach, Šéfe... Dobré ráno, haf...”

Byla to Pursena. Po té události ve vesnici Dorudia se spolu s námi vrátila do Magického města Sharia.

Když Pursena přišla, velmi potěšená byla jen jedna osoba. Byla to Eris. Dívala se na Pursenu s vyplazeným jazykem a slovy: „Tohle dítě je celkem roztomilé.” Jak se na ni Rinia podívala, třásla se strachy, zatímco Pursena byla pravý opak.

„Co jiného ode mě čekat, haf, dokonce i Šéfovu manželku potěšilo, když se se mnou poprvé setkala.”

Nadmula svou obrovskou hruď a podívala se Rinie do tváře. Jakmile Rinia viděla Pursenin přístup, blýsk, problýsklo jí v očích a začala jí pochlebovat.

„Ajaja~~ to je úžasné, mňauu, když si pomyslím, že jsi dokázala potěšit Bláznivého krále meče támhle a přimět ji, aby tě pohladila. Co jiného od tebe čekat, Purseno, mňau. Vždycky jsem chtěla, aby ke mně byla taky taková, mňau.”

„Ufu~ Rinio, jsi absurdní, haf.”

Pursena se nechala unést. Přiblížila se k Eris, zatímco se jí oháňka míhala ze strany na stranu, Eris ji jemně pohladila po uších a pochválila jí oháňku. To bylo trochu přehnané, aby se tomu dalo říkat sblížení kůži na kůži. Ovšem jelikož byla z Psí rasy, pokradmu se podívala na svou načechranou oháňku a zamumlala: „Jsem hříšná žena, haf. Dokonce i Šéfovu manželku mé kouzlo naprosto učarovalo.”

Jak jsem se na ni díval, mohl jsem jí věnovat akorát hořký úsměv. Obvykle by mě to naštvalo, ale nemohl jsem si pomoct a hořce jsem se usmál nad tou scénou, co se přede mnou odehrála. Jak se Eris dívala na Pursenin přístup, nadšeně zašla ještě dál.

„Jelikož spát o samotě bude asi osamělé, jednou za čas budeme spát spolu!”

A takhle došlo k té nabídce. Co se týče Pursenina svolení k této nabídce. Souhlasila se slovy: „Bylo jen otázkou času, než junior překoná seniora.” Jak si to uvědomila, Rinia se Purseně vysmála „mňašišiši”, že od teď bude pravidelně trávit noci s Eris. A poté, co měla jednu nebo dvě zlomeniny po Erisině Objetí maximum síly, byl to vážně smutný pohled.

„U~ch... Bolí mě prsa...”

Pursena vypadala, že ji to strašně bolí, a tak jsem na ni aplikoval léčivou magii. Prsa měla stejně velká jako obvykle, ale nebyl s tím žádný problém. Poté, co jsem dneska strávil noc s Roxy, jsem světec.

„...Jsem zachráněná.”

Zatímco jsem přijal Pursenin dík, vyrazil jsem do přízemí. Aniž bych se převlékl, šel jsem ke vchodovým dveřím. Pak jsem popadl dřevěný meč, co byl opřený vedle dveří.

A pak jsem to spatřil. Před předními dveřmi stála Eris jako socha Niou. S rukama založenýma a nohama rozkročenýma na šířku ramen. To její velké bříško teď bylo víc napjaté. Stála před hlavní bránou, jako kdyby byla strážný u brány.

„Eris, dobré ráno.”

„Rudee, dobré ráno.”

I dneska byla Eris v dobré náladě. To jsem si uvědomil, když jsem se jí podíval do tváře. Hádal jsem, že to bylo proto, že jí bylo příjemně po celé noci, co Pursenu objímala.

Rinia a Pursena. Momentálně si ty dvě pronajímaly rezidenci, co byla blízko kanceláře Rudových žoldáků. Bylo to podobné Cliffovu velkému bytu, jelikož ty dvě byly nejlepší kamarádky, souhlasily, že se budou o pokoj dělit. Jakmile se smráklo, ty dvě se střídavě přišly podívat na Lea a doprovodit ho na procházku. Ale dělaly jenom svou oficiální povinnost, protože kdyby byly permanentně u mě doma, nebylo by zábavné, kdyby znovu rozpoutaly rozkol mezi členy rodiny. Takže to nešlo.

Co se Eris týkalo, střídavě je zvala k sobě do pokoje jako svůj polštář na objímání. Rinia se z toho vždycky snaží vyvléct, ale před Eris neuteče. Alespoň jedna neměla žádné dluhy.

Když jsem viděl tvář jedné z těch dvou, jak mizely v Erisině pokoji, tak nějak jsem trochu žárlil. Také jsem chtěl, aby mě jednou za čas pozvala k sobě do pokoje. Také jsem byl člen Erisina harému, takže bylo velmi rozumné, že jsem chtěl její soucit (lásku). No, hádám, že ji budu moct znovu obejmout, až porodí.

Ale~? Nebylo na tom něco převráceného? Bylo to divné, normálně bych byl já středem tohoto domu. Nebo to jsem si myslel... No, to je stejně jedno.

„Jen tak mimochodem, jaké bude mít jméno?”

„O jméně pořád přemýšlím. Jak jsem si myslel, musí to být něco hrdinského.”

Přemýšlet o tom takhle brzy ráno a zrovna když jdu ven. Myslím, že je jako hlídací pes.

„Hrdinské jméno, co? Hádám, že když to bude chlapec, bude to dobré jméno.”

„Jako Ars nebo Aldebaran nebo Kalman...”

„Ehm~ počkej chvilku, tyhle jména jsou až moc hrdinská.”

Vážně všichni chtěli jméno minulého hrdiny? No, pro mě za mě jakékoli jméno. Ale nesmí to být moc staré jméno, aby se nestal terčem šikany.

„Rudee, nějaké nápady?”

„Já přemýšlím o dívčím jméně. Jako Alice nebo Fran... to je pěkné jméno a je celkem dobré.”

„Je to chlapec, proč jsi vymyslel dívčí jméno?”

Eris o tom ve vší vážnosti přemýšlela.

„Pokud se narodí dívka, bude to chudinka s chlapeckým jménem.”

„...Absolutně to je chlapec.”

Eris přepnula do svého tsun-módu a odvrátila tvář stranou. Takže, alespoň nebudeme mít problém přemýšlet o dívčím nebo chlapeckém jméně. Co třeba Maki nebo Kaoru... Ne, tohle nejsou jména odtud. No, pořád o tom můžeme přemýšlet až do prvního měsíce dalšího roku.

„Takže já půjdu dovnitř jako první.”

„Měj se.”

Poslední dobou Eris nedělala svůj obvyklý trénink máchání mečem. Teď byla v šestém měsíci těhotenství. Vypadalo to, že si toho jako těhotná žena byla vědoma. Anebo se jen chovala dle svých instinktů. Neměla silné mateřské pocity, ale za každou cenu své dítě stejně porodí.

Zatímco jsem přemýšlel o různých věcech, začal jsem se svým ranním tréninkem.

Část 2

Do snídaně se sejdou všichni členové rodiny. Aisha a Lilia byly číšnice. Zenith seděla na židli a byla zahloubaná do sebe. Vedle ní seděla Norn a jelikož jsem byl doma jen vzácně, často jsme se míjeli. Vedle Norn seděla na své židli tiše Lucy, zatímco nohama komíhala sem a tam. A vedle ní byla Sylphy a říkala jí, aby to nedělala.

Na druhé straně stolu byla Roxy se stále ospalýma očima a kojila Laru. Ta, stejně jako její matka, pila s ospalou tváří. Eris tuhle scénu neustále pozorovala, seděla s důstojným výrazem na tváři a na klíně měla Purseninu hlavu a hladila ji. Pursena byla pořád naprosto vyčerpaná, a tak ji nechala dělat, co chtěla. Když přinesli jídlo, oháňka se jí zvedla a vesele jí mávala.

Já seděl vedle Eris. Byl jsem na konci stolu. Na takzvaném čestném místě. Ačkoli tady nebyl žádný takový koncept.

Ale ten stůl byl vážně velký, a přesto jsem měl pořád pocit, že tu je nacpáno. Brzy v tomto domě nebude dostatek místa. Hádám, že i Lara brzy vyroste. Ne, než k tomu dojde, jestlipak tu je možnost, že Norn už bude z domu? Co bude dělat, až dostuduje? Co se týče Aishy, hádám, že ta tu zůstane i poté, co dosáhne dospělosti.

„Norn.”

„Ano, copak, bratře?”

„Co hodláš dělat, až dostuduješ?”

Když jsem se jí na to zeptal, zatvářila se zmateně a pak se na mě podívala. „...Ještě nevím, ještě jsem o tom nepřemýšlela?”

„Aha.”

No, pořád byla v pátém ročníku a byla předsedkyně studentského výboru. Ještě nedosáhla dospělosti. Ještě tak daleko nepřemýšlela.

„Ehm~, bratře.”

„Copak?”

„Pokud... to jenom jako příklad.”

„Hm.”

„Řekněme, že kdybych chtěla dělat něco jako být dobrodruhem, byl bys proti?”

Dobrodruh, co? Norn jako dobrodružka. V šermu si vedla celkem dobře a i její magie za těchto pět let velmi dobře pokročila. Hádám, že to stačilo na to, aby se z ní stal dobrý dobrodruh. Jestlipak se toužila stát dobrodruhem poté, co si od Paula vyslechla historky o svých dnech dobrodruha.

No, pořád mě to trochu trápilo. Co se Norn týče, co kdyby někam nešikovně šlápla a snadno tak zemřela. A přijde mi, že kolem této roztomilé dobrodružky by se snadno shromáždili muži... Poslední dobou jsem neviděl nic jiného než dobrodruhy v nouzi, a tak mi na mysl netanulo nic než špatné myšlenky.

„Nebudu proti, ale nemůžu si pomoct a bál bych se... Vážně se chceš stát dobrodruhem?”

„Ne, ne že bych se chtěla stát dobrodruhem. Byla to jen taková náhlá myšlenka.”

Norn potřásla hlavou. Dobrodruh, ať už se jím chce stát nebo ne. Pokud v době, kdy dostuduje Magickou univerzitu, bude mít stabilní příjem z dobrodružství, pak to bude dobře. Nebo si najde nějakou stabilnější práci, ale... Ne, jelikož to bylo o penězích, možná bylo jejím cílem něco jiného. Pokud to tak je, budu ji respektovat.

„Díky za jídlo. Jdu do školy.”

„Dobře, opatruj se.”

Když Norn dojedla, okamžitě popadla svou školní brašnu a rychle se zvedla ze židle. Roxy si užívala prázdniny, ale vypadalo to, že Norn měla nějakou práci pro studentský výbor.

Když se Norn rozloučila s rodinou, šla do školy.

„Není to tak, že bych byla proti, ale pokud se Norn stane dobrodruhem, budu se bát, že se jí něco stane,” řekla Aisha tiše, když Norn odešla.

„Taky přemýšlím, že bych Norn dovolil dělat, co má ráda. Myslím, že to je její právo.”

„Já jsem proti. Slečna Norn je nejdůležitější dcera pana Paula a paní Zenith. Provdá se za člověka vhodného jejímu postavení, takhle si myslím, že ji pošleme do bezpečného a zajištěnějšího života.”

„Mě se tohle také zamlouvá. Norn má v šermu pořád ještě mezery, ale stát se dobrodruhem je opravdu zábava.”

Poté, co už tu Norn nebyla, začala její rodina mluvit o tom, co se k ní nejvíc hodilo. To samozřejmě neznamenalo, že se o všem rozhodlo na tomto rodinném shromáždění.

„No, co takhle ji nejdřív seznámit s dobrodruhy. Tohle si myslím já, pokud bude její rodina proti, možná v tichosti odejde sama za sebe.”

Nakonec po Roxině strašlivě těžkých slovech snídaně toho dne skončila.

Část 3

Odešli jsme z domu. Pursena a Aisha šly směrem ke kanceláři žoldáků.

Co se Purseny týkalo, její postavení bylo zástupce ředitele. Důvodem bylo pomoct Rinie, něco jako ta takzvaná osobní sekretářka, ale měla postavení zástupce ředitele. V kanceláři ředitele v černém obleku a se slunečními brýlemi.

Bez cigaret nebo podobně směšných nápadů. A teď ta potvora používala klobouk k manažmentu.

„Tak se pojďme snažit ze všech sil.”

„JASAN, Šéfe!”

„Pojďme dneska hodně vydělat!”

„Tohle moc neukazujte.”

Jak to řekla, nehtem vytáhla z tuby seznam zaměstnanců... S tímhle seznamem členů se začalo všechno rýsovat...

Na seznamu bylo 50 jmen. Mezi nimi byli označení lidé, co byli obzvláště zběhlí v papírování. Ukážu tenhle seznam Orstedovi a pak z toho seznamu vyberu člověka, co měl nejmenší možnost stát se Hitogamiho apoštolem. Když v zákulisí provedeme pohovor, umístíme ho do hlavní kanceláře a bude pomáhat s věcmi jako kancelářská správa a urovnávání dokumentů.

„Totiž jakou to bude mít práci, tedy myslím, že to nevadí, tak pojďme na to...”

Tak nějak jsem o tomhle nechtěl diskutovat s Aishou. No ano, kdybych to prodiskutoval s Aishou, o hodně by vzrostla efektivita. Ale kdyby náhodou, při šanci 10.000 ku 1, spatřila Orsteda... A možná by se z nějakého důvodu aktivovala ta kletba. Bylo možné, že by k Orstedovi byla nepřátelská.

Měl jsem pocit, že kdyby byla Aisha vážně proti tomu, abych pro Orsteda pracoval, velmi by mi to překáželo v pohybu.

Každý den žila lenivě, ale kdyby začala jednat, v brzké fázi dokáže vyprodukovat skvělé výsledky. Obávám se, že než bych si všiml, že Aisha jedná v zákulisí, Orsted už by byl na dně oceánu. Také tu mohla být jistá osoba. I když o tomhle jsem možná jen příliš přemýšlel.

„Aisho, prosím, postarej se o Žoldáckou družinu.”

A prozatím prostě řekneme tohle.

Část 4

Když jsem odešel z kanceláře žoldáků, zamířil jsem za Orstedem.

Nahlásil jsem mu své aktivity za minulý měsíc. Rinia a Pursena jednající jako velitelé Žoldácké družiny a že jsem řekl Aishe, aby jim asistovala. Obavy o tom, o čem jsem se předtím zmínil, hlavně ohledně její opozice.

„Situace se nezměnila, pokračuj jako do teď.”

A na své zajímavé počínání jsem dostal pobavenou odpověď. Co se týkalo svolení najmout z toho seznamu asistenta pro tuto kancelář, řekl: „Myslím, že jeden z těchto dvou bude stačit.” Prostě takhle vybral asistenta. Možná to už nějakou náhodou čekal.

„Ale i tak, ty dvě dívky Pursena a Rinia, co jejich postavení? Jejich situace neovlivnila historii, že?”

„Typicky to záviselo na tom, která z nich se stane náčelníkem, a podle toho dojde k velké změně v historii.”

Typicky to záviselo na tom, která z nich se stane náčelníkem. Tentokrát o vlásek vyhrála Pursena a udržela si své postavení kandidátky na náčelníka vesnice. Ačkoli Riniu porazila, pořád bylo možné, že by se stala náčelníkem, pokud by chtěla. Pokud k tomu vážně dojde, ve vší vážnosti přijmu zodpovědnost.

„Kvůli tvému vlivu v této smyčce se lidem, co jsou s tebou zapletení, obvykle velmi změní osud. A proto se to nedá říct jistě.”

To mě bolelo to takhle slyšet. Ale já chtěl jen žít v pokoji. A proto jsem tuhle přednášku musel snést.

„Ale i tak, když si pomyslím, že moje dcera je spasitel. Orstede, věděl jsi o tom?”

„Ne, partnerem Posvátného zvířete byl vždycky jiný člověk.”

No, protože Lara se v předchozích smyčkách nikdy nenarodila, nemohla to být ona.

„Ale podle toho, co jsi řekl, vím, že se Hitogami velmi snažil, aby se tvůj osud nespojil s Roxiným osudem. A proto hádám, že vaše osudy jsou velmi silné.”

Když se moje dcera narodila, odsunula ze stolce původního hrdinu a zabrala si ho pro sebe.

„Jen tak mimochodem, ohledně původního spasitele, co to bylo za člověka?”

„Byl to muž, co porazí Démonického boha Laplace, až obživne.”

„Aha... Je, myslím tím ten druhý spasitel, je v pořádku?”

„Proč se staráš? Co já vím, ten člověk a jeho společník zabije Laplace. Posvátné zvíře a jeho partner jenom pomůžou... Nejsou nezbytní pěšáci.”

Když v minulosti v mnoha svých smyčkách bojoval s Laplacem, stali se z nich mocní spojenci. Ale teď přemýšlel, jestli výhra nad Laplacem už nebyla nutná?

„A Lara, je jí předurčeno nést břímě bitvy proti Laplacovi?”

„No. Co se týče Hitogamiho, ten chce, aby Laplace zmizel. Ale když se narodila tvoje dcera, nepůjde to tak, jak chce... Tvoje dcera není překážka pro Laplaceho, ale spíš větší překážka pro Hitogamiho.”

Takže Lara byla důležitý faktor, aby v budoucnu porazili Hitogamiho. Ale to nebylo nic víc než předpověď. Protože v této smyčce bylo mnoho faktorů, o kterých dokonce ani Orsted nevěděl.

„Jak jsem si myslel, od teď bude mít Hitogami spadeno na Laru...”

Pro teď to byla moje jediná starost. Moje roztomilá dcera je cílem, to bylo celkem velké trápení. Ale Orsted potřásl hlavou.

„Kvůli tomu má Posvátné zvíře. Se silným osudem Posvátného zvířete se Hitogami nemůže Lary tak snadno dotknout.”

„......Haa~~.”

„Kromě toho pokud se už něco stane, nemám v úmyslu sledovat, jak tvoje rodina zemře. Proto by ses neměl bát.”

No. Pokud to Orsted výslovně řekl, můžu si prozatím oddechnout. J-já... zvládnu to. A jako předtím došlo na přípravy na [Další bitvu].

Část 5

Když jsem odešel z hlavní kanceláře, šel jsem do školy.

Ohledně Lary jsem pořád měl svoje starosti. Ale jenom tahle nervozita nic nevyřeší. Pojďme změnit náladu.

„Fu~...”

Dobrá, změněno. Naprosto změněno. Všechno je v pořádku.

Takže hádám, že se zajdu podívat, jestli Zanobův a Cliffův výzkum nějak pokročil.

Například zmenšené Magické brnění, spotřeba many se zlepšuje, ale... Momentálně ho dokážu použít jenom já... Ne, pokud se spotřeba many zlepší, bude ho moct používat každý. Bylo by otravné, kdyby ho ukradl někdo z Hitogamiho strany. No, každopádně by se to mohlo stát.

Cliffovy dveře byly zamčené. Čekal jsem to, on a Elinalize byli po ránu pravděpodobně pohroužení do tvorby svého druhého dítěte. Ti dva to z nějakého důvodu dělali hned po ránu. Jedno kolo po ránu, pak dobít baterky, než přijde noc. Dělat to v noci znovu a pak znovu dobít baterky ve spánku. Hádám, že měli takový životní cyklus. Cliffovy ledviny moc dlouho nevydrží.

Takže, hádám, že se prvně zastavím u Zanoby jako obvykle. Jen tak mimochodem, co se Zanoby týče, začněme nejdřív s výsledky výzkumu na zmenšení Magického brnění. Pak můžeme diskutovat o Rudově žoldácké družině a pak o plánu ji použít na najmutí kupce. Jakmile bude tohle hotovo, můžeme si dát oběd a pak zamířit za Cliffem. Pak můžeme prozkoumat prototypy a přinést je Orstedovi. Udělejme to takhle.

A když jsem udělal tento prostý plán, vstoupil jsem do výzkumné budovy.

„Co jsi idiot!”

Najednou bylo slyšet pošklebování. Nezapřu, že jsem idiot, ale takhle najednou to slyšet mě zabolelo. Kdo je ten hlupák, co mě zrovna nazval idiotem?

„Já to vím, chápeš to vůbec?”

Jak jsem to slyšel, přirozeně jsem pátral po zdroji. Hledal jsem majitele toho hlasu a okamžitě jsem ho našel. Byl na úpatí schodiště. Bylo to pět lidí. Všechno to byli moji známí.

„Pokud se vrátíš, akorát tě zabijí!”

Člověk, co to předtím zakřičel, byl Cliff. Zatímco Zanobu popadl za hruď, křičel hlasem na maximu a se strašlivým přístupem. Za ním byla Elinalize, co nesla své dítě, a tvářila se tak nějak komplikovaně.

Zanoba se vůbec nepohnul, jen na Cliffa shlížel chladnýma očima. Za ním byla křehká Julie, co se ho snažila zadržet. Co se týkalo Cliffa, ten se spoléhal na svůj pronikavý pohled. Julie byla u jeho nohou, dívala se na Zanobu, měla se co nevidět rozbrečet.

Hádka... tihle... Tohle je divné. Něco se stalo.

„Zanobo, Cliffe!”

Můj hlas se nesl schodištěm, jak to zaslechli, otočili hlavy ke mně. Cliff se tvářil, jako že potřebuje mou asistenci. Zanoba byl bezvýrazný.

Zanoba se poprvé tvářil podobně jako člověk, co se dívá na hmyz. Ne, měl jsem pocit, že už jsem ten výraz kdysi viděl. Kdepak to bylo...

„Mistře, přišel jsi právě včas. Tak mě tak napadá, že je skoro na čase na tvoji návštěvu.”

„Rudee, je dobře, že jsi sem přišel, prosím, pomoz mi Zanobu přemluvit!”

Ti dva promluvili najednou.

Zanoba s rozmrzelou tváří odstrčil Cliffa dozadu. Zanoba nevypadal, že měl v úmyslu do toho vložit tolik síly, ale jelikož byl miko s nadlidskou silou, Cliff se zapotácel a spadl na zadek. Jak to Zanoba viděl, jeho výraz se na okamžik změnil, ale bez omluvy přišel ke mně. Jelikož byl o hlavu vyšší než já, vzhlížel jsem k němu.

„...Co je za problém?”

„Žádost ohledně Julie. Prosím, kup ji, i když je původně tvojí otrokyní,” řekl mi Zanoba tak snadně.

Ale předtím jsem chtěl vysvětlení.

„Když tu Julii necháš, kam půjdeš?”

„Do své domoviny. Přišel královský rozkaz, abych se vrátil.”

Královský rozkaz. Tím myslíš, přímo od krále? Ale pokud to bylo takhle, proč byl Cliff tak moc proti tomu? Nemůže to počkat dalších šest měsíců do závěrečné ceremonie?

„Můj bratr Pax uspěl ve své státním převratu. Popravil mého otce a bratry a přisvojil si trůn.”

„...Ha?”

Pax, ten sedmý princ, co chytil Liliu? Ten chlápek uspěl ve svém převratu... Přivlastnil si trůn? Znamená to, že se stal králem?

„Jelikož je naše země po civilní válce vyčerpaná, ostatní země nás mohou napadnout. A proto jsem dostal královský rozkaz, abych se vrátil do své země a pomohl ji ubránit. Takže na nějakou dobu půjdu,” řekl Zanoba tónem, jako kdyby šel do supermarketu.

Ale z jeho slov jsem si to tak nějak uvědomil. Další boj, přišel dřív, než jsem předvídal.
-------------------------------------------------

~ Haa, poslední kapitola v 19. knize. ~

~ Můj notebook se odebral do důchodu - chudinka na to měl po 10 letech právo... naštěstí mám překlady zálohované, takže se nic neztratilo. Jen mi bude nějakou chvilku trvat, než to uspořádám a zacvičím nováčka. ~

<Předchozí>...<Následující>